Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Šikana a kyberšikana na webu Kecejme do toho
Odborný článek

Šikana a kyberšikana na webu Kecejme do toho

28. 9. 2011 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Michaela Tužilová
Spoluautor
Svatava Šimková

Anotace

Projekt Klíče pro život se logicky věnuje tématům, která jsoupro život dnešních mladých lidí zvlášť aktuální a mají společenskou závažnost. Jedním z těchto témat je mediální výchova, v rámci níž se v posledních letech věnuje zvláštní pozornost kyberšikaně. I proto se jí zabývá projekt České rady dětí a mládeže Kecejme do toho, z něhož Vám nabízíme nejdůležitější souhrn.
Zdroj: www.denik.

Podle Wikipedie jsou média prostředek komunikace, sdělovací prostředek, nejčastěji technické zařízení, umožňující komunikaci mezi komunikátorem a recipientem. Mezi média tedy nepochybně patří také sociální sítě, elektronická pošto či komunikace pomocí mobilních telefonů. Tato média jsou v mnoha případech v rukách nejmladší generace a jistě i proto se zde vytváří prostor pro novodobý jev známý jako kyberšikana. Jedná se o celospolečenské téma s vážným dopadem na psychiku a zdravý rozvoj obětí. Proto je toto téma také jedním z těch. která jsou řešena v projektu Kecejme do toho. Ten připravila Česká rada dětí a mládeže a zapojit se do něj může každý mladý člověk od 15 do 26 let, jednak přímo na webu www.kecejmedotoho.cz formou účasti v anketách, je ale možno diskutovat na facebooku nebo spolupracovat přímo s projektovým týmem. Ten zveřejnil na projektovém webu stanovisko k problému kyberšikany. Následně se 68 mladých lidí zapojilo do ankety, která zjišťovala, zda účastníci ankety se stanoviskem souhlasí, souhlasí s výhradami či nesouhlasí. Výsledek ankety byl naprosto jednoznačný, 100% respondentů souhlasilo se stanoviskem zveřejněným na webu. V porovnání s výsledky ostatních anket je tento naprosto výjimečný. Jak ukazuje tabulka, zároveň si také nejvyšší počet respondentů přeje, aby se projekt tématu kyberšikana i nadále věnoval.

Stanovisko projektu Kecejme do toho k problematice šikany a kyberšikany: Šikana a kyberšikana jsou porušováním práv dítěte, a proto k nim musí být tak přistupováno. V boji s kyberšikanou musí být zvláštní důraz položen na prevenci a zároveň musí být rozpracovávána následná řešení přátelská k dětem a mladým lidem, pokud již k šikaně či kyberšikaně došlo.

Dle statistiky i zkušeností účastníků má značná část mladých Čechů s šikanou či kyberšikanou vlastní či zprostředkovanou zkušenost. Šikana je přitom definována jako záměrné ubližování, které často napomáhá agresorovi vypořádat se s jeho emocemi či vnitřním napětím a zároveň jej de facto přenáší na svoji oběť. Agresor se za své jednání neomlouvá nebo omluva není upřímná či přijata obětí, zatímco v případě kyberšikany se jedná zejména o formu psychického nátlaku až týrání za užití moderních technologií, která má zvlášť nebezpečné dopady na oběti, neboť tyto nemohou před dopady uniknout (např. na internetu, sociálních sítích apod.). Kyberšikana má často větší společenské dopady na jednotlivce a oběť může poznamenat na celý život i mimo prostor, kde byla iniciována agresorem. Zároveň se pomluvy a další formy kyberšikany šíří mezi větší množství pozorovatelů, mezi kterými utváří negativní obraz o oběti a může tak vést k vylučování oběti i z těchto skupin.

Návrhy řešení se zaměřením na stát:
• Důraz na vzdělávání o formách a dopadech šikany a kyberšikany.
• Větší spolupráce škol, neziskového sektoru a Policie ČR, a to jak při prevenci, tak následném řešení.
• Aby byla zvýšena možnost řešení událostí na podnět samotných dětí i v oblasti řešení trestné činnosti, byla podpořena myšlenka zřízení tzv. dětského ombudsmana nebo rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv se zaměřením na rozšíření přístupu pro děti k této instituci.
• Zvýšit pravomoci Policie ČR při získávání informací pro účely vyšetřování šikany a kyberšikany spáchaných na dětech a mládeži. Stejně tak nejsou dostatečné pravomoci Policie ČR v oblasti zahajování šetření případů šikany, a to na podnět samotných dětí.
• Je nutné informovat o odlišných formách a dopadech šikany, kterých se většinou dopouští dívky a chlapci, a v jakém věku k takovým projevům obvykle dochází.
• Širší promo kampaň ve stylu Nemyslíš-zaplatíš.
• Zákonná povinnost na sociálních sítích a na internetu jako celku zřizovat nástroj, kde mohou uživatelé internetu či samy oběti jednoduše nahlásit případy kyberšikany. Takovýto nástroj musí být propojen na Policii ČR, v obzvláště brutálních případech i na sociální pracovníky v daném místě. Účastníci v tomto bodě vítají vznik tzv. červeného tlačítka, zaměřeného na hlášení kyberšikany pomocí tzv. screenshotu.
• Elektronické nahlášení, ačkoliv je anonymní, musí být bráno vážně a dané orgány by jej měly prošetřit a co nejrychleji vyvodit potřebné kroky – zákaz či zrušení webové stránky, šikanózního profilu na facebooku apod.
• Rodiče by měli více komunikovat se svými dětmi na téma co dítě dělá na internetu a ne jen ve škole a na zájmových kroužcích, jak je běžné. Internet jako takový není mezi rodiči často vnímán jako potenciální nebezpečí pro jejich děti a tak případným e-nebezpečím nevěnují takovou pozornost.
• Proškolování rodičů prostřednictvím programů zaměřených na bezpečnost internetu pro jejich děti. Doporučení pro školy:
• Pracovat by se mělo již s dětmi na základní škole a o problému šikany by měli být žáci informováni co nejdříve, nejpozději od 1. třídy.
• Se školou by měl spolupracovat externí odborník, ideálně mladšího věku, který by znal prostředí školy i okolí a preventivně by pracoval jednou dvakrát za rok s každou třídou na prevenci a informoval o aktuální situaci v okolí a ilustroval na vážných případech záporné dopady šikany, která již bohužel proběhla. Vůči žákům a studentům by měl vystupovat jako neutrální autorita nezávislá na škole, tak aby k němu měli mladí důvěru. Jedná se tak o jistou formu street workera.
• Snaha zamezit šikanování učitelů ze strany žáků např. formou úpravy školního řádu. Na roli školního řádu by měl být zároveň kladen větší důraz. Jedná se o soupis principů, který má pomáhat udržovat chod školního společenství. Studium dítěte na dané škole znamená, že dítě i rodič s obsahem školního řádu souhlasí a hodlají se jím řídit a nést také patřičnou zodpovědnost. Studium na dané škole není samozřejmostí ale možností. Školní řád by měl být vnímán jako „individuální výchovné plány“, nebo-li smlouvy mezi školou a rodiči jak je tomu v zahraničí.
• Ve škole při výuce by měly být blokovány stránky, které nesouvisí s výukou (zejména sociální sítě) – často se stává, že žáci nemají co dělat během hodiny, nudí se a z toho důvodu vzniká velká část lehčích kyberšikanických aktivit.
• Výuka na školách „etikety internetu“, s poukazem na možná rizika internetu a také např. jak se chovat na sociálních sítích. Doporučení pro výrobce softwaru:
• Stát by měl usilovat u výrobců softwaru o lepší zacílení profilů operačních systémů. Dětem by rodiče poté měli zpřístupnit pouze profil, který by dbal na dodržování přístupu ke stránkám s vhodným obsahem pro děti. Profily by měly být schopné reagovat i na aktuální vývoj na internetu propojením na výstupy z „červeného tlačítka“ a jejich přísnost by mohla být odstupňována podle věku dítěte (uživatele). Takovéto opatření by mělo být využito v širším slova smyslu, nejen s cílem zaměřit se na kyberšikanu.
• Stát by měl usilovat u provozovatelů zejména sociálních sítí a on-line služeb, aby probíhala důslednější kontrola a certifikace profilů uživatelů – obzvláště, když většina uživatelů jsou děti a mládež.

Zpracováno s použitím materiálů z webu www.kecejmedotoho.cz
 

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Michaela Tužilová

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
29. 9. 2011, 07:16
Vrtalo mi hlavou, kde berou čeští politici to nekonečné množství nápadů, jeden nesmyslnější než druhý. A hleďme, oni to možná mají ze školy!  "Řešení událostí na podnět samotných dětí", "dětský ombudsman" - co nápad, to perla! A zvýšit pravomoci Policie ČR při získávání informací - bravo! Bohužel mám pro autory tohoto návrhu špatnou zprávu - zvýšit pravomoci Policie pro tyto účely nelze, neboť už takto jsou nekonečně vysoké. Policie by měla, podle zákona o zákazu přechovávání jistých informací, prohledat (alespoň jednou denně!) KAŽDÝ počítač v Česku. Při té příležitosti by už klidně mohla, podle přání kecálistů z Kecejmedotoho, prověřit i zda uživatel toho kterého počítače někoho nešikanuje nebo zda není šikanován. Že to policie nedělá? Trestuhodná nedbalost! A že to není v silách žádné instituce na této zeměkouli? Prkotina!
I další nápady jsou vydařené. Širší promo kampaň ve stylu šikanuješ-nemyslíš-zaplatíš. Zbývá stanovit, za kolik miliard. Zákonná povinnost na sociálních sítích a na internetu jako celku zřizovat nástroj, kde mohou uživatelé internetu či samy oběti jednoduše nahlásit případy kyberšikany. Takovýto nástroj musí být propojen na Policii ČR, v obzvláště brutálních případech i na sociální pracovníky v daném místě. Propojení na docenta Chocholouška je samozřejmostí. Účastníci v tomto bodě vítají vznik tzv. červeného tlačítka, zaměřeného na hlášení kyberšikany pomocí tzv. screenshotu. Případně by počítače mohly být - ze zákona, jak jinak - vybaveny VÝHRADNĚ červenými tlačítky.
Elektronické nahlášení, ačkoliv je anonymní, musí být bráno vážně a dané orgány by jej měly prošetřit a co nejrychleji vyvodit potřebné kroky – zákaz či zrušení webové stránky, šikanózního profilu na facebooku apod. Za tím účelem bude nutno zřídit úřad ředitele zeměkoule. Kandidátů na tuto pozici se jistě najde dost. Rodiče by měli více komunikovat se svými dětmi na téma co dítě dělá na internetu, o tomto psát řádný deník a ten měsíčně předkládat pověřenému sociálnímu pracovníkovi na nově zřízeném Ministerstvu pro kyberšikanu (spolupracujícím s Ministerstvem pro bezpečný internet a s Ministerstvem pro výchovu k nesvéprávnosti). To by rovněž školilo a dodávalo příslušné externí odborníky, ideálně mladšího věku. A samozřejmě denně vydávalo seznam stránek, které je třeba zablokovat, a to buď dodatečně, nebo raději preventivně.
Stát by měl usilovat u provozovatelů zejména sociálních sítí a on-line služeb, aby probíhala důslednější kontrola a certifikace profilů uživatelů. K tomuto závažnému úkolu stát přistoupí hned poté, co u provozovatelů on-line služeb zajistí, že veškeré jimi poskytované informace jsou pravdivé a veškeré jimi zpřístupňované stránky nezavirované a zbavené veškerého malware. Dále stát u výrobců SW zajistí, že žádný jejich produkt či aplikace nemůže být zneužit pro kyberšikanování - produkty výrobců, kteří nesplní tento požadavek, budou v Česku zakázány a vymazány ze všech školních počítačů. Kontrolovat to budou ředitelé škol, jednou denně. Snad jsem na nic nezapomněl.
Bořivoj Brdička
29. 9. 2011, 13:54
Ano, máte úplnou pravdu pane Kocourku. Takto to dopadá, když se tradiční myšlení potká s možností získat grantové peníze. A to si dovoluji tvrdit, že tento případ ještě nepatří k těm nejkřiklavějším.
Zde navrhovaná cesta vede k tomu, že se žáci budou snažit pravidla obejít a ve škole budou muset dělat to, co je absolutně nezajímá. Vynahradí si to ale hned, jak ze školy vypadnou. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby důsledkem bylo výrazné zvýšení šikanování učitelů ze strany žáků.
Jedinou cestou kupředu je dovedení dětí ke smysluplné činnosti technologie využívající, a to (bohužel) včetně sociálních sítí!

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • opírat své mravní rozhodování o živé, dialogické svědomí
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • dodržovat zákony, respektovat práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní specifika), vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
  • Neformální vzdělávání
  • Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi
  • uvědomovat si nutnost posuzovat rozdílnou věrohodnost různých informačních zdrojů a kriticky přistupovat k získaným informacím, být mediálně gramotní.