Polytechnické vzdělávání v mateřské škole aneb jak rozvíjet technickou gramotnost u dětí

„Technické vzdělávání v mateřské škole? Co je to zase za nesmysl? To už fakt není možné! Já nevím, co dělat dřív, a to mám ještě teď s dětmi zatloukat hřebíky?!“

Toto je úryvek ze skutečného monologu jedné učitelky MŠ. Ano, má pravdu, opravdu leckdy nevíme, co dříve. Nároky na nás, předškolní pedagogy jsou značné. Ale přeci jen bych si nyní dovolila pár slov na obranu technického vzdělávání. Polytechnické vzdělávání vychází z aktuálních potřeb školství i celé naší společnosti.

Polytechnické vzdělávání není jen o zatloukání hřebíků, i když rozvoj manuální zručnosti je jednou z jeho podstatných oblastí a hrozící manuální negramotnost vnímám jako cestu do maximální závislosti, stejně tak jako neschopnost logicky a konstruktivně myslet. Jedním z cílů technického vzdělávání je totiž také rozvoj technického myšlení a povědomí. Co všechno si pod tím můžeme představit? Na rozvoj jakých mentálních schopností a měkkých kompetencí se zde můžeme zaměřit? Je to třeba: technická představivost, analyticko-syntetické myšlení, kritické myšlení, strategické myšlení, tvůrčí myšlení, kauzální myšlení, vnímání shod a rozdílů předmětů, vnímání struktury předmětů, poznávání přírodních zákonitostí, vytrvalost, rozhodnost, cílevědomost, kooperace apod.

Když jsme v naší mateřské škole psali první projekt pro technické vzdělávání, kromě toho zatloukání hřebíků jsme vůbec netušili, z jakých aktivit a činností jej seskládat. Dnes nevíme, co dříve zrealizovat. Všechny aktivity jsou naprosto fascinující, a to nejen pro děti, ale i pro všechny „hravé učitelky“. Chceme-li děti učit aktivně objevovat svět, tvořit si vlastní názory, pravdy a postoje, měli bychom zapomenout na to, čím v minulosti škola byla – zdrojem a předkladatelem informací a garantem v čase proměnlivých pravd –, a hledat nové cesty vzdělávání. A nemohlo by to být právě technické vzdělávání a jeho formy práce?

Všichni víme, jak mizivé procento z toho, co slyšíme či vidíme, si jsme schopni zapamatovat a v praktickém životě využívat. Naproti tomu dokážeme vytěžit maximum z vlastního bádání, objevování a ze svých vlastních úspěchů i neúspěchů.

Zamyslíme-li se totiž nad tím, co všechno do polytechnického vzdělávání patří a co prostřednictvím něj můžeme dětem nabídnout, možná získáme jiný náhled. Svět kolem nás se za poslední dobu změnil k nepoznání. Staré pravdy se ve světle nových technických objevů stávají dětsky naivními, příroda nám hrdě ukazuje, že „neporučíme větru, dešti“, jak jsme naivně věřili, a chce-li škola, a to jakéhokoliv stupně, být nositelem impulzů k rozvoji, měli bychom provětrat naše pedagogické stereotypy. Myslím, že je nutné podrobit revizi vše to, co vlastně děti učíme. Je-li to ještě vůbec v souladu s dnešním světem, poznáním a opravdovými potřebami člověka. Vzděláváme děti pro život, ale tyto děti budou aktivně vstupovat do života přibližně za 15 až 20 let. Jaký bude tento svět, nikdo netuší, vždyť nevíme, jaké změny nás čekají již zítra. Být schopen se o sebe postarat a umět opravdu používat mozek, ne k opakování pseudopravd a frází, které vymyslel kdovíkdo, ale k hledání vlastních pravd a postojů, je skutečná hodnota, na kterou by se mohlo nově konstruované vzdělávání zaměřit.

První technickou aktivitou v naší mateřské škole, hned po vybudování řemeslné dílny s ponky pro zmíněné zatloukání hřebíků, byla realizace projektu Malé technické univerzity (http://www.mtuni.cz/). Snad díky této neuvěřitelně skvělé metodice, kterou jsme zakoupili a byli v ní vyškoleni, jsme se zamilovali do technického vzdělávání a začali se jím s nadšením zabývat do hloubky i šíře. V Malé technické univerzitě jde o 12 profesionálně vytvořených lekcí (např.: Stavitel města, Malý architekt, Stavitel mostů, Malý vodohospodář), které pohltily nejen děti, ale také všechny učitelky naší mateřské školy. Začali jsme rozvojem dovednosti číst a vytvářet mapy, pokračovali objevováním tajemství správného vázání cihel při stavbě zdí, instalací rozvodů vody, elektřiny a kanalizace v domě, stavbou věží a mostů, problematikou elektrárny, odpadů i recyklace, těžbou zemního plynu a ropy a končili dobrodružnou archeologickou cestou do minulosti. Díky skvělému vypracování všech lekcí jsme se naučili, že víte-li, jak svět objevovat, stávají se i ty zprvu se jevící složité věci lehce srozumitelné. A toto je možná ten nejzapeklitější problém technického vzdělávání. Vědět JAK. Malá technická univerzita je v tomto skvělým pomocníkem, a to nejen pro ty, kteří s technickým vzděláváním teprve začínají.

V současné době v rámci polytechnického vzdělávání v naší mateřské škole propojujeme:

• rozvoj manuálních dovedností – práce v dílně s ručním nářadím, tkaní na stavech, manipulace s modely na dálkové ovládání atd.
• Malou technickou univerzitu
• výuku šachů
• konstruování podle fantazie i podle plánů
• bádání a experimentování – zajištění velkého množství přímých zkušeností dětí s daným jevem – tvorba představ – identifikace výzkumné otázky – tvorba hypotéz – ověřování hypotéz – zhodnocení výzkumné otázky
• položení základu relevantních vědomostí v tématech: smysly – živly – materiály – technologie – jednoduché stroje – pohyb – světlo – zvuk – magnetismus – energie – síly – čas – stavitelství – ekologie –  chemické pokusy
• systematický rozvoj technického myšlení a měkkých kompetencí.

Ptáte se, jak souvisejí šachy s technickým vzděláváním? Jednoduše. Mentální schopnosti, které šachy rozvíjejí, se prolínají s těmi, které se snažíme rozvíjet v rámci technického vzdělávání. A není snad úžasnější a efektivnější způsob než právě prostřednictvím výuky šachové hry. Je fascinující pozorovat pětileté děti, jak již po absolvování několika lekcí výuky dokážou vytvářet strategie a postupně zvládají mentálně obsáhnout celý prostor šachovnice.

Myslím si, že polytechnické vzdělávání pojaté v celé zmíněné šíři nesmírně zvyšuje potenciál každého z dětí. Odměnou nám jsou rozzářené dětské oči, které vynahradí náročnost přípravy na tuto práci a dětské nadšení nás strhává do víru celého tohoto dobrodružného objevitelského vzdělávání. Polytechnické vzdělávání, jehož je MTU součástí, patří k významným rysům profilu naší mateřské školy, která se těší vysoké prestiži. MTU pomohla nastartovat naši cestu směrem k technickému vzdělávání. V současné době jsme zapojeni do projektu Ostravské univerzity „Kompetentní pedagog a žák“ a formou přenosu dobré praxe předáváme své zkušenosti s technickým vzděláváním dalším pedagogům ostravských mateřských škol. Vím o dalších pokračujících lekcích Malé digitální univerzity (https://www.mduni.cz/), které bych v budoucnu také ráda zakoupila pro naší mateřskou školu a rozšířila tak nabídku o témata, která se věnují digitálnímu světu a jeho objevování.

Mgr. Iva Chadzipanajotidisová
ředitelka školy

Mateřská škola Ostrava, Hornická 43A, příspěvková organizace
Hornická 2679/43A, 702 00 Ostrava