Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Příběhy pejska a kočičky
Odborný článek

Příběhy pejska a kočičky

13. 8. 2008 Předškolní vzdělávání
Autor
Daniela Daňová

Anotace

Soubor příběhů na motivy Josefa Čapka, Povídání o pejskovi a kočičce – jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech.

Příběhy mohou sloužit jako námět a motivace pro další činnosti. Inspirovala jsem se knihou Povídání o pejskovi a kočičce - jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech od Josefa Čapka. Děti milují tyto příběhy plné jemného humoru, přátelství, a možná i dětské naivnosti.

Vytvořila jsem soubor příběhů inspirovaný hlavními postavami a jazykem autora. Příběhy nás provázely v dalších činnostech. Ze své zkušenosti mohu dodat, že děti příběhy prožívaly, zvláště pak ty, které byly dramatizovány například prostřednictvím maňásků nebo herci samotnými. Dětem vyhovovala dějová jednoduchost. Některé děti inspirovaly k vymýšlení příběhů vlastních, například Jak kočička v lese zabloudila od Barborky Darjaninové.

Deštivý den

To ráno bylo zase zataženo, samé mraky. Brzy se spustil déšť. Po oknech stékaly pramínky vody. Pejsek byl nerudný a mrzutý. „Kočičko, kde máme knížky? Už jsem je dlouho neviděl. S těmi zvířátky." Kočička šla ke skřínce a vyndala velkou obrázkovou knihu. Četla: „Jo-sef La-da Ci-zo-kraj-ná zví-řa-ta." „To je ono, to je ono," zvolal nadšeně pejsek. „Pojď si ji kočičko prohlížet se mnou."

A tak si sedli a otáčeli list za listem, nahlas vykřikovali: „To je lev, ten má ale hřívu." „A tady je zase žirafa, ta je vysoká a ten dlouhý krk!" „A tyhle veselé opičky se ale šklebí," pitvořil se také pejsek. „Co to má klokan v té kapse?" „To je miminko, malý klokánek a žije v Au-strá-li-i," přečetla kočička. Na další stránce bylo bílo, pejsek hledal a čmuchal a nic neviděl. Kočička povídá: „Je tam sníh, a v něm se dočista ztratil bílý lední medvídek. Pejsku, mně se moc líbí sloni, jsou velcí a s chobotem umí dělat různé věci, jako my, kočičky, s ocáskem!" pyšnila se. Pak se pejsek zasnil a povídá: „Já bych tak rád viděl všechna zvířátka doopravdy." „Já taky," na to kočička.

A protože přestalo pršet, řekli si, že navštíví děti a poví jim o té veliké knize. Když přišli k dětem, byly právě na odchodu a měly na zádech batohy. „Kam jdete?" „Nejdeme, jedeme," volaly děti. „A kam?" „Do ZOO, podívat se na cizokrajná zvířata." „Jé, my bychom je také moc rádi viděli".

A tak všichni nasedli do autobusu a jeli. Pejsek s kočičkou měli obrovskou radost a nemohli se dočkat.

Jak pejsek slavil narozeniny a kočička svátek

Děti ze školky se dozvěděly o narozeninách pejska a svátku kočičky: „Jé, uděláme jim moc pěknou oslavu!" A tak se také stalo. Paní učitelky jim pomohly. Děti skládaly barevné mašličky. Daly je pejskovi na obojek, na brčko i na prostírání. Potom si nalepily na čelenku kočičí nebo psí uši a pomohly vystřihovat papírové kosti. To není všechno, také z listového těsta vyválely válečky a z nich vytvarovaly kosti. Ozdobily je kmínem nebo čokoládovou drtí. Pak je v kuchyni daly péct.

Kočička s pejskem nakoupili potraviny na přípravu dortu: mouku, vejce, mléko, syrečky, smetanu, pepř, cukr, sůl, kosti, skořici, sýr, špekáčky, špek, salám a další.

Ale děti věděly, že zlého psa z takového dortu bolelo bříško, a tak s kuchařkami daly do dortu jen to, co do něj patří. Víte to i vy? Dort se podařil.

V den slávy si děti prostřely na stůl ubrousky, příbory, daly brčka do ozdobených skleniček, jak se při slavnostním stolování patří. Všichni dostali bramborovou kaši a párek. Potom ochutnali dort a šli přát pejskovi a kočičce. Každý měl připravený dárek a přání. Když děti oslavencům popřály, ještě jim zazpívaly:

„Hodně štěstí zdraví,
hodně štěstí zdraví,
hodně štěstí milá kočičko a pejsku,
hodně štěstí zdraví".

Kryštůfek to zazpíval ještě v angličtině. Pak přišly na návštěvu další plyšové hračky z mateřské školy. A děti z velké třídy, které také gratulovaly a zpívaly, přinesly ochutnat jejich dort. To vše moc krásně vyfotila maminka Esterky a všichni jsme měli pěknou památku. Kočička dala dětem kočičí magnet a pejsek psí obojek.

Pejsek, kočička a noviny

Pejsek a kočička se jednou ráno probudili a nemohli najít svůj košíček. Hledali a nic neviděli. Košíček byl totiž plný letáků a novin. „Kdo nám to sem dal?", volali jeden přes druhého. Děti, kam patří staré noviny, letáky a časopisy? Do modrého kontejneru. A víte co? Ještě než je vyhodíme, trochu si s nimi pohrajeme. Tak se dali do práce. Paní učitelka z novin složila čepici, ale kočičce i pejskovi byla velká. Vůbec přes ni neviděli. Tak ji dala Kryštůfkovi. Tomu byla akorát. Pro kočičku a pejska vzala menší papír a skládala. Děti to dělaly po ní a brzy měly čepici hotovou. Ještě si ji vybarvily, nasadily na hlavy a šly ven na zahrádku. Venku svítilo sluníčko víc a víc, a čepice je pěkně chránila před paprsky.

Když se děti vracely do školky, roztrhané čepice hodily do modrého kontejneru. Všechny měly všichni dobrý pocit, že staré noviny a letáky ještě upotřebily.

Pejsek a kočička u krmítka

Pejsek a kočička se připravovali na svátek Tří králů. Vyrobili si koruny na hlavu, obleky a vyšli na zahradu nasypat zrní ptáčkům do krmítka. Při chůzi si zpívali píseň „My tři králové jdeme k Vám..." Ale co to? Ve sněhu leží cosi černého. Šli blíž a vidí, že je to černý ptáček. Byl celý zmrzlý. Pejsek a kočička ho zvedli a vzali jej domů do tepla. Ptáček v teple otevřel oči a vesele se usmál. Za chvíli někdo ťuká na okénko:

Za okny ptačí drápky škrábou plech:
něco nám nech, nasyp, nadrob, my to sníme,
písničkami zaplatíme.

Ptáčkové si přišli pro svého kamaráda. Kočička s pejskem ptáčkům nasypali zrní a semena. Zachráněný ptáček vyletěl za nimi. Všechno to sezobali. A to, co slíbili, splnili. Písničkami zaplatili:

Čimčarána, čimčarána
Už jdu, jdu, jdu, jdu,
kup mi sukni, kup mi sukni.

Příběh masopustní

Když kočička otočila list v kalendáři, zjistila, že se blíží konec měsíce února a to je masopustní čas. „Jéé pejsku, nemáme žádnou masku, musíme si nějakou vyrobit." „No, ale za co půjdeme?", chvíli přemýšlí pejsek a pak říká: „Jé, kočičko, já bych rád za Indiána." A kočička na to: „A já za Indiánku."

A tak vzali lepidlo, barevné papíry, nůžky, kůže, a začali. Vystřihli úzký, oranžový proužek papíru. Ze žlutého, červeného, zeleného a modrého vystříhali malé trojúhelníky a nalepili je na čelenku. Potom si ji poměřili okolo hlavy a sešili. Pejsek říká: „Také peří zdobilo čelenku." Kočička vzala zase červený, modrý, žlutý papír a vystřihla z nich tvar pírek. Jenže pejsek na to: „Já bych radši opravdické, ale kde ho vzít?" Kočička odpověděla: „Já bych věděla, možná u krmítka, kam létali ptáci celou zimu pro potravu." Pejsek k němu vyběhl a našel. Peříčka byla šedivá, a pejskovi se nelíbila. Proto je kočička namočila do barvy a hned byla veselejší. Pak si je přilepili na čelenku. Za chvíli říká kočička: „Já bych ještě nějaké korále." A pejsek: „Já zas luk, šípy a oštěp." Tak se s chutí pustili do práce. Když to měli všechno hotové, řekli si: „Chybí nám ještě obleky." A tak kočička vytáhla z truhly starou látku, stříhala, stříhala, jehlu navlékala, a když byla hotová, pejsek s úžasem vykulil oči: „Jé to je krásné, já bych chtěl taky takové." „Neboj, mám i pro tebe." Když si vše vzali na sebe a vzhlíželi se v zrcadle, byli náramně spokojeni. „A teď půjdeme za dětmi na karneval." Řekli si a šli.

Když procházeli lesem, uslyšeli nějaké podivuhodné hlasy. Od každého stromu v tu chvíli vyběhl Indián a s válečným pokřikem „UVAVAVAVA" kočičku a pejska zajal. Pejsek s kočičkou se strašně polekali a v tu chvíli se začali Indiáni smát. Byly to převlečené děti, jejich kamarádi a měly stejný nápad jít na karneval v převlečení za Indiány. To si pejsek s kočičkou oddychli. A ten největší Indián zvolal: „Hurá, jdeme na koblihy."

Děti, kočička i pejsek s úžasem sledovali svítící lampiony, barevné balónky, kterými bylo vše vyzdobeno.

Když pejsek s kočičkou uléhali do postýlek, ještě cítili vůni koblih a dlouho si vyprávěli všechny zážitky.

Kočička a pejsek o prázdninách

Jé, děti, blíží se prázdniny, kam pojedete, co budete dělat? „Já pojedu k babičce na Šumavu, já do Itálie k moři, a já zas do Vysokých Tater, do hor, já budu s babičkou a dědou na chatě..."

„A co my, pejsku, budeme dělat, když budou všechny děti pryč?" zeptala se smutně kočička. „Děti nám pošlou pohledy a prázdniny utečou jako voda," odpověděl rázně pejsek. Pak se trochu zarazil a povídá: „Dejte pozor, abyste se vrátily zdravé, víte, já už mám s tím nějaké zkušenosti!" Tak, děti, poslouchejte, co se pejskovi jednou v létě stalo.

Na stromech zrály třešně a pejsek na ně dostal náramnou chuť. Jenže kočička tu nebyla, aby pejskovi vylezla na strom, a pejskové to neumí. Opodál ležel žebřík, pejsek ho ke stromu přistrčil a trhal rovnou do pusy. Když už měl dost, pomalu slezl ze žebříku, ale moc mu to nešlo. Pomyslel si, trochu se napiji a bude to lepší. Uviděl louži a hned z ní začal hltat. Pil a pil, až ji celou vypil. Ale co to? Místo, aby se mu ulevilo, začalo to v bříšku škrundat, vrzat, bublat a tuze bolet.

Z posledních sil došel domů a kočičce vše vypověděl. Ta zavolala pana doktora, ten rychle přijel, předepsal léky, dal hořkou medicínu. Pejskovi moc nechutnala, ale trochu se mu po ní ulevilo, a tak byl rád. Ještě několik dní moc nejedl a pil samé bylinkové čaje, než se mu bříško dočista zahojilo.

Děti, víte, co udělal pejsek špatně? Jedl neumyté třešně, pil na ně špinavou vodu. Mohl také spadnout ze žebříku. Tak si to pamatujte, ať místo koupání a běhání venku nemusíte ležet v posteli!

Jak kočička v lese zabloudila

Autor: Barborka Darjaninová, 5 let

Kočička si vyšla do lesa na houby a zabloudila. Hledala, kudy z lesa ven, ale stále se vracela na stejné místo. Ze stromu ji už nějakou dobu pozorovala veverka. Vzala ji za pacičku a vedla ji na okraj lesíka. Kočička se zaradovala, poděkovala veverce a vrátila se domů. Pejskovi pak slíbila, že už sama nikam nepůjde.

Literatura a použité zdroje

[1] – ČAPEK, J. Povídání o pejskovi a kočičce: jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Ostrava : Librex, 1999. ISBN 80-7228-086-4.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Daniela Daňová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • samostatně rozhoduje o svých činnostech; umí si vytvořit svůj názor a vyjádřit jej
  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • ovládá řeč, hovoří ve vhodně formulovaných větách, samostatně vyjadřuje své myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi, rozumí slyšenému, slovně reaguje a vede smysluplný dialog
  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • soustředěně pozoruje, zkoumá, objevuje, všímá si souvislostí, experimentuje a užívá při tom jednoduchých pojmů, znaků a symbolů

Organizace řízení učební činnosti:

Frontální, Skupinová, Individuální

Organizace prostorová:

Školní třída, Učebna v přírodě, Vycházka do přírodního prostředí