Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > > > > > > > > > > > > Jak učit kroužkovce zábavnou formou

Ikona prakticky

Jak učit kroužkovce zábavnou formou

Ikona inspiraceIkona blok
Autor: Dana Sládková
Anotace: Příspěvek je námětem na praktické cvičení z biologie živočichů. V článku je popsáno, jaké znalosti a dovednosti si žáci mohou osvojit během pozorování žížaly obecné a jak efektivně tuto vyučovací hodinu připravit.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Základní vzdělávání » Kompetence sociální a personální » účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
  2. Základní vzdělávání » Kompetence komunikativní » formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu
  3. Základní vzdělávání » Kompetence k učení » vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě
Očekávaný výstup:
  1. základní vzdělávání » Člověk a příroda » 2. stupeň » Přírodopis » Biologie živočichů » porovná základní vnější a vnitřní stavbu vybraných živočichů a vysvětlí funkci jednotlivých orgánů
  2. základní vzdělávání » Člověk a příroda » 2. stupeň » Přírodopis » Biologie živočichů » odvodí na základě pozorování základní projevy chování živočichů v přírodě, na příkladech objasní jejich způsob života a přizpůsobení danému prostředí
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:
  1. Základní vzdělávání » Environmentální výchova » Ekosystémy
Organizace řízení učební činnosti: Skupinová
Organizace prostorová: Školní třída
Nutné pomůcky: Živé žížaly, lupy, pinzety, papíry s hrubším povrchem, učebnice přírodopisu;
Na pokus: širší zkumavka či válec, vata, filtrační papír, tmavý papír či látka, lampa, příp. baterka
Klíčová slova: Přírodopis, biologie živočichů, kroužkovci, praktické cvičení

Není lepší motivace k učení než možnost ve škole pracovat s opravdovým živočichem! Jinak klasické téma kmen kroužkovci se může „okořenit" pozorováním živých žížal obecných, které učitel přinese do třídy a rozdá je žákům. Pro tuto aktivitu je optimální zvolit skupinovou práci (skupinky cca po 4 žácích), aby se mohli zapojit všichni žáci a aby se zároveň mohl učitel skupinám individuálně věnovat. Je též žádoucí přizpůsobit pracovní místa pro práci skupin (spojit dvě lavice, aby žáci seděli k sobě čelem a měli uprostřed volný prostor na materiál a pomůcky).

Praktické cvičení je potřeba naplánovat na období, kdy je snadné v přírodě nasbírat dostatečné množství žížal, tzn. přibližně od března do října až listopadu (nejlépe v záhoně nebo v kompostu). Do školy je učitel přenese ve sklenici s hlínou. Před hodinou žížaly opláchne vodou, aby se daly dobře pozorovat, a v uzavřené nádobě, kam proniká vzduch otvory ve víku, přemístí do třídy.

Ještě před rozdáním pomůcek a živočichů vyučující stanoví pravidla pro naplánovanou činnost. Jedním ze způsobů, jak pravidla stanovit, je oslovit žáky, zda sami tuší, jak by se měli chovat během této vyučovací hodiny. Je pravděpodobné, že když žáci dají sami dohromady vlastní pravidla (buď metodou brainstormingu, nebo sepsáním seznamů pravidel ve skupinách a pak vybráním jednotlivých bodů z těchto seznamů a vytvořením jednoho společného seznamu), budou se jich spíše držet, než kdyby jim byla prostě řečena. Mezi pravidly by jistě nemělo chybět takové, které zakazuje špatné zacházení se žížalami a používání těchto živočichů k zastrašování spolužáků.

Pozorování

Učitel rozdá žákům pinzety, lupy a papír s hrubším povrchem, na který posléze dostanou žížalu (1 - 2 do skupiny). Každá skupina také dostane schéma stavby těla žížaly, aby se žáci při pozorování lépe orientovali a věděli, co přibližně vidí přes tenkou pokožku živočicha. Pro tento účel lze použít přiložené dokumenty (stavba těla žížaly s popisem a bez popisu) nebo se jimi inspirovat. Žáci by měli mít k dispozici učebnice přírodopisu (alespoň jednu do skupiny), ve které je uvedeno učivo o žížale obecné.

Je žádoucí, aby učitel spolu s pomůckami rozdal do skupin i seznam s úkoly pro pozorování, protože po rozdání žížal se nejspíše pozornost žáků přesune rychle z učitele na žížalu. Na splnění každého úkolu mají žáci 5 - 7 minut. Řešení úloh průběžně prodiskutovávají s vyučujícím, který musí dát možnost každé skupině, aby se vyjádřila.

Návrh konkrétních úkolů:

  1. Podrobně si prohlédněte tělo žížaly a ve skupině sepište jeho charakteristické znaky (tvar, barva, členění, povrch apod.).
  2. Pozorujte, jak se žížala pohybuje po podložce, a sledujte její reakci, která následuje po podráždění prstem či pinzetou. Zkuste poznat, která část těla je přední.
  3. Přiložte ucho blíže k papíru, na kterém je žížala umístěná, a poslouchejte zvuk, který žížala při svém pohybu vydává. Ve skupině diskutujte o příčině tohoto zvuku.
  4. Podrobně zkoumejte žížalu a všimněte si, že některé její orgány jsou vidět i přes pokožku. Porovnejte to, co vidíte se schématem stavby těla žížaly a pokuste se na živočichovi jednotlivé orgány (orgánové soustavy) najít.

Žáci pozorují živočicha pouhým okem nebo lupou, s žížalou manipulují pomocí pinzety nebo rukou.

Co mohou žáci pozorovat:

  • válcovité tělo žížaly skládající se ze stejných článků (segmentů), které se mohou do určité délky natáhnout
  • na dospělých jedincích opasek, který se nachází v přední části těla
  • pod lupou mohou vidět drobné štětinky, které má žížala na povrchu těla
  • v naprostém tichu mohou slyšet šustění štětin na hrubším papíře
  • když uchopí žížalu a dívají se na ni proti světlu, lze dobře pozorovat břišní a hřbetní cévu, trávicí trubici
  • způsob pohybu žížaly

Pokud učitel nemůže použít nakopírovaná schémata stavby těla žížaly, tak během doby, kdy žáci pracují, nakreslí tento schematický obrázek na tabuli; budou zde vyznačeny a popsány hlavní orgánové soustavy a orgány (žebříčkovitá nervová soustava, trávicí trubice, vylučovací soustava, hřbetní céva atd.). Na konci hodiny dá vyučující žákům čas, aby si podobný obrázek nakreslili (mohou si obrázek obkreslit i z učebnice). Spolu s nákresem na tabuli je možno použít nástěnný obraz těla žížaly obecné (je-li k dispozici).

Pokus

Kromě pozorování je možné provádět i jednoduché pokusy, např. žáci zkoumají chování žížaly při podráždění světlem. Pokus může učitel demonstrovat sám před žáky, ale vhodnější je, pokud budou pracovat sami žáci, a to ve skupinách, které si již dříve vytvořili. Naskytne se tak možnost porovnání výsledků pokusu, žáci si zkusí práci s různými pomůckami a budou muset řešit i rozdělení úloh při práci ve skupině.

Pomůcky: širší zkumavka či válec, vata, filtrační papír, tmavý papír či látka, lampa, příp. baterka

Postup: Do širší zkumavky nebo válce (skleničky) žáci nejprve umístí navlhčený filtrační papír a konec nádoby zakryjí tmavým papírem nebo neprůhlednou látkou. Potom do položené zkumavky vloží předním koncem těla žížalu, zkumavku uzavřou smotkem vaty a nezakrytou část osvětlí. Žížala, která žije v půdě (tzn. ve tmě), bude mít tendenci po vlhkém papíře zalézt do tmavé části zkumavky.

Úkol: Žáci zkusí odvodit, jak se bude žížala chovat, a vysvětlí důvod její reakce.

Závěr

Na závěr shrneme poznatky z pozorování. Žáci s pomocí vyučujícího doplní schematické obrázky, se kterými spolupracovali během pozorování, a tím si i doplní svou představu o tom, kde se různé orgány v těle žížaly nacházejí. Pro srovnání učitel žáky seznámí i s jiným kroužkovcem, např. pijavkou lékařskou (stačí jen obrázky), a zmíní se, že rozdělení jejího těla na články je na rozdíl od segmentace těla žížaly „falešné", protože vnější články těla pijavic neodpovídají skutečným vnitřním článkům, jako je tomu právě u žížal. Učitel může dále uvést, že pijavky žijí ve vodních ekosystémech, na obou koncích těla mají kruhové přísavky, většinou to jsou vnější cizopasníci (ektoparazité - sají krev obratlovců), ale některé druhy jsou predátory (loví larvy hmyzu a jiné drobné vodní živočichy), druhy sající krev vylučují ze slinných žláz látku zabraňující srážení krve - hirudin, nasáté pijavky dokáží hladovět téměř jeden a půl roku atd.

Je možné rozvést diskusi o žížalách tak, že žáci z toho, co již vědí o způsobu života žížal nebo vypozorovali v přírodě, odvodí další informace, např.:

  • jaké smyslové buňky žížaly mají a proč (žížala žije v půdě, nepotřebuje dobře vidět - nejdůležitější hmatové buňky; zrakové buňky rozlišují pouze světlo a tmu)
  • proč vylézají žížaly při dešti ven z půdy (v půdě by se udusily; žížaly dýchají celým povrchem těla; potřebují vzduch nahromaděný v půdních pórech, které za deště vyplní voda)
  • čím se žížala živí (tlejícími zbytky rostlin, uschlými listy, zbytky ovoce a zeleniny, slupky z brambor apod.; porovnání s ostatními zástupci kroužkovců např. s pijavicemi - mají přísavky, ektoparazité, predátoři)
  • čím je žížala významná pro člověka (podíl na tvorbě humusu, provzdušňuje půdu svými chodbičkami, zvyšuje úrodnost půdy - půda bez žížal poskytuje jen poloviční úrodu)
  • co to znamená, že žížala je hermafrodit - obojetník (podrobnější popis procesu páření - možno využít výukový film; hermafrodit = má samčí a samičí pohlavní orgány, produkuje oboje pohlavní buňky; páření - 2 žížaly si vymění spermie)

Nakonec učitel rozdá žákům pracovní listy. Aby žáci tyto listy úspěšně vypracovali, musí ještě vyučující stručně probrat jiné zástupce kroužkovců a krátce se věnovat jejich životnímu prostředí a způsobu života. Na uvedené praktické cvičení je vymezen čas dvou vyučovacích hodin. Za tuto dobu se žáci dovednostně-praktickou vyučovací metodou seznámí s kmenem kroužkovců a splní očekávaný výstup z tematického okruhu Biologie živočichů. V případě nedostatku času lze provádět pouze samotné pozorování a závěrečné shrnutí (časový nárok - jedna vyučovací hodina).

Přílohy:
Pracovní list
Stavba těla žížaly - bez popisu
Stavba těla žížaly - s popisem
Citace a použitá literatura:
[1] - Žížala obecná - Lumbricus terrestris. [cit. 2009-07-20]. Dostupný z WWW: [www.priroda.cz].  
[2] - MOTYČKA, V.; ROLLER, Z. Svět zvířat X. Bezobratlí (1). Praha : Albatros, 2001. 52 s.  
[3] - ČABRADOVÁ, V. et al. Přírodopis pro 6. ročník ZŠ a primu víceletého gymnázia. Plzeň : FRAUS, 2003. 64 s. ISBN 80-7238-211-X. 
Přílohy:
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 18. 12. 2007
Zobrazeno: 23299krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
SLÁDKOVÁ, Dana. Jak učit kroužkovce zábavnou formou. Metodický portál: Články [online]. 18. 12. 2007, [cit. 2020-02-18]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Přírodopis/1767/JAK-UCIT-KROUZKOVCE-ZABAVNOU-FORMOU.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Iva SuchomelováVloženo: 22. 09. 2009 20:53
Příspěvek je vyčerpávající, velice poutavý, praktický, názorný. Podstatné dle mého náuzoru je přiblížení žáků k přírodě a podpoření jejich přirozené zvědavosti s předem určenými společnými pravidly.
2.Autor: Iva SuchomelováVloženo: 22. 09. 2009 20:54
Příspěvek je vyčerpávající, velice poutavý, praktický, názorný. Podstatné dle mého náuzoru je přiblížení žáků k přírodě a podpoření jejich přirozené zvědavosti s předem určenými společnými pravidly.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.