Významná výročí v roce 2019 – ICT: historie internetu

Obsáhl už celý svět, vznikl pár měsíců po přistání na měsíci, je starší než Queen, někteří by ho zakázali [1], jiní se chtějí domlouvat s těmi, kdo ví víc, na jeho uzavření [2]. Někde je svobodný, jinde cenzurovaný. O čem je řeč? O internetu. Pokud jste se narodili před rokem 1990, tak si nejspíš pamatujete ještě doby, kdy byl na škole maximálně jeden počítač. Pokud škola měla učebnu s 15 počítači, byla nejmodernější ve městě. Později byly nejmodernější ve městě ti, kdo měli počítače připojené k internetu. Do počítačové učebny směli jen ti žáci, kteří projevovali jisté nadání pro práci s nimi. Programátoři byli tehdy skupina hodně divných „chlápků“, kteří mluvili pouze spolu, a komunita IT nadšenců se mezi sebou znala téměř osobně a jejich článkům člověk téměř nerozuměl.

O 20 let později je situace v některých ohledech úplně jiná. Internet na chytrých zařízeních mohou v rámci aplikací používat i batolata a kdo není na Instagramu, Facebooku nebo Twitteru, není „in“, každý, kdo denně používá počítač, si připadá jako odborník, stránky o IT jsou plné více či méně zvídavých dotazů a dlouhých odborných odpovědí a programátoři jsou jednou z nejlépe placených profesí. Změny jsou veliké, stále rychlejší a probíhají už 50 let.

O přesném okamžiku vzniku internetu můžeme vést diskuse. Někdo může tvrdit, že počátkem je myšlenka. Například ta, že lidstvo bude během několika let schopno mnohem efektivněji komunikovat prostřednictvím zařízení než z očí do očí, jak uvedli v roce 1968 Taylor a Licklider ve své eseji „Počítač jako komunikační zařízení“. Jiný může tvrdit, že internet vznikl až plně funkčním propojením počítačů. Jisté však je, že na konci 60. let byla v USA snaha vytvořit komunikační systém, který by neměl jedno centrální jádro.

Síť, která by fungovala i při napadení klíčového místa nepřítelem. Této myšlenky se pak ujaly univerzity a začaly ji řešit. Východisko nabídly počítače, které se už na obranném systému USA v 60. letech podílely. Dalším důvodem pro zkoumání počítačových sítí byla snaha o propojení institucí, které participovaly na vládních projektech, pomocí telefonních linek [3]. Americká vládní organizace Advanced Research Projects Agency (ARPA) financovala od roku 1967 na několika amerických univerzitách počítačový výzkum, do kterého byl zapojen profesor Leonard Kleinrock. Jeho skupina zapojila v září 1969 zařízení IMP k počítači Sigma 7 [4]. To se stalo prvním uzlem počítačové sítě ARPANET.

Dne 29. října tomu bude 50 let, co profesor Kleinrock a jeho student Charley Kline poslali první zprávu do Stanford Research Institute. Tento pokus se povedl jen částečně. První poslané slovo mělo znít login, nicméně při zadání písmene G spojení selhalo, tak zněla první poslaná zpráva pouze LO. Koncem roku 1969 pak byla experimentální počítačová síť ARPANET funkční [5]. Tato síť však měla své limity. Uživatel se mohl pouze připojit ke vzdálenému počítači, použít jeho tiskárnu a poslat soubor.

A ARPANET se rozšiřoval. Do konce roku se ještě stihly připojit Kalifornská univerzita v Santa Barbaře a University of Utah. O dva roky později bylo v síti 15 uzlů a 23 hostitelských terminálů. V dalších letech rozrůstání pokračovalo. S vyšším počtem uzlů a připojených stanic bylo nutné i rozšíření služeb. Během prvních 10 let byly pro síť vytvořené první aplikace a protokoly. V roce 1971 byl poslán první e-mail, a umožnil tak vznik prvních virtuálních diskusních skupin. Asi nikoho nepřekvapí, že první e-mailovou diskusi vedli fanoušci sci-fi. A konečně v roce 1977 byl poprvé v rámci ARPANETu testován TCP/IP protokol, který se stal jedním ze základních stavebních kamenů moderního internetu. Kromě ARPANETu vznikaly i další počítačové sítě, například CSNET (Computer Science Research Network), CDnet (Canadian Network), BITNET (Because It’s Time Network) a NSFNET (National Science Foundation Network).

Pro ARPANET byla přelomová, ale také konečná, léta osmdesátá. ARPANET se vyvíjel 13 let, aby byl s koncem roku 1982 vypnut jeho základní komunikační protokol a dále se pokračovalo s již zmíněným protokolem TCP/IP a novým názvem, pod nímž ho známe dnes: Internet. Jakmile byl protokol TCP/IP vestavěn do operačních systémů, začalo další masivní rozšiřování sítí a Internetu. Samotný ARPANET byl vypnut před 30 lety. V roce, kdy začal vývoj další důležité služby, kterou můžeme díky internetu využívat: WWW (World Wide Web).

A proč zrovna World Wide Web? Pro název se rozhodli během oběda jednoho léta roku 1989 pánové Tim Berners-Lee a Robert Cailliau. Tim navrhl: „Proč to nenazvat World Wide Web (Celosvětová síť)?“ a Robert řekl: „Jistě, proč ne.“ Oba předpokládali, že název mohou změnit později, pokud bude potřeba [6].

Návrh nového systému vznikl z pera prvně řečeného Tima Berners-Leeho. Cílem nové služby bylo snadnější sdílení informací mezi vědci na univerzitách a ústavy. O rok později vznikl návrh na projekt hypertextu. O Vánocích následujícího roku byly definovány základní webové koncepty jako HTML, HTTP a URL a napsán první prohlížeč/editor a serverový software. Adresa prvního webového serveru byla info.cern.ch. Stránky běžely na NeXT počítači v CERN a poskytovaly informace o projektu World Wide Web.

První stránka nevypadala jako stránky, které dnes prohlížíme na počítačích, tabletech či chytrých telefonech. Obsahovaly text a odkazy na další stránky. V roce 1992 přibylo webových stránek. Jejich seznam obsahuje stránka W3 servers, která nebyla od roku 1992 aktualizována. V případě zájmu můžete provést exkurzi do historie. Za den se na Internetu přeneslo zhruba 100 GB dat [7].

Duší webu je otevřenost/přístupnost a CERN ji dohodou z 30. 4. 1993 umožnil. Tím otevřel WWW cestu k dnešní podobě. V té době existovalo přes 500 webových serverů a WWW představovalo 1 % internetového provozu [8]. O rok později se konala první konference k WWW a později bylo založeno konsorcium W3C, které sídlí v Massachusetts Institute of Technology, spolupracuje s CERN a věnuje se webovým standardům. Pokud byste si nevěděli rady, jaké tagy na stránkách používat a které už ne, najdete informace právě na jejich stránkách, kromě jiného. Koncem roku 1994 už existovalo 10 000 serverů, z nichž bylo 2 000 komerčních a WWW mělo 10 milionů uživatelů.

Před 25 lety jsme se připojovali na internet přes telefonní linku, počítač stál víc, než je dnešní průměrný plat, s parametry, kterým by se dnešní mládež jen zasmála. I nejmenší dnešní flash disky mají 1 000krát větší paměť než tehdejší pevný disk. Microsoft a Apple mezi sebou bojovali o zákazníky a hry běžely v režimu, který by byl směšný i na malých obrazovkách chytrých telefonů natož na tehdejších monitorech. Ale přesto občas nostalgicky zavzpomínám na Prince of Persia ve 2D nebo střílení příšer ve hře DOOM a jdu se podívat, jestli je někde na internetu nenajdu.

Od prvních krůčků internetu je to už hodně dlouho a technologie, uživatelé i Internet ušli dlouhou cestu a určitě nás ještě pěkný kus čeká. Dnes již nemluvíme o Internetu, jako názvu sítě, ale o internetu spíše jako obsahu. Součástí internetu je také WWW. Umožňují nám snadnější přístup ke zdrojům prostřednictvím uživatelsky příjemného prostředí (většinou). Internet využívá více jak polovina světové populace [9], webových stránek je dnes více jak 1,4 miliardy [10], připojeno je kolem 10 miliard zařízení [11] a před dvěma lety proteklo internetem za vteřinu více jak 46 TB informací a do roku 2022 se toto číslo má vyšplhat na 150 TB [12]. A kulaté výročí letos slaví i legendární Game Boy, ale o tom někdy příště.