Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Tři králové ve škole - ozvuky minulosti
Odborný článek

Tři králové ve škole - ozvuky minulosti

12. 3. 2012 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Petr Drkula Ph.D.

Anotace

Příspěvek přináší několik podnětů pro začlenění nedostatečně přítomného tématu Tří králů do výuky, a to převážně na podkladě prvků tradiční lidové zpěvnosti a s nimi souvisejících zvyklostí.

Když se řeknou „Tři králové“, obvykle pro nás toto označení představuje okamžiky právě se završujících Vánoc. Přestože se v nás i v našich dětech moderní tržní svět snaží navodit dojem, že tato velkolepá a takřka půldruhého tisíciletí stará slavnost končí vlastně již uplynutím jejího předvečeru – Štědrého dne, a přestože 6. ledna jsou žáci zpravidla již zpět ve školních lavicích, den svatých Tří králů pro nás ani pro ně nemusí nutně představovat jen zvýrazněné pole v kalendáři anebo melancholický okamžik odstrojování vánoční výzdoby. Možná právě i z těchto důvodů je příhodné oživit toto téma ve školní výuce, která je jinak po větší část vánočního období přerušena.

Zvýšená pozornost zaměřená na tento den bude o to neobvyklejší, jelikož přeci ani nedokážeme žákům přesně říci, kdo to ti Tři králové vlastně byli; zda se skutečně mohlo jednat o jakési osvícené pohanské monarchy anebo astrology, kněží či raději učence, jak uvádí druhá kapitola Matoušova evangelia. A byli opravdu tři anebo pouze jeden, dva či jich dokonce bylo dvanáct? Na tom patrně nesejde a ani takto pestrá rozmanitost podání středověké lidové tradice nesmazala hlavní poselství této pasáže betlémského příběhu. Jeho symbol obdarovávání dodnes upevňuje pouto mezi dnešním a archaickým chápáním Vánoc. Také my jej rok od roku následujeme, přestože biblická tříkrálová triáda zlata, kadidla a myrhy bývá nahrazena dnes univerzálním a téměř všemocným peněžním obnosem.

I ten však překvapivě byl za starších časů našich končin očekávanou a často i povinnou součástí tříkrálové koledy. A tak v představách těchto zašlých dní, které se můžeme pokusit navodit i v prostředí školní třídy, jde starý kantor závějemi, provázen kostelníkem s kadidelnicí, aby vykouřili obydlí všech osadníků jejich vsi. Kde jim jsou při tomto konání nápomocni ministranti nebo přímo školní žactvo, rozezní se světnice, již provoněná kadidlem, také písněmi. Hospodář tento nevšední výjev pozoruje vsedě za stolem a později za něj jeho aktérům udělí groš a snad i více. I dnešní školáci si tedy mohou připomenout svou někdejší úlohu při vykonávání této zapomenuté ceremonie, jak jinak než písní, která s ní souvisí. Také vůně kadidla – starověké vonné pryskyřice – nám může atmosféru takovéto scény ještě přiléhavěji dokreslit.

 

Autor notového zápisu: Petr Drkula


Dajte nám, dajte, máte-li dáti, je nám tu zima pod okny státi.
Jeden je nahý, druhý je bosý a tomu je najhorší, co koš nosí.

Jestliže kantorem nad dveře umístěné značení „K † M † B †“ spolu s letopočtem nepředstavuje – jak se dnes mladší generace domnívá – iniciály těchto tří patriarchů, jejich pravý obsah lépe objasňuje poslání takovýchto obchůzek: zkratka tvořená počátečními písmeny požehnání „Christus mansionem benedicat“ vyjadřuje přeci sdělení „Kristus žehnej tomuto domu“. Vždyť tato prosba, zapsaná svěcenou křídou, je zdůrazněna symbolikou tří křížků, opět nevyjadřující dnešními tříkrálovými skupinami užívaná znaménka „+“, nýbrž mnohem závažnější znázornění Nejsvětější Trojice.

O této symbolice se žáci mohou zprostředkovaně dozvědět například od Jana Mirotického z Kroměříže ve zmínce již z roku 1579, a to v souvislosti s jiným obyčejem – s volbou krále mazancem: Na den Tří králů, jak se nazývá den zjevení Páně mudrcům, byl každé čeládce připraven mazanec z medu, mouky, zázvoru a pepře, pomocí kterého volili mezi sebou krále. Mazanec připravila hospodyně, která do něj při jeho hnětení vložila nikým neviděna drobný peníz. Poté jej upražila na horkém ohništi a rozlámala na tolik kusů, kolik bylo členů čeládky, přičemž každý jeden takový kousek obdržel. Oddělovalo se také po kousku Ježíši Kristu, blahoslavené Panně a také třem mudrcům; tyto dodatečné kousky se poté rozdávaly místo almužny. Pokud někdo ve svém dílu nalezl ukrytý peníz, byl jmenován králem, posazen na stolici a třikrát s jásotem vyzdvižen vzhůru. Tomuto králi byla do pravé ruky vložena křída, kterou poté na břevna domu či na klenutí pokoje zapisoval třikrát znamení kříže. A věřilo se, že toto znamení má ochrannou moc proti všeličemu zlému; to proto se také těšilo veliké vážnosti.

I zde tedy peněžitý prvek sehrává klíčovou úlohu, jako symbol obdarování nově narozeného krále nás všech. Také uvedený prostý tříkrálový zvyk – volbu krále mazancem – si žáci mohou vyzkoušet ve školním prostředí a zároveň se zamyslet nad jeho významem a účinkem v řadách jeho provozovatelů. Právě v dětském věku je dosud patrné, jaký obecný význam mají v životě člověka rituály a obřadnost, které se v jeho pozdější existenci postupně vytrácejí a zanechávají lidskou podstatu bez jejich hlubšího řádu a jejich niterné opory. Příznak dětství může být právě tím prvkem, který je spojnicí mezi dávnou tradicí Tří králů a současným mladým pokolením. Dětství, které je zprostředkovatelem radosti a očekávání, ale také zdrojem obav o jeho křehkou a zranitelnou podstatu.

Autor notového zápisu: Petr Drkula

 

Avšak také ona hvězda, kterou měli naši mudrci příležitost pozorovat na obloze, se ukazuje jako příznačné tříkrálové znamení, kterým je možné se v rámci vyučování blíže zabývat. Přestože se podle současných astronomických poznatků nemohlo jednat o žádnou ze známých komet, je takovéto výtvarné zobrazení betlémské hvězdy velice rozšířené, a to od počátku 14. století, kdy jej poprvé užil italský malíř Giotto di Bondone. Inspirován svým vlastním pozorováním slavné Halleyovy komety užil její charakteristické tvarosloví pro svou fresku Klanění v jisté kapli v Padově. Toto kosmické těleso však mohlo být v okruhu Kristova narození pozorováno nejblíže v roce 12. př. n. l. a potom až v roce 66. n. l. Oním nebeským úkazem byla tedy patrně konjunkce Jupitera a Saturnu v souhvězdí Ryb, která proběhla v roce 7 př. n. l., a to dokonce hned třikrát, jak poprvé dokládá věhlasný hvězdář Johannes Kepler. Sedmiletý posun pak musel vzniknout nepřesnostmi ve stanovení počátku letopočtu, kterých se dopustil opat římského kláštera Dionysius Exiguus v 6. století. Jupiter – hvězda Boha, Saturn – hvězda Židů, souhvězdí ryb představující přelom jara a zimy – přelom staré a nové éry; narození židovského krále, který byl skutečně o sedm let starší, než se traduje, muselo být na základě podobných indicií těmito novozákonními vzdělanci-astrology dozajista předem očekáváno.

 

Autor notového zápisu: Petr Drkula


Złato na znamení
daľi věčného kraľování
myrhu na znamení
jeho svatého umučení;
kadidło jsou daľi
a v tom věčné kněžství znamenaľi.

Panna syna počała,
panenství své nezrušiła,
nám Boha porodiła
a čistou pannou zůstała;
jsouc jeho dceří
také i mateří vždy zůstała.

Patrně proto byly u nás v některých oblastech podomní obchůzky tří postav přestrojených za krále spojeny s nošením onoho příznačného symbolu – šesticípé hvězdy, jejíž pole byla polepena střídavě žlutým, zeleným a červeným promaštěným papírem, aby tak šířila tajemnou zář splývavě různobarevných odstínů. A jelikož nositelem této zvyklosti bývala často opět mládež, je rovněž případné se ji pokusit animovat jako součást dnešní výchovně vzdělávací náplně. S tuto hvězdou byl do stavení dopraven nejen vzdálený svit dávného betlémského světla, ale hvězda rozněcovala také světlo do nového, právě započatého roku. Měl následovat neodmyslitelný a každoročně očekávaný vinš všeho dobrého.

 

Autor notového zápisu: Petr Drkula

 

Z daleka, z daleké cesty
my jsme k vám přišli vinšovať,
vinšujem vám štěstí, zdraví
pro Kristovo narození.

A ty černý na tom zadu,
nevystrkuj na nás bradu!
Kdybych nebyl na slunce šel,
nebyl bych ani opálen.

A kdo je tomu příčina,
že je má tvář opálená?
Slunce je drahé kamení
pro Kristovo narození.

Je patrné, že odkaz Tří králů má mnoho co říci právě nastupující generaci, která v jeho charakteru může uskutečňovat také svou touhu po tajuplném poznání a neskutečných příbězích. Punc jeho konvenční oficiality je možné poněkud oslabit právě oním lidovým svérázem původního folklórního podání, které jej vlastně prvotně zplodilo.

Literatura a použité zdroje

[1] – BARTOŠ, František; JANÁČEK, Leoš. Národní písně moravské nově nasbírané. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, s, 1901.
[2] – SUŠIL, František. Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. Praha : Argo, Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0757-X.
[3] – ZÍBRT, Čeněk. Veselé chvíle v životě lidu českého: „Masopust držíme…“ (od nového léta do pytlového čtvrtku). Praha : F. Šimáček, 1910.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Petr Drkula Ph.D.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
12. 3. 2012
Článek je odborně na velmi vysoké úrovni. Autor se problematice věnuje velmi zasvěceně. Nutno vyzvednout písně, které uvedl. Uvádí netradiční melodie, které by měly inspirovat zvláště učitele. Chvályhodné.

Hodnocení od uživatelů

Mgr. et Mgr. Aleš Franc
12. 3. 2012, 23:38
Souhlasím s recenzentem, že se po odborné stránce jedná bezpochyby o článek velmi kvalitní, jak je tomu u příspěvků pana Drkuly obvyklé, avšak docela by mě zajímal názor učitele/ů z praxe, jak se mu/jim daří výuka dle navrženého schématu, příp. jak na takovouto výuku reagují žáci, neb přeci jen v dnešní době, které dominují nejmodernější počítače, tablety, dotykové mobily, sociální sítě a podobné vymoženosti, mají žáci zřejmě odlišné zájmy, než je hudební folklor či lidová píseň. Ovšem třeba se mýlím, což by mi ani tak nevadilo, protože propagaci folkloru ve škole fandím, a je tedy klidně možné, že žáky nácvik lidové písničky baví, ale to by chtělo nějaký ohlas či reflexi z praktické výuky...    

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Vazby na další články:

Následující díl:

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Článek pro obor:

Hudební výchova 2. stupeň