Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Bojí se české děti budoucnosti?
Odborný článek

Bojí se české děti budoucnosti?

1. 3. 2011 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Miroslav Bocan
Spoluautor
Miroslav Bocan

Anotace

Jeden z dílčích výstupů výzkumu "Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let", který se uskutečnil v rámci projektu Klíče pro život, realizovaného Národním institutem dětí a mládeže.

V dalším dílčím výstupu z výzkumu „Hodnotové orientace dětí ve věku 6-15 let“ Vás seznámíme s odpověďmi na otázku, zda mají děti z něčeho do budoucna strach nebo obavy a v případě, že mají, tak z čeho. Zároveň máme díky projektu „Naše společnost“, v rámci kterého realizuje Centrum pro výzkum veřejného mínění (dále CVVM) Sociologického ústavu Akademie věd AV ČR pravidelná výzkumná šetření, možnost porovnat naše výsledky s tím, jak odpovídali čeští občané starší 15 let na podobně položenou otázku.

Pozitivním zjištěním je, že největší část dětí (téměř polovina) uvedla, že obavy nemá žádné, 11 % potom, že neví nebo neuvedlo žádnou odpověď.
Pokud děti nějaké obavy nebo strach z budoucna mají, nejčastěji si je spojují se školou (25%). Druhou nejpočetnější kategorií, kam byla zařazena necelá pětina odpovědí, je zdraví. Odpovědi se nejčastěji týkaly obav o vlastní zdraví, ale také starosti o zdravotní stav svých blízkých. Další skupinu (v souboru jich bylo kolem 16 %) tvoří odpovědi spojené s oblastí finančních problémů, budoucího uplatnění a nezaměstnanosti. Jako další v pořadí je skupina odpovědí, ve kterých respondenti projevují obavy z válek a katastrof (15 %). Poslední kategorii (v souboru 5 %), představují výroky respondentů, ve kterých deklarují strach z násilí, kriminality a zlých lidí.


 

S věkem respondenta klesá podíl těch, kteří uvádějí, že nemají žádné obavy a stoupá naopak počet těch, jež uváděli konkrétní odpovědi (zatímco v kategorii 6-9 let to bylo jen 34 %, u 13-15letých to bylo 46 %). Více obav spojených se školou mají respondenti nejmladší, kteří jsou teprve na začátku školní docházky, a také respondenti nejstarší, jež se naopak již připravují na přechod na střední školu. Ekonomických problémů se v budoucnu častěji obávají respondenti z nejstarší věkové kategorie, nejmladší děti pociťují také méně často strach o zdraví své nebo svojí rodiny. Mezi dívkami a chlapci nebyl v tomto ohledu zjištěn žádný zásadní rozdíl, pouze chlapci, kteří pravděpodobně o své budoucnosti přemýšlejí celkově méně než dívky, více uváděli, že žádné obavy nebo strach z budoucna nemají. Na tom, zda děti pociťují strach nebo obavy ze své budoucnosti, a to jakého jsou charakteru, se částečně podepisuje výše dosaženého vzdělání jejich rodičů a s ní související socioekonomický status rodiny. Děti z rodin, kde alespoň jeden z rodičů dosáhl vysokoškolského titulu, mají menší obavy z budoucna než ostatní. Respondenti pocházející z rodin, kde ani jeden z rodičů nemá maturitu, pociťují naopak obavy častěji a to především ty, které jsou spojeny s ekonomickými problémy a s obtížemi se zařazením na pracovním trhu. Nejméně mají strach děti ze spíše lépe situovaných rodin, nejvíce obav naopak mají respondenti z rodin spíše nebo hůře postavených. Jejich obavy jsou opět spojené zejména s ekonomickými problémy a nezaměstnaností, častěji než u ostatních jsou jejich obavy spojené také se školou.
To, zda dítě pociťuje obavy ze své budoucnosti, se zcela pochopitelně projevuje také na subjektivně vnímaném pocitu štěstí v životě. Děti, které jsou v životě rozhodně šťastné a jichž je v souboru necelá polovina, mají strach z budoucnosti daleko méně než ostatní děti.
Z výzkumu CVVM vyplynulo, že asi tři pětiny (59 %) Čechů má podle vlastního vyjádření nějaké obavy, dvě pětiny (41 %) se naopak ničeho v současnosti neobávají. Tyto údaje jsou relativně nejpříznivější za celou dobu srovnatelných měření, tj. od roku 2002. Podrobnější analýza ukázala, že častěji obavy mají ženy (63 %) než muži (55 %). Míra obav také zřetelně narůstá s věkem a s klesající životní úrovní. Nejčastěji mezi obavami figurují nezaměstnanost, životní úroveň a nemoc, respektive obava o zdraví. Poměrně často se v odpovědích respondentů vyskytovaly také obavy o bezpečnost, respektive strach z kriminality, obavy o rodinu a přátele, zdražování, válka, obecný strach z budoucnosti, zdravotnictví, ekonomický vývoj v ČR nebo terorismus.
Pokud bychom tedy porovnali výsledky obou výzkumů, můžeme konstatovat, že děti do 15 let mají v průměru obavy menší než dospělá populace, ale rozdíl není možná tak zásadní, jaký bychom vzhledem k tomu, že dětství je obecně vnímáno spíše jako bezstarostné období, očekávali. Odpovědi dětí i dospělých, s čím si spojují své obavy, snad pouze s výjimkou školy, se opět v zásadě neliší.


Celou tiskovou zprávu CVVM je možno najít na adrese: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101098s_ov110202.pdf


Mgr. Hana Maříková, odborná pracovnice Výzkumu
hana.marikova@nidm.cz

 

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Miroslav Bocan

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • ověřovat si získané poznatky, kriticky zvažovat názory, postoje a jednání jiných lidí;
  • Neformální vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • porozumět zadání úkolu nebo určit jádro problému, získat informace potřebné k řešení problému, navrhnout způsob řešení, popř. varianty řešení, a zdůvodnit jej, vyhodnotit a ověřit správnost zvoleného postupu a dosažené výsledky;
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • zajímat se aktivně o politické a společenské dění u nás a ve světě;