Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > > > > > > > > > > > > > > > > > > >

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > Předškolák s problémovým chováním: Prevence...

Předškolák s problémovým chováním: Prevence agresivity v mateřské škole

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Autor Zdeňka Michalová
Článek přináší ukázku z velice čtivé knihy určené nejen pro předškolní pedagogy „Předškolák s problémovým chováním“ autorky Zdeňky Michalové. Teoretické poznatky jsou v knize doplněny řadou kazuistik a případů z praxe. V knize naleznete možné příčiny poruch chování, seznámíte se s možnostmi jejich prevence a také s řadou námětů, které Vám pomohou ovlivnit projevy problémového chování.
Ukázka z knihy předkládá kapitolu Prevence agresivity v mateřské škole.

     Projevy problémového předškolního dítěte jsou současně signály, jež dítě k dospělému vysílá jako žádost o pomoc. Rozhodující přínos mateřské školy spočívá v tom, aby podnítila zahájení správné terapie, v každodenním výchovném působení tuto terapii podporovala a aby se pokusila přimět rodiče ke spolupráci při minimalizaci obtíží dítěte.

     Nejspolehlivějším základem pro posuzování chování dítěte zůstává za všech okolností pozorování (Eberwein 2008). Je nezbytné odhalit, které situace u něj agresivní chování vyvolávají.

     Prostřednictvím hry, jež znamená pro dítě zábavu, je možné pokusit se minimalizovat projevy agresivity. Hra neimplikuje ani nároky na výkon, ani tlak na úspěšnost, naopak dětem umožní získat zkušenosti s důsledky svého chování i s důsledky chování druhých. Platí to především pro tzv. sociální hry, při nichž lze pomocí rituálu pravidel změnit vybraným způsobem agresivní chování, strategicky ho využít a použít pro neagresivní úmysly.

     Agresivně se chovající děti mají často narušené vnímání tělesnosti. Nejsou schopny přijmout „pozitivní“ tělesné kontakty. Při hře, například právě při pohybových hrách, se mohou naučit prozkoumat a ovládat své tělo, nechat na sebe sahat a přátelsky se dotýkat druhých. Základem pro interakční hry a cvičení mohou být zvláštní cíle učení, které mají dětem pomoci:

  • uvědomit si a vyjádřit agresivní pocity,
  • poznat podněty zlosti a agresivního jednání,
  • lépe porozumět sobě i druhým,
  • ovládat a odbourávat zlost a agresivitu,
  • posílit své „já“ a pocit vlastní hodnoty,
  • navázat neagresivní vztahy,
  • pokojně řešit konflikty.

     Děti musí získat zkušenost, že hněv a agresivita jsou afekty, které nejsou cizí žádnému člověku. Mohou však být kontrolovány a konstruktivně zvládnuty teprve tehdy, když nemusí být potlačovány.

     Tvořivá cvičení a hry zde mohou otevřít nové možnosti pro vyjadřování afektů a jejich zvládání (Portmannová, 1996).

     V kolektivu dětí si můžeme pomoci i následujícími technikami:

 Nácvik sebekontroly – želví strategie

     Tato technika upřednostňuje sebekontrolu před vnější kontrolou. Ačkoli je při jejím osvojování využíván vnější systém posilování žádoucího chování, děti se učí, jak mohou získat kontrolu nad svým chováním. Želví technika byla vytvořena na Státní univerzitě v New Yorku v USA. Autory jsou Marlene Schneider a Arthur Robin (1978). Snaží se u dětí zpevňovat sebekontrolu vlastního chování z těchto důvodů:

  1. Neklade takové nároky na učitele jako vnější kontrola.
  2. Její působení a účinky jsou dlouhodobé.
  3. Podporuje společensky přijatelné chování.
  4. Dítě se učí zodpovědnosti za své chování a nezávislosti.
  5. Dítě dokáže vyjádřit a naplnit své potřeby přijatelným způsobem.

     Želví strategie používá analogii s želvou, protože želva se v případě ohrožení schovává do svého krunýře – stočí se do klubíčka, zaleze pod stůl apod. Podle tohoto příkladu se děti učí stáhnout do svého imaginárního krunýře, pokud se cítí ohroženy silnými pocity, vnějšími událostmi nebo jinými typy problémů, které je provokují k útoku či k odplatě. Veďte a povzbuzujte děti, aby tímto projevem dávaly najevo silné pocity, jež nejsou schopny vyjádřit slovy.    

     V krizových situacích se děti naučí reagovat želví strategií – zkřížením rukou a pasivním výrazem tváře. Při takovéto reakci je pro děti obtížné projevovat agresivní nebo impulzivní chování. Želví strategie není konečným řešením problému dítěte. Měla by být používána jako cesta k zastavení a zklidnění v problémové situaci. Měla by podpořit reflektivní postoj, díky němuž si dítě ještě před tím, než začne jednat, může uvědomit své pocity, posoudit je a vyhodnotit možnosti jednání. Jinými slovy – dítě by mělo vědět, že želva se stahuje do svého krunýře, kde může v klidu odpočívat a najít řešení daného problému.

Pochvala a materiální odměna za to, že se dítě nezachovalo agresivně, by měla být použita v následujících situacích:

  1. Při správném provedení želví strategie. Odměňte dítě co nejdříve a vysvětlete, proč ho chválíte.
  2. Když jedno dítě pochválí druhé za správné provedení želví strategie.
  3. Když dítě ve vhodném okamžiku připomene druhému, aby použilo želví strategii.
  4. Za klidné a nerušivé chování ve třídě.

     Důležitý je pouze způsob, jakým učitel dítě chválí za jeho chování. Nejdříve používejte zcela jasně formulovanou pochvalu, to znamená, že dítě pochválíte a řeknete mu, co udělalo dobře. „To je skvělé! Když jsi měl problém, udělal jsi ‚želvu‘.“

     Klidnější děti mají méně příležitostí k využití želví strategie, proto alespoň dvakrát denně, například dopoledne a na závěr dne, pochvalte i děti s dobrou sebekontrolou. Nezapomeňte během prvního týdne, kdy začnete s technikou pracovat, podnítit ve třídě co nejvíce situací pro upevnění správné reakce.

     Jak budete děti odměňovat, je ponecháno na výběru každé učitelky. Lze použít nálepky, hvězdičky, bonbon, korálek… Jak jsou tyto odměny (např. jejich množství) a jiné způsoby odměňování (volný čas pro hraní, delší přestávka atd.) využity, záleží opět na rozhodnutí učitelky.

     Jakmile se dítě s želví strategií ztotožní a začne ji automaticky používat, může přejít k využití zkrácené formy této techniky (ruce křížem přes sebe jako znak „želvy“ apod.). Tento projev je odpovídající a děti dostanou stejnou pochvalu.

Musíme však specifikovat kritéria pro vhodné, nevhodné a diskutabilní použití želví strategie:

1. Vhodné použití želví strategie je například reakce dítěte, které bylo obětí cíleného útoku jiného dítěte. Pokud učitelka či jiné dítě poradí dítěti využít želví strategii v situaci, kdy je dítě cíleným objektem, pak je tato technika vhodnou odpovědí.

2. Nevhodné je použití želví strategie zejména v těchto situacích:

  1. Když se děti dohodnou a využívají želví strategii cíleně proto, aby dostaly pochvalu.
  2. Když dítě záměrně vyvolá konflikt a pak udělá „želvu“.
  3. Když dítě udělá „želvu“ pouze proto, aby upoutalo pozornost učitelky (aniž by si potřebovalo povídat). Dítě obvykle pečlivě sleduje, kdy se na ně učitelka podívá, a pak udělá „želvu“.

3. Někdy dítě spontánně udělá „želvu“ bez zjevné příčiny. Pak je těžké posoudit, je-li to záměrná reakce na nějaký impulz, nebo jen pokus upoutat pozornost učitelky. V takovém případě se můžete dítěte zeptat, proč „želvu“ dělá. Dítě možná reaguje na nějaký nepříjemný vnitřní stav nebo ztrácí kontrolu z důvodu frustrace. Pokud je to tak, pak je „želva“ použita vhodně a dítě si zaslouží pochvalu.

Za výhodnou strategii považuji osvojení si techniky TŘI KROKY KE ZKLIDNĚNí:

  1. Zastav se (STOP).
  2. Dlouze a zhluboka se nadechni.
  3. Pojmenuj problém a svůj pocit.

     Zvládnutí techniky sebekontroly posílí sebehodnocení dítěte. Dítě se naučí kontrolovat své chování samo, místo aby jej někdo kontroloval zvnějšku. Přestane samo sebe vnímat jako špatné a získá pozitivnější zpětnou vazbu od své učitelky, bude se cítit dospělejší, protože je schopno problémy řešit, místo aby podléhalo okamžitým impulzům svého chování.

Umění hrát si

     Aktivita a iniciativa ke hře se u zdravého dítěte vyvíjí takřka sama od sebe. Stačí, když mu zajistíme prostor, herní materiál, čas, klid, uvolněnou nenapjatou atmosféru a občas i ochotu hrát si spolu s ním. Mnoho agresivních dětí si prostě jenom neumí hrát přiměřeně svému věku. Nikdo je to nenaučil. Takzvaná terapie cvičením vyžaduje jako základ pro diagnózu zachycení aktuálního herního chování dítěte. Dítě se učí pod vedením učitelky odpovídajícím způsobem si hrát a postupně je směrováno k samostatné neagresivní hře. Cílem cvičení je radost dítěte ze hry.

Rytmus

     Rytmus je plánovaná živost a činorodost, bezprostředně dostupná každému dítěti, často nejvhodnější prostředek k získávání dalších organizovaných dovedností. Napomáhá přizpůsobení dítěte. Nácvik lze provádět pomocí pořadového cvičení – chůze podél stěn místnosti normální, po špičkách, ve dřepu, po čtyřech apod. Za krátkou dobu každé dítě zjistí, že má daleko více volnosti, když všichni „pochodují“ ve stejném rytmu a nenarážejí do sebe. Děti ve skupině se vzájemně neomezují. Najde-li se mezi nimi jednotlivec, který ruší, můžeme cvičit přímo s ním, dělat mu doprovod, odvolat se na užití „želvy“, trvat na dodržení domluveného pravidla v chování stanoveného před zahájením této aktivity apod.

Arteterapie

     Pro všechny děti v mateřské škole je vhodný arteterapeutický přístup k výtvarnému tvoření – přispívá k rozvoji osobnosti, sebevědomí, sebepoznání, harmonizaci osobnosti dětí a jejich socializaci.

     Arteterapeutické techniky jsou vhodné především pro děti plaché a úzkostné pro děti agresivní jako prevence vzniku nežádoucího chování, pro uvolnění napětí a pro rozvoj tolerance k dětem, které se něčím liší od ostatních.

     Arteterapeutické techniky nabízejí široké uplatnění v mnoha různých oborech zabývajících se prací s lidmi. Lze je využít ve výchově, sociální práci, psychoterapii, psychiatrii atd. Mezi tyto techniky patří například spontánní výtvarný projev (technika skvrn do mokrého papíru, výtvarný projev při hudbě), skupinové výtvarné činnosti (skupinová kresba domu, společné kreslení a malování, interakční kreslení) či trojrozměrné vytváření z různých materiálů (modelování, koláž, asambláž).

     Důležité je především pozitivní hodnocení učitele, které je předpokladem adekvátního formování mravního vývoje. Děti při činnostech často chválíme a vedeme k tomu, aby poděkovaly, když jim někdo pomůže. V závěrečných rozhovorech děti vybízíme, aby vyjadřovaly své názory a postřehy nejen na své výtvory, ale také na díla ostatních. Vedeme je k tomu, aby viděly něco pozitivního nejen u sebe, ale také u druhých dětí. Dítě by mělo mít odvahu říct, co si myslí, že je správné, a umět se prosadit, ale též ovládat. I to si dítě procvičuje při malování a při společných rozhovorech.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Předškolák s problémovým pochváním.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek