Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Základy vzdělávání pro udržitelný rozvoj – metodika pro základní vzdělávání
Odborný článek

Základy vzdělávání pro udržitelný rozvoj – metodika pro základní vzdělávání

19. 7. 2011 Základní vzdělávání
Autor
PhDr. Tereza Vošahlíková

Anotace

Článek přináší analýzu předpokladů a výběr klíčových témat, metod a příkladů k realizaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj na základních školách.

Základní vzdělávání

Klasická podoba základní školy klade vzdělávání pro udržitelný rozvoj řadu překážek: pevně stanovená délka vyučovacích hodin, pevně stanovená časová dotace předmětů, nabitý obsah kurikula (ve smyslu znalostí, které si musí žáci osvojit), rozdělené třídy a ročníky, téměř neexistující pozice asistentů učitele ve třídách apod.

Vlivem vzdělávání pro udržitelný rozvoj začaly německé základní školy měnit tyto organizační struktury tak, aby učitelé mohli se žáky svobodněji pracovat. Mezioborový přístup, jeden ze základních principů vzdělávání pro udržitelný rozvoj, je uplatněn při tvorbě rozvrhu tak, aby bylo možné v rámci předmětů spolupracovat na společných projektech. Rozvrh není definitivně stanoven na začátku září, ale je pravidelně obměňován v závislosti na aktivitách. Jediné, co zůstává zachováno, je délka vyučování. Učitelé spolupracují nejen na přípravě vyučování, ale i přímo v jeho průběhu. Žáci i učitelé se mohou během hodiny pohybovat mezi třídami, pokud je takto činnost předem naplánována. Plánování přitom nemají na starosti pouze pedagogové, ale tvoří jej společně se žáky. Ti se pak lépe orientují v učivu a sami vyhledávají způsoby, jak by se mu mohli naučit. Uvedený příklad ukazuje, že existují řešení i pro zdánlivě nepřekonatelné překážky a vzdělávání pro udržitelný rozvoj může být impulzem ke změně. Navracíme se přitom částečně k myšlenkám reformní pedagogiky ze začátku 20. století. Nemusíme však začínat radikálními změnami. Důležité je postupovat tak, aby kolektiv pedagogů, žáci i rodiče změnám rozuměli a podporovali je.

Klíčová témata

Na prvním stupni základní školy nabízí největší prostor pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj vzdělávací oblast Člověk a jeho svět (prvouka, vlastivěda, přírodověda), na druhém stupni základní školy je to vzdělávací oblast Člověk a společnost (zejména výchova k občanství) a Člověk a příroda. Čím více předmětů se podaří zapojit do poznávání společného tématu, tím lépe. V tom nabízí velkou pomoc průřezová témata, jejichž pojetí je blízké metodice vzdělávání pro udržitelný rozvoj.

Následující tematické oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj byly doporučeny v rámci analýzy vzdělávacích plánů základních škol a gymnázií v Bavorsku (Oekoprojekt Mobilspiel, 2010):

  • jeden svět (mír, spravedlnost, jiné kultury)
  • výživa (Fair Trade, zdraví, konzum, životní styl, ekologické zemědělství/potraviny, produkce potravin a její podmínky, regionální trh, cesta zboží)
  • volný čas (volnočasové aktivity – hry, sport, kulturní rozdíly ve využití volného času, konzum, životní styl, média, produkce sportovního vybavení, reklama)
  • oblečení (životní styly, značky, materiály, móda, produkce oblečení)
  • mobilita (doprava a bezpečnost, životní prostředí a doprava, cesta do školy, klima, pohyb a zdraví, jízdní kolo)
  • participace (příležitosti v obci, v kraji, mezinárodní organizace, dobrovolnictví)

Při volbě tématu se lze rovněž inspirovat tématy, která každoročně vyhlašuje UNESCO. V roce 2010 to byla biologická rozmanitost, v roce 2011 dobrovolnictví. Tematiku (nejen) biologické rozmanitosti podporovala Německá nadace pro životní prostředí (DBU) prostřednictvím soutěže s názvem „Odhal rozmanitost“ pro žáky od 9 do 16 let. Soutěž měla tři kategorie: Zkoumáme přírodu, Jednáme globálně a Komunikujeme kreativně. Žáci navrhovali sportovní disciplíny inspirované pohyby zvířat, skládali „vodní rap“, budovali školní firmu pro Fair trade, atd. Některé činnosti vyžadovaly pomoc odborníků, jiné komunikaci s místními úřady. Součástí soutěže byla prezentace nápadů veřejnosti, např. prostřednictvím „zážitkových dnů v přírodě“, filmů nebo divadelního představení. Následovala volba vítězného týmu, která byla mimo jiné možná i online. Podobnou soutěž může uspořádat škola v malém pro týmy z jednotlivých tříd nebo podle zájmu žáků napříč ročníky.

Klíčové kompetence pro udržitelné jednání

V analýze rámcových vzdělávacích programů se ukazuje výrazný odklon od podpory iniciativy žáků směrem k rozvoji kritického myšlení. Dále jsou oslabeny kompetence spadající do kategorie etické principy udržitelného jednání (odpovědnost, emoční inteligence, spravedlnost, respekt).  Úbytek možností k vlastní iniciativě a tím i k uplatnění sociálních a emočních kompetencí je patrný i v každodenní realitě vyučování na základních školách. Školní vzdělávací programy nabité množstvím vědomostí, které žáci potřebují pro přijímací zkoušky na další stupeň vzdělávání, svazují učitelům ruce. Pokud se však podaří najít společné téma více vyučovacím předmětům a pracovat na něm mezioborově, např. formou projektu, je z velké části vyhráno. Jinými slovy, nelze přidávat další obsah vzdělávání, ale hledat takový, který propojuje více vyučovacích předmětů. Největší inspirací je přitom reálný život, který rovněž není rozčleněn na jednotlivé disciplíny.

Pomocnou ruku zde nabízí místně zakotvené učení, jehož výsledky v USA mohou být argumentem při obavách, zda tím žáci neztratí čas potřebný k memorování znalostí. Hodnocení ukázala, že výsledkem programu místně zakotveného učení je vyšší angažovanost žáků, učitelé méně odcházejí za jiným pracovním místem, vyšší podpora obce a lepší studijní výsledky žáků (kolektiv, 2010). Zvýšení zájmu žáků o místo, kde žijí, může předcházet řadě problémů, zejména se žáky druhého stupně (vandalismus, apatie k učení). Přemýšlení a řešení otázek na úrovni obce zvládnou žáci prvního stupně, úroveň regionu a státu žáci druhého stupně, na střední škole/gymnáziu se pak přidává globální úroveň.

Příklady metod

Originální nápad představuje projekt ZŠ Meziměstí okr. Náchod, která se rozhodla vybudovat geopark a zvýšit tak atraktivitu obce. Kromě místa vhodného k setkávání lidí z obce nebo k odpočinku turistů vznikla studijní plocha s možností výuky regionální geologie (kompetence pracovat mezioborově). Veškeré práce spojené s úpravou prostoru (iniciativa), vyjednávání s obcí a občany (participace), tvorbou informačních tabulí (vnímat rozmanitost) atd. realizovali žáci základní školy. Největší přínos aktivit spočíval podle realizátorů ve stmelení kolektivu (kompetence spolupracovat, být kreativní) a posílení pozitivního povědomí o škole (kompetence respektovat sebe a své okolí).

Další příklad využití metod vzdělávání pro udržitelný rozvoj nabízí základní škola z pražských Horních Měcholup zapojená do projektu Ekoškola. Žákům se nelíbil počmáraný podchod, kterým chodí do školy (kritické myšlení). Žáci si přáli vymalovat si jej tak, aby se jim líbil (iniciativa). Škola na tento záměr sehnala sponzorský dar v podobě vhodných barev (spolupráce) a žáci vytvářeli své návrhy (kreativita). Na akci vymalování podchodu byli pozváni i rodiče (participace), což přispělo ke vzájemné podpoře při společné péči o místo, kde žijí (respekt).

Literatura

BRUNDTLAND, Gro, H. (1987). Our Common Future. Oxford University Press. Oxford ISBN 0-19-282080-X.

DRAHANSKÁ, Petra (2010). MEKKA. Metodický kurz zážitkové pedagogiky : Pracovní materiály metodického kurzu Prázdninové školy Lipnice.

HORKÁ, Hana (2007). Angažované učení. In Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí (Zdroje inspirace pro učitele). Brno : MSD s.r.o. pp. 102 - 107. ISBN 978-80-86633-93-0.

KINDLMANNOVÁ, Jana; VOŠAHLÍKOVÁ, Tereza (2009). Podpora vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Udržitelný rozvoj a jeho vztah k EVVO, definice kompetencí k udržitelnému jednání a analýza současných rámcových vzdělávacích programů z tohoto hlediska. Výzkumný ústav pedagogický v Praze.

HUŠKOVÁ, B. a kol. (2010). Učíme se dobře rozhodovat pro budoucnost. Budování vztahů mezi školami, obcemi a správci veřejných pozemků a prostor cestou místně zakotveného učení a zapojování občanů. Středisko ekologické výchovy SEVER a Partnerství, o.p.s.

NÁTR, Lubomír (2005). Rozvoj trvale neudržitelný. Praha : Nakladatelství Karolinum.  

Oekoprojekt Mobilspiel (2010) [online]. [2010-16-02]. http://mobilspiel.de/Oekoprojekt/pdf/Lehrplananalyse_2010.pdf

PLESNÁ, Lumila (2007): Projekty. Učitelské listy 2006/2007, č. 2, str.  5 – 6.

PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří (2003). Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha : Portál. 322 s. ISBN 80-7178-722-8.

SMITH, Gregory A.(2007). 'Place-based education: breaking through the constraining regularities of public school'. Environmental Education Research, 13: 2, 189—207.

STOLTENBERG, Ute (2000). Grundsätze für eine zukunftsfähige Umweltbildung. In: Grundsätze für eine zukunftsfähige Umweltbildung in der Ausbildung von Erzieherinnen und Erziehern. Reader Grundlagen-und Themenband. UNESCO Verbindungsstelle für Umwelterziehung.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Tereza Vošahlíková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně