Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Extremismus v ČR: Pravicový extremismus II. - český extremistický nacionalismus
Odborný článek

Extremismus v ČR: Pravicový extremismus II. - český extremistický nacionalismus

9. 9. 2014 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Miroslav Mareš

Anotace

Extremismus v České republice existuje v několika rozdílných ideových variantách a působí v různých organizačních formách. Nacionalismus je třeba z hlediska výzkumu extremismu chápat jako fenomén, který sice může být s extremismem prolnutý, s ohledem na různost definic a pojetí nacionalismu však není možné každý nacionalismus považovat za a priori extremistický.

Vymezení českého extremistického nacionalismu

Nacionalismus je třeba z hlediska výzkumu extremismu chápat jako fenomén, který sice může být s extremismem prolnutý, s ohledem na různost definic a pojetí nacionalismu však není možné každý nacionalismus považovat za a priori extremistický. Z hlediska pravicového extremismu je podstatný nacionalismus, který je výrazně intolerantní k ostatním národům a etnikům a ve jménu prosazování a udržování subjektivně definovaných zájmů národa prosazuje politické koncepty namířené proti hodnotám demokratického ústavního státu (Mareš 2003: 59). 

V českém kontextu je třeba rozlišovat různé směry nacionalismu podle zdrojů historické inspirace. Nacionalismus, který navazuje na mainstreamovou intepretaci českých dějin a její „pokrokářskou“ Palackého interpretaci, nemá ustálený název, ale v zásadě se jedná o extrémní verzi autentického českého národního socialismu. V případě zdůrazňování husitského odkazu v jeho rámci lze hovořit o „kališnictví“. Další varianta nacionalismu naopak navazuje na anti-pokrokářskou tradici českých dějin (Rataj 2003: 173) a lze ji chápat jako reakční autoritářský konzervatismus, často (ne však výhradně) propojený i s dogmatickým katolicismem. Tento proud se částečně prolíná s další variantou, kterou je český fašismus (v jeho rámci jsou i klerofašistické proudy) (Mareš 2011c).

V poslední době lze vysledovat i proudy zohledňující širší bělošský rasismus bez výrazné vazby k českým dějinným determinantům či výrazné české identitě (ta je upozaděna ve prospěch bělošského rasového společenství). Za nacionalisty se sice označují i mnozí čeští neonacisté, nicméně pro jejich zařazení do neonacistického proudu je důležitá celková charakteristika zvnějšku, ne pouze jejich sebeidentifikace. Je však třeba mít na paměti, že proudy českého pro-germánského či white-power nacionalismu působí v souladu s neonacistickými idejemi, které už byly zmíněny v předchozí části.

Stručná historie extremistického českého nacionalismu v českých zemích

Extrémní nacionalismus má kořeny v netolerantních proudech české národní politiky konce 19. a počátku 20. století (včetně antisemitských kruhů). V první Československé republice se projevil některými netolerantními proudy navenek se hlásících k „čechoslovakistickému mainstreamu“ (fakticky však pošlapávajících jeho hodnoty), dále do extrému vyhraněným autentickým národním socialismem (zvláště v Národní lize), reakčně konzervativními autoritářskými proudy v etablovaných pravicových stranách a v Národním sjednocení), v českém fašismu (zvláště Národní obci fašistické) a klerofašismu i antisemitských katolických strukturách. Mocenský vrchol pro české autoritářské nacionalisty představoval režim druhé republiky. V období protektorátu se část prvorepublikových extrémních nacionalistů postavila okupační moci, velká část naopak změnila svoji identitu na nacionálně socialistickou a spolupracovala s okupanty. V období třetí republiky a komunismu působily pouze malé skupinky v ilegalitě a exilu (Mareš 2011a).

Po pádu komunismu se v ČR vytvořila dočasně silná politická strana, seskupující různé směry ultrapravice – Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ), která měla v letech 1992–1998 i parlamentní zastoupení. Kvůli osobním sporům s předsedou Miroslavem Sládkem se z ní však odštěpilo několik skupin. Vedle republikánského proudu tu působily i různé nacionalistické směry skinheadské subkultury (ta se vyznačovala značnou mírou násilí, zvláště proti Romům), na jejichž bázi se vytvořila i občanská sdružení, z iniciativy jejich aktivistů na počátku nové dekády vznikly i politické strany. Ty však nedokázaly získat relevantní pozici a nahradit prostor uprázdněný po SPR-RSČ (Mareš 2010).

Soudobé nacionalistické extremistické spektrum v ČR

V systému stran se neprosadila „kališnická“ Národní strana, která sice dokázala získat značnou mediální pozornost, ale neuměla ji využít k zisku voličské popularity (Smolík, Bastl, Mareš, Vejvodová 2011). Po několika neúspěších se koncem roku 2009 NS v zásadě vnitřně rozložila, část jejích aktivistů přešla do Českého hnutí za národní jednotu (ČNHJ). I činnost SPR-RSČ byla utlumena, část jejích nespokojených členů založila Republikánskou stranu Čech, Moravy a Slezska (RS ČMS). Ani ultrakonzervativní Národní sjednocení si nedokázalo získat relevantní voličskou základnu. Někteří nacionalisté zřejmě v současnosti usilují o průnik do stranické politiky plánováním stranického subjektu, který by vznikl na bázi konzervativní iniciativy D.O.S.T. Část nacionalistů (včetně bývalých členů SPR-RSČ) působí i v DSSS (viz předchozí kapitola). Na pomezí neonacismu a neofašismu se pohybuje jihočeská organizace White Power European Patriots (WPEP).

V nestranické sféře působí občanská sdružení Vlastenecká fronta a Národní myšlenka (navazuje na prvorepublikové reakční konzervativce, ale ve své internetové prezentaci mj. propaguje moderní formy italského neofašismu). K historickým osobnostem českého fašismu či proto-fašismu se hlásí uskupení Národní čest – Klub přátel generála Gajdy (dnes již nepříliš aktivní, část jeho členské základny působí v uskupení Červenobílí, které má ovšem širší záběr, působí v něm i bývalí členové jiných nacionalistických subjektů a jeho paušální zařazení mezi extremistické spektrum není správné). Jen občasnou aktivitu vyvíjí klerofašistické Hnutí národního sjednocení. Nacionalismus se projevuje i v části mládežnického subkulturního prostředí (skinheads, hooligans, military fans). Existuje i několik internetových stránek a blogů hlásících se k nacionalismu či bělošskému rasismu (mj. stránka uskupení White Media, na níž byl v roce 2011 vychvalován i čin norského teroristy Anderse Breivika) (Mareš 2011c). Extremistické prvky v poslední době pronikají i do vyhraněné islamofobní scény.

Vybraný příklad nebezpečné nacionalistické aktivity: rasistický útok v Holešově

Aktivista K. Č., který působil v několika nacionalistických organizacích (mj. Národně-vlasteneckém svazu, Národní straně a Národním korporativismu), napadl dne 16. 4. 2008 v Holešově v prostoru obchodního domu po předchozí rozepři několik Romek. Podle soudu poškozeným vyhrožoval slovy, že „cikány nenávidí, že cikáni v České republice nemají co dělat, že Ulici Školní, (kde bydlí výše uvedené) vypálí, kdy poté, co byl napomenut H. G., aby tohoto jednání zanechal, této nastříkal slzotvorný prostředek do očí a následně vytáhl z ledvinky černou plynovou pistoli zn. Minigap CAT, tuto nabil, natáhl u ní závěr a tuto namířil na skupinku výše poškozených, zejména na těhotnou mladistvou J. S., a z pistole následně vystřelil ve směru od stojících osob romské národnosti, ve kterých vzhledem k opakovaným výhružkám, použití slzného plynu a zbraně, vzbudil důvodnou obavu o jejich život“ (Okresní soud v Kroměříži 2009). Tento případ prokazuje, že mnozí nacionalisté jsou schopni agresivního jednání vůči svým nepřátelům. Je ovšem třeba uvést, že oficiálně registrované nacionalistické subjekty ve veřejných vystoupeních zpravidla násilí odmítají.

Literatura:

Mareš, M.: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Barrister & Principal, Centrum strategických studií, Brno 2003

Rataj, J.: Vliv české nacionální politiky v soudobých konceptech krajní pravice v České republice. In Němec, J. – Šůstková, M. (ed.): III. Kongres českých politologů Olomouc 8.-10. 9. 2006, Česká společnost pro politické vědy, Praha, Olomouc, s. 170-191

Mareš, M.: Politické a kriminologické pojetí extremismu. Prezentace pro Policii ČR, Vyšší policejní škola MV ČR v Brně, Brno 2011c

Mareš, M.: Islamismus jako bezpečnostní hrozba pro Českou republiku (nabídnuto k publikaci do časopisu Vojenské rozhledy, v recenzním řízení), 2011a

Mareš, M.: Gewalt und Ideologie. Rechtsextremismus in Tschechien. Osteuropa, roč. 60, č. 10, 2010a, s. 33-50

Smolík, J. – Bastl, M. – Mareš, M. – Vejvodová, P.: Krajní pravice a krajní levice v ČR, Grada, Praha 2011 (v tisku)

Okresní soud v Kroměříži: 1T 115/2008 – 76, 2009


Článek je zpracován na základě metodické příručky Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství. Teoretická část. Kolektiv autorů, Praha: Asi-milovaní, 2013. ISBN 978-80-905551-0-5.

Třídílná publikace Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství, je určena zejména pedagogům základních a středních škol, výchovným poradcům, metodikům prevence a dalším pedagogickým pracovníkům. Vyšla v srpnu 2013, je určena k bezplatné distribuci do škol, které nás o ni požádají, a je rovněž k dispozici volně je stažení ve formátu pdf na webu Možnosti demokracie.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Miroslav Mareš

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.