Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Funkční studium - rodinné stříbro NIDM
Odborný článek

Funkční studium - rodinné stříbro NIDM

28. 10. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Mgr. Jiří Zajíc

Anotace

V rámci projektu Klíče pro život představovalo manažerské vzdělávání pracovníků SVČ, školních družin a klubů i NNO pracujících s děmi a mládeží jednu z nejžádanějších aktivit. V dnes započatém seriálu dostanou slovo ti, kteří s funkčním studiem byli zvlášť těsně spjati.

 

      Obrazně řečeno - u kolébky dnešního Funkčního studia byly čtyři sudičky. Čeština nemá vhodné slovo pro situaci, že tou sudičkou je muž. Jenomže právě mezi těmi čtyřmi sudičkami byli tři muži. A dva z nich jsou s touto formou studia, kterou - nyní po tři roky v rámci projektu Klíče pro život (KPŽ) - nabízí NIDM řídícím pracovníkům insitucí neformálního (mimoškolního) vzdělávání, velmi těsně spojeni dosud. Proto jim také na úvod našeho seriálu bude patřit slovo. Tím prvním, který seriál zahájí, je PhDr. Jaroslav Jindra, manažer projektů, zakladatel a člen správní rady AISIS. Jeden z nejždanějších lektorů a facilitátorů v oblasti neformálního vzdělávání.

1. Tys byl už před lety u vytvoření základního rámce funkčního studia. Cos tehdy pokládal za zvlášť důležité a proč?
    Pro mě tento vzdělávací program začal před 13 lety, kdy jsme na jedné z CVVZ debatovali s Milanem Appelem, Lídou Pohankovou a Jardou Ondráčkem o tom, že SVČ nemají své manažerské vzdělávání „barákům“ (= Domům dětí a mládeže – pozn. red.) na míru postavené. Školy ho měly, neziskovky ho měly, dokonce mateřské školy ho měly, ale „baráky“ nic. Tenkrát jsme se rozhodli, že ho postavíme. Za pár měsíců prvních 25 ředitelů nastoupilo do ročního studia, které se díky jejich zájmu protáhlo na tři roky. Tehdy jsme si mysleli, že to bude trvat jeden rok, že nebude tlak na pokračování. Mýlili jsme se – trvá to 13 let a k tomu tři roky studia.
Tehdy nám šlo o to, aby SVČ měla svoje vzdělávání, aby účastníci věděli, že jsou tady ředitelé s podobnými problémy, a věděli, že se na sebe mohou kdykoli obrátit. A to nejdůležitější bylo ukázat, že principy moderního řízení jdou implementovat do řízení SVČ a učit je to.

2. Prodělaly Tvé představy a přístupy k funkčnímu studiu za ty roky nějaký zásadní vývoj?
    Jak říkají někteří sportovci: „Taak určitěě.“ V prvních letech šlo především o prezenční vzdělávání a semináře. A také o inspirujících návštěvy – od samého začátku jsme se první den sjeli do nějakého zařízení, které jsme „vysávali“ ohledně nápadů, a jejich zkušenosti jsme následně zaváděli do našich SVČ. Byl a je to velmi významný zdroj inspirace a poučení.
     Standardem bylo a je, že to, co učíme, musíme sami dělat: od přípravy přes práci s účastníky až po vyhodnocení. Dalším významným standardem bylo a je, že účastníci se nesmí při studiu nudit. Ani při vlastní výuce, čemuž jsme čelili pomocí interaktivních metod vzdělávání dospělých, což byl významný vliv projektu „Dokážu to?“, jehož byl tento vzdělávací program součástí, ani ve volném čase. Posledním důležitým momentem bylo a je to, že účastník musí cítit z naší strany opravdový zájem v řadě oblastí, čemuž říkáme opečovávání.
     Po nějaké době přišli účastníci s tím, že to, co „vykládáme“ jako lektoři v seminářích, je sice „pěkný“, ale za týden to už neposkládají do logického rámce a řadu toho zapomenou. Pokud chtějí naučené zavést do organizace, tak by potřebovali více informací. Proto jsme zavedli e-learningové kurzy, které jdou do hloubky v tématech, která probíráme na živo z očí do očí. V tomto prostředí si dotahují ve spolupráci s tutorem své záměry (tutoři jsou zpravidla lidé, kteří sami řídí organizaci).
     Pak účastníci přišli s tím, že by potřebovali, abychom přijeli k nim do organizace a řekli jim, co dělají špatně, jak to dělají a co je třeba změnit. V první fázi jsme si moc nedokázali představit, že bychom tam fakt jezdili, tak jsme alespoň vytvořili rámec pro hodnocení organizace, který jsme převedli do otázek. To jsme následně převedli do on-line podoby, což účastníci mohli vyplňovat ze svých kanceláří na internetu; pak jen kliknou na tlačítko a systém jim vyjede komplexní zprávu o jejich organizaci spolu s doporučeními na změnu. To samé máme i pro kompetence účastníků. V současné době nám oboje (hodnocení i kompetence) plně koreluje s tím, co učíme.
     Během času jsme začali upravovat obsah studia tak, aby souviselo s prací účastníků. Postupem jsme přestoupili na princip „trvalého rozvoje organizace“, ke kterému účastníky vedeme dodnes. Směřujeme účastníky k tomu, aby si vybrali nějaký cíl pro svou práci a na tom dělali rok, dva nebo i tři roky, které studují. Toto pak zpracují do podoby závěrečné práce, kterou přede všemi obhájí.
     Díky projektu KPŽ je tento přístup podpořen tím, že každý účastník má právo si pro realizaci svého cíle vybrat zdarma 12 hodin konzultantské práce. To je ohromný posun v přístupu k účastníkům a tím i v kvalitě. A my organizátoři, lektoři, tutoři, konzultací máme zpětnou vazbu, jak se jednotlivým účastníkům vede v implementaci cílů a více známe i organizace samotné a jejich problémy. Díky tomu můžeme do studia zařazovat témata, která jim pomohou lépe zvládat nástrahy jejich práce.
     Dalšími velkým pomocníkem, který vznikl díky projektu KPŽ a požadavku účastníků studia je materiál „Implementace obsahu do života organizace“. Po každém tématu, které je odučeno, dostávají účastníci sadu doporučení, která by měli v organizaci implementovat, aby organizace dosáhla vyšší kvality a snadněji se dostávali na cestu trvalého rozvoje organizace.
     Časem účastníci přišli s tím, že by se jim líbilo, kdyby dostávali metodické postupy, které jsme ve studiu používali. Argumentovali tím, že si vše sice píšou, ale když to chtějí realizovat, nacházejí tam místa, kterým sami nerozumí. To tedy byla výzva. Už rok a půl zpracováváme tyto postupy, ale stálo to za to. Ohlasy předčily očekávání. Do konce projektu jich chceme zpracovat rovných sto. Pomalu se blížíme ke stanovenému cíli.
     V současné době je studium postaveno na 15 pilířích, které mají tuto strukturu.

3. Proměňovali se za ty roky účastníci tohoto kurzu z hlediska přístupu, vstupních dispozic, motivace či dalších charakteristik?
     Tak určitě :). V první fázi bylo studium zaměřeno čistě na klasická střediska volného času, později přicházeli lidé z neziskových organizací, školních družin i klubů, pracovníci oddělení pro volný čas krajských úřadů a dnes jsou silnou skupinou Salesiánská střediska volného času.
Z hlediska funkčního zařazení to byli z počátku pouze ředitelé, poté jejich zástupci a vedoucí poboček. V současné době je studium zaměřeno prioritně na střední managament SVČ, NNO a ŠD. Před 13 lety šli ředitelé SVČ do studia především kvůli obsahu a zaměření na SVČ. V průběhu studia to bylo i kvůli dalším účastníkům - jednak je rádi viděli, jednak si mohli vyměňovat zkušenosti z prací a také mohli společně reagovat na řadu věcí, které se v té době udávaly.
     Jak šel čas, tak se nám studium podařilo akreditovat. Tím začali do studia vstupovat lidé, kteří chtěli a potřebovali "razítko", které potřebují pro výkon své funkce. Během let nás potěšili takové věci, že studium studovala řada lidí paralelně s vysokou školou nebo podobným studiem. Na VŚ chodili kvůli diplomu a osvědčení a sem kvůli obsahu zaměřenému na praxi. Poslední tři roky je studium zaměřeno na střední managament, což jsou lidé, kteří zde nejsou leckdy z vlastní vůle, ale jsou doporučeni svými nadřízenými, kteří studium v minulosti absolvovali. ne všichni samozřejmě. Tím, že nejsou "veliteli" organizace museli jsme studium přizpůsobit této cílové skupině, včetně práce s nimi.

4. Stalo se někdy za tu dobu, že vás jako lektory postavili účastníci před nějakou obtížně řešitelnou situaci?
     Tady mě nic moc nenapadá. Když o tom tak přemýšlím, tak my to sami chceme, aby si na nás účastníci vymýšleli i nemožné, v čem jim můžeme pomoci. My pak zveme další a další lidi, kteří dokážou účastníkům přímo pomoci, nebo je alespoň informovat nebo nasměrovat.
     Uvědomuju si ale, že v neřešitelné situaci jsme teď – ne jako lektoři, ale jako organizátoři. Naše role ve studiu se v rámci projektu KPŽ posunuly směrem dolů, takže o těch věcech nerozhodujeme. Nad námi je řada dobře placených lidí, kteří by ta rozhodnutí dělat měli, ale podle toho, co se děje, to neumí. Problém ovšem je, že s tím studiem jsme z hlediska účastníků stále spojeni my, i když to už tak ve většině oblastí není. Dříve jsme my dokázali rozhodnout jedním telefonátem, dnes to trvá týdny a měsíce.
     Jeden příklad za všechny. V konci minulého roku byli noví účastníci lákáni do tříletého studia s tím, že na konci dostanou potřebné osvědčení. A že se o ně NIDM rozhodně postará – je přece prestižní organizací, která drží slovo. A management projektu především. V lednu, ve vítacím projevu tehdejší ředitel NIDM (Jiří Veverka, odvolaný ministrem Dobešem 31. 1. 2012 – pozn. red.) v zastoupení manažersky projektu vše potvrdil. A letos v září, kdy jsme v předchozích letech, měli vše připraveno na další rok, nikdo nic neví. Účastníci (40 lidí), kteří mají slíbeno tříleté studium, se ptají na pokračování a na termíny a my jim nedokážeme seriozně odpovědět, zda bude studium pokračovat, či nikoli. Nad námi lidé v projektu mlčí nebo mlží. Účastníci píšou dotazy a po přečtení odpovědi nevědí stále nic. A toto je pro nás právě ta neřešitelná situace. My sami víme, že studium skončilo, nebo alespoň nezačne v lednu jako v minulých 13 letech, ale nikdo ze zodpovědných a dobře placených manažerů to nechce říci nahlas a převzít zodpovědnost za toto rozhodnutí a nedodržení slibů. Těžko se nám odpovídá na otázku, zda je toto ta profesionalita, o které tak často a rádi jako lektoři mluvíme.

5. Vzpomínáš naopak na nějaké skutečně milé překvapení za tu dobu?
     Jojo – to je zas hezká otázka. Mě vždycky potěší, když někdo přijde a řekne, že studium má pro něj a pro jeho práci smysl. Jinak mě napadají desítky zážitků a opravdových překvapení – publikovatelných a nepublikovatelných. Nejvíc to mám spojené s tzv. hostitelstvím (dnes trendově benchmarking). Kdysi to bylo tak, že vybraný „barák“ se spolupodílel na logistice vzdělávacího programu. A v začátku to bylo i o tom ukázat se, předvést se, překvapit. Je toho tolik, že nebudu jmenovat, jen naznačím: raut uprostřed lesů od kuchaře z Hiltonu, let v letadle (+ extra bonus pro mě formou akrobatické sestavy), vstup do medvědího výběhu, profesionální kulturní programy pro účastníky programu, mažoreťáci, autokros, tanec na stole, kankán a tanec na židlích, předávací rituály – například v jeskyních, návštěva míst, kam bychom se jinak nedostali, samovzniknuvší večerní programy účastníků ...
     Také je pro nás příjemné, když přijede nějaký zajímavý host (J. Tuček, J. Fryč, E. Bartoňová, P. Kořenek, T. Langer, V. Trojan, VŠ učitelé z UPOL ...) a studium je pro něj milé překvapení.

6. Funkční vzdělávání v rámci projektu Klíče pro život zanedlouho (spolu s celým projektem) skončí. Co pokládáš za hlavní přínos toho, že se mohlo v uplynulých skoro čtyřech letech rozvíjet v jeho rámci?
     Vytvořili jsme prestižní studia a hlavně prakticky zaměřené studium, čím by se mohlo i NIDM velmi chlubit. A vlastně i MŠMT. Studium je systémové, velmi praktické, učíme, co lidé ve své práci skutečně potřebují, rozumí tomu. Je pro praxi velmi přínosné. Vedle je systém konzultací a poradenství pro lidi i organizace. Návazně vedle toho na doplnění, prohloubení a získání dalších vědomostí probíhají průběžné vzdělávací kurzy. Troufnu si říci, že toto studium patří mezi nejpropracovanější vzdělávací programy v této republice. Problém je v tom, že to prakticky nikdo neví.
     Projekt KPŽ má na zásluhu na popsání systému studia, přizpůsobení studia střednímu managementu, na systému konzultací, implementace obsahu do života organizace a vytvoření metodických postupů.

7. Co podle Tvých poznatků frekventanti nejvíce oceňovali na tomto studiu a proč?
     Obsah studia zaměřený na praxi, poskládání lektorů, „opečovávání“ účastníků, přístup k účastníkům – práce třídních učitelů, zájem o účastníky, účast ředitelů „se zkušeností“ ve studiu (Milan Appel, Jana Heřmanová, Vlaďka Dvořáková ...), jejich čas na každého, noční skypování , individuální přístup... Vedle toho to je kuloární neformální výměna zkušeností, tipů na činnost mezi účastníky. Ke konci studia všichni preferovali osobní setkávání, poznání kolegů, klima a atmosféru celého studia. Studium může za to, že absolventi se dál scházejí – ať již jednotlivě, nebo po ročnících neformálně na společných setkáních nebo dokonce si pro sebe organizují semináře, které právě potřebují.

8. Co očekáváš, že bude s funkčním vzděláváním po skončení projektu Klíče pro život? Nezvykli si už účastníci příliš na výhody (zejména finanční), které ten projekt přinášel?
     Dle mého je Funkční studium v této podobě tzv. rodinným stříbrem KPŽ i NIDM. Myslím, že jsme ho obsahově posunuli o kus dál. Očekávám, že si v NIDM vezme za svůj tento vzdělávací systém FS nějaký manažer s potřebnými kompetencemi, pravomocemi a zodpovědností a bude mu věřit a také rozumět. Bude to jeho téma. Tento člověk dokáže pokračovat v naší dosavadní třináctileté práci a rozvíjet ji ve spolupráci s námi (třeba dalších 13 let). Nakonec klidně i bez nás, hlavně, že tu nějaké vzdělávání bude. Očekávám, že to bude dělat fakticky a profesionálně, nikoli administrativně. Očekávám také, že to bude dělat ve prospěch cílové skupiny, nikoli kvůli splnění potřebných výstupů. Očekávám také, že práci okolo FS maximálně zefektivní (nebo ji alespoň vrátí do doby před pěti lety).
     Tolik stručně k očekávání. Vedle toho je tu můj alternativní scénář. A ten je dost smutnější. Předpokládám, že se nikdo takový nenajde. Chvilku budou zodpovědní činovníci NIDM předstírat, jako že něco řeší. Pak svůj neúspěch na někoho svedou. FS jako systém bude zakonzervován a my zakladatelé, organizátoři, lektoři, tutoři, konzultanti, poradci, koučové budeme vzpomínat, jakých to bylo smysluplných a hezkých 13 let.
     Pokud se má (naše) černá předpověď naplní, bude to velká škoda, že toto vzdělávání zanikne. Zájem o něj je, ale co je hlavní – za ty roky je vidět, jak se některé organizace díky tomuto studiu posunuly dopředu. (Kdysi tak některé státy zrušily síť středisek a teď přemýšlí, jak tu síť zpátky obnovit).
     Co říci závěrem? Třeba jednou při nějaké příležitosti se opět sejdeme v nějaké dobré sestavě, kde budeme konstatovat, že SVČ nemají žádné pořádné manažerské vzdělávání – na rozdíl od škol, NNO a dokonce od mateřských škol...

Otázky kladl Jiří Zajíc

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Jiří Zajíc

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • stanovovat si cíle a priority podle svých osobních schopností, zájmové a pracovní orientace a životních podmínek;
  • Neformální vzdělávání
  • Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám
  • mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti a tedy i vzdělávání; uvědomovat si význam celoživotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám;