Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Extremismus v ČR: Extremistický komunismus
Odborný článek

Extremismus v ČR: Extremistický komunismus

9. 9. 2014 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Miroslav Mareš

Anotace

Extremismus v České republice existuje v několika rozdílných ideových variantách a působí v různých organizačních formách. Komunismus se stal označením pro různé politické směry usilující o beztřídní společnost, v užším smyslu je pak vázán na učení vycházející z děl Karla Marxe, Bedřicha Engelse a Vladimíra Iljiče Lenina, i když je mohou různým způsobem modifikovat.

Vymezení extremistického komunismu

Komunismus se stal označením pro různé politické směry usilující o beztřídní společnost, v užším smyslu je pak vázán na učení vycházející z děl Karla Marxe, Bedřicha Engelse a Vladimíra Iljiče Lenina, i když je mohou různým způsobem modifikovat. Dle ideologů jednotlivých (někdy vzájemně znepřátelených) dílčích směrů komunismu lze hovořit mj. o stalinismu, maoismu či trockismu (odmítá byrokratický stát a požaduje „permanentní revoluci“), specifickou roli pak mají směry odmítající centralismus (někdy jsou nazývány „levým komunismem“). Nacionalismus s komunismem je kombinován v rámci tzv. národního bolševismu. Existuje i celá řada „národních“ variant komunismu, zpravidla určovaných politickou praxí konkrétního režimu či hnutí (Bötticher, Mareš 2012: 356).

Z hlediska určení „extremističnosti“ komunismu může být podnětným vodítkem citace z usnesení Ústavního soudu České a Slovenské federativní republiky, který se v roce 1992 vyjádřil k možnosti trestního postihu podpory a propagace komunismu a uvedl: „Jadrom problematiky je teda požiadavka, aby Trestný zákon postihoval podporu alebo propagáciu komunistického hnutia iba vtedy, ak hnutie hlása alebo svojim programom, uznávaním doktríny alebo konkrétnymi činmi je zamerané na potlačenie práv a slobôd občanov alebo na prejavy vystupňovanej nenávisti (zášte), popísané v posudzovanom ustanovení. Takým zameraním alebo prejavom je najmä program, doktrína alebo snaha uchopiť moc násilím, po akomkoľvek získaní moci vylúčiť slobodné voľby, uznávanie učenia o diktatúre proletariátu (ktoré sa dosiaľ namiesto diktatúry triedy vždy prejavilo ako diktatúra politickej strany presnejšie vládnucej špičky tejto strany), teória alebo prax vedúcej úlohy jednej politickej strany atď. Niet však dôvodu samotné učenie o beztriednej spoločnosti, ak by bolo sprevádzané snahou dosiahnuť uvedený cieľ demokratickou cestou a po jeho dosiahnutí uchovať demokraciu a politickú pluralitu, trestnoprávne postihovať“ (Ústavný súd ČSFR 1992).

Stručná historie komunismu v českých zemích

Komunismus na českém území navazuje na tradice Komunistické strany Československa, která vznikla v roce 1921 a od konce dvacátých let byla pod silným vlivem stalinistického křídla pod vedením Klementa Gottwalda. V období okupace sehráli komunisté výraznou roli v antifašistickém odboji. Ve třetí republice zaujala KSČ silnou pozici a při tzv. Vítězném únoru 1948 uchopila moc a nastolila totalitní režim. V roce 1968 se mezi jejími členy silně projevily proudy usilující o tzv. „socialismus s lidskou tváří“, po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy však byli stoupenci tohoto konceptu ze strany vyloučeni a současně byl nastolen autoritativní normalizační režim.

Po jeho pádu v roce 1989 a nástupu demokratického režimu nedošlo ke změně názvu KSČ. Nejprve jako její územní složka a poté i samostatná strana (která převzala tehdejší členskou základnu, strukturu a organizační zázemí) byla založena Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM). Z ní se odštěpily jak reformní, tak i více dogmatické proudy, ty však na rozdíl od KSČM nikdy nezískaly výraznější vliv. Vedle KSČ i KSČM se objevovaly po celou dobu historie i marginální odštěpy různých variant komunismu (především trockisté) (Pečínka 1999).

Soudobé extremistické komunistické spektrum v ČR

KSČM jako celek nebyla nikdy vládou ani Bezpečnostní informační službou zařazena ve veřejně přístupných zprávách mezi extremistické subjekty (Mareš, Svoboda, Stehlík 2011: 23). V rámci KSČM a v jejích satelitních organizacích (včetně uskupení z komunisticko-všeslovanského proudu nebo organizací zaměřených na spolupráci se soudobými komunistickými režimy) působí řada komunistických extremistů. Silnou pozici získali extremisté v rámci mládežnických organizací – Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) a Komunistického svazu mládeže (KSM). Dogmatické marxisticko-leninské postoje prosazují Komunistická strana Československa (KSČ) a neregistrované Komunistická strana Československa – Československá strana práce (KSČ-ČSSP) a Dělnická strana Československa/Marx-leninská (DSČ/ML), která usiluje o registraci. Na tyto jednotlivé subjekty jsou napojeny i jejich satelitní organizace (většinou maskující jejich snahu o průnik mezi širší vrstvy veřejnosti) (Mareš 2011c).

Aktivní jsou i individuální extremističtí komunisté, z nichž někteří vyjadřují i sympatie k ultralevicovému terorismu (za terorismus však není správné pokládat „kvaziatentát“ airsoftovou pistolí na prezidenta Václava Klause z roku 2012).

Trockistické spektrum je v ČR tradičně málo významné. Je roztříštěno do několika organizací, především do Socialistické solidarity (SocSol), Socialistické alternativy Budoucnost (SAB), Socialistické organizace pracujících (SOP) a na ně vázaných mládežníků z organizace Revo (Revo je trockistická organizace zaměřená na mládež) a z něj odštěpené Revoluční internacionalistické organizace (RIO). V současnosti velká část trockistů působí v rámci zastřešujícího politického subjektu Nová antikapitalistická levice (NAL), který má ambice i ve stranické politice. Další proudy komunismu jsou v ČR zcela marginální (národní bolševismus je reprezentován hnutím Černobílí, které vzešlo z Národně bolševické strany Československa NBS ČS, levý komunismus se projevuje v organizacích Kolektivně proti kapitálu – KPK a revue Třídní válka (Mareš 2010c) nebo téměř neexistují (maoismus, který ovlivnil malé Komunistické hnutí mládeže Československa – KHMČ, které vzniklo v prostředí již výše zmíněné stalinistické KSČ-ČSSP) (Smolík, Bastl, Mareš, Vejvodová 2011). Aktivisté z marxisticko-leninské a trockistické scény infiltrovali v letech 2011–2012 i hnutí Occupy a některé další šířeji zaměření antikapitalistické a protivládní iniciativy.

Vybraný příklad nebezpečné extremistické komunistické aktivity: zpochybňování komunistických zločinů

V roce 2010 bylo podáno na Policii ČR trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku. Toho se měl podezřelý neznámý pachatel dopustit tím, že „nejméně od 18. 4. 2010 na internetových stránkách Komunistického svazu mládeže, www.ksm.cz, prostřednictvím nejméně osmi článků pod názvy „Dokument: Katyň – skutečnost, Dokument: Katyň – skutečnost 1.-5., Katyň – Kampaň zahájená Goebbelsem, Aktuálně: Lež a pravda o Katyni“, veřejně popírá obecně známou historickou skutečnost, že tzv. katyňský masakr (1940) byl spáchán komunistickým totalitním režimem vládnoucím v Sovětském svazu v předmětné době a odpovědnost za tento čin připisuje nacistickému Německu, tedy veřejně zpochybňuje zločin komunistů proti lidskosti“ (Policie České republiky 2011). Policie věc začala prošetřovat, nakonec ji však v roce 2011 odložila, protože podle ní nedošlo k uvedenému přečinu. Odůvodnění bylo následující: „Vzhledem k tomu, že tzv. katyňský masakr (vyvraždění polských důstojníků) naplňuje znaky válečného zločinu nikoliv genocidia či zločinu proti lidskosti, tak jeho zpochybňování není chráněno ustanovením skutkové podstaty přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia dle § 405 trestního zákoníku. Dle systematiky trestního zákoníku spadají válečné trestné činy pod druhý díl hlavy XIII – trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy, kde však není ustanovení, které by poskytovalo ochranu před zpochybňováním válečného zločinu.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem je zřejmé, že popsaným jednáním nebyla naplněna skutková podstata shora uvedeného trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, a proto jsem rozhodla, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení“ (Policie České republiky, 2011). I přes skutečnost, že český právní řád nepostihuje podle citovaného policejního usnesení zpochybňování či popírání válečných zločinů, je třeba z hlediska obecných morálních norem hodnotit i takovéto aktivity jako rizikové ve vztahu k pietě vůči zavražděným při válečných masakrech a jejich pozůstalým i z hlediska obecného vytváření historického povědomí.

Literatura:

Bötticher, A. – Mareš, M.: Extremismus. Theorien – Konzepte – Formen. Oldenbourg Verlag, München 2012.

Ústavný súd ČSFR: Nález Ústavného súdu Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky (pléna) zo dňa 4. septembra 1992 sp. zn. Pl. ÚS 5/92, 1992.

Pečínka, P.: Pod rudou vlajkou proti KSČ. Osudy radikální levice v Československu. Doplněk, Brno 1999.

Mareš, M. – Svoboda, I. – Stehlík, E.: Extremismus jako bezpečnostní hrozba, Ministerstvo obrany ČR, OKP, Praha 2011.

Mareš, M.: Politické a kriminologické pojetí extremismu. Prezentace pro Policii ČR, Vyšší policejní škola MV ČR v Brně, Brno 2011c.

Smolík, J. – Bastl, M. – Mareš, M. – Vejvodová, P.: Krajní pravice a krajní levice v ČR, Grada, Praha 2011 (v tisku).

Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality: Č. j.ORI-13080-17/TČ-2010-001179-1, 2011.


Článek je zpracován na základě metodické příručky Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství. Teoretická část. Kolektiv autorů, Praha: Asi-milovaní, 2013. ISBN 978-80-905551-0-5.

Třídílná publikace Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství, je určena zejména pedagogům základních a středních škol, výchovným poradcům, metodikům prevence a dalším pedagogickým pracovníkům. Vyšla v srpnu 2013, je určena k bezplatné distribuci do škol, které nás o ni požádají, a je rovněž k dispozici volně je stažení ve formátu pdf na webu Možnosti demokracie.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Miroslav Mareš

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.