Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Co by měli učitelé vědět o attachmentu
Odborný článek

Co by měli učitelé vědět o attachmentu

9. 10. 2013 Základní vzdělávání
Autor
PhDr. Pavla Doležalová

Anotace

Kvalita vztahů v rodině, ale také vztahy s učiteli, vrstevníky, ovlivňují, jak se dítě projevuje ve školním prostředí. Z hlediska problematiky citové vazby (attachmentu) je třeba vyšší senzitivnost ve školním prostředí a včasnost řešení objevujících se rizik, které mohou být jen přechodové, ale také mohou být kumulované, odkládané, podceňované i přeceňované.

Kvalita vztahů v rodině, ale také vztahy s učiteli, vrstevníky, ovlivňují, jak se dítě projevuje ve školním prostředí. Roli v projevech chování hraje mnoho faktorů: environmentální prostředí rodinného života, sociálně ekonomické faktory, biologické aspekty související s prenatálními a postnatálními zážitky, které mnohdy významně souvisí s mezigeneračními traumatickými událostmi, která rodina nevědomě přenesla na další generace a děti je přijaly za své a mohou dále přenášet na další generace. Z praxe i výzkumů je zřejmé, že děti zřetelně reagují na složité vazby v rodině, např. na disharmonickou rodinnou situaci nebo traumatickou událost. Děti ze složitých rodinných poměrů se projevují zvláštně a neobvykle ve škole i doma, např. změnami v chování, nezájmem o školu a o jiné aktivity mohou signalizovat významné volání o podporu a pomoc dítěte v riziku zhoršení chování nebo psychosomatického onemocnění. Z hlediska problematiky citové vazby (attachmentu) je třeba vyšší senzitivnost ve školním prostředí a včasnost řešení objevujících se rizik, která mohou být jen přechodová, ale také mohou být kumulovaná, odkládaná, podceňovaná i přeceňovaná.

Pedagogové nemusí být propojeni s významnými informacemi, např. se složitou situací v rodině nebo citovou ztrátou (nemoc, smrt rodinného příslušníka, zvířete, rozvod aj.); nebo se těmto stresorům nepřikládá význam a pedagogové si někdy nedávají do souvislostí tyto události s rizikovým chováním dítěte ve škole. Časté absence dětí mohou souviset s poruchami citové vazby v rodině. Nebo drobné krádeže mohou dětem nevědomě dosycovat, co jim v rodině chybí, a nemusí to být materiální věci, spíše jim chybí pozornost k jejich emocionálním potřebám a nedostatek kvality „chutného, podnětného a výživného“ vztahu s rodiči.

Příklad z praxe: 11letý chlapec začal mít ve škole zvýšené absence, objevovaly se drobné krádeže a vzdorovité chování. Rodiče se rozvádějí, nebydlí spolu a chlapec bývá více s matkou a jejím přítelem (vzájemně se nepřijímají), na některé víkendy bývá s otcem.

Ve školním zařízení (SVP) při rodinné terapii, kde byli oba rodiče i chlapec, bylo patrné, že situace rodičů a jejich historie má na chování syna zásadní vliv. Chlapec si výslovně přál, aby byli všichni spolu, rodiče se nerozváděli a bylo vše jako dříve. Jeho přání se všech dotklo a matka se rozplakala, neboť jejich společné cesty už jsou velmi rozdělené.

Při terapeutické práci s chlapcem byla zřetelná touha po obou rodičích a jeho přirozená vazba k matce i otci. Chlapec se začal ve škole chovat tak neadekvátně, až se mu podařilo rodiče spojit a dostat je nevědomě na jedno místo, kde by mohli být všichni spolu. Někdy se děti svým nevědomým úsilím snaží upoutat pozornost rodičů a vynutit si zájem, ale nedomýšlí důsledky a rizika, která se projevují ve zhoršeném prospěchu nebo chování, absencích, zvýšené nemocnosti, drobných krádežích apod.

Citová vazba v rodině předurčuje také úspěšnost ve škole, adaptaci na školní podmínky a sociální situace. To se projevuje ve schopnostech flexibility a volby strategií, motivace řešit určité úkoly a dosahovat reálné cíle. Děti s kumulací rizik v citové vazbě mají omezené strategie řešení sociálních situací, což jim staví bariéry ve školním prostředí, v úspěšnosti mezi vrstevníky nebo přijetí a pochopení jejich chování dospělými. Tyto limitované strategie jedinec používá i v dospělosti a mnohdy využívá i značně propletenější strategie, které mu umožnují formou obran zpracovat nebo prakticky překonat sociální situace nebo také vytvořit další komplikace.

Vznik teorie citové vazby (attachmentu)

Teorie citové vazby (attachmentu) byla původně vyvinuta významným britským psychoanalytikem a psychiatrem Johnem Bolwby, který na základě svých poznatků formuloval významnou teorii attachmentu v období 40. - 50. let 20. století. Snažil se porozumět intenzivním zážitkům úzkosti u malých dětí, které byly odděleny od svých rodičů, v porovnání s dětmi, které zažívaly bezpečné citové přijetí a vyladění s mateřskou postavou (milující matkou nebo jinou pečující postavou), která hraje klíčovou roli v naplnění primárních dětských vývojových potřeb. Bolwby definoval attachment jako „trvalé emoční pouto, charakterizované potřebou vyhledávat a udržovat blízkost s určitou osobou, zejména v podmínkách stresu“ (Bowlby, 1969). Bolwby (2010) uvádí, že se vazebné chování silně a pravidelně objevuje téměř až do konce třetího roku dítěte. Děti jsou schopny po třetím roce přijmout přirozenou postupnou separaci, pokud se cítí bezpečně i s dalšími rodinnými příslušníky nebo v cizím prostředí. Také zdůrazňoval dynamický pohled na formování citové vazby v průběhu života se zásadním vlivem k zážitkům a interakcím s primární vztahovou postavou z raného dětství. Klasická Bolwbyho teorie attachmentu se stala významným podkladem pro současné pojetí teorie attachmentu, kterou rozvíjí mnoho dalších odborníků z oblasti neurověd, psychologie, sociálních věd aj. V České republice na práci Bolwbyho a jeho kolegů navázal Z. Matějček s kolegy, jejichž výzkumy deprivovaných dětí z dětských domovů a důsledky jejich následných zážitků na zhoršenou kvalitu života nebyly doposud plně využity a zohledněny v pedagogické, zdravotní, sociální praxi a v systémových opatřeních. Teoretický rámec citové vazby (attachmentu) a výzkumné práce předkládají poznatky k širšímu mezioborovému využití a porozumění lidskému vývoji. Orientace v dynamice citové vazby umožňuje pedagogům včasně a preventivně předcházet rozvoji rizikového chování dětí ve škole, problémům se školní úspěšností, s těžkostmi v kognitivních funkcích, vypadáváním ze školy apod. Predikuje internalizované a externalizované formy psychopatologie jako rizika s následnými školními a sociálními problémy. Uvědomění si podpůrných a rizikových faktorů u jednotlivých typů citové vazby umožní v pedagogickém procesu efektivněji a časněji zacílit preventivní intervence. Pokud se u dítěte objevují náznaky rizikového chování, problémy v rodinných vazbách, těžká sociální situace, prožití traumatické události nebo vývojové trauma, může komplexní vnímání jeho životního rámce v rodině, ve škole i v komunitě zabránit nevhodným kázeňským opatřením, která bývají často neefektivní a míjí se účinkem. Zvyšuje se pak posilování zapletení ve vztahu pedagog-dospělý a žák/student-dítě, neboť oba dva ve svých motivech chování mohou projektovat své nevědomé frustrace a nenaplněné potřeby ze svých životních situací, které nemusely být dokončené nebo zpracované.

Začlenění teoretických i praktických intervencí vycházejících z teorie citové vazby (attachmentu) do edukace pedagogických pracovníků má zásadní význam v prevenci, zejména indikované a selektivní, v poradenství, v psychoterapii v rámci škol, školských institucí a poradenského systému. Důležitost vývoje a významu kvality citové vazby lze spatřovat ve využívání vhodných výchovných a psychoterapeutických intervencí u dětí a adolescentů s tzv. poruchami chování. Komplexní vnímání sociální reality dítěte, porozumění problematice vývojového traumatu, kde poruchy citové vazby dominují jako prediktor rizik pro duševní zdraví a socializaci, hraje významnou roli ve školství, v ambulantní a institucionální klinické praxi. Aktuální poznatky o citové vazbě (attachmentu) obohacují pedagogickou způsobilost a ukazují další cesty k efektivnějším přístupům pro práci s dětmi v riziku tak, aby se mohl nastartovat jejich zdravý psychosociální vývoj, dobré školní výsledky a adekvátní pracovní uplatnění. V současnosti je všeobecně akceptované integrativní pojetí teorie vývoje citové vazby, tzn. i mezioborové a multidisciplinární využití.

Význam kvality citové vazby

Bolwby poukazoval, že dětská zkušenost vřelého, senzitivního, neustálého vztahu s matkou (pečovatelem) je nezbytná pro duševní zdraví. Pozitivní interakce v prvotním dyadickém vztahu vytváří předpoklad přežití a zdravého vývoje jedince v průběhu života. Významnou roli při utváření citové vazby hraje dostupnost a citlivost prvotní vztahové postavy, nejčastěji matky, kterou D. Winnicott nazývá „dost dobrou matkou“ k tomu, aby láskyplně poskytla dítěti nasycení jeho vývojových potřeb. Její interakční styl určující typ citové vazby ovlivňuje formování citové vazby dítěte a jeho následné vztahování se ke světu a lidem v adolescenci i v dospělosti. Kvalita citové vazby má klíčový význam pro proces socializace. Matka skrze sebe, svůj životní příběh, jako by tvořila první slova pro životní příběh svého dítěte. Citová vazba komplexně ovlivňuje vývoj osobnosti v oblasti kvality interpersonálních a intrapsychických životních oblastí, je protektivním nebo rizikovým faktorem, má vliv na vytváření obran a regulaci emocí, zasahuje do kognitivních funkcí a rozvoje empatie. Citová vazba zasahuje do perspektivy sociální subjektivní jedinečnosti osobnosti, má význam pro kvalitu života v mnoha životních dominantách jako je duševní a fyzické zdraví, akademická úspěšnost, sociální a ekonomický statut.

Klíčová role vztahů

Pro komplexní rozvoj osobnosti a kvality života má výjimečný význam kvalita prvotního vztahu, nejčastěji s matkou nebo jinou osobou, jež je dostupná a senzitivní v gratifikování základních vývojových potřeb, zejména do tří let života dítěte. V jedinečných zážitcích formování životního příběhu se vytváří koncept pravého nebo falešného Já, zakořenění ve světě, skupině, rodině. Citová vazba se vztahuje k biologickým a genetickým faktorům, sociálnímu a kulturně historickému kontextu, kde hrají roli další vztahové figury. Těmi jsou příbuzní, sourozenci, ale také pedagogové na všech úrovních, dále vrstevníci a intimní partneři, rovněž ale určité skupiny, společenství nebo i Bůh.
 
Sociální vazby jsou základní lidskou potřebou. Pokud dojde k odmítání ze strany vztahových postav, tak se dítěti přetíná sycení určité základní vývojové potřeby a vztahové vazby, což je rizikové a ohrožující, a je lepší se jim obranně vyhnout, stáhnout se, než zažívat bolest z odmítání. Ve školním prostředí se může jednat o děti špatně adaptovatelné na kolektiv, nenápadné nebo naopak s velmi expresivními projevy chování. Jedná se o děti, které často mění školy, nemohou najít své místo mezi lidmi, putují po různých odborných institucích.
 
Obraz vazeb v rodině předurčuje dítěti jeho vztahování se k ostatním v průběhu života. Interakce rodičů a jejich vztah se ukládá do paměti dětí a vytváří představu o bezpečí a ochraně. Děti se učí tomuto modelu a na jeho základě si vytváří postoj důvěry, bezpečí či nedůvěry, ohrožení vůči světu. Kvalita jistých/bezpečných vztahů posiluje resilienci - odolnost a schopnost se vyrovnat se zátěžovými situacemi. Tlumí dopad traumatických zážitků, podporuje zvědavost, iniciativnost, důvěru, intimitu, schopnost navazovat významné vztahy, schopnost zvládat a konstruktivně řešit konflikty, regulovat emoce. Rozvíjí kognitivní a jazykové dovednosti. Současné neurologické výzkumy prokazují pomocí funkční magnetické resonance význam jisté citové vazby v dětství i v dospělosti, z které pramení mnoho benefitů, např. redukce stresu, schopnost poskytovat a přijímat péči, redukce bolesti vztažené k neurální aktivitě. Jisté vazebné chování souvisí se schopností mentalizace rodiči - pochopení pocitů a záměrů v chování dítěte - a se schopností reprezentovat tyto duševní stavy, což přináší dobré kvality do dalších vztahů. Regulace afektů je spojena s mentalizací, která hraje zásadní roli ve vývoji prožitku self a činorodosti (Fonagy a Target, 2005).
 
Chování dětí zrcadlí mnohé aspekty a symptomy z rodinného kontextu. V dětství lze snadněji porozumět tomu, jak se děti chovají, jak cítí a myslí, ale není snadné porozumět složitým vztahům a vzorcům mezi rodiči a vlivům rodinných historických událostí, které zasahují do motivů chování dítěte. Ve školní praxi je důležité mít určité povědomí o širším sociálním zázemí dítěte, znát klíčové anamnestické události. Rizikové projevy chování se mohou jasně manifestovat již v MŠ, ale z různých důvodů se neřeší včas, a naplno se tak projeví s přechodem na ZŠ nebo další stupně. Přechody na jednotlivé stupně a změny školy, třídy mohou být pro senzitivní děti velmi zátěžové. Tyto děti se mohou pohybovat na lince dvou polarit staženosti a otevřenosti. Děti „stažené“ mohou být úzkostné, vystrašené, nekomunikativní, bojácné, uzavřené, vyhýbající se očním kontaktům. Mohou to být i velmi hodné a nenápadné děti. Ve své duši mohou zažívat strach, nejistotu, mohou být oběťmi šikany. Děti „otevřené“ mohou být velmi nápadné, hlučné, vyrušují, provokují, jsou zbrklé, agresivní. Mohou ve své duši zažívat také nejistotu a obavy, ale mají jiné strategie zvládání. Mohou to být děti, které šikanují ostatní, ale toto chování je již strategickou obranou před odmítáním a frustrací.
 

Typy citových vazeb - stručný přehled

Typy vazeb můžeme zjednodušeně rozdělit na organizované (první tři typy) a neorganizované, ale jednotlivé typy se mohou propojovat, takže nelze jednoznačně někoho zařadit k určitému typu citové vazby (bez objektivního vědeckého zkoumání pomocí nástroje zaměřeného na výzkum citové vazby). Rizikové faktory a jejich shluky lze identifikovat na základě jiných přístupů a procedur.

Citová vazba je otevřena změnám a kvalita citové vazby se může změnit včasnými preventivními intervencemi nebo psychoterapií. Posun od více rizikových faktorů k méně je prokázán v mnoha studiích zaměřených na efektivitu intervencí. Zvýšené riziko je u kumulace rizikových faktorů ve vývoji jedince, ovšem rizikové faktory nevyvolávají poruchu, ale zatěžují vývoj a zvyšují vulnerabilitu jedince. Mezi rizikovými a protektivními faktory se diskutuje o vlivu genetických faktorů, jejichž význam se podceňuje, ale někdy i přeceňuje. Značný význam hraje vliv prostředí, který sahá až ke genovým regulacím a formování struktury CNS (Hašto, 2005).

Typy vazeb v dětství:

  1. jistá citová vazba se v běžném populačním vzorku vyskytuje cca v 55-65%;
  2. nejistá (úzkostná) citová vazba, vyhýbavá se vyskytuje cca ve 20-30% populačního vzorku;
  3. nejistá citová vazba, odmítavá/ambivalentní se vyskytuje mezi 5 - 15% populačního vzorku;
  4. dezorganizovaná (zmatená);
  5. žádná vazba/atypický vzorec vazby - reaktivní vazba

Jistá vazba (typ B) - Intimní, senzitivní, výlučný vztah mezi dítětem a primární vztahovou osobou. Vzájemná radost, citová odezva, podpora a objevování světa, absolutní přijetí a sdílená pozornost. Děti mohou využívat rodiče jako bezpečnou základnu a ochranu před nebezpečím. Malé děti pociťují bezpečí a jistotu, stejně jako později starší děti a dospělí.

Nejistá (úzkostná) citová vazba vyhýbavá (typ A) -  Děti se nemohou spolehnout na matku, nenaplňuje jejich základní potřeby, nereagují adekvátně na emoce. Děti se postupně spoléhají jen na sebe.

Nejistá (úzkostná) citová vazba odmítavá (rezistentní)/ambivalentní (typ C) -  Děti se nemohou chronicky spolehnout na rodiče (jsou zaneprázdněni) z hlediska výživy, bezpečnosti a péče. Děti jsou přilnavé, nevěří, že se pro ně rodiče vrátí. Dítě se pohybuje v permanentním konfliktu mezi odmítáním a přilnavostí k rodičům.

Dezorganizovaná, nejistá vazba (typ D) -  Často u traumatizovaných dětí, obávají se rodičů/pečovatelů. Jsou ustrašené, strnulé, mají stereotypní pohyby, vyhýbají se blízkosti, projevují extrémní hněv a agresivitu vůči sobě nebo okolí, snaží se o redukci stresů. V chování se objevuje disociace. Citová vazba bývá narušena nebo chybí. Dezorganizace se může vyskytnout také u uvedených nejistých organizovaných typů citové vazby. Dezorganizované nebo nejisté připoutání není choroba, ale rizikový faktor rozvoje psychopatologie a zvyšuje se s kumulací rizikových faktorů.

Reactive attachment disorder (RAD) - žádná vazba/atypický vzorec vazby - Inhibovaný typ - Děti jsou emocionálně stažené, bez vyhledávání pohodlí, uzavřené do sebe a nenápadné, utlumené, „příliš hodné“.

Disinhibovaný typ - Děti jsou příliš sociální a bez zábran, „utrženy z řetězu“, konformní a důvěřivé i k cizím dospělým, anomální nevázanost na normy. Je to závažné narušení citových vztahů v dětství. Jedná se o velmi malý počet dětí - traumatizované děti, pasivní v interakcích (zneužívané, zavržené, týrané...). RAD je formální dg. pro děti s nejzávážnějšími poruchami citové vazby. Mají vážné problémy v sociálních vztazích.

Poruchy citové vazby

Řada studií rodičů a dětí prokázala statisticky významné vztahy mezi jistou citovou vazbou v časném dětství a pozdějším dobrým vztahem v partnerském životě, časnou nejistou citovou vazbou a pozdějšími těžkostmi v emocionalitě a v chování (Prior, 2006). Studie ukazují vztah mezi jistou citovou vazbou a dobrým fungováním v množství oblastí, jako tlumič stresů a traumat. Existuje silný vztah mezi časnou nejistou vyhýbavou citovou vazbou a pozdější značnou agresivitou a nevhodným sociálním chováním s negativními afekty, mezi časnou nejistou odmítavou citovou vazbou a pozdější úzkostí. V jednotlivých studiích lze vysledovat významné rizikové symptomy manifestující se v dětství a jejich prohlubování se až do adolescence a dospělosti.

Učitelé MŠ a ZŠ (bez znalosti historie dětí) vyhodnotili časnější a časté negativní afekty, agresi a zlost u dětí s úzkostnou vazbou, než u dětí s jistým typem vazby. Rozdíly byly v párových hrách. Vyhýbavé nejisté děti byly více pronásledováné/šikanované v hracích vzorcích. Jisté děti nebyly nikdy oběťmi, oproti resistentním dětem, které se oběťmi stávaly, jestliže se párovaly s vyhýbavými dětmi. Weinfield et al. (1999) in Prior (2006).

Studie dětí s disorganizovaným typem vazby vykreslují obraz pozdějších charakteristik, např. problémy s pozorností, sebevědomím, těžkosti v kognitivních funkcích. Ty se mohou projevit často ve zvýšených školních problémech a řešení úkolů. U rodičů těchto dětí se často objevovala bezmocnost v rodičovském postoji, ztráta kontroly a nezvladatelnost dětí. Sami rodiče měli nevyřešená traumata a popisují vztahy se svými dětmi jako bezmocné (George and Solomon (1996) in Cassidy and Shaver (2008). Jedním z prediktorů pozdější psychopatologie je významově největší disorganizovaný typ vazby v dětství, ačkoli také psychopatologie v rodině, nízký socioekonomický statut a další indicie zvyšují výskyt psychopatologie v dětství (Main and Solomon´s, 1990) in Cassidy and Shaver (2008).

Výzkumné studie prokazují prediktory internalizované a externalizované formy psychopatologie, které se jasně objevují v dětství a ve školním věku. U disorganizované formy vazby se v prepubertě a v adolescenci objevuje souvislost s vývojem impulsivity, sebepoškozováním a suicidalitou, problémy v chování, zahrnující rizikové sexuální chování nebo užívání drog.

Hlavní rysy poruch citové vazby se vztahují k značně narušenému a vývojově nevhodnému širšímu sociálnímu kontextu. Počátek poruchy citové vazby může být zřetelný již před 5 rokem. V anamnéze je třeba klást důraz na pečlivé zmapování historie a potvrzení zanedbávání, týrání dítěte a komplexního vývojového traumatu. Důležitým rysem poruch vazby je implicitní nedostatek identifikovatelné, preferované a dostupné prvotní vztahové postavy v dětství.

Výzkum na poli neurověd a vazebného chování podporuje porozumění dynamice vývoje citové vazby a interakce mezi rodiči a dětmi, učiteli a dalšími významnými vztahovými osobami. V pedagogickém procesu tyto poznatky z teorie citové vazby založené na důkazech poskytují pedagogům komplexnější pohled na děti a adolescenty, zejména při manifestaci rizikového chování, kdy je třeba nehodnotit pouze formou sankcí, ale postupovat citlivě a využít spektrum podpůrných opatření. Chceme-li rozvíjet psychosociální kompetence a spokojenost dítěte, je třeba komplexně posuzovat příčiny jeho chování a hledat jádro problému v širších souvislostech rodiny, v předchozích generacích a kulturním kontextu. Teorie citové vazby pedagogům nabízí podporu citlivého profesionálního pohledu na složitost dynamiky vztahových interakcí v rodině, ve škole, mezi vrstevníky a dalšími významnými osobami. Teorie citové vazby rovněž pedagogům umožňuje efektivněji nasměrovat preventivní kroky a psychosociální intervenci ve prospěch dítěte a rodiny - nejprve ve spolupráci s psychology a speciálními pedagogy ve škole, ve školských zařízeních nebo v poradenském systému, následně se sociálními pracovníky, krizovými institucemi i policií.

Rodinné prostředí a školní prostředí jsou spojené nádoby. Tyto dvě oblasti hrají důležitou roli v životě dítěte, jeho úspěšnosti a vztahování se k sobě a k druhým lidem na životní cestě. Prvotní kvalita vztahů s primární vztahovou osobou a následnými lidmi v rodině hraje naprosto zásadní roli v kvalitě další vztahů. Následné vazebné kontakty mezi vrstevníky, pedagogy a dalšími lidmi podporují vnímání sama sebe jako pravdivé osobnosti nebo osobnosti, která není propojená se svými vnitřními silami a sociálně se přizpůsobí prostředí, nebo se projevuje mimo sociální realitu. Koncept citové vazby (attachmentu) nám umožňuje další pohled na aspekty chování dítěte ve škole. Tento teoretický koncept, podložený výzkumy, umožní i pedagogům vnímat své určité zvnitřněné pracovní modely citové vazby, které jej ovlivnily v dětství. Jeho typ citové vazby se velmi zjednodušeně potkává s určitým vzorcem citové vazby u dítěte, manifestující se v projevech chování ve škole, a buď do sebe zapadá nebo může být velmi kolizní. Z těchto důvodů je vhodné mít dostatek informací o problematice citové vazby jako o významném konceptu psychosociálního vývoje dítěte, jež zasahuje do výchovně pedagogického procesu v mnoha oblastech.


Článek je zpracován na základě sborníku konference Rozvoj školy a supervize. 1. vydání, 2012, Lumen vitale – Centrum vzdělávání, o.s. Kolektiv autorů, Praha: 2012. ISBN 978-80-905000-7-5.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Pavla Doležalová

Hodnocení od uživatelů

Miroslav Melichar
9. 10. 2013, 21:31
Je záslužné, že zřejmě bude zveřejněna celá řada textů ze sborníku Rozvoj školy a supervize, které nabízejí jiný pohled na školu. Po zveřejnění předchozího textu jsem se pokusil na webu sborník najít, ale zřejmě online k dispozici není.
Článek o problematice citové vazby je jistě přínosný. Obsahuje však celou řadu gramatických chyb (již v anotaci "rizik, které", ve 4. ř. textu "děti je přijali"), někde ve větách chybějí čárky, jinde jsou navíc. Formulace některých vět je nevhodná (např. : "Rozdělení typů vazeb můžeme zjednodušeně rozdělit"). Jako učiteli přírodních věd mi moc neřekne třeba toto: "Regulace afektů je spojena s mentalizací, která hraje zásadní roli ve vývoji prožitku self a činorodosti".
Autorka používá odborný žargon vhodný pro komunikaci s kolegy, který je nevhodný pro komunikaci s veřejností. Za touto odborností se schovává jazyková - gramatická i slohová nepřesnost. Článek tak nemůže plnit svůj účel a je to škoda.
Pavlína Hublová
10. 10. 2013, 19:32
Děkujeme za upozornění, zvýšíme pozornost při dalších korekturách a u tohoto článku opravíme.
Miroslav Melichar
10. 10. 2013, 22:37
Děkuji za vstřícnou a rychlou reakci.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Pedagogika