Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Extremismus v ČR: Úvod a vymezení pojmu
Odborný článek

Extremismus v ČR: Úvod a vymezení pojmu

8. 9. 2014 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Miroslav Mareš

Anotace

Extremismus v České republice existuje v několika rozdílných ideových variantách a působí v různých organizačních formách. Na tento text budou po objasnění pojmu extremismu navazovat články, které představí jednotlivé formy domácího extremismu a stručná pozornost bude věnována i extremismu cizinců.

Úvod

Extremismus v České republice existuje v několika rozdílných ideových variantách a působí v různých organizačních formách. V tomto seriálu budou po objasnění pojmu extremismu představeny jednotlivé formy domácího extremismu a stručná pozornost bude věnována i extremismu cizinců. V podkapitolách věnovaných jednotlivým variantám extremismu bude příslušná varianta nejprve v základních rysech definována a následně stručně charakterizována její historie na území českých zemí a poté bude popsáno spektrum, které k ní v současnosti náleží v ČR (současností je třeba chápat stav na počátku podzimu 2012, je třeba mít na paměti, že extremistické spektrum se vyvíjí). Na vybraném příkladu z právní praxe bude demonstrována její nebezpečnost. Jednotlivé formy extremismu jsou pojímány na základě vymezení autora tohoto příspěvku, avšak tam, kde je to možné, se autor snaží skloubit toto pojetí i s oficiálním vymezením v úředních dokumentech ČR anebo mezinárodních organizací, kterých je ČR členským státem. Poslední část příspěvku se zabývá vymezením protiextremistické politiky v ČR.

Vymezení extremismu

Extremismus lze chápat jako běžné označení pro cokoliv krajního, vyhraněného či výstředního, lze s ním však pracovat i jako s konceptualizovaným pojmem, který se vztahuje ke specifické ideové pozici. Takto je vymezován ve vědecké sféře, v úředních dokumentech a v některých případech i v právních dokumentech (v ČR však pojem není „právní“ v tom smyslu, že by se vyskytoval v zákonech, lze jej však nalézt v některých interních normách státních institucí a v soudních rozhodnutích). Pojem je používán (většinou bez bližšího vymezení) i v žurnalistické sféře a v politické aréně jako pojem s negativním zabarvením, sloužící k ostouzení politických protivníků (Mareš 2003: 36). Žurnalistické a „politicko-bojovné“ pojetí nebudou v textu dále zohledňována.

Ve vědecké sféře (především v politologii) se o vymezení extremismu vedou permanentní diskuse. Část výzkumníků preferuje pojetí extremismu jako jisté antiteze demokratického ústavního státu, jiní to však odmítají s poukazy na neurčitost či neakceptovatelnou normativnost tohoto vymezení (Bötticher, Mareš 2012: 51). V následujícím textu však bude toto vymezení respektováno, a to nejen s ohledem na vlastní vědecké zařazení autora k příslušnému směru výzkumu extremismu, ale i s ohledem na to, že se toto pojetí v zásadě překrývá s vymezením v úředních dokumentech ČR i některých evropských organizací.

Ve vládní sféře v ČR byl extremismus v současné podobě vymezen ve Zprávě o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002, kterou vláda ČR schválila v roce 2003. Na tuto definici odkazovaly i následující zprávy a dokumenty se vztahem k extremismu, včetně Strategie boje proti extremismu (poprvé byla přijata v roce 2009).

Tato definice extremismu zní: „Pojmem extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Mezi tyto principy patří:

  • úcta k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy),
  • svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát (čl. 1 Ústavy),
  • nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy),
  • volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů (čl. 5 Ústavy),
  • ochrana menšin při rozhodování většiny (čl. 6 Ústavy),
  • svoboda a rovnost lidí v důstojnosti a právech, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních práv a svobod bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti,
  • jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního a sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení (čl. 1, čl. 3 Listiny základních práv a svobod).
  • Extremistické postoje jsou způsobilé přejít v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko-ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem nedemokratickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií)“ (Ministerstvo vnitra ČR 2003: 9).

Z této definice vychází i pojetí extremismu v resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Ve zprávách ČR o extremismu a obdobných dokumentech jsou charakterizovány především domácí pravicový a levicový extremismus, další typy extremismu jsou zmiňovány buď pouze výjimečně (ekoextremismus, etnický extremismus) či ve velmi obecné rovině (náboženský extremismus, resp. problematika sekt), případně jim v těchto dokumentech není věnována pozornost vůbec (extremismus cizinců). Proto je třeba v tomto příspěvku vycházet hlavně z vědecké analýzy jednotlivých částí extremistického spektra.

Pravicový a levicový extremismus, jako jisté základní formy ideologického extremismu, je možné rozlišovat podle přístupu k hodnotě rovnosti. Pravicový extremismus popírá demokratickou hodnotu rovnosti přístupu k právům ve prospěch nadřazenosti určité skupiny (rasy, národa, tradiční skupiny držitelů moci apod.). Levicový extremismus se naopak snaží o maximalizaci rovnosti (Backes, Jesse 1993: 53-54).

Náboženský extremismus je charakteristický odmítáním suverenity demokratického ústavního státu a jeho hodnot ve prospěch subjektivně definovaného náboženského zájmu, etnický extremismus (resp. separatistický extremismus) pak obdobným odmítáním ve prospěch subjektivně definovaných zájmů (zpravidla marginalizovaného) etnika či národa v multietnickém státě anebo vnitrostátním regionu (Braun 2005). Ekoextremismus popírá uvedené hodnoty ve jménu subjektivně definovaných zájmů přírody či jejích podstatných součástí (specificky pak zvířat) (Bötticher, Mareš 2011).

Pojem extremismus cizinců je definován na jiném základě, než předchozí typy, a představuje tedy druhově odlišnou kategorii. Vztahuje se k aktivitám cizinců na území ČR, které jsou zpravidla primárně vázány k zájmům v domovských zemích (mohou však ohrozit i území ČR). Protikladem extremismu cizinců je domácí extremismus (kterému je v publikaci věnována hlavní pozornost). Domácí i cizinecká extremistická scéna mohou být propojeny, u některých kategorií (především islámského extremismu) je rozdělení na domácí a cizinecký vzhledem ke vzájemnému propojení problematické.

Extremistické ideologie a názory mohou být reprezentovány různými aktéry, především:

  • politickými stranami,
  • zájmovými skupinami (včetně náboženských společností),
  • virtuálními komunitami a v širším kontextu i
  • sociálními hnutími a
  • subkulturami (specificky pak subkulturami mládeže (Smolík 2010).

Extremisté mohou spolupracovat i na mezinárodní, resp. transnacionální úrovni, a to jak v kontextu bilaterálních vztahů, tak i multilaterálních organizací či globálních sítí (Mareš, Vejvodová 2011).

Extremistické subjekty mohou usilovat o získání moci quasi-legálními prostředky, často však využívají i ilegální formy subverze, včetně násilí (vyhraněnou metodou extremistického násilí může být terorismus chápaný jako forma zastrašení širšího publika excesiv - ním aktem násilí) (Mareš 2005b). Násilí může být pácháno i v masovém měřítku a může přejít do válečných operací (mj. guerillové či občanské války), státního převratu anebo revoluce, která zapříčiní změnu režimu (Merari 1993). V případě podílu na vládě mohou extremisté výrazně omezovat některá práva a svobody. Po plném uchopení moci zpravidla nastolí nedemokratické režimy, ať již autoritativního či totalitního typu (Balík, Kubát 2004).

Extremisté obecně usilují o ovlivnění mládeže, kterou potřebují k zajištění kontinuity svého působení i k zajišťování svých současných aktivit. Mladí lidé tvoří podstatnou část extremistických aktivistů v ČR i v řadě dalších zemí. Extremistické organizace si vytvářejí specifickou politiku směřovanou na mládež a mládežnickou propagandu (která využívá i forem zábavy populární mezi mládeží, např. hudby). Existuje celá řada mládežnických extremistických organizací, z nichž některé působí jako přidružené organizace větších uskupení (především politických stran).

Literatura:

Mareš, M.: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Barrister & Principal,

Centrum strategických studií, Brno 2003

Bötticher, A. – Mareš, M.: Extremismus. Theorien – Konzepte – Formen.

Oldenbourg Verlag, München 2012

Ministerstvo vnitra České republiky: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002. MVČR, Praha 2003

Backes, U. – Jesse, E.: Politischer Extremismus in der Bundesrepublik Deutschland, Bundeszentrale für politische Bildung, Bonn 1993

Braun, S.: Entspricht die Organisationsstruktur der Behörden für Verfassungsschutz extremismustheoretischen Kategorisierungssystemen? In: Korte, G. (Hrsg.): Aspekte der nachrichtendienstlichen Sicherheitsarchitektur, Fachhochschule des Bundes, Brühl 2005, s. 69-109

Smolík, J.: Subkultury mládeže. Grada, Praha 2010

Mareš, M. – Vejvodová, P.: Transnacionální dimenze soudobého českého neonacismu. Mezinárodní vztahy, Ústav mezinárodních vztahů, roč. 46, č. 1, Praha 2011, s. 75-90

Mareš, M.: Terorismus v ČR, Centrum strategických studií, Brno 2005b

Merari, A.: Terrorism as a Strategy of Insurgency, Terrorism and Political Violence, Vol. 5 Nr. 4., 1993, pp. 213-251

Balík, S. – Kubát, M.: Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. Dokořán, Praha 2004


Článek je zpracován na základě metodické příručky Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství. Teoretická část. Kolektiv autorů, Praha: Asi-milovaní, 2013. ISBN 978-80-905551-0-5.

Třídílná publikace Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství, je určena zejména pedagogům základních a středních škol, výchovným poradcům, metodikům prevence a dalším pedagogickým pracovníkům. Vyšla v srpnu 2013, je určena k bezplatné distribuci do škol, které nás o ni požádají, a je rovněž k dispozici volně je stažení ve formátu pdf na webu Možnosti demokracie.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Miroslav Mareš

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek pro obor:

Občanský a společenskovědní základ