Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Konzultační centrum VÚP – odpovědi k problematice vzdělávacích oblastí a oborů na ZŠ, I. část
Odborný článek

Konzultační centrum VÚP – odpovědi k problematice vzdělávacích oblastí a oborů na ZŠ, I. část

2. 12. 2010 Základní vzdělávání
Autor
Výzkumný ústav pedagogický v Praze

Anotace

Článek shrnuje odpovědi pracovníků Konzultačního centra Výzkumného ústavu pedagogického v Praze na zaslané dotazy týkající se problematiky vzdělávacích oblastí a oborů na základních školách.

Obracíme se na Vás jménem Výboru na obranu rodičovských práv (VORP). Tato veskrze rodičovská iniciativa (s podporou více než deseti tisíc občanů) se snaží rozpoutat společenskou debatu o vhodnosti a obsahu sexuální výchovy na základních školách.

Rádi bychom znali i Váš názor na danou věc, a proto si Vás dovolujeme požádat o stručné stanovisko k následujícím třem otázkám:

1) Co by dle Vás mělo být cílem a obsahem sexuální výchovy (SV) na základních školách, pokud vůbec má být na ZŠ vyučována?

2) Myslíte si, že je vhodné, aby se děti na základní škole učily názorně navlékat kondomy?

3) Co si myslíte o požadavku na zdobrovolnění výuky SV, která by byla soustředěna pouze do jednoho nepovinného předmětu či tzv. projektových dnů? To by bylo vyučováno s ohledem na přání rodičů buď více vztahově (jako rodinná výchova) nebo názorně a dovednostně (jako sexuální výchova). Byla by zároveň zachována možnost poučit dítě doma, v rodině vlastními rodiči dle jejich osobního přesvědčení. Tím by byla respektována svoboda různosti názorů v těchto otázkách. Jak se Vám takový model SV jeví?

Úvodem bychom chtěli upozornit na skutečnost, že jsme v srpnu tohoto roku zpracovali obsáhlejší „Stanovisko Výzkumného ústavu pedagogického v Praze k Prohlášení výboru na ochranu rodičovských práv ze dne 24. 6. 2010“. Některé části odpovědí na vaše otázky se tedy mohou překrývat s tímto textem.

Ad 1)
Znovu bychom chtěli připomenout, že není vhodné hovořit o sexuální výchově jako o vyučovacím předmětu či nějakém dominantně vymezeném tématu v povinném vzdělávání. V současně platném celostátním dokumentu s názvem Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (podle něhož si základní školy zpracovaly své školní vzdělávací programy) je daná problematika řazena na 1. stupni do vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět jako součást tématu Člověk a jeho zdraví. Rovněž na druhém 2. stupni není problematika sexuální výchovy samostatným tématem a její prvky prolínají do některých ze šesti témat vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví.

Cílem výchovy ke zdraví v základním vzdělávání, a tedy i „sexuální výchovy“ je vést žáky k:
- poznávání zdraví jako nejdůležitější životní hodnoty;
- pochopení zdraví jako vyváženého stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání radostných prožitků z činností podpořených pohybem, příjemným prostředím a atmosférou příznivých vztahů;
- poznávání člověka jako biologického jedince závislého v jednotlivých etapách života na způsobu vlastního jednání a rozhodování, na úrovni mezilidských vztahů i na kvalitě prostředí;
- získávání základní orientace v názorech na to, co je zdravé a co může zdraví prospět, i na to, co zdraví ohrožuje a poškozuje;
- využívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním režimu, k upevňování způsobů rozhodování a jednání v souladu s aktivní podporou zdraví v každé životní situaci i k poznávání a využívání míst souvisejících s preventivní ochranou zdraví;
- propojování činností a jednání souvisejících se zdravím a zdravými mezilidskými vztahy se základními etickými a morálními postoji, s volním úsilím atd.;
- aktivnímu zapojování do činností podporujících zdraví a do propagace zdravotně prospěšných činností ve škole i v obci.

Z naznačeného vyplývá, že problematika sexuální výchovy na základních školách je koncipována jako součást širšího vzdělávání směřujícího k poučení žáků o rozvoji přirozených a zdravých vztahů mezi lidmi (v rodině, v manželství, mezi partnery), o utváření dovedností potřebných pro osobnostní a sociální rozvoj, o způsobech uplatňování zdravého životního stylu a odpovědného chování v běžném životě i v situacích ohrožujících zdraví. Proto se domníváme, že daná problematika patří do základního vzdělávání jako každá jiná, která se týká každodenního života lidí a která přináší i návody pro preventivní chování vůči ohrožení žáků některými aspekty současného života (kyberšikana, sexuální kriminalita, AIDS atd.).

Ad 2)
Uvedená výuková situace je jen doporučeným metodickým postupem. Znamená to, že záleží na učiteli, zda takovou metodu použije, nikdo mu to neukládá jako povinnost. Rozhodující jsou schopnosti učitele použít takovou metodu – jeho takt, vztahy se žáky, atmosféra ve třídě, případná domluva s rodiči žáků atd. Na druhé straně je takový postup využíván i v jiných zemích EU a je chápán jako potřebný pro ochranu zdraví (stejně jako třeba navlékání gumových rukavic při ošetřování krvácejících poranění apod.).

Žáci, kteří se o věcech týkajících se zdraví (sexuální problematiky) nedozvídají, nebo dozvídají pozdě či zkresleně, jsou v dnešním světě různými situacemi ohroženi více než žáci, kteří se o věci dozvídají včas, odpovídajícím způsobem a reálně.

Ad 3)
Právo rodiny poučit své dítě o jakékoli otázce nikdo nezpochybňuje a tuto možnost rodina vždy má a mít bude. Na druhé straně je stát zodpovědný za obsah vzdělávání vůči celé populaci.

Opakovaná mezinárodní šetření i zkušenosti našich odborníků ukazují, že základními zdroji poučení pro naše žáky jsou v převážné míře kamarádi, internet nebo různé časopisy, kde je spolehlivost informací velmi problematická. Rodiče za nimi výrazně zaostávají. Rodiče by se proto neměli bát informací předávaných učiteli, které budou kultivované a odborně na výši, ale měli by se bát toho, že se jejich děti dozvídají o daných otázkách z nevhodných zdrojů a v nevhodné (vulgarizující) podobě mimo výuku a mimo rodinu. Znovu také v této souvislosti připomínáme dánskou precedentní kauzu řešící právo poučit dítě v oblasti sexuální výchovy, v níž Evropský soudní dvůr nadřadil právo dítěte na informace nad právo rodiny.

Domníváme se, že vámi navržený model není vhodným řešením. Jestliže je problematika sexuální výchovy součástí širšího povinného vzdělávání o zdraví, je vyčleňování některých obsahových prvků mimo výuku (nepovinně) nebo jen pro některé žáky nekoncepční. Všechny možnosti utvářet a přizpůsobovat výuku, tak aby byla pro žáky „přijatelná“ a zároveň plnila funkci poučení o zásadních otázkách zdraví, je v rukou učitele. Jděme tedy raději cestou profesionální přípravy učitelů a nechme na jejich profesionální odpovědnosti i podobu výuky a způsob předávání informací.

Jakým způsobem lze do prvního stupně zařadit učivo, které podle výstupů patří do druhého stupně (např. do Matematiky 5. ročník zařadit Zlomky a Desetinná čísla)? Učivo závazné není, ale tady jdeme přes rámec výstupů. Přitom děti učivo bez problémů chápou a jeho zařazení na prvním stupni je nutné - kvůli hodinám, měření apod.

Učivo v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) je doporučené, naplnění očekávaných výstupů z RVP ZV je pro školy závazné. Pokud škola zařadí do svého ŠVP očekávané výstupy, které nejsou povinné pro daný stupeň základního vzdělávání (ve vašem případě výstupy definované pro 3. období základního vzdělávání), nic jí v tom nebrání, avšak musí být zaručeno, že všechny očekávané výstupy z RVP ZV pro příslušný stupeň vzdělávání (ve vašem případě pro 1. a 2. období základního vzdělávání) budou naplněny.

Doporučujeme vám zdůvodnit vaše rozhodnutí zařadit výstupy nad rámec příslušného stupně vzdělávání v Charakteristice vyučovacího předmětu Matematika ve školním vzdělávacím programu vaší školy.

Rozhodli jsme se od školního roku 2010/2011 zařadit do výuky etickou výchovu. Kde jsou pro zájemce k dispozici učební osnovy DVO Etická výchova?

Charakteristiku a vzdělávací obsah DVO Etická výchova naleznete na stránkách Výzkumného ústavu pedagogického v Praze: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/MR_DVO_EV_web.pdf. K dispozici jsou zájemcům také na stránkách MŠMT: http://www.msmt.cz/vzdelavani/kurikulum-eticka-vychova.

Jedná se nikoli o závazný, ale pouze doporučený vzdělávací obsah. Můžete ho tedy využít buď v plné šíři, nebo si ho upravit podle konkrétních podmínek vzdělávání na Vaší škole.

Zajímám se o Taneční a pohybovou výchovu. Zajímalo by mě, jestli se zavedením podobného předmětu do škol jsou již zkušenosti v zahraničí. Pokud ano, kde a jaké?

Na Metodickém portálu rozebírají učitelé v diskusním fóru zkušenosti z výuky „tance“ v Německu – http://diskuze.rvp.cz/viewforum.php?f=149&sid=20fc76dc22a12b161d343ff85 6f2584d.
Veškeré další dostupné informace k tomuto DVO naleznete na stránkách Metodického portálu:
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/8017/tanecni-a-pohybova-vychova-metodicka-podpora.html/.
Pro další informace doporučujeme se eventuálně obrátit na spoluautory obsahu DVO pí. Blažíčkovou z Konzervatoře Duncan Centre v Praze: http://www.duncanct.cz nebo na pí. Lisnerovou, ředitelku ZŠ Slivenec www.skolaslivenec.cz/zakladni-skola/

Odkdy bude výuka Dalšího cizího jazyka povinná pro všechny základní školy?

Dle Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se mění Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, čj. 15523/2007-22 ze dne 26. června 2007, mají školy až do školního roku 2011/2012 možnost zařadit Další cizí jazyk jako volitelný (musí ho však žákům nabídnout nejpozději v 8. ročníku v disponibilní časové dotaci minimálně 6 hodin). O tom, zda od školního roku 2012/2013 bude zařazen Další cizí jazyk do povinného vzdělávacího obsahu základního vzdělávání, zatím není rozhodnuto.

Podle platného znění RVP je druhý cizí jazyk do roku 2011/2012 nabízen jako volitelný. Jak je to od roku 2012/2013 ? Stává se druhý cizí jazyk povinným předmětem, nebo se naopak nemusí již nabízet ?

Dle Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy čj. 15523/2007-22 ze dne 26. června 2007 je Další cizí jazyk do šk. roku 2011/2012 zařazen jako volitelný. O způsobu jeho zařazení do výuky od šk. roku 2012/2013 není zatím rozhodnuto.

Doplňující vzdělávací obor Další cizí jazyk, jemuž je věnováno v 7.-9. roč. šest hodin, by měl být v budoucnosti povinný. Nebo jej bude možné, jako dosud, nabídnout spolu s jinými volitelnými předměty a zařadit jej do výuky až podle počtu přihlášených žáků?

Dle Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy č.j. 15523/2007-22 ze dne 26. června 2007 je Další cizí jazyk do šk. roku 2011/2012 zařazen jako volitelný. O způsobu jeho zařazení do výuky od šk. roku 2012/2013 není zatím rozhodnuto.

V pilotním ročníku ŠVP jsme po dohodě s rodiči zařadili Další cizí jazyk (německý jazyk) od 7. ročníku jako povinný. Je pro další ročníky ŠVP možno automaticky zařazovat Další cizí jazyk pro všechny žáky povinně?

RVP ZV umožňuje další cizí jazyk zařazovat do výuky jako volitelný i jako povinný předmět. Na s. 20 (i dalších) se v RVP ZV sice říká, že „škola musí všem žákům nabídnout Další cizí jazyk ve formě volitelného předmětu“, v kapitole 5.10 se ale současně uvádí, že „doplňující vzdělávací obory je možné využít pro všechny nebo jen některé žáky jako povinný nebo volitelný vzdělávací obsah“. A Další cizí jazyk je doplňujícím vzdělávacím oborem.

Řada škol dnes vyučuje Další cizí jazyk jako povinný vzdělávací předmět. Řeší tímto postupem nejen jazykovou výuku, ale mnohdy i organizační a personální situaci školy. Toto řešení nahrává i snadnějšímu budoucímu přechodu školy na situaci, kdy bude DCJ do RVP začleněn jako druhý povinný cizí jazyk.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Výzkumný ústav pedagogický v Praze

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Konzultační centrum NÚV.
Ostatní články seriálu:

Téma článku:

RVP / ŠVP