Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Na křtinách/Pre boňa: 2. část - Pohostin...

Na křtinách/Pre boňa: 2. část - Pohostinnost

Praktický příspěvek
inspirace
Autor Andrej Giňa
Pokračování článku a příběhu Na křtinách/Pre boňa.

Cíl výuky

  • seznámení s dílem romského autora Andreje Gini
  • porozumění textu
  • dodržení logické a časové návaznosti textu
  • zamyšlení nad vztahy – podpora empatie a přátelství

Na křtinách/Pre boňa

Text příběhu (včetně audio záznamu) najdete ke stažení na webu nakl. KHER v sekci E-knihy.

Metodika k textu Andreje Gini Na Křtinách: Pohostinnost

V sobotu ráno jsme se okolo sedmé vydali do Terni.

„Jdou sem Romové! Romové jdou!“

Všichni hned vylezli z domků. Tátu s mámou znali Romové z celého okolí. Proto nás všichni zvali dál. Bydlela tu tátova sestřenice, už byla stará, a její děti s rodinami. Zašli jsme k ní a chvíli jsme poseděli. (pozn. Autorova rodina bydlela v obci Tolčemeš na východním slovensku.)

Netrvalo dlouho a sešli se tam všichni chlapi a ženské. Každý byl zvědavý, kde jsme se tu vzali a kam jdeme. Maminka jim vše vypověděla. Zdrželi jsme se sotva deset minut a vydali se do Terni. Z Babího Potoka to tam není ani tři kilometry.

Před desátou jsme byli na místě. Jakmile si nás všimly děti, spustily stejně jako ty v Babím Potoce.

„Jdou sem Romové, Romové jdou!“

Dělaly takový rámus, že všichni vylézali před domy. Jen co poznali tátu s mámou, zvali nás k sobě domů. V tom se objevil Štefi a hned nás zavedl k nim.

„Ani nevíte, jak jsem rád, že jste tu. Ještě je brzy jít do kostela, ještě máme tak půl hodiny čas. Dej jim něco k jídlu,“ obrátil se na ženu. „Určitě máte hlad.“

„To není třeba,“ řekl otec. „Nejsme hladoví.“

„Ale jen jim nandej polívku, ať něco pojí, aby neměli v kostele hlad. Ještě máme půl hodiny, tak se v klidu najezte.“

Štefiho žena jim hned dala na stůl talíře s polévkou. Slepičí s nudlemi. Poté se otec jakožto kmotr s kmotrou a Štefi se ženou a dětmi vypravili do kostela.

1] Žáci si přečtou text po odstavcích, střídají se se spolužákem po odstavcích. Každý převypráví, co se v odstavci dozvěděl.
 
2] Žáci zapíší v bodech, jak šly události za sebou.


3] Učitel se žáků zeptá, jaké jídlo nachystala Štefiho žena?

4] Žáci si vyberou některý okamžik z příběhu a zakreslí ho.

5] Učitel se žáků zeptá:
  • Jaké jídlo máte rádi?
  • Umíte nějaké jídlo uvařit? Pokud ano, podělte se se spolužáky o recept.
  • Co pro vás znamená pohostinnost?
    • oběd v restauraci,
    • prostřít ubrus před jídlem,
    • přichystat návštěvě občerstvení.
  • Znáte nějaká tradiční romská jídla, případně tradiční jídla jiných národů?
6] Pišot

Učitel se žáků zeptá, zda někdy slyšeli o romském jídle zvaném pišot/pišota. Žáci potom za domácí úkol zjistí od rodičů, známých nebo z internetu recept a na příští hodině (případně hodině jiného předmětu) všichni společně jídlo připraví.

Žáci si po připravení pokrmu popřejí romsky dobrou chuť: Chan Devleha!

PIŠOT
Suroviny
  • 4 brambory
  • jeden žloutek
  • 1/2 kg hrubé mouky
  • máslo nebo olej
  • sůl
  • pepř
Postup

Brambory uvaříme ve slupce a oloupeme. Nastrouháme na struhadle, osolíme, přidáme vejce a promícháme s moukou. Zpracované těsto vyválíme na tenkou placku a nakrájíme na menší čtverečky. Náplň pišotů je libovolná. Může to být ochucený tvaroh, tepelně upravené kysané zelí nebo povidla. Náplň klademe na čtverečky tak, aby se daly slepovat na okrajích. Dobře slepené čtverečky dáme do osolené vařící vody. Vybírají se cedníkem, jakmile vyplavou na povrch. Ještě teplé se polévají máslem.

7] Učitel vede žáky k zamyšlení, zda podle nich autor vypráví ze svého života a podle čeho tak soudí. Odpovědi hledají v úryvku z autobiografického textu Andreje Gini.

Narodil jsem se 1. ledna 1936 v obci Tolčemeš, nyní Šarišské Sokolovce v okrese Prešov, jako nejmladší dítě. Nejstarší byla sestra Irena, potom přišel na svět bratr Dezider. Otec se jmenoval Andrej a byl uznávaný primáš a kovář. Neuměl číst a psát, ale měl přirozenou inteligenci a chodili si k němu pro rady i gádžové z obce. Obdobně na tom byla i máma. Byla navíc výtečná hospodyně s duchem pro obchod a uměla skvěle vyprávět. Osobně viděla císaře Františka Josefa a dostala od něj zlatý peníz.

V roce 1942 jsem začal chodit do školy v Tolčemeši, o čtyři roky později jsme přišli do Prahy, kde jsme bydleli asi 3 měsíce, po kterých jsme se přestěhovali sem do Rokycan. Tady si celá rodina našla práci a už jsme tu zůstali nastálo.

8] Učitel na závěr hodiny pustí žákům (nebo přečte sám) video dostupné ve videosekci příručky na webových stránkách nakladatelství KHER (www.kher.cz), kde svůj autobiografický text v celém znění čte sám autor.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek