Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Funkční studium - rodinné stříbro NIDM II
Odborný článek

Funkční studium - rodinné stříbro NIDM II

30. 10. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Milan Appel
Spoluautor
Milan Appel

Anotace

Druhý díl seriálu o Funkčním studiu, které představuje jednu z nejžádanějších forem vzdělávání řídících pracovníků institucí, které se věnují dětem a mládeži.

     Otázky, které jsme v prvním dílu položili Jaroslavu Jindrovi, zodpověděl pro druhý díl našeho seriálu věnovaného Funkčnímu studiu druhý muž, který stál u jeho zrodu - dlouholetý ředitel známého Centra volného času Lužánky z Brna Milan Appel. Nejspíš nikdo z lidí, jež se pohybují ve světě středisek volného času stejně jako neziskovek, které se věnují dětem a mládeži, ho neosloví jinak než Mikine.

1. Tys byl už před lety u vytvoření základního rámce funkčního vzdělávání. Cos tehdy pokládal za zvlášť důležité a proč?
     Tehdy se to tak ještě nejmenovalo. Před těmi cca 13 lety pojem „funkční studium“ neexistoval. V prvních letech se kurz rozvíjel pod křídly projektu „Dokážu to?“ a od těch dob se mu mezi lidmi zvyklo říkat DOTO. Mohu o něm tedy mluvit spíš pod tímto názvem?
Obecně platí, že tehdy i dnes považuji za nejdůležitější existenci speciálního manažerského kurzu pro ředitele a další vedoucí pracovníky v zájmovém vzdělávání (ani tento odborný výraz tehdy neexistoval :-)). Tehdy nám šlo výhradně o šéfy ze středisek volného času. Dnes díky KPŽ i o ostatní pilíře zájmového vzdělávání. Protože takový kurz neexistoval a ani doposud neexistuje, tak jsme si ho postavili sami.

2. Prodělaly Tvé představy a přístupy k funkčnímu studiu za ty roky nějaký zásadní vývoj?
     Samozřejmě. Nejde možná ani tak o rozsah (ten se zvýšil právě ve chvíli, kdy začalo jít o „funkční studium“ dle zákona). A možná nejde ani tak moc o formu, i když tam je progrese nepřehlédnutelná. Dnes se tříleté studium skládá z jedenácti živých čtyřdenních modulů, rozsáhlého e-learningu rozličných druhů a závaznosti, různých forem další podpory studentů i absolventů(!) – navazujících kurzů nejen pro účastníky studia, ale i jejich týmy. Součástí živých modulů jsou též benchmarkingové návštěvy vybraných organizací. A nejnovějším bonusem pro účastníky je konzultantská podpora studentů od vyškolených a dále se vzdělávajících špičkových konzultantů z oboru.
     Nejzásadnější je však vývoj filozofie toho studia. Možná to, o čem chci hovořit, bylo v DOTO skryto od zárodku a jenom to vyplavalo na povrch. Jde o to, že polovinou úspěchu studia je setkávání, vzájemnost a vytvoření bezpečného prostředí. Respektive vytvoření bezpečného prostředí, vzájemnost a setkávání. Pojmenovávají to tak absolventi DOTO (tedy dnes funkčního studia) a cítíme to tak i my lektoři a organizátoři.
     Ale Ty se ptáš na proměny mých představ a přístupů – a i k nim došlo. Asi to zní v dnešní době zvláštně, ale my jsme to první roky měli fakt jako koníčka. Takže první změna je, že se můj přístup k DOTO za ta léta zprofesionalizoval. Druhá změna je jakoby protichůdná – já jsem se do toho kurzu postupně zamiloval. Čímž jsem snad vyeliminoval tu profesionalizaci. Zkrátka a dobře – kurz mi dnes jako celek, ale zejména jednotlivé živé moduly vrací vše, co jsem do té práce dal.

3. Proměňovali se za ty roky účastníci tohoto kurzu z hlediska přístupu, vstupních dispozic, motivace či dalších charakteristik?
     Ano, i když to nepovažuji za zásadní. Zpočátku byl kurz určen výhradně ředitelům středisek volného času, později i jejich zástupcům a ještě později i dalším vedoucím pracovníkům SVČ – vedoucím poboček apod. A nyní k nim přibyli i šéfové z občanských sdružení, též několik vedoucích vychovatelek školních družin a zhruba v půlce minulého desetiletí též několik krajských úředníků, zodpovídajících za tuto oblast. Každý student byl obohacením! Právě různorodost pozic, různost úhlů pohledů nebo i to, že se v několika případech nejednalo o profesionály, je na tom to krásné. Jako příklad mě napadá, že už šest let je v každém ročníku nějaký salesián – ředitel či jiný vedoucí pracovník církevního střediska volného času, mnozí z nich kněží. Zcela nepochybně zanechali v DOTO nesmazatelnou stopu a jejich účast ve studiu výrazně pomohla bourat stereotypy v myšlení nás všech, kteří na studiu participujeme – studentů, organizátorů i lektorů.
     Nechci se vyhnout otázce. Skutečně se po uzákonění „funkčního studia“ a akreditaci našeho kurzu posunula motivace některých studentů od obsahu k onomu certifikátu. Ale vzhledem k tomu, že DOTO je pravděpodobně nejméně pohodlný způsob, jak získat potvrzení o absolvování funkčního studia, bych tento posun považoval za marginální. Někteří ředitelé snad do našeho kurzu vstupují s aspirací získat certifikát, ale vydrží a dostudovávají kvůli lidem. Kvůli spolužákům. Kvůli společenství. A kvůli nově získaným zkušenostem, dovednostem, vazbám, informacím a zážitkům.

4. Stalo se někdy za tu dobu, že vás jako lektory postavili účastníci před nějakou obtížně řešitelnou situaci?
     Říkejme tomu spíš výzvy! Celé tříleté studium už dokončilo několik maminek. Tedy studentek, které do kurzu nastupovaly netuše, že během studia budou zvládat i maminkovské radosti. Jsem docela pyšný na to, že jsme to v řadě případů individuálním přístupem zvládli a dnes už snad není modul, kolem něhož by s kočárkem nebrázdil nějaký manžel, dědeček či chůva. Jistěže je to především zásluhou chuti a odhodlání těch mamin, ale i tak je to pro nás krásné vysvědčení, ne?
     Poslední rok nás postavil v několika případech do náročné situace, kdy jsme mezi svými klienty měli jako konzultanti studenty či absolventy, kandidující proti sobě v konkurzech na ředitele. Ale žádná situace není neřešitelná, když se k ní přistupuje s čistým štítem a otevřeným hledím.

5. Vzpomínáš naopak na nějaké skutečně milé překvapení za tu dobu?
     Celé mé angažmá v DOTO je naplněno hezkými zážitky a milými překvapeními. Už jsem tu mluvil o setkání se salesiánskou komunitou a o maminkách s miminky. Také bylo vždy krásné pozorovat, co se za tři a půl roku života může stát s „nováčky“, kam za tu dobu mohou profesně i lidsky dojít. Ač extrovert, nechám si však ta nejmilejší překvapení pro sebe – vždyť jde mnohdy o přátelství na dlouhá léta.

6. Funkční vzdělávání v rámci projektu Klíče pro život zanedlouho (spolu s celým projektem) skončí. Co pokládáš za hlavní přínos toho, že se mohlo v uplynulých skoro čtyřech letech rozvíjet v jeho rámci?
     Pro nás „otce zakladatele“ byl klíčový moment, když se po zhruba pěti letech podařilo dostat DOTO tam, kam patří – tedy pod křídla instituce k tomu zrozené. Ať už se jmenovala IZV, IDM či NIDM. Protože ty naše partyzánské začátky byly neudržitelné a systémově špatné, byť krásné. Změna financování o pár let později ze „státních“ peněz na „projektové“ podle mého soudu studiu spíše ublížila.
     Nesporným přínosem projektu KPŽ byla standardizace studia, což znamenalo několik inovací a změn. A v závěru projektu pak též účast externích konzultantů (mimo projekt, resp. mimo naši branži). Jejich pohled zvenku byl pro nás organizátory nesporně zajímavý. Největším bonusem pro studenty za dobu KPŽ je loňské zavedení konzultační pomoci. To nás posunulo o hodně vpřed a studenty je vysoce ceněno. Nelze však nevidět, že pokud tento bonus spolu s celým projektem skončí, aniž by byla zajištěna jeho udržitelnost, je efekt takto vynaložených prostředků víc než sporný.

7. Co podle Tvých poznatků frekventanti nejvíce oceňovali na tomto studiu a proč?
     To víme, protože se jich na to ptáme. Nejvíce oceňují dvě věci:
     Zaprvé individuální přístup a to, čemu my říkáme „opečovávání klienta“. Tedy to, že kromě vytvoření bezpečného prostředí ve skupině nabízíme každému studentu (a absolventovi, což rozhodně není u podobných kurzů pravidlem) to, co on nám říká, že potřebuje.
     A zadruhé to, o čem už tu byla řeč. Tedy že se jedná o sice časově náročné, ale na míru šité studium. Tedy že student nemusí oddělovat informace, které jej zcela míjejí, od těch, které jsou pro něj zásadní jako při studiu s řediteli základních a středních škol. A také spojení s praxí.

8. Co očekáváš, že bude s funkčním vzděláváním po skončení projektu Klíče pro život? Nezvykli si už účastníci příliš na výhody (zejména finanční), které ten projekt přinášel?
     Samozřejmě, že bezplatné studium v rámci projektu KPŽ bylo špatně. Dlouhá léta si účastníci studium platili nebo jim je platila vysílající organizace a o uchazeče jsme neměli nouzi. Nejen tři roky „FS zadarmo“, ale obecně vliv evropských peněz na cenu (nikoliv hodnotu) vzdělávacích aktivit v této zemi je zhoubný a zcela pokroutil trh se vzděláváním dospělých. Léta se z toho budeme vzpamatovávat, až tento zdroj vyschne. Lidé si odvykli za vzdělávání platit a stát už tento řádek vyškrtl z rozpočtů.
     Evropské peníze ve funkčním studiu pouze nahradily dřívější peníze státní, ale zároveň znemožnily přidat k nim peníze od účastníků. To mělo hned dva negativní vlivy:
     1) Ztratil se motivační faktor jak pro účastníky, tak pro jejich vysílající organizace či jejich šéfy.
     2) Výrazně se zhoršila ekonomická situace pro logistiku kurzů a v důsledku šla dolů úroveň nabízených služeb studentům. V mnoha případech HODNĚ pod standardy, o nichž jsem se do té doby domníval, že jsou nepodkročitelné.
     Ale zpátky k otázce. Upřímně řečeno, jsem velmi rozpačitý. Byl jsem přesvědčen a byl jsem také ubezpečován vedoucími pracovníky instituce, pro niž už léta toto studium pomáhám organizovat, že je zajištěna udržitelnost tohoto studia. Pojem trvalá udržitelnost mi přijde jako rouhání. Ale pokud by měla být situace funkčního studia PO PROJEKTU KPŽ horší, než PŘED PROJEKTEM, považoval bych to za tristní vysvědčení pro management NIDM. Mimo jiné též s přihlédnutím k tomu, že málokterá klíčová aktivita projektu „Klíče pro život“ byla po celou dobu trvání projektu tak málo komplikována personálními, koncepčními či organizačními turbulencemi, jako právě Funkční studium.
     Jakkoliv je samotný stav vidiny konce funkčního vzdělávání bez zajištění další perspektivy neradostný, je ještě jedna věc méně radostná. A tou je neschopnost přiznat si tento stav, pojmenovat jej a sdělit jej účastníkům. Popřípadě najít řešení. Ztratili jsme deset měsíců v mlze, čekáním na Godota.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • stanovovat si cíle a priority podle svých osobních schopností, zájmové a pracovní orientace a životních podmínek;
  • Neformální vzdělávání
  • Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám
  • mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti a tedy i vzdělávání; uvědomovat si význam celoživotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám;