Pojem a úloha státu ve výuce dějepisu

Anotace

Motivační část:

1. hodina

V první hodině vyzveme žáky k definování pojmu stát, názory zapisujeme na tabuli a s žáky vytvoříme definici státu podle získaných odpovědí. Téměř vždy vznikne definice státu, která nepřekročí národností pojetí, jako základ státu vnímají žáci národ, území, jazyk.^[1] Tradičně chybí v uvedené definici rodina, a proto se nabízí vhodná paralela s názvem filmu R. Sedláčka „Rodina je základ státu“. Podle anotace k filmu můžeme vyzvat žáky k debatě, jak takový film souvisí s naším tématem. Zde by poprvé mohlo zaznít, že každá definice má své vlastní vnitřní problémy a disproporce.

Pokud se podaří diskuzi dobře „rozproudit“ a nestačí jedna hodina, lze celé téma formou výzvy ke zhlédnutí daného filmu a pokračování v debatě přesunout do online prostředí – v našem případě půjde o sociální síť Edmodo.

V závěru hodiny vyzveme žáky k tisku sdíleného textu (pomocí jakékoliv cloudové služby, nebo Edmoda).

2. hodina

Druhou hodinu zahájíme četbou textu a následuje kladení otázek, rozdělení třídy do skupin, kdy každá skupina bude řešit konkrétní část textu a otázky, nebo postupně zpracujeme všechny otázky s celou třídou apod.

„Problém s definicemi pokračuje, když si uvědomíme, že mezinárodní právo nezná pojem „národ“. Co je míněno pod tímto označením, je opět sporné. Ačkoliv je možné se většinou shodnout na několika jednotících prvcích, nelze je generalizovat. Stanovit, že skupina lidí splňujících tyto podmínky je národ a nesplňuje-li některý z nich, pak národem není, není možné.“

„Jedna ze základních lidských potřeb je potřeba jistoty a bezpečí. Člověk vždy hledá jistotu a prostředí, které zná a ví jak se v něm pohybovat – ve společnosti lidí se stejnou kulturou, náboženstvím a sociálním smýšlením. Představa existence národa, společnosti s určitými společnými kulturními vzorci, chováním, institucemi a identitou, dobře odpovídala na tyto potřeby. V rámci národa se člověk cítil v bezpečí, neboť věděl, co očekávat od společnosti a sdílel s ní názor na to, co je správné a co ne. V osmnáctém a devatenáctém století právě ideologie nacionalismu převzala tuto rétoriku. I když dnes mnohem výrazněji rozlišujeme například západní a čínskou kulturu, než německou a britskou, na počátku minulého století byl právě nacionalismus dominující teorií. Národ byl pojat jako identifikační jednotka, k níž byli lidé loajální. Člověk se cítil v rámci národa v bezpečí právě proto, že sdílel s ostatními členy národa kulturní vzorce a hodnoty, věděl co očekávat od ostatních členů společnosti, a pohybovat se v ní mu přišlo přirozené. Dalším důvodem vzniku, a tak silné identifikace s národem, byla také potřeba negativního vymezení. „My můžeme být my, pouze pokud víme, že nejsme oni.“ Silná potřeba vymezení se proti okolí hraje také důležitou roli v identifikaci s ostatními členy skupiny. Michael Dibdina vyjádřil tuto tendenci slovy demagogického nacionalistického diktátora, postavy románu Mrtvá laguna: „Bez skutečných nepřátel neexistují skuteční přátelé.“ Toto hledisko je důležité zejména při touze po novém národě po separaci od původního státu. Tyto tendence směřující k vnitřní identifikaci s národem vytvořily neuvěřitelně komplexní pohled na svět, v němž byl národ a jeho zájem měřítkem většiny věcí, ať se již jednalo o umění nebo o politiku států. I ty se začaly měnit, a to většinou ze států monarchistických, de facto států patřících dynastiím, na státy národní, patřící národu. Národ se tedy zformoval jako skupina lidí spojených kulturně, nábožensky, politicky a ekonomicky. Samotný význam slova národ je pak třeba brát s rezervou. Jde o sociální konstrukt popisující všechny úrovně dané společnosti. Emanuel Marx popisoval národ jako souhrn překrývajících se otevřených systémů, jejichž propojení se mění v různém kontextu. Ale sociální vědec může studovat pouze některé z těchto systémů, a nikoliv komplexitu jako takovou, a tudíž nelze nikdy pochopit celost nazývanou národem. Tato obtížná definice popisuje problém, s nímž se humanitní vědy setkávají při snaze o definici slova národ.“^[2]

Možné otázky:

1. Jak souvisí pojem národ s naší definicí státu?
2. Jaká je historie pojmu národ?
3. Co bylo před národem? Jak lidé definovali svůj stát?
4. Co je to pozitivní a negativní vymezení národa?
5. Jak funguje negativní vymezení národa v dnešní době? S kterými společenskými problémy tato otázka souvisí?
6. Proč je pojem národ označován jako sociální konstrukt? Co je hlavním problém při tvorbě definice pojmu národ?

3. hodina

Ve třetí hodině zopakujeme, jak jsme se od definice státu vytvořené žáky v první hodině dostali k otázce národa v druhé hodině. Proč je problematické definovat stát pomocí pojmu národ a že z logiky věci vyplývá nutnost použít nebo najít jinou definici. Následuje práce s druhým textem, který používá definici státu podle M. Webera.

Než zahájíme samotnou četbu celého textu, budeme se nejprve věnovat specifickým částem a přitom hledat odpovědi na možné otázky. Dále se pokusíme doplnit chybějící slova do druhého a třetího odstavce a tím zodpovědět další možné otázky. Je zajímavé sledovat, zda-li někdo četl text po jeho vytištění doma, nebo zda-li se teď pokusí hledat odpovědi ve vytištěném textu. Otázky a prázdná místa můžeme nechat nedořešená a rovnou přejít k četbě celého textu.

„Stát je zcela běžně používaný termín, ale jeho přesné vymezení není zcela snadné. Dosud nepřekonanou definici státu podal německý sociolog Max Weber, podle kterého stát je organizovanou sociální skupinou, která disponuje tzv. monopolem na legitimní násilí a to vykonává nad určitým územím.“

1. Co znamená pojem legitimní násilí?
2. Jak si legitimní násilí představit v praxi?
3. Proč má stát monopol na legitimní násilí? Proč musí mít stát monopol na legitimní násilí?

„Typickým projevem neschopnosti státu vykonávat monopol na legitimní násilí je_____, která se vyskytovala nebo ještě stále vyskytuje v některých částech světa. V době předcházející vznik moderních států, přibližně do 16. – 17. století, státní monopol na legitimní násilí neexistoval nebo nebyl úplný, protože nejen panovník, ale také nejrůznější příslušníci šlechty a církve nebo volené samosprávy měst měli vlastní soudní a donucovací pravomoci.“

1. Jaké slovo v textu chybí? Nápovědou je otázka monopolu – když stát nemá monopol, tak se nabízí otázky, kdo řeší přestupky, zločiny, respektive kdo a jak je trestá?
2. Jak bychom charakterizovali tzv. moderní stát? Kdy přibližně vzniká, jaký vypadl stát dříve?

„Došlo tak k ________ státní moci, která je nezbytnou podmínkou existence státu, a ke stále mohutnějšímu rozvoji státního aparátu, který zprvu plnil zejména donucovací, později ekonomické a ještě později kupř. také sociální a kulturní funkce.“

1. K čemu muselo dojít, aby měl stát monopol na legitimní násilí?
2. Najděte konkrétní podoby donucovaní/ekonomické/sociální a kulturní funkce dnešního státu

Celý text:

„Stát je zcela běžně používaný termín, ale jeho přesné vymezení není zcela snadné. Dosud nepřekonanou definici státu podal německý sociolog Max Weber, podle kterého stát je organizovanou sociální skupinou, která disponuje tzv. monopolem na legitimní násilí a to vykonává nad určitým územím. Příkladem použití legitimního násilí je zásah dopravní policie, která ve shodě s přijatým zákonem udělí pokutu nedisciplinovanému řidiči. Policie a armáda jsou dvěma nejtypičtějšími složkami státu, které zajišťují výkon legitimního násilí. Legitimita tohoto násilí vychází z toho, že se násilí, nebo zpravidla jen jeho hrozba, řídí pravidly vymezenými v zákonech, které přijali poslanci jakožto volení zástupci všech občanů. Monopol na legitimní násilí znamená, že pouze stát a jeho donucovací složky mohou uplatňovat násilí v souladu se zákonem. Je-li spáchán trestný čin, například krádež, nepřísluší poškozenému, ani jeho rodině nebo přátelům, aby usilovali o potrestání pachatele a zjednání nápravy, ale obojí musí přenechat příslušným státním institucím, v tomto případě policii a soudům. Typickým projevem neschopnosti státu vykonávat monopol na legitimní násilí je vendeta, krevní msta, která se vyskytovala nebo ještě stále vyskytuje v některých částech světa. V době předcházející vznik moderních států, přibližně do 16. – 17. století, státní monopol na legitimní násilí neexistoval nebo nebyl úplný, protože nejen panovník, ale také nejrůznější příslušníci šlechty a církve nebo volené samosprávy měst měli vlastní soudní a donucovací pravomoci. Moderní stát se zrodil prosazením principu suverenity neboli svrchovanosti, tj. zásady, že nejvyšší moc, které se každá jiná musí podřídit, je v rukou panovníka, jenž na území, které ovládl, postupně připravil všechny ostatní konkurenty o právo vykonávat násilí, nebo řečeno přesněji vykonávat násilí legitimně. Došlo tak k centralizaci státní moci, která je nezbytnou podmínkou existence státu a ke stále mohutnějšímu rozvoji státního aparátu, který zprvu plnil zejména donucovací, později ekonomické a ještě později kupř. také sociální a kulturní funkce.“^[3]

Hodinu uzavřeme debatou nad otázkou proč je definice M. Webera lepší.

4. hodina

V následující (čtvrté) hodině řešíme s žáky nejasnosti a kontrolujeme míru pochopení celého tématu. Zároveň sestavíme diagram referenčních historických bodů, které budeme považovat za nosné pro druhou část tematického plánu. Diagram může vypadat jako jednoduchá časová osa vytvořená například v online nástroji Timeglider, do které můžou žáci postupně dopisovat získané znalosti nebo jako diagram vytvořený v prostředí Google Disk.

SWOT analýza

Uvedený postup jsem v rámci NAV realizoval již třikrát, a proto se nabízí několik doporučení z hlediska zpětné vazby.

V první řadě je nutné klást důraz na schopnosti žáků, protože předložená modelová situace je relativně náročná. Žáci třetích ročníků už mají alespoň rámcové představy o různých pojmech, ale přesto je zapotřebí neustále sledovat porozumění textu, motivovat žáky k reinterpretaci jednotlivých částí textu vlastními slovy.

Jako velmi vhodné se ukázalo použití diagramu referenčních bodů – žáci si snadněji uvědomí přelomové momenty a zvláště aplikování národnostní definice státu na historii jim usnadní uvědomit si, že je nutné používat jinou definici státu a že každá definice může výsledný diagram zásadně změnit. Žáci si uvědomí negativní aspekty jednotlivých definicí, uvědomí si, které definice v historickém vývoji vítězí a proč.

Žáci hodnotí negativně náročnost celé modelové situace, ale dílčím neporozuměním lze předejít dobrou motivací. První hodinu je dobré věnovat diskuzi nad preferencemi různých státních zřízení, kolik žáků by se zařadilo do skupiny monarchistické, diktátorské, republikánské, které státní zřízení považují za ideální, proč v současné době stále řešíme pojmy jako multikulturní, etnické menšiny atd. Hodinová dotace se tedy může zvýšit na 5 hodin – při celkových 16 hodinách (2 hodiny týdně, 2 měsíce) jde už o hodně velký prostor a proto je dobré strukturování celého tématu věnovat patřičnou pozornost. V některých případech se hodinovou dotaci na modelovou situaci podařilo i snížit, ale vždy záleží na konkrétní třídě a schopnostech jednotlivých žáků. Jako ideální se jeví celé doplnění modelové situace výukovým videem, které by rekapitulovalo jednotlivé hodiny.