Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > CLIL – Žáci se neučí cizí jazyk, ale učí se v něm myslet
Odborný článek

CLIL – Žáci se neučí cizí jazyk, ale učí se v něm myslet

16. 3. 2011 Základní vzdělávání
Autor
Doc. RNDr. Jarmila Novotná CSc.

Anotace

Článek navazuje na seriál Pojetí CLIL a bilingvní výuky. Je zaměřen na zařazení organizačních forem výuky, kde žáci spolupracují a komunikují. Jazyk a komunikace patří k nejsložitějším aspektům chování, což platí pro jakýkoli typ výuky. Pro úspěch výuky typu CLIL má pravděpodobně největší význam přirozenost, a to jak ve vztahu k jazyku, tak i k nejazykovému předmětu. CLIL nabízí aktivity, při nichž je pozornost účastníků zaměřena na nejazykový předmět, ne na samotný jazyk; žáci se neučí cizí jazyk, ale učí se v něm myslet.

Výuka formou CLIL umožňuje žákům používat cizí jazyk přirozeně; většinou brzy zapomenou na jazyk a soustředí se na téma výuky. Přesto taková výuka vyžaduje od žáků i vyučujících větší pozornost k využití jazyka a přizpůsobení než běžná výuka. Při běžné výuce je někdy obtížné vyjít vstříc odlišnostem ve stylu učení, protože se opírá o standard (Using Languages, 2000). V cizím jazyce musí žák vynakládat větší úsilí porozumět, ať jde o prezentaci nového učiva, formulace zadání úloh apod. Jazykový projev učitele, tvořený všeobecnou kompetencí v cizím jazyce navýšenou o znalost odborné terminologie nejazykového předmětu, je třeba naopak přizpůsobovat úrovni žáků. Při pozorování reakcí žáků bylo zjištěno, že lépe a rychleji reagují ti žáci, kteří mají vyšší schopnosti v nejazykovém předmětu, než ti, kteří jsou považováni za lepší v cizím jazyce, ale odborný předmět nepatří k jejich silným stránkám.

Je třeba si uvědomit, že i omezená schopnost užívat různé jazyky má příznivý vliv na rozvoj myšlení. Na středně pokročilé úrovni jazyka je běžným doprovodným jevem „přepínání jazykového kódu“, tj. střídavé užívání českého a cizího jazyka, což odpovídá „vnitřní mluvě“. Přítomnost těchto jevů lze dokázat např. při nedostatečně regulované práci ve dvojicích nebo skupinové práci, kdy žáci při přípravě úkolu diskutují řešení problému v češtině.

To, že jsou žáci schopni nazírat tentýž problém z různých úhlů, jako by se dívali přes „brýle“ různých jazyků, může podstatně ovlivnit jejich schopnost myslet a rozumět. Zkušenosti ze škol, které s formou CLIL již delší dobu pracují, ukazují, že osvědčeným řešením je interaktivní styl výuky. To znamená, že učitel žákům poskytuje co nejvíce příležitostí zapojit se aktivně do komunikace v cizím jazyce, klást otázky o probírané látce, reagovat na podněty učitele apod.

Doporučené metodické postupy, které učitel může využít pro usnadnění porozumění, odpovídají strategiím, které si žáci vědomě či nevědomě volí v procesu osvojování. Je vhodné, aby učitel působil na pracovní paměť žáků tak, aby mohli pro zpracování nových informací využít rozmanité smyslové vstupy (Hasher, 1991). Klíčem k vytvoření trvalé paměti je schopnost dávat nová fakta do souvislostí s těmi, která jsou již v mozku uložena. Učitel může žákům pomoci nové informace třídit. Techniky, které napomáhají lepšímu porozumění, jsou např. (Novotná, Hofmannová, 2002)

a)      na verbální úrovni:

využití

  • synonym (slova stejného nebo podobného významu),
  • antonym (slova opačného významu),
  • hyponym a hyperonym (slova nadřazeného a podřazeného významu),
  • kategorií – „vytváření sémantických shluků“ (Bragdon, 2002),
  • příkladů i tzv. nepříkladů z kontextu,
  • otázek,
  • asociací,
  • mnemotechnických pomůcek,
  • přeformulování,
  • změny rychlosti mluveného projevu,
  • překladu

apod.;

b)      na neverbální úrovni:

využití

  • grafických reprezentací a symbolů,
  • vizualizace pojmů,
  • názorných pomůcek a modelů,
  • mimiky a gestikulace,
  • prvků dramatizace a spojení s pohybem,
  • využití výpočetní techniky

apod.

Co dalšího lze doporučit? Pro úspěch při výuce (nejen) formou CLIL by mělo být přirozené, aby učitel vytvářel podmínky vhodné pro přepínání mezi různými strategiemi řešení úloh. Při prezentaci nového učiva je elicitace účinnější než přímý výklad. Při procvičování se osvědčuje práce ve dvojicích, práce v malých skupinách, hry, simulace a předvádění rolí. To vše má za úkol pomoci žákům naučit se správně dekódovat nové informace.

Z metodologického hlediska se zdá být pro výuku formou CLIL nejvhodnější kombinace komunikativního a kognitivního přístupu.

Literatura a použité zdroje

[1] – BRAGDON, A. G. Nedovolte mozku stárnout. Praha : Portál, 2002.
[2] – HASHER, L. Age and inhibition. Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory and Conition 17, 1991, s. 163–169.
[3] – NOVOTNÁ, J. Cizí jazyk jako nástroj při výuce matematiky. In AUSBERGOVÁ, M.; NOVOTNÁ, J.; SÝKORA, V. (eds.) 8. setkání učitelů matematiky všech typů a stupňů škol, s. 225–230. Praha : JČMF, 2002.
[4] – MARSH, D. Using Languages to Learn and Learning to Use Languages. Český text: Část 6. Jak využít jazyky k učení a jak se naučit používat jazyky.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Doc. RNDr. Jarmila Novotná CSc.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
16. 3. 2011
Autorka velmi návodně referuje o tom, že v CLIL výuce je cenné ne pouze propojení cizího jazyka a nejazykového předmětu, ale právě příznivý vliv na rozvoj myšlenkových procesů. Výhodou specifické metodiky CLIL je právě to, že žáky učíme v cizím jazyce myslet, ne pouze cizímu jazyku. A v tom se musí změnit přístup pedagogů k plánování a realizaci výuky.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

CLIL