Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Jakou moudrost mi předala má babička/Savi goďi chudňom la phura datar
Odborný článek

Jakou moudrost mi předala má babička/Savi goďi chudňom la phura datar

18. 3. 2014 Základní vzdělávání
Autor
Jana Hejkrlíková

Anotace

Mé babičce přezdívali Jurčaňa. Byla to silná a energická žena, i když postavou malá a drobná. Její chůze byla velmi rázná, sukně se jí pohybovaly ze strany na stranu, jako když rozhoupete zvony. Když mně bylo šest, tak jí už bylo sedmdesát tři let. Článek je dalším dílem seriálu, který nabízí metodické náměty pro práci s romským textem v běžné výuce.

Cíl

  • seznámení s dílem romských autorek Ireny Eliášové a Jany Hejkrlíkové
  • porozumění textu
  • pochopení života v minulosti
  • vyzdvihnutí lidských vlastností – hrdosti a upřímnosti
  • výchova k občanství
  • seznámení se s nedávnou historií Romů žijících v ČR

Jakou moudrost mi předala má babička/Savi goďi chudňom la phura datar

Text příběhu (včetně audio záznamu) najdete ke stažení na webu nakl. KHER v sekci E-knihy.

Dědictví našich předků

Děda s fajfkou v ústech, s hrnkem vína v ruce, to je celý děda a jeho pohádky (paramisa), to je něco! Náramně vypráví pohádky a příběhy a my děti z osady posloucháme s otevřenými ústy, pravda, někdy si pěkně vymýšlí, ale my to bereme. (...)

Dědy se nevzdám, ani jeho pohádek, jeho krásného povídání o dávném cikánském světě, o naší cikánské svobodě, o starých dobách, kdy cikáni handlovali s koňmi a žilo se pod širým nebem! (...)

To všechno ví a zná jenom dědeček, proto taky tvrdí: „Ja som slobodný Róm.“ A není člověka na zemi, který by mu to vyvrátil, nadarmo mu tajemník z výboru vysvětloval: „Ste v Československu, musíte uznávat pravidla, zákony a povinnosti tejto zeme!“ (...)

Táto zem, na ktorej stojí mój dom, to je zákon. Tento kúštik zeme je moja povinnost a moja rodina je moje pravidlo, ja som slobodný Róm!“

 
1] Žáci si přečtou úryvky z knihy romské autorky Ireny Eliášové Naše osada ve dvojici metodou Párového čtení[1].

2] Snaží se odhadnout, kdy se asi rozhovor odehrává. Z čeho se to dá usoudit?

3] Žáci ve dvojici přehrají situaci, kdy vnučka vybízí dědu, aby vyprávěl o dávném „cikánském světě“. Děda vypráví, jak Romové žili dříve. Dvojice posléze mohou scénky zahrát před celou třídou.

Poznámka k aktivitě 3

Cikán je označení, které bylo Romům dáno zvenčí neromským obyvatelstvem. Pochází z Byzantské říše, kde byly romské skupiny pro svoji částečnou podobnost mylně považovány za příslušníky heretické a negativně vnímané sekty zvané Athinganoi. Označení Cikán mající původ v názvu zmíněné sekty tak mělo od svého počátku negativní konotace, stejně jako jeho další varianty v jiných jazycích (Zigeuner, Cigán apod.). Slovo cikán (Cikán) není součástí slovní zásoby romštiny. Pokud ho Romové používají, tak jen v komunikaci v majoritních jazycích (ne vždy a ne všemi Romy je však vnímáno negativně). Při komunikaci v romštině užívají pro označení sebe samých v našem kulturním prostředí výhradně označení Rom.

Slovo Rom je původním označením příslušníka romského etnika v romském jazyce. Je součástí původní indické jazykové výbavy romštiny (na rozdíl od označení cikán, Cikán). Jde o tzv. autoetnonymum, neboli termín, který pro označení sebe samých v romštině (a mnozí paralelně i v češtině) Romové používají. Varianta rom (s malým písmenem) je potom podstatným jménem označujícím v romštině muže nebo manžela.

S termínem Rom se ve veřejném prostoru (a v českém jazyce) setkáváme od r. 1969, kdy vznikl Svaz Cikánů-Romů jako první romská organizace, která se zasazovala o kulturní, společenskou i jazykovou emancipaci RomůTa také upozornila na toto původní označení a začala prosazovat jeho užívání. To byl také jeden z důvodů, proč byl svaz v roce 1973 režimem donucen ukončit svou činnost. Označení Rom tedy v ČSSR nebylo v důsledku toho až do roku 1989 přijímáno.

4] Proč dědeček mluví slovensky?

  • Žáci se zamyslí, jakým jazykem je napsaná přímá řeč (označena kurzívou). Proč asi dědeček mluvil slovensky?
  • Žáci se přímou řeč pokusí přeložit do češtiny.

Poznámka pro učitele:

Téměř všichni Romové, kteří v ČR dnes žijí, pocházejí ze Slovenska. Do Čech přišli po druhé světové válce ze zdecimovaného slovenského venkova, kde byly v důsledku zpřetrhány mechanismy a vazby mezi Romy a majoritním obyvatelstvem, které do té doby na většině míst fungovaly. Přicházeli za prací, jelikož při obnově poválečného Československa bylo zapotřebí velké množství nekvalifikovaných dělníků. Řada romských rodin tak přišla do jiného světa. Byli zvyklí za svou práci dostávat většinou naturálie, v Čechách se rázem jejich socioekonomická situace změnila. Bylo jim přiděleno bydlení a za svou práci dostávali pravidelný plat. Příchozí Romové byli zvyklí doma mluvit výhradně romsky, slovenštinu používali snad jen v komunikaci s příslušníky majority. Zejména starší generace se potom česky nikdy nenaučila, a tak mluvila i zde slovensky, často nějakým slovenským nářečím.

5] Žáci odpovídají:

  • Jak chápe svobodu dědeček? Co pro něho znamená?
  • Co znamená, že je člověk svobodný?
6] Žáci zaznamenají do myšlenkové mapy, jaká práva má svobodný člověk.
 
7] Má svobodný člověk také nějaké povinnosti? Jaké?

8] Žáci si potichu přečtou úryvek z povídky romské autorky Jany Hejkrlíkové s názvem Jakou moudrost mi předala má babička.

Večer, když jsme s babičkou uléhaly, jsem se jí zeptala: „Babi, proč nechcete, aby se naše romská děvčata malovala?“

„Víš, děvče moje, co komu Bůh dal, to ať mu zůstane! Romským děvčatům Bůh už krásu dal! Snědou pleť, černé oči, husté černé vlasy i plná ústa. Nepotřebují žádná malovátka!“

9] Žáci vysvětlí, o čem si babička s vnučkou povídají. Proč by se podle babičky neměla romská děvčata líčit? Co si o tom myslí?

10] Seznámení s autorkou Janou Hejkrlíkovou.

Žáci si přečtou, co o sobě spisovatelka Jana Hejkrlíková řekla v rozhovoru pro média. Ve dvojici předvedou rozhovor, kdy je jeden žák v roli spisovatelky a odpovídá druhému, jenž představuje novináře, na otázky.

„Psaní pro mě představuje únik z reality, dává mi zapomenout. Unikám v čase zpátky, do doby dětství, za chvílemi strávenými s milovanou babičkou, která byla mou životní učitelkou. Přišlo mi líto, že dnešní mladí Romové už nepoznají naše staré tradice, moudrost a krásu romaňi paťiv, která se z dnešního světa nezadržitelně vytrácí.“

(Úryvek z medailonu Jany Hejkrlíkové, zdroj: www.skola.romea.cz)


[1] Podrobnosti k metodě párového čtení můžete najít např. webu PhDr. Libor Kyncl, Mgr. Beata Kynclová, lektor, kouč, mentor.

 

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jana Hejkrlíková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence občanské
  • "respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence občanské
  • respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Multikulturní výchova
  • Kulturní diference

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Frontální

Organizace prostorová:

Školní třída