Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Počítačová gramotnost v základních školách
Odborný článek

Počítačová gramotnost v základních školách

27. 7. 2007 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Petr Naske

Anotace

Článek stručně popisuje řešení implementace oboru ICT do ŠVP v ZŠ. Vychází z diskusí českých učitelů informatiky na mezinárodní konferenci POŠKOLE 2007 a v Jednotě školských informatiků. V závěru článku je jako jeden z možných směrů dalšího vývoje ICT problematiky v ZŠ navržena koncepce národní zkoušky z ICT dovedností pro žáky devátých tříd s cílem docílit větší srovnatelnosti forem a obsahu výuky informatiky v ZŠ.

Letos v dubnu jsem na mezinárodní konferenci POŠKOLE 2007 (www.poskole.org) inicioval debatu několika učitelů informatiky ze základních škol o stavu našich zkušeností s implementací oblasti ICT do našich školních vzdělávacích programů. Zároveň jsme diskutovali o možných úskalích a východiscích z nejistot kolem další podpory počítačových témat v českých školách po ukončení programů Státní informační politiky ve vzdělávání. Hlavním závěrem debaty nebyla ani tak skepse či povzdech, ale pojmenování toho, že informatiku čeká obroda, pokud každá jednotlivá škola začne přemýšlet o prioritách v rámci začlenění počítačových témat do svých vzdělávacích programů a bude se snažit tuto oblast nahlížet více ve svých mezipředmětových vztazích.

Před konferencí se mi podařilo kontaktovat osm aktivních škol, které již své ŠVP měly hotové a byly ochotné se podělit o svá unikátní řešení informatiky v základní škole. Pokusím se zde stručně popsat jednotlivé oblasti, o kterých moji kolegové z jiných škol psali. Stojí zde za zmínku, že oblast informační a komunikační technologie je povinně - podle koncepce Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání - v dotaci jedné hodiny na prvním stupni a v dotaci jedné hodiny na stupni druhém. Nedostatečnost této dotace si mnoho škol uvědomilo a ve svých ŠVP oblast ICT posílilo.

Na prvním stupni se informatika v jedné škole ve výběru objevuje ve formě speciálního projektu, který prostupuje ostatní předměty a probíhá už od první třídy. Tato konkrétní škola vyvinula svou speciální metodiku na osvojování počítačových dovedností a realizuje i školení pro učitelskou veřejnost. Ve většině škol se počítačové dovednosti dostávají do standardních předmětů. Jako samostatný předmět se informatika objevuje většinou až od třetí třídy. Konkrétně tři školy z našeho výběru zavádějí informatiku jako samostatný předmět právě ve třetí třídě, tři ve čtvrté a dvě až v třídě páté. Z těchto programů lze vyčíst, že se školy snaží prosadit princip udržitelnosti počítačových dovedností. Pokud tedy škola zavádí předmět s ICT obsahem ve třetí třídě, snaží se hned v dalších ročnících na tuto zkušenost žáků navazovat a nabízet jej i v dalších ročnících nebo formou volitelných předmětů.

Na druhém stupni se problematika hodně liší. Všechny oslovené školy zavádějí informatiku od šesté třídy, v následujících ročnících nabízejí buď formu volitelného nebo dokonce již povinného předmětu. Dvě školy dokonce tento předmět zavádějí povinně ve všech ročnících druhého stupně, i když nemají žádné specializované třídy nebo třídy s rozšířenou výukou informatiky. V těchto školách je to možné maximálním využitím disponibilních hodin a posílením v rovině povinně volitelných předmětů. Zajímavé jsou názvy předmětů s ICT obsahem - Seminář z informatiky, Počítačová grafika, Tvorba webových stránek, Programování, Psaní všemi deseti, Aplikace informačních technologií, Základy administrativy, Informatika. Vzhledem k metodice výuky informatiky je také zajímavý fakt, že většina předmětů je rozvrhována pouze na jednu hodinu týdně, jen jedna škola zařadila tento předmět v osmé a deváté třídě v dotaci dvě hodiny týdně.

Společně s kolegy jsme se snažili zodpovědět si otázku, co pro nás znamená počítačově gramotný absolvent základní školy. Toto jsou názory některých z nich:

Na konci 6. třídy by dítě mělo bez problémů vyplodit upravený referát s nadpisem, obrázkem, podpisem, odkazem na literaturu nebo web. Mělo by tušit, kam jít pro informace (vyhledávač, encyklopedie, doporučené stránky), nemělo by zaváhat, když mu řeknu, kam si to má uložit (na síti).

Jana Pastyříková, ZŠ Komenského 2, Žďár nad Sázavou

 

Počítačově gramotné dítě si představujeme jako žáka, který je schopen požadované informace vyhledat a následně zpracovat pomocí k tomu určených programů tak, aby byly v rámci předem stanovených kritérií prezentovatelné a obhajitelné. To znamená základní dovednost ovládání počítače samotného a znalost operačního systému, schopnost vyhledávat informace na internetu - používání nějakého prohlížeče a webových vyhledávačů, dovednost zpracovat dokument - práce s textovým editorem, dovednost upravovat obrázky - práce s grafickým (bitmapovým) editorem, obratnost představit výsledky své práce - tvorba prezentací.

Jan Šebrle, FZŠ Chlupova, Praha

 

V uživatelských dovednostech dosáhnout znalostí a schopností používat ICT na úrovni mezinárodně uznávaných testů ECDL, pracovat s multimédii, grafickými editory, vytvořit webovou stránku. Cílem je, aby se žáci dokázali orientovat i v nových technologiích, které budou používány v době jejich zapojení se do profesního života.

Soňa Šonková, ZŠ Petřiny Jih, Praha

 

Považuji klávesnicovou gramotnost (psaní všemi deseti) za předpoklad efektivní počítačové gramotnosti.

Oldřich Suchoradský, ZŠ Kopidlno, názor převzat z článku [10]

 

Počítačově gramotný žák pohotově reaguje na nové ICT oblasti na základě poznaných souvislostí z předchozích zážitků s ICT technikou. Mezi základní dovednosti žáka v základní škole patří pochopení pojmu soubor a jeho uložení v počítači (nezávisle na použitém operačním systému), kritické hodnocení vyhledaných informací z příslušných zdrojů, kopírování a práce se zálohami, efektivní komunikace e-mailem a dalšími prostředky.

Petr Naske, ZŠ a MŠ Červený Vrch, Praha 6

 

V zásadě z toho všeho vyplývá, že informatika pro základní školy není chápána jako teoretický předmět, znalosti o struktuře hardware, sítích a ostatních tématech, pokud nejsou vyučovány přímo ve spojitosti s dovednostmi vedoucími ke konkrétním výtvorům pomocí ICT techniky, nemají na základní škole prostor. Ve chvíli, kdy se i s malou hodinovou dotací musíme postupně k probraným dovednostem vracet, nejde cíle ve výuce informatiky v ZŠ přeceňovat. Navíc z praxe víme, že pokud žáci dovednosti neprocvičují, často jednotlivé úkoly při opakování v dalších ročnících zapomínají. Ideální je tedy výuka dovedností, kdy v dalších rocích opakujeme úkoly z minulého roku a mírně je prohloubíme. Navíc informatika nabízí velký prostor pro mezipředmětové vazby, projekty spolupráce s ostatními učiteli, případně dokonce s jinými školami. Záchytným bodem výuky informatiky společný všem školám je snaha, aby žák hodinu netrávil v klasické učebně, ale před PC v počítačové učebně.

Jak vidíme, školy velice dobře cítí svobodu v implementaci ICT do ŠVP, velkým problémem je ovšem, jak plošně pojmenovat stav, ve kterém se žáci na konci devátých tříd mají nacházet a který umožní porovnat jednotlivé školy a navíc může pomoci dalším typům škol plynule na probranou látku ze základní školy navázat. V naší diskusi jsme na některé nápady přišli. Paradoxně jsme totiž paralelně sledovali diskusi o plánovaných státních maturitách z informatiky. Shodli jsme se, že zkoušku z uživatelských dovedností s počítačem, hlavně jak vnímáme zkoušku z informačně-technologického základu v tuto chvíli (nepočítaje do toho znalostní didaktický test) by měly žáci absolvovat na konci deváté třídy, něco jako "malé ECDL", jak například navrhuje vnímat počítačovou gramotnost paní Šonková z Prahy.

Nesmíme zapomenout také na oblast používání digitálních technologií, o které Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání mluví v oboru Člověk a svět práce v tematickém okruhu Využití digitálních technologií. Ten je úzce svázán s výukou informatiky a opravdu - v několika školách byl tento celek posílen v rámci výuky oboru Člověk a svět práce (obsah oboru vychází z kdysi pojmenované oblasti pracovní činnosti). V rámci zavedeného předmětu se žáci učí současně používat počítače i digitální techniku, hodina probíhá v počítačové učebně. Vše ale samozřejmě závisí na konkrétním vybavení školy. Při diskusích mezi učiteli jsme se shodli, že tato oblast bývá často v klasických hodinách informatiky pomíjena, právě díky vybavenosti škol.

Ideální stav výuky ICT v ZŠ by tedy byly 2 hodiny týdně v šesté a sedmé třídě, zbytek by byl věnován implementaci ICT do ostatních předmětů. Na konci deváté třídy by měly školy možnost žákům umožnit složit jistou formu národní srovnávací zkoušky s cílem zjistit, jak na tom s počítačovými dovednostmi jsou v porovnání s ostatními. Pokud by koncepce takové zkoušky byla vytvořena dostatečně obecně, mohla by školám dávat svobodu ve formě zvolených metod při osvojování počítačových dovedností a zároveň by stanovovala cílový stav při přípravě žáků v hodinách informatiky.

I když není smyslem tohoto článku vymyslet koncepci takového počinu v českých školách, předpokládám, že k tématu vznikne na odborné úrovni i mezi žáky a jejich rodiči nějaká diskuse. Celá zkouška musí být nezávislá na konkrétně zvoleném software ve výuce a technickém vybavení škol. Na druhou stranu ne nutně musí probíhat v reálném čase a s velkou mírou externí kontroly - výstupy této zkoušky bychom nejspíš nechtěli používat pro nějaké další účely - přijímací řízení a podobně. Naopak, možnost nepracovat ve stresu a pod časovým tlakem může žákům pomoci v hledání ideálního řešení, které mohou hledat i doma, třeba za pomoci manuálů nebo internetu. O to naopak složitější úlohy ve zkoušce musí být. Protože nepůjde o žádnou certifikovanou autoritu, která by měla plošně vypracované zkoušky opravovat, můžeme maximum hodnocení přenést na rodiče a učitele. Koneckonců - smyslem zkoušky je jen umožnit žákovi porovnat se s tím, co mezi jeho vrstevníky znamená být počítačově gramotný. Ba co více - samotní žáci a jejich rodiče jistě budou chtít pojem počítačové gramotnosti průběžně zpřesňovat, a proto by systém výběru témat do katalogu zkoušky na každý rok měl být natolik pružný, aby mohl přinést ty nejaktuálnější novinky.

Ze zmíněných poznámek vychází, že mnou navrhovaná zkouška by měla být určitým sebeevaluačním testem teoretických znalostí a praktických dovedností, který by například každý rok na jaře vyšel pod záštitou nějaké organizace v tištěné verzi - ať už jako placený materiál, zároveň jako volně přístupný na internetu. Do uzávěrky jeho vydání by se učitelé, rodiče i zájemci měli možnost vyjádřit k tomu, co do balíčku počítačové gramotnosti pro danou chvíli patří - například formou již hotových úloh a cvičení, testových otázek. Žáci by si pak pod dohledem učitelů nebo rodičů tento sebeevaluační test vyzkoušeli, podle metodických pokynů by dospělí přidělili body na nějaké škále a tyto body by vložili do nějaké centrální databáze, kde by anonymně docházelo ke sběru dat a výstupů z testu (to mohou být vytvořené obrázky, odkazy na webové stránky a podobně - vše anonymně, jde jen o porovnání podoby výstupů, ne jejich přiřazení konkrétním žákům).

Na základě tohoto sběru dat bude možné pro daný rok stanovit statistické ukazatele výsledku testu (aritmetický průměr, medián apod.) a určit rámec, v jakém by nová sada otázek a úkolů byla pro další školní rok. Pokud by vše bylo pojato jako soutěž, je možné zájemce s nejlepšími výsledky pozvat na nějaké prezenční setkání soutěže a v reálném čase dát žákům individuální nebo i týmové úkoly. Přesně ve stylu, jak se konají soutěže v jiných předmětech a disciplínách - olympiády a podobně. V oblasti počítačové gramotnosti tyto srovnávací soutěže sice existují, ale jen odděleně v disciplínách, jako je dětské programování, psaní na klávesnici nebo tvorba webových stránek. Námi nastavený cíl není získat malé počítačové experty, kteří umějí udělat webovou stránku nebo psát na klávesnici se 160 úhozy za minutu. Chtěl bych docílit toho, aby školy měly srovnání, jak výuka v informatickém předmětu probíhá v jejich škole ve srovnání s jinými a aby zkouška ukázala na aktuální podobu toho, co by měl umět s počítačem a digitální technikou žák základní školy. A aby zkouška ukázala například na konkrétní dovednosti, které daná škola opomíjí a které tak může zařadit do dalšího roku studia.

Na základě konzultace s panem Jonákem ve VÚP, který se o obor ICT stará v rámci reformy související s rámcovými vzdělávacími programy, musím přiznat, že většina zde oslovených učitelů, kteří se o svůj názor podělili, bere pojem gramotnosti v příliš konkrétní rovině, neuvědomili jsme si velkou šíři souvislostí, ve kterých se žáci stávají počítačově gramotní. Jde totiž často o těžko pojmenovatelnou strukturu všech znalostí, dovedností a zkušeností. V souvislosti s výukou je vždy nějaké zjednodušení nutné, abychom mohli zařazovat konkrétní témata a aktivity, je třeba všechny tyto souvislosti brát v potaz. Platí zde nejspíš analogie, že psát a číst se žáci neučí jen v jednom předmětu, ale v celé šíři výuky a jde o dlouhý proces stálého sebezdokonalování. Platí tak, že pojem počítačová gramotnost nevypovídá o všech aktivitách, které žák ZŠ absolvuje, aby s jejich pomocí dospěl k celkovému souhrnu znalostí a dovedností - jak je pojato v RVP ZV, tzn. k šířeji pojaté funkční a na ni těsně navazující informační gramotnosti. Pojmy gramotnosti vycházejí tedy z analogie k vžité zahraniční terminologii.

K tématu výuky informatiky v základních i středních školách vycházejí mnohé články zejména na portálu Česká škola - doporučuji Vám je ke shlédnutí. Zároveň společně s kolegy cítím potřebu sdílet dobré zkušenosti a příklady z praxe. Ono totiž osobní setkávání, případně členství v některé společnosti podporující rozvoj ICT ve školách, je hnacím motorem vzájemných debat a hledání řešení. Diskutovat o tematice ICT v základních školách můžete po registraci v MOODLE kurzu na stránce www.ict-zs.zde.cz, v diskusích Jednoty školských informatiků (www.jsi.cz) nebo třeba i u jednotlivých článků na portálu Česká škola.

Seznam souvisejících článků a www stránek (stránky verifikovány ke dni 24. července 2007):
[1] Mudrák, D. - Neumajer, O. - Procházka, J. - Štípek, J. - Rambousek, V.:
Dotazníkové šetření aspektů informační výchovy na ZŠ. In: POŠKOLE 2007, Sborník Národní konference o počítačích ve škole, ISBN 978-80-239-9126-0.
[2] Vaníček, J.: Programování jako spojovací článek kurikula výuky ICT. In: POŠKOLE 2007, Sborník Národní konference o počítačích ve škole, ISBN 978-80-239-9126-0.
[3] Vaníček, J.: Tvorba rámcových vzdělávacích plánů (se zvláštním zřetelem k oblasti informačních technologií), www.pf.jcu.cz/veda/svp/rvp-tvorba_it.phtml.
[4] Informace o katalogu informačně technologického základu státní maturity, Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, www.cermat.cz/novamaturita/zkousky/itz/index.php.
[5] Hawiger, D: Školní informatiku, co s tebou? Portál Česká škola, 28. 5. 2007, http://ceskaskola.cz/Ceskaskola/Ar.asp?ARI=103915&CAI=2152.
[6] Biskupová, V.: ICT ve výuce na základních školách - z pohledu učitele jazyka a společenskovědních předmětů. Portál Česká škola, 28. 5. 2007, ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103914&CAI=2129.
[7] Roubal, P.: O čem by měla být výuka IT? Portál Česká škola, 22. 5. 2007, ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103897&CAI=2129.
[8] Štěpán, J.: Multimediální technika a mediální výchova na ZŠ Portál Česká škola, 18. 5. 2007, ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103884&CAI=2129.
[9] Wagner, J.: R.I.P. SIPVZ. Portál Česká škola, 15. 5. 2007, ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103885&CAI=2131.
[10] Suchoradský, O.: Psaní všemi deseti: spolupráce nese ovoce. Portál Česká škola, 27. 3. 2007, ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103752&CAI=2129.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Informační a komunikační technologie 2. stupeň