Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Gymnázium > Kompetence komunikativní > Jak by (ne)měla vypadat nová maturita z českého...

Ikona teoreticky

Jak by (ne)měla vypadat nová maturita z českého jazyka aneb Názory a postřehy z praxe

Ikona odbornost
Autor: Alena Duhajská
Anotace: Jaká byla nová maturita? Jak uspěli moji žáci? Jak by ji hodnotili oni sami? Co dělat, aby maturitní příprava byla smysluplná a efektivní? Překvapila nás či něčím zaskočila, anebo jsme vše víceméně očekávali? Splňuje v této podobě to, co lze očekávat od moderně koncipované zkoušky uzavírající středoškolská studia? Nakolik byla skutečně objektivní výpovědí o úrovni znalostí a dovedností, představujících příslušné cílové kompetence? Tyto otázky si kladu v článku, který byl vytvořen pro tematický vstup Nebojte se maturovat jinak! na Metodickém portálu.
Téma příspěvku:Maturita
Klíčová slova: gymnázium, státní maturita, požadavky na maturanty, hodnocení státní maturity

To je jen několik z mnoha otázek, které mě napadaly po skončení letošních zkoušek dospělosti. Je dost pravděpodobné, že na většinu z nich si nebudu umět uspokojivě odpovědět – maturitní zkušenost je čerstvá, první, dlouho očekávaná a několikrát oddalovaná forma zkoušky, často a priori odsuzovaná. Jak novou maturitu posoudit co nejobjektivněji, mám-li kromě vlastní letité praxe a úsudku k dispozici např. jen sumární výsledky tzv. didaktického testu, tj. procentuální úspěšnost třídy jako celku podle typu úloh či podle ověřovaných témat?

Vycházet tedy budu ze své pedagogické praxe, zkušenosti hodnotitele písemné i ústní části zkoušky a dále již jen ze Školní zprávy o předběžných výsledcích společné části maturitní zkoušky, jež nabízí srovnání tříd podle skupin oborů vzdělávání a obsahuje zmíněné procentuální vyjádření výsledků tzv. didaktického testu.

Letošní jarní zkušební období jsem absolvovala s jednou spíše průměrnou třídou čtyřletého gymnaziálního studia. Na rozdíl od podzimní generálky si všichni zvolili základní úroveň maturitní zkoušky, a to zřejmě ze zcela pragmatických důvodů: vysoké školy nezohlední, zda žák absolvoval základní, či vyšší úroveň, a zaměření budoucího studia většiny maturantů bylo jiné než lingvistické (nehumanitní a technické obory) apod. Opatrně formulovaným dotazem jsem zjistila, že něco, co by se dalo nazvat třeba jakousi „stavovskou ctí“ žáka gymnázia, nehraje v motivaci pro volbu vyšší náročnosti pražádnou roli.

Jak tedy dopadla ta část zkoušky, která má evidentně nejobjektivnější evaluační kritéria (testová forma, hodnotí CERMAT, nikoli hodnotitelé ve školách atd.) – tzv. didaktický test? Výsledky mě příliš nepřekvapily; výborní žáci byli úspěšní (třebaže jen jediný měl plný počet bodů), nejlépe si vedli v úlohách s jednou správnou odpovědí, nejhůře naopak u tzv. uspořádacích úloh; podle ověřovaných témat pak byli úspěšní tam, kde šlo o porozumění textu, ale nikoli v úlohách ověřujících znalost pravidel pravopisu a dovednost jejich aplikace v konkrétních souvislostech.

I z psychologického hlediska je zajímavé, jak někteří žáci test posléze komentovali. Uvádím jen několik typických reakcí: Některé otázky jsem hodně promýšlel/a – zdálo se mi, že nás chtějí „nachytat“. Bylo to docela lehké, ale některá zadání nejednoznačná. Myslím, že někde by mohly být správné dvě odpovědi. Texty byly moc dlouhé. Někde se mi to zdálo až primitivní. Já jsem se některým otázkám i zasmál.

A jak test hodnotím já? Jeho celkovou úroveň považuji za nevyrovnanou – vyskytují se úlohy příliš lehké, jiné příliš obtížné. Některá zadání se mi zdají formulačně nepřesná (nehovořím na tomto místě o faktu, že se tu vyskytly dvě zcela chybně zadané, tedy závadné úlohy) a postrádám zadání úloh vyžadujících samostatnou úvahu a schopnost formulovat myšlenku, tedy úlohy s tvorbou odpovědi (otevřených, popř. polootevřených).

Škoda, že do testů nelze dodatečně nahlédnout, abychom měli před sebou nejenom celkové procentuální výsledky podle zadaných kritérií, nýbrž to, jak konkrétní úlohu řešil konkrétní žák a jaká byla v zadané úloze úspěšnost třídy jako celku.

Písemnou práci jsem opravovala se značným sebezapřením; ne snad proto, že finanční odměna nebyla nikterak přehnaná, nýbrž proto, že už na samém začátku, tedy během školení hodnotitelů, jsem zaujala k práci v této podobě vysloveně kritické stanovisko. A nemýlila jsem se: to, co mi našeptával můj vnitřní hlas, vyplývající z letité kantorské zkušenosti, se naplnilo. Měla jsem před sebou vesměs velmi průměrné práce po stránce obsahové i formální, leckde zřejmě opravdu pečlivě spočítané na požadované minimum 200 slov (kupodivu i zde se projevila ona již jednou zmíněná pragmatičnost našich žáků), bez valného nápadu. Proč taky? Vždyť přece žáci dobře vědí, že nápad je – alespoň dle CERMATu – cosi tak nepostižitelného a nicotného, objektivně nezachytitelného, že to netřeba hodnotit. Zásadně nesouhlasím! Navrhuji hodnotit nápad, originalitu, invenci – či jak všelijak to pojmenujeme – určitým počtem bodů, přidat zkrátka tuto kategorii na důkaz, že oceňujeme přemýšlivé, tvořivé a třeba i nekonvenčně uvažující žáky.

Dvě stě slov je málo! Tenhle minimální (a minimalistický) rozsah dle mého názoru podstatně snižuje úroveň maturitní slohové práce a neumožňuje posoudit např. schopnost dobře zorganizovat text a často ani skutečnou úroveň stylizačních dovedností. Navrhuji zvýšit minimální předepsaný rozsah práce a adekvátně tomu i časovou dotaci. A opět dodávám – tohle všechno jsme nahlas a kriticky vyslovovali už během školení hodnotitelů.

Ani ústní zkouška, kterou to všechno letos začínalo, nepřinesla žádné překvapení. Žáci, jež jsem znala jako pilné a přemýšlivé, zvládli četbu požadovaného minima dvaceti knih bez problémů, mluvili spisovně, analyzovali ukázku a pohovořili o neuměleckém textu, ti ostatní měli menší či větší potíže. Problémy jsem měla i já, zkoušejí, např. již při přípravě pracovních listů. Ty, které nabízel (a propagoval) ve své databázi CERMAT, nestály za mnoho, a nezbývalo tudíž nic jiného než s vynaložením značného úsilí a času pracovat na vlastních. Hlavně se však stále nemohu zbavit pocitu, že školní seznam by neměl být „bezbřehý“ a zcela neomezený, že by přece jen měl existovat jakýsi kánon autorů, kteří patří k tzv. medailonovým či profilovým; těmi dalšími bych už šetřila. Na další diskuse je samo hodnocení ústní zkoušky – nakolik tu lze hovořit o objektivitě?  

Co tedy opravdu přinesla nová maturita? Mně osobně nic, co bych neočekávala, snad s jedinou výjimkou: byrokratický aparát zkoušky je ještě obludnější, než jsem si vůbec uměla představit.

Máme ještě čas na to, abychom alespoň něco ovlivnili. Diskutujme, pišme, obracejme se na CERMAT, nerezignujme.

Nová maturita ANO, ale jinak!

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 14. 08. 2012
Zobrazeno: 4273krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
DUHAJSKÁ, Alena. Jak by (ne)měla vypadat nová maturita z českého jazyka aneb Názory a postřehy z praxe. Metodický portál: Články [online]. 14. 08. 2012, [cit. 2019-10-17]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/GM/14619/JAK-BY-NEMELA-VYPADAT-NOVA-MATURITA-Z-CESKEHO-JAZYKA-ANEB-NAZORY-A-POSTREHY-Z-PRAXE.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 14. 08. 2012 08:47
Příspěvek popisuje autorčiny konkrétní zkušenosti s novou podobou maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury na gymnáziu, pokouší se o jejich zobecnění a předkládá i některé náměty, jež by měly vést ke změně k lepšímu.
1.Autor: Jaroslav MatějkaVloženo: 14. 08. 2012 12:30

Autorka se taktně vyhýbá nejvíce diskutované otázce letošních maturit - objektivitě hodnocení slohových prací. Bylo by zajímavé, kdyby se vyjádřila blíže ke kriteriím hodnocení  z hlediska jejich snadné aplikace. Dělalo jí uplatnění předepsaných kriterií problémy? Kde se vzaly případy, kdy byla (relativně) dobrá práce zamítnuta, že neodpovídá předepsaným požadavkům? Byla to chyba hodnotitelů nebo špatně nastavených kriterií?

Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.