Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Významná výročí v roce 2019 – český jazyk...

Ikona teoreticky

Významná výročí v roce 2019 – český jazyk a literatura: Jungmannův Slovník česko-německý

Ikona odbornost
Autor: Miloš Mlčoch
Spoluautor: Mgr. Ivana Kolářová
Anotace: V letošním roce uplyne 180 let od dokončení první edice Slovníku Česko-německého pod redakčním vedením Josefa Jungmanna. Toto monumentální dílo obsahuje celkem 119 076 hesel a kolem 400 000 dokladů, to vše na 4689 stranách. Když si představíme, v jaké době a v jakých podmínkách vycházelo, o to více vyniká jeho význam a kvalita.
Obor příspěvku:Český jazyk a literatura 2. stupeň
Klíčová slova: významná výročí, 2019, český jazyk a literatura, Slovník Česko-německý, Josef Jungmann

Zajímavé je, že datace počátku vydávání Slovníku je sporná. Tradičně se uvádí rok 1835, ale jak ve svém článku v Naší řeči z roku 1959 uvedl Miloš Helcl: „To však lze tvrdit jen o I. dílu jako celku, nikoli, přesně vzato, o prvním svazku, neboť ten vyšel již koncem září 1834. Svědčí o tom „Náwěštj“ uveřejněné na druhé straně obálky prvního svazku I. dílu Slovníku (A—Bůh).“ [1] 

Vročení 1835, které se nachází na titulním listě, viz Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna (V Praze, Pomocj Českého Museum, 1835–1839), „ převzala jistě i předmluva k Příručnímu slovníku jazyka českého ve zmínce (díl I, s. XI) o tom, že Příruční slovník „začal vycházet sto let po monumentálním Česko-německém slovníku Josefa Jungmanna (I, A—J, 1835)“, dále Havránkův Vývoj spisovného jazyka českého, Jedličkův Josef Jungmann a obrozenská terminologie literárněvědná a lingvistická a většina našich školských učebnic. Tak již Antonín Truhlář ve Výboru z literatury české (1898) praví, že Slovník „vydán byl v pěti mohutných dílech (1835—1839)“, také Albert Pražák v Rukověti dějin české literatury…“ [2] Tento mylný údaj pak uvádějí další významná díla zabývající se mluvnicí, lexikografií a také učebnic češtiny.

Slovník totiž nevycházel po jednotlivých dílech, nýbrž po svazcích, které byly limitované svým rozsahem. Obsahovaly 25 archů a vycházely vždy čtvrtletně, jeden svazek pak čítal zpravidla 200 stran. Dva první svazky nesly vročení 1834 a další tři svazky vyšly v roce 1835, kdy bylo dokončeno vydání 1. dílu. Původní rozsah 1. dílu se zvětšil o 52 stran, protože byla přidána Předmluva, titulní list a seznam zkratek, což způsobilo, že v 5. svazku byl započat druhý díl, ale ten zde musel být zkrácen na 136 stran namísto plánovaných 200. (Srov. Helcl, 1959, s. 239). 

Helcl informaci o roce 1834 jako o počátku vydávání zjistil z exempláře Jungmannova Slovníku, u něhož byly při vazbě zachovány původní obálky svazků. Jak ale sám uvádí, tyto informace) „… nejsou nijakým novým objevem, neboť o tom, že s počátku měsíce října 1834 dílo toužebně očekávané objevilo se prvním svazkem i vzbudilo v kruzích vlasteneckých nevýslovnou radost, ano pravé nadšení“, píše již Václav Zelený v Životě Josefa Jungmanna (Praha 1873, s. 304). [3]

Tolik tedy k dataci počátku vydávání slovníku. Jeho význam spatřujeme dnes v tom, že společně se Zevrubnou mluvnicí jazyka českého od Josefa Dobrovského představuje pilíř české jazykovědy a základ pro utvářející se normu češtiny v 19. století. Když se vrátíme k okolnostem vzniku slovníku a k podmínkám, v nichž Josef Jungmann pracoval, působí to v dnešní době až neuvěřitelně. Jungmann pracoval jako gymnaziální profesor v Litoměřicích na plný úvazek, práci na slovníku a na dalších dílech se musel věnovat odpoledne a po večerech. Původně Jungmann plánoval vydání encyklopedie, kde by byla uveřejněna terminologie tehdejších vědeckých oborů, ale tento záměr se mu nepodařilo realizovat.

Protože ale inicioval vznik prvního vědeckého časopisu v našich zemních (Krok, 1821), měl kontakty na přední představitele tehdejší vědy. Tito mužové se podíleli na tvorbě odborné terminologie. Byli to například Antonín Jungmann v oboru antropologie a lékařství, Josef Jungmann v literární teorii, Jan Svatopluk Presl v botanice, zoologii, chemii, Karel Bořivoj Presl v botanice, Josef Vojtěch Sedláček v geometrii, fyzice a matematice, Josef František Smetana ve fyzice, Antonín Marek v logice, František Palacký v psychologii a estetice ad. [4] Výjimku tvořila hudební terminologie, která se jako jediná díky jisté kontinuitě mohla opírat o barokní tradici. Základy tehdejší hudební terminologie položil Jakub Jan Ryba v díle Počáteční a všeobecné základy ke všemu umění hudebnému, vydaném posmrtně r. 1817.

Když zahájil Jungmann přípravné práce na slovníku, nebyl mu ještě známý systém excerpčních lístků. Veškerá slova si zapisoval sám, teprve později měl k dispozici dva zapisovače. Na počátku 19. století bylo zvykem, že si vlastenci vytvářeli jakési databáze slov nebo chceme-li soukromé minislovníky. Ty si potom vzájemně zapůjčovali a vyměňovali. Tak Jungmannova databáze vznikala, vedle toho ještě trávil mnoho času studiem starých lexikonů.

Slovníky z předcházejících století byly většinou překladové a veřejnosti často neznámé. „Teprve Josef Dobrovský, prosadil archaizující tvaroslovnou normu, popsal sice zásady tvoření slov, ale ke vzniku neologismů a snahám „uměle“ dotvořit slovní zásobu pro vyšší komunikační sféry byl skeptický. Zavedl metodu, zachovávanou ostatně dodnes, a to uvádět pouze doložená slova.“ [5]

Jungmann si slova zapisoval už od roku 1799. Vedle práce na Slovníku, kterou by byl nejraději předal někomu jinému, jej zaměstnávaly další závazky a povinnosti. V té době se otevřela možnost povinné výuky češtiny, sen pro tehdejší vlastence. Jungmann proto začal pracovat na své Slovesnosti, příručce literární teorie a stylistiky. V letech 1823 a 1825 intenzivně pracoval na bibliografické Historii literatury české a vedle toho, prakticky v ústraní, vytvářel Slovník (srov. Lebeda, 2009).

Zatímco první obrozenská generace se spoléhala na spontánní rozvoj slovní zásoby v literární tvorbě, generace vedená Jungmannem vypracovala program cíleného obohacování lexika. Program se zakládal na nově zapomenutých staročeských slov (doba, chorý, ješitný, vazba), přejímání z místních nářečí, spontánním dotváření slovní zásoby v literárním procesu, přejímání slov z jiných slovanských jazyků (z polštiny kolem 1200 přejímek, např. okres, věda, mluvnice, podmět, obřad, opis, vzájemnost, zdroj, svěží, podlý, bádat, budovat, z ruštiny pak 600 přejímek, např. příroda, nápěv, záliv, závod, vkus, šum, vesna), na záměrném tvoření slov odvozováním a skládáním a také na kalkování z cizích jazyků.

V největší míře se však prosadilo samostatné tvoření nových slov. Uplatnilo se zejména odvozování nulovou příponou (náběh, ohled), příponou -ost (obraznost, pozornost, představivost), -stvo (obecenstvo, včelstvo), odvozování jmen nositelů vlastnosti různými příponami, (hraboš, outloň, mečoun, rypouš, prvok, bledule, sviňucha). Umělecký styl využíval neologismů s příponou -ina (skalina, močálina, lučina). Ve větší míře se uplatnily kalky v podobě složenin (zeměpis, přírodozpyt, názvosloví, zákonodárce) a v terminologii se uplatnily i mezinárodní termíny, logika místo umnice, fyzika místo silozpyt[6]

A tak se díky neutuchající píli a vzdělanosti jednoho učence nakonec potvrdilo, že „ten výborný jazyk tak hojný jest“. Císař Ferdinand Dobrotivý udělil v roce 1839 Josefu Jungmannovi za vydání Slovníku Leopoldův řád.

Na Jungmannův Slovník ještě v 19. století navázala další významná díla. V roce 1850 vyšla kodifikační práce pro terminologii státní správy a veřejného života: Právní a politická terminologie pro slovanské národy Rakouska), zpracovaná komisí, v níž byli zastoupeni i Šafařík, Erben, Kollár a Šembera. Obsahovala např. výrazy jako četník, dražba, služné, úrok, ústava, závěť).

Velký význam měl Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy, vydaný r. 1853, protože umožnil šíření kodifikované terminologie mezi široké vrstvy obyvatelstva. Tento slovník např. kodifikoval užívání řady přípon ‑ný, ‑natý, ‑itý, ‑ičitý, ‑ičný/‑ečný, ‑ový, ‑istý, ‑ičelý podle mocenství prvků. Racionálně byla založena i Tyršova tělocvičná terminologie: slova bez přípony jako leh, klek, vis pojmenovávala polohy, dějová jména s příponou‑ka (skrčka, roznožka) tělocvičné úkony, slovesné předpony měly přesně vymezené významy prostorové (upažit, vzpažit, předpažit, zapažit, připažit), přípona ‑mo způsob provedení (skrčmo, roznožmo, ležmo).

Ambiciózním, ale ne zcela vydařeným dílem se stal rozsáhlý, špatně uspořádaný Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický (1878–1893) připravený Františkem Š. Kottem za účasti za účasti 163 spolupracovníků s neuvěřitelnými 350 000 hesly.

Ve 20. století se česká lexikografie značně rozrůstala a zkvalitňovala. Výkladové slovníky reprezentují tři kontinuálně vytvářená díla: Příruční slovník jazyka českého (1935–1957, cca 250 000 hesel), Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971, cca 180 000 hesel), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978, 1994, cca 50 000 hesel).

Závěrem:

Je příznačné, že na vydání svého Slovníku Jungmann obětoval veškeré své úspory. Neměl k dispozici počítače, musel spoléhat na lístečkový systém a ruční přepis materiálu. Dnešní slovníky disponují desítkami odborníků, týmy specialistů a milionovými rozpočty. Je ale zvláštní, že ve srovnání s Jungmannovým Slovníkem, publikovaným během 5 let, vycházejí slovníky 20. a 21. století dlouho (Příruční slovník 23 let, Slovník spisovného jazyka českého 11 let, Staročeský slovník více než 100 let) [7] a často v průběhu vydávání upravují koncepci a odpovídají vědeckým ambicím svých tvůrců, ale v menší míře berou pohled na uživatele. V roce 1994 vznikl Ústav Českého národního korpusu, který začal vytvářet a spravovat rozsáhlé jazykové sbírky dat. K vydání nového slovníku ovšem zatím jeho práce nedospěla. Máme se toho dočkat prý někdy kolem roku 2025.


[1] Helcl, M.: Kdy opravdu vycházel Jungmannův Slovník česko-německý. Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 7–8, s. 238.
[2] Tamtéž, s. 239.
[3] Helcl, M.: Kdy opravdu vycházel Jungmannův Slovník česko-německý. Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 7–8, s. 239.
[4] Srov. Šlosar, D. Nový encyklopedický slovník češtiny, heslo Obrozenecká čeština. https://www.czechency.org/slovnik/OBROZENSK%C3%81%20%C4%8CE%C5%A0TINA
[5] Lebeda, J. Nedostižitelný Josef Jungmann. https://www.lidovky.cz/noviny/nedostizitelny-josef-jungmann.A091031_000086_ln_noviny_sko
[6] Srov. Šlosar, D. Nový encyklopedický slovník češtiny, heslo Obrozenecká čeština. https://www.czechency.org/slovnik/OBROZENSK%C3%81%20%C4%8CE%C5%A0TINA
[7] Srov. Lebeda, J. Nedostižitelný Josef Jungmannhttps://www.lidovky.cz/noviny/nedostizitelny-josef-jungmann.A091031_000086_ln_noviny_sko

 
INFO
Publikován: 27. 05. 2019
Zobrazeno: 675krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4.5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
MLČOCH, Miloš. Významná výročí v roce 2019 – český jazyk a literatura: Jungmannův Slovník česko-německý. Metodický portál: Články [online]. 27. 05. 2019, [cit. 2019-07-20]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/22109/VYZNAMNA-VYROCI-V-ROCE-2019---CESKY-JAZYK-A-LITERATURA-JUNGMANNUV-SLOVNIK-CESKO-NEMECKY.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.