Sen, nebo skutečnost?

Anotace

      O potřebě vytvořit příznivé podmínky k rozvoji i pro děti, které pocházejí z prostředí, jež je různým způsobem handicapuje, se sice už mnohé napsalo, ale v praxi se zatím jen tu a tam něco opravdu podařilo. K těm vzácným výjimkám patří už skoro dvacet let působící salesiánská střediska v Ostravě a Havířově. A právě ředitele havířovského Církevního střediska volného času (CSVČ) sv. Jana Boska Ing. Mgr. Jindřicha Hoňka (současně též skautského veterána Vlka) jsem požádal o odpovědi na několik otázek, které by poskytly hlubší vhled do celého tohoto díla.

1) Co tě přivedlo k tomu věnovat se dětem a mladým lidem – mnohdy právě těm nejohroženějším?
      Jakkoliv to možná bude znít troufale, ale mám Dona Boska v krvi. Už od narození. Tatínek ve svých klukovských létech patřil k prvním ostravským oratoriánům. Po zavření ústavu pokračoval v chození do kostela sv. Josefa, do BOSKA, jak se v Ostravě říkalo. No a po založení rodiny a přestěhování do Havířova nás děti salesiánsky formoval a zprostředkoval kontakt se salesiány. V mladém věku jsem zaslechl toto povolání Boží a zůstal mu věrný až dodnes. Přes práci pro mládež mezi ministranty ve farnosti, založení skautského oddílu a práci v nově vzniklém salesiánském středisku mládeže v Havířově. Zde jsem trvale od roku 1991. Po vzoru Don Boska jsme se vždy věnovali dětem ulice. Dětem s klíčkem na krku. A dneska mezi ty nejpotřebnější patří Romové. Tam se přesouvá naše pole působnosti a nové aktivity. Hlavním impulsem byla konference v Košicích s názvem „Salesiáni Dona Boska kráčejí s Romy“, která se konala ve dnech 20.–23. 11. 2009. Motorem pro svolání konference byl don Václav Klement, světový rádce pro misie, který povzbudil k větší pozornosti právě vůči těmto adresátům salesiánského poslání.

2) Vážných pokusů o integraci Romů u nás nebylo za posledních 22 let mnoho, a ještě většina z nich nakonec nepřinesla příliš dobré výsledky. Proč? Kde je „zakopaný pes“?
     Všechno závisí na osobním přístupu každého člověka, na jeho osobnosti. Těch, kteří to myslí s Romy dobře a vážně a jsou schopni pro nejistý výsledek přinášet oběti všeho druhu, je prostě málo. Proto se integrace nedaří. Je to jako ve známém podobenství o rozsévači: „Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ (Mt 3,3-8). Někdo se nadchne, ale nevydrží. Někoho odradí tíha dne i horko. A pak zůstane nakonec jenom pár dělníků, skrze které přináší úsilí stonásobný užitek. I tady platí: Žeň je však hojná, ale dělníku je málo.

3) Služba, kterou poskytují salesiáni v Ostravě a některých dalších okolních městech, zatím přináší – ve srovnání s těmi neúspěšnými pokusy – velmi nadějné výsledky. Čím to je?
     Odpovím slovy jednoho z našich spolupracovníků: „Preventivní systém Dona Boska v romském prostředí stojí na naší bezmezné trpělivosti, sebeovládání, vytrvalosti a vyčkávání na příležitost, na okamžik, kdy se to všechno změní a otočí: na bourání anonymity a postupném odstraňování agresivity, čekání na změnu mentality jednotlivce i osady… Je k tomu třeba dostatek času, který musíte mezi Romy promodlit a protrpět. O každém z těch dětí musíme věřit, že i pro ně platí: Bůh Tě má rád, má pro Tebe připravený nádherný plán pro život. On ho naplní, od tebe stačí jen souhlas.“
     Proto lidé, kteří se s tímto ztotožní a berou své působení mezi Romy jako poslání od Boha, mají viditelné výsledky.

4) A dají se vystopovat u těchto lidí nějaké jejich společné rysy?
    Už jsem to vlastně řekl. Za společné rysy je možné považovat lásku k dětem a mládeži bez předsudků, schopnost oběti, bezmeznou trpělivost, veselost a smysl pro humor, ochotu naslouchat, víru a naději v lepší budoucnost a smysluplnost konání. A koho se dotkla Boží milost, tak také život podle evangelia.

5) Vy poskytujete ve svých zařízeních kromě velké nabídky kroužků tanečních, sportovních či tvůrčích i doučování. Vede tudy cesta ke skutečnému zlepšení romských žáků?
    Ano, zcela jistě. Vzdělání je základní prioritou pro lepší budoucnost Romů. Je to jedna z našich priorit. Pomoci jim získat vzdělání. Začínáme tím, že se staráme o to, aby měli splněny všechny školní povinnosti včetně domácích úkolů. Učíme se s nimi a připravujeme je na vyučování na příští den.

.

6) Na fotografiích z činnosti vašich zařízení jsou vidět v naprosto kamarádských pozicích a družné zábavě spolu děti romské i neromské, stejně tak mladí lidé. Vytváří se tak skutečně trvalá schopnost u obou skupin žít společně?
     V našich zařízeních zcela určitě. Na ulici je to ale jinačí. U nás je jasně prokazatelný vliv prostředí na utváření charakteru mladého člověka. Chce to ovšem dosti dlouhý čas, aby to zapustilo kořeny. Minimálně 5 let. Podobně to platí i ve skautu.

7) Narazili jste během těch víc než 17 let na nějaké problémy či překážky, které jste nebyli schopní zdolat?
      Překážky s dětmi a mládeži? Nevzpomínám si. Snad jen bezmocnost, když se nakonec mladý člověk rozhodne jít sám svou cestou, která nevede k nejvyšší Pravdě a Lásce, a začne sloužit konzumu. Ještě malá poznámka, v červnu oslavíme 20 let existence.

8) Jaká je spolupráce s místní samosprávou i místní komunitou? Prodělala za ty roky nějaký vývoj?
     Dnešní spolupráce je výborná. Nebylo však tomu tak vždycky. V počátcích díla jsme byli často považování za sektu na úrovni jehovistů, byly petice proti našemu působení. Dnes jsme největším poskytovatelem volnočasových aktivit v Havířově s cca 1000 registrovanými klienty. Jsme plnohodným partnerem Magistrátu při řešení preventivního působeni a integrace romské komunity. Paradoxně se mnohdy domluvíme lépe s úředníky magistrátu, často bez vyznání, než s pravověrnými věřícími. Byly doby, kdy i spolubratři házeli dílu klacky pod nohy. Takže je to vždy o lidech. Lidé jsou dobří nebo špatní. Co na tom, ke které straně nebo církvi náležejí? To není podstatné. My všichni spolupracujeme a spojíme se s těmi, kteří hledají dobro našich chlapců a dívek, kteří přicházejí do našich domů.

9) Můžeš uvést nějaké příběhy dětí, které prošly vašimi zařízeními a dnes si vedou jako zodpovědní dospělí členové naší společnosti?
      Ano. Je to současný zaměstnanec Jirka. Ten začal chodit do střediska ve městě v roce 1995, vyrostl zde, absolvoval civilní službu a nakonec se stal zaměstnancem. Sám o tom říká: „Do oratoře mě přivedl kamarád Tomáš, zalíbilo se mi tam a už jsem v oratoři zůstal. Práce s dětmi mě chytla, cítím, že je to dobrá věc. Cítím, že nám jsou děcka hodně vděčná, že mají kam chodit a mají se kde zabavit,“ říká Jiří. A co mě ve středisku stále drží? Oslovily příklady druhých a pak samotná práce s dětmi. Mně se líbí, jak Don Bosko popsal podstatu práce s mládeží a vytýčil cestu, a myslím si, že i jako laik a dokonce jako nevěřící člověk můžu v salesiánském duchu pracovat. Samotní salesiáni mohou dát navíc to duchovní. Práce s dětmi mě opravdu baví a těší. Každý správný trenér – mám na starosti stolní tenis – by měl svoje svěřence nejen vést k maximálnímu výkonu, ale zároveň je vychovávat a formovat lidsky. Časově je to hrozně náročné, naštěstí jsem flegmatik, takže mi to nějak nevadí. Sám jsem přišel do střediska, protože jsem se chtěl bavit a líbila se mi pestrá nabídka kroužků a různých činností. Perfektní byl i přístup vedoucích, hned se stali mými kamarády. Nebylo tam nic přísného jako ve škole. Naslouchali nám, pokecali jsme si, super!“
     Tolik tedy jeden příklad za mnohé.

10) Co se jeví jako hlavní podmínky skutečně úspěšné integrace Romů ze strany jich samých, většinové společnosti i institucí státu?
      Staří Romové říkali. „Na paľiker vaš o chaben, paľiker vaš i lačho lav.“ (Neděkuj za jídlo, ale poděkuj za dobré slovo.). Nestačí jenom zlepšit materiální podmínky, bydlení, jídlo a hygienu. Je třeba tomu všemu snažení dát ducha Dobra, Lásky a Pravdy. Pak bude integrace úspěšná. Musejí ovšem chtít obě strany. Jsou to spojené nádoby.

Vysvětlující poznámky:
      Salesiáni Dona Bosca jsou řeholním společenstvím v rámci katolické církve, které založil geniální vychovatel italský kněz Jan Bosco (1815-1888). Jejich hlavním posláním je podporovat výchovu dětí a mladých lidí, zejména těch, které jsou ohrožené různými společenskými zly. Blíže je možné se s nimi seznámit například na www.sdb.cz.
    Oratoř - zařízení pro péči o potřebné chlapce. Dnes mají u nás charakter otevřených klubů. 
    Oratorián - chlapec, který prošel oratoří.
    Služba nejvyšší Pravdě a Lásce je základem současného českého skautingu.