Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Strážkyně přátelství
Odborný článek

Strážkyně přátelství

31. 10. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Mgr. Svatava Šimková

Anotace

Do soutěže Brána k druhým se zapojily také skautky ze Šumperka.



Soutěž Brána k druhým, jejíž první ročník vyhlásilo MŠMT v rámci projektu Klíče pro život a o jejíchž výsledcích bylo rozhodnuto 1. října, byla určena jak týmům, složeným s dospělých mladých lidí, tak dětem. Jedním z přihlášených dětských týmů byl šumperský dívčí oddíl Junáka – svazu skautů a skautek, který se jmenuje Strážkyně přátelství. Položili jsme několik otázek člence vedení oddílu Ladě Matyášové.

Jakpak jste přišly ke svému pěknému názvu „Strážkyně přátelství“?
Vymyslela jej pro nás Emílie Tylečková – Manita, když zakládala svůj vysněný skautský oddíl, po kterém vždycky tolik toužila. Manita byla takovou naší skautskou babičkou. Nejlíp ji vystihuje t, c jsme si napsaly na naše oddílové stránky, když letos 31. srpna ve věku 84 let zemřela: Manita byla nenápadná svým vzhledem, ale jedinečná svým velikým srdcem a dokázala vždy najít slova pomoci i útěchy, náruč k pochopení i pohlazení. Ona je ta, které vděčíme za poetické a originální názvy družin a také za mnoho dalšího, co v oddílu máme. Zároveň to však bude její hvězda, která nás na nebi povede dál, k lepším možnostem v nás samých a k vytrvalosti, kterou ona sama svým příkladem celý života všem kolem sebe rozdávala.

Rozhodly jste se, jak samy říkáte, že dostojíte příkladu Manity milovat lidi. Co pokládáš za nejdůležitější pro skutečné přátelství? A čím podle tebe skauting rozvíjí schopnost dětí a mladých lidí, aby dokázali krásná přátelství vytvářet a celoživotně udržovat?
Skutečné přátelství podle mne znamená nemít kolem sebe jenom partu známých, ale druhou rodinu. Moci se jedna na druhou spolehnout v jakékoliv situaci a vědět, že nikdy není tak zle, aby se nenašla aspoň jedna pomocná ruka. A k druhé části otázky – skauting působí rozhodně svým tradičním prostředím, kdy jsou jednak děti stejného věku spolu v družinkách, a jednak i mezigeneračním přátelstvím, které se běžně ve společnosti (chápejme škola, parta z ulice) nevytváří. A také prožíváním společných zážitků a dobrodružství – to lidi spojí, když mají na co vzpomínat a čemu se společně smát. A pro mě osobně skauting znamená být tím, kým skutečně jsem, mezi lidmi, kteří mi rozumí a se kterými se už dlouho znám, v prostředí mně velmi milém – v přírodě. Skauting je pevný maják v bouři vybudovaný na dobrovolnosti, na víře v dobré hodnoty a na společném přátelství.

Do soutěže Brána k druhým jste se přihlásily s celodenní akcí Pohádkové město, kterou jste současně vydělaly na podporu projektu „Postavíme školu v Africe“. Už jste někdy před tím něco podobného uskutečnily?
Asi bych měla nejdřív říct, že o vaší soutěži se dozvěděla naše oddílová vedoucí díky oficiálnímu internímu informačnímu kanálu Junáka, internetovým stránkám krizovatka.skaut.cz. C se Pohádkového města týče, my jsme ho už několik roků předtím pořádaly jako samostatnou akci pro předškolní a školní děti ze Šumperka na jaře a sbírku potom na podzim. Až letos nás napadlo tyto dvě akce spojit a přinést tak hned dvojí užitek – tedy jak šumperským dětem, tak těm z Etiopie. A nakonec se přidala ještě účast v soutěži Brána k druhým.

A co bylo na Pohádkovém městě zvlášť silné?
Neustále nás všechny fascinovala bezprostřednost a bezbřehá představivost mladších dětí. A tak nám jejich úžas a překvapení po celý den kouzlil úsměv na rtech, což za to jednoznačně stálo a je to hodné zapamatování. Každopádně to byla úspěšná akce, takže je jistá šance, že se do toho pustíme i v příštím roce, i když plán ještě není stanoven.

Zabývaly jste se někdy hlouběji tím, jak ve skutečnosti žijí vaše vrstevnice v Etiopii, kde se školy i z vašich příspěvků staví?
Se staršími děvčaty v oddílu se o tom společně bavíme a snažíme se například i dělat nějaké modelové situace – kupříkladu jsme připravovali africké kukuřičné placky. S mladšími dětmi to chce více hravou formu a hlavně zapojení jejich tvořivosti – například při výrobě jednoduchých panenek nebo jejich seznámení se školním prostředím v Africe (žádné úkoly, často přeplněné třídy a učebnice jen do skupinek) formou akční hry.

Jaké je podle vašeho názoru i vašich zkušeností postavení dětí v naší společnosti?
Rozhodně čím dál tím složitější. Svět se zrychluje a vlivem globalizace i zmenšuje a přetlak aktivit, ze kterých si může každé dítě buď vybrat, nebo je jimi zahlceno, klade na každého jedince ohromný nápor. Ale věřím, že pokud si dokáží uchovat svou nevinnost a dětskou „naivitu“, tak dokáží vše a poradí si i v tom, čemu dnes říkáme společnost.

Mnoho dnešních mladých lidí tvrdí, že jsou znechuceni politikou a že nemá smysl se o cokoliv ve veřejné oblasti zajímat, protože to stejně nemohou změnit. Co si o tom myslíte?
Politická angažovanost je dnes velmi důležitá. Už jen z toho důvodu, že pokud bychom politiku ignorovali, ona by nás stejně dohnala, ale již překroucená těmi ostatními, kteří by se o ni zajímali. Samozřejmě, nemusíme se stát hned členy zastupitelstva nebo ministry, ale i jen jít a zodpovědně volit je to, co může velmi výrazně pomoci. Proto bojujme za své životy, protože nikdo jiný to za nás neudělá.

Svatava Šimková, NIDM
Foto: archív oddílu Strážkyně přátelství

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Svatava Šimková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných pracovních a jiných činností;
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • zajímat se aktivně o politické a společenské dění u nás a ve světě;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • opírat své mravní rozhodování o živé, dialogické svědomí