Odborný článek

Košer jídelna

14. 1. 2013 Základní vzdělávání
Autor
Naši nebo cizí?

Anotace

Kdo rozhoduje o tom, které náboženství a kulturní tradice jsou správně a které nikoli? Jaký byl v poválečném Československu vztah ke skupinám odlišujícím se svými zvyky, historií, jazykem či náboženstvím? Může být košer stravování v rozporu se státními zájmy?

Každý má volnost provádět úkony spojené s jakýmkoli náboženským vyznáním nebo bezvyznáním. Výkon tohoto práva však nesmí být v neshodě s veřejným pořádkem ani dobrými mravy.“

Ústava ze dne 9. května 1948, §17[1]

 Klíčové otázky

  • Kdo rozhoduje o tom, které náboženské a kulturní tradice jsou správně a které nikoli?
  • Jaký byl v poválečném Československu vztah ke skupinám odlišujícím se svými zvyky, historií, jazykem či náboženstvím?
  • Proč se komunistický režim obával náboženství a církví?
  • Může být košer stravování v rozporu se státními zájmy?

Úvod

Pro ortodoxní věřící Židy je dodržování přepisů ohledně stravování jednou z klíčových součástí jejich každodenního náboženského života. Proto v Praze i po druhé světové válce fungovalo postupně několik jídelen poskytujících košer[2] stravu a samozřejmě také možnost vzájemného setkávání. Postupně však byly tyto jídelny zavírány: na rozdíl od bezprostředně poválečného období již přes Prahu nemigrovalo tolik ortodoxních židovských přeživších, později jejich provoz omezovala dohled policie, stejně jako konkurence mezi židovskou obcí ovládanou komunistickým „akčním výborem“ a ostatními jídelnami.

Nakonec, v době po antisionistickém a antisemitském procesu s tzv. protistátním centrem okolo Rudolfa Slánského, byla uzavřena i poslední košer jídelna v Praze. 

V únoru 1953 se pražská židovská obec obrátila na Obvodní národní výbor Prahy 1 s žádostí o povolení znovuotevření košer jídelny pro potřebné. Tato žádost ale byla opakovaně zamítnuta.

Ve prospěch židovské obce zasáhl Státní úřad pro věci církevní, který měl na starost dohled nad církvemi a dbal, aby jejich činnost zůstala omezena na čistě náboženskou sféru. Úřad potvrdil, že se opravdu jedná o záležitost náboženství a Ústřední národní výbor hlavního města Prahy odvolal své rozhodnutí.

Jídelna byla znovuotevřena v polovině roku 1954, po čtrnácti měsících a čtyřech odvoláních, a dodnes slouží pražské židovské obci.

V následující metodice se zaměříme na to, co konkrétně mohlo československým úřadům vadit na zřízení něčeho tak nevinného a pro věřící Židy samozřejmého, jako byla jídelna poskytující košer stravování. Citace z dopisů nám pomohou pochopit způsoby chování obou zúčastněných stran.

Na zdánlivě okrajové a nevýznamné otázce povolení či zákazu židovského rituálního stravování můžeme lépe pochopit postavení etnických a náboženských menšin v poválečném Československu, které se považovalo za etnicky homogenní zemi a bylo pod diktaturou komunistické strany, a můžeme též zkoumat mechanismy, kterými komunistický režim budoval obraz nepřítele.

Metodická část:

Časová dotace: 45 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností

Způsob práce: čtení s porozuměním, skupinová práce, práce s prameny, vytváření schémat

Zařazení lekce: lekce je vhodná pro práci na dosažení očekávaných výstupů vzdělávacích oblastí Člověk a společnost, včetně rozvíjení vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot ve většině průřezových témat všech druhů škol třetího stupně

  • Lekci začněte položením některé/některých klíčových otázek:
    • Kdo rozhoduje o tom, které náboženské a kulturní tradice jsou správně a které nikoli?
    • Jaký byl v poválečném Československu vztah ke skupinám odlišujícím se svými zvyky, historií, jazykem či náboženstvím?
    • Proč se komunistický režim obával náboženství a církví?
    • Může být košer stravování v rozporu se státními zájmy?

Otázky mohou být napsané na tabuli, na flipchartu nebo promítnuty projektorem. Vyzvěte žáky, aby se nad nimi krátce zamysleli. Umožněte krátkou diskusi a neodmítejte žádný názor a pohled na věc. Odpovědi žáků i jejich případné otázky můžete zaznamenat a později se k nim vrátit.

  • Využijte úvodního textu, abyste žákům vysvětlili kontext situace, kterou se budou v rámci výuky zabývat.
  • Rozdělte žáky na skupiny po dvou, třech nebo čtyřech (podle vašich potřeb a možností). V těchto skupinách jim dejte text č. 1, ve kterém židovská obec vysvětluje, proč žádá o povolení k provozování košer jídelny v Praze. Požádejte žáky, aby z předloženého textu vytvořili schéma, co všechno v sobě košer jídelna obsahuje (od praktických aspektů po zdůvodňování, proč na to má mít židovská obec nárok). Toto schéma ať zakreslí na list papíru.
  • Nyní poskytněte žákům text č. 2 (vzhledem ke stručnosti jej můžete i napsat na tabuli nebo promítnout projektorem). S využitím schématu z předchozí aktivity nechte žáky, aby označili dílčí pojmy, které podle nich mohl Ústřední národní výbor považovat za „odporující veřejnému zájmu“ a zdůvodní, proč vybrali právě tyto pojmy.

V závěrečném kroku společně prezentujte jednotlivá zjištění a v diskusi se vraťte ke klíčovým otázkám z úvodu lekce.


[2] „Košer“ lze asi nejlépe přeložit jako „rituálně vhodné“. Tento termín se nemusí nutně vztahovat ke stravovacím předpisům, ale košer může být například i svitek Tóry (Pět knih Mojžíšových) nebo modlitební řemínky (tfilin), rituální lázeň (mikve) apod. Více se o významu tohoto slova dozvíte na stránkách www.nasinebocizi.cz v sekci Texty.


Materiál vznikl v rámci projektu Židovského muzea v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy s názvem Naši nebo cizí?



 
Podrobnosti o projektu najdete také v modulu Digifolio.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
125.98 kB
Dokument
Příloha - studijní texty, podklady

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Naši nebo cizí?

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek pro obor:

Dějepis