Tento příspěvek nabízí možnost integrace oborů Člověk a svět práce a Přírodopis. Zaměřuje se na očekávané výstupy:
Chceme-li žákům přiblížit vlivy vnějšího prostředí na fyziologii rostlin, můžeme k tomu velmi vhodně využít praktickou činnost rychlení rostlin. Jedná se o dlouhodobý pokus, na kterém žákům mimo jiné demonstrujeme vliv vnějších podmínek (konkrétně tepla a světla) na rychlost růstu rostlin.
Co je rychlení rostlin?
Rychlení je jakési oklamání přírody. Princip pokusu spočívá v tom, že v době, kdy jsou rostliny ve vegetačním klidu, uměle vytvoříme pro pokusné rostliny podmínky příznivé pro jejich růst a vývoj (konkrétně světlo a teplo).
Pro pokus můžeme použít:
Vybíráme zdravé a velké cibule, protože mají dostatek zásobních látek.
U našich venkovních jarních cibulovin k tomu, aby vykvetly, nestačí pouze poskytnout teplo a světlo. Je třeba rostlinu předem oklamat tím, že napodobíme zimní období. Nelze tedy vybrané cibule skladovat v teple v sáčku a hned je vysadit.
Příprava pokusu
Pokus lze uskutečnit v několika variantách. Nabízíme zde tři základní, které lze samozřejmě podle potřeb a fantazie obměňovat či doplňovat. Pro demonstraci rychlení rostlin "postačí" uskutečnit jednu z variant, doporučujeme však pro možnost porovnání provést všechny z nabízených možností.
Varianta A:
Cibule zasadíme mělce do květináče. Na školní zahradě vyhloubíme jámu hlubokou asi 35 cm. Dno jámy vysypeme tenkou vrstvou písku a postavíme na ni osázené květináče. Celé zasypeme pískem a pak půdou. Místo si pro jistotu označíme, abychom je později snadno našli. Začátkem prosince osázené květináče vyjmeme a přeneseme do teplé místnosti. Z tmavého papíru vyrobíme kornout a přikryjeme jím rašící cibuli. Pravidelně kontrolujeme a podle potřeby zaléváme. Když poupě doroste do výšky listů, odstraníme papírový kornout. Rostlinu nadále zaléváme.
Varianta B:
Cibule mělce zasadíme do květináče. Osázené květináče uložíme do temného sklepa (v případě, že není k dispozici sklep, můžeme květináče umístit do spodní - nejméně chladné - části ledničky), kde je teplota 8 - 10 °C. Pravidelně kontrolujeme růst, až mezi listy nahmatáme květní pupeny, zakryjeme narašenou rostlinu kornoutem z tmavého papíru a umístíme ji v teple. Zaléváme. Dále postupujeme stejně jako ve variantě A.
Varianta C:
Připravíme si skleněnou misku. Můžeme použít samozřejmě i misku z jiného materiálu, výhoda skla je v tom, že přes průhledné stěny lze velmi dobře sledovat hladinu vody. Misku vysypeme kamínky. Cibule lehce zatlačíme tak, aby asi 2/ 3 cibule byly nad povrchem. Do misky nalijeme vodu, jejíž hladina by měla dosahovat asi 0,2 - 0,5 cm pod cibulky. Vodu doplňujeme a pravidelně kontrolujeme, zda zůstala čirá. Zakalenou vodu je nutné vyměnit. Dále postupujeme podle varianty B.
Časová náročnost pokusu:
Začneme-li drobné cibuloviny rychlit v listopadu, nemusíme rašící cibule zakrývat.
Samotný pokus i vyhodnocování můžeme doplnit "doprovodnými činnostmi". Žáci si mohou o jeho průběhu vést protokol, kam zaznamenávají zálivku, změny v růstu, postup práce apod. Pracovat mohou samostatně nebo ve skupinkách. Každý žák může podobný pokus provádět souběžně doma a výsledky potom porovnat.
Jak již bylo uvedeno výše, zde je nastíněna pouze "kostra" pokusu, doplňovat a obměňovat ji může každý podle svého.
Vyhodnocením pokusu splní žáci výše očekávaný výstup oboru Přírodopis. Kvetoucí rostliny mohou využít k výzdobě tříd nebo jako dárky. Tím splní nejen očekávaný výstup oboru Člověk a svět práce, ale naplní tím i téma z průřezového tématu OSV (přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů ve třídě i mimo ni).
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.