Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Trh a ekonomické aspekty moci
Odborný článek

Trh a ekonomické aspekty moci

17. 6. 2014 Gymnaziální vzdělávání
Autor
PhDr. Milena Tichá CSc.

Anotace

Stať se zabývá ekonomickými aspekty moci. Je v ní konstatováno, že moc není bezprostředně předmětem zkoumání ekonomické teorie, a to i přes to, že i ekonom je konfrontován s projevy moci. Právě tam, kde začne uvažovat o ekonomických problémech v širších souvislostech a vstoupí na pomezí ostatních společenských věd, vzniká prostor, kde může začít i on uvažovat o moci a jejích ekonomických aspektech.

Úvod

Moc není ekonomickou kategorií, a proto není bezprostředně předmětem zájmu ekonomů. Ekonomické teorie  s tímto pojmem nepracují, nerozebírají jej, ani k němu nezaujímají svá stanoviska. Přesto musíme konstatovat, že jsou ekonomové poměrně často konfrontováni s různými projevy moci. 

Cílem tohoto příspěvku je ukázat na některé ekonomické aspekty moci a otevřít prostor pro diskusi o problémech, které až dosud stály za rámcem pozornosti ekonomů. Podnětem k tomu mohou být dvě následující poznámky.

Poznámka první

Tržní ekonomika, je ekonomikou, která je regulovaná procesy odehrávajícími se na trhu. Trh rozhoduje o tom, co se bude vyrábět, jak se bude vyrábět a pro koho se bude vyrábět. Trh je všeobecně ekonomy považován za nejdokonalejší z dosud poznaných regulátorů ekonomiky, protože dokáže nejlépe odpovědět na uvedené základní ekonomické otázky.[1] Bezprostředním předpokladem pro fungování trhu je konkurence, ve které se střetávají zájmy různých ekonomických subjektů.

„Konkurence je procesem střetávání a skládání subjektivních snah tržních subjektů o maximální hmotnou výhodu ve směně.“[2] Nebo také jinými slovy „proces střetávání různých, zpravidla protikladných zájmů tržních subjektů“[3]

To pak znamená, že „základem konkurenčních vztahů je právě protichůdnost zájmů tržních subjektů. Tyto zájmy se na trhu střetávají, neboť každý z účastníků usiluje o realizaci svého cíle, čehož zpravidla dosahuje na úkor jiných účastníků trhu. Každý se snaží o získání výhody ve srovnání s ostatními.“[4]

Konkurence je sice na jedné straně stimulem k dosažení vyšší prosperity a ekonomického rozvoje, ale také na druhé straně vede k likvidaci slabšího, méně schopného - toho, který se nedokáže přizpůsobit novým požadavkům, toho, který v tržní soutěži neobstojí. V tomto směru trh nemá s nikým slitování. Má v sobě zabudovány velmi tvrdě působící mechanismy. Na trhu, kde panuje soutěž, není mnoho prostoru pro toleranci, vzájemné pochopení a vstřícnost.

Je zřejmé, že na trhu jde v rámci konkurenčního boje mezi jednotlivými samostatnými ekonomickými subjekty o získání výsadního postavení, o uchopení ekonomické moci nad slabšími, o to, jak jim vnutit své vlastní zájmy, v krajním případě o to, jak ty, kteří v hospodářské soutěži neobstojí, zlikvidovat. Uchopení ekonomické moci je v tržní ekonomice završeno získáním monopolního postavení, které umožňuje nejsilnějším ekonomickým subjektům diktovat ostatním ceny a ovládnout tak důležitý nástroj k dosažení maximálních zisků.

„Monopol vzniká za situace, kdy nabídku celého odvětví zajišťuje jediný výrobce, který získává absolutní nadvládu nad kupujícími. Úroveň cen je limitována pouze koupěschopnou poptávkou.“[5] Monopolní postavení jednotlivých ekonomických subjektů jim dává ekonomickou moc nad trhem.

Na druhou stranu se ukazuje se, že konkurence produkuje takové síly, které se staví pro ní samotné. Vede sice k optimální alokaci výrobních faktorů, tedy k tomu, že proudí především tam, kde je podáván lepší výkon, ale směřuje současně k selekci a zániku slabších ekonomických subjektů. „Výsledkem je redukce počtu subjektů, z nichž někteří mohou získat i mocenské postavení na trhu, a to jim umožňuje omezovat princip soutěživosti. Proto každé národní hospodářství potřebuje právní a ekonomický rámec, který by zajistil funkční konkurenci a zabránil některým tržním subjektům, aby své výnosy (užitek, zisk) nezískávali na úkor ostatních“[6] Tam kde ekonomická moc nejsilnějších hospodářských subjektů směřuje k ovládnutí trhu, získání monopolního postavení a potlačení hospodářské soutěže, stát obvykle pečuje o hospodářskou soutěž. Tam pak státní zásahy do ekonomiky představují systém antimonopolních opatření, jimiž státní orgány odstraňují překážky konkurence a tím vytvářejí podmínky pro fungování trhu. Konkrétně se jedná o tu část hospodářské politiky, která je označována jako protimonopolní politika nebo politika na ochranu hospodářské soutěže.

Díky globalizaci se zostřuje konkurence, a to v celosvětovém měřítku. V této souvislosti se hovoří o mega- či hyperkonkurenci, která obnažuje slabiny jednotlivých podniků, odvětví i zemí, a smete vše, co před ní neobstojí. V některých zemích se stává významným stimulem ekonomického růstu a zvyšování životní úrovně, ale v jiných je příčinou zpomalení hospodářského vývoje. Globalizace nevytváří stejné příležitosti pro všechny země. Jejich ekonomická síla a výkonnost se liší, a proto také mají rozdílné šance prosadit se v tvrdé celosvětové konkurenci   V důsledku toho se   dále prohlubují rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi, mezi jednotlivými regiony a segmenty světového hospodářství a zvyšuje se nebezpečí růstu globální nerovnováhy[7]. Vzniká hrozba, že silné ekonomiky a jejich bloky budou vnucovat svou vůli těm slabším, získají nad nimi ekonomickou moc a využijí k tomu s velkou pravděpodobností také velmi účinné ekonomické nástroje.

Trh, který nemá morálku ani sociální cítění, je uznáván většinou ekonomů jako dosud nejdokonalejší z poznaných regulátorů ekonomiky a to napříč jednotlivými ekonomickými školami a proudy ekonomického myšlení. Tvrdá hospodářská soutěž s ostrým a nesmlouvavým bojem mezi ekonomickými subjekty není zejména liberálními ekonomy považována za cosi nepřirozeného, ale naopak za jev žádoucí, pozitivní a nezbytný. Proto také není mezi ekonomy jednotný názor na to jak a jestli vůbec čelit negativním dopadům globalizace. Systém globálních institucí a mezinárodních smluv dosud stále není orientován na regulaci chování nadnárodních ekonomických subjektů, disponujících velkou ekonomickou a politickou mocí. „Globalizované procesy tedy nepodléhají žádné celosvětově organizované právní regulaci; nelze je spojovat ani s jakoukoliv stupnicí hodnot.“[8]

Poznámka druhá

Hlavním smyslem ekonomické aktivity lidí je tvorba bohatství. Proto také zakladatel moderní ekonomie a vrcholný představitel klasické ekonomické teorie Adam Smith (žijící v letech 1723 až 1790) nazval svoji klíčovou práci z roku 1776 „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“[9]. Tím položil základ pro vymezení předmětu zkoumání ekonomie jako vědy, která se má v nejobecnějším slova smyslu zabývat tvorbou a rozdělováním bohatství.[10]

Po určitém období diskusí o předmětu zkoumání ekonomie byla vytvořena obecná definice, která říká, že „ekonomie zkoumá, jak společnosti rozhodují o využití výrobních zdrojů, které mají alternativní užití k výrobě různých komodit a jak rozhodují o jejich rozdělování mezi různé skupiny.“[11]

Je zřejmé, že ekonomové stále sledují procesy, které vedou k vytváření bohatství. Zabývají se tím, jak a kde vzniká bohatství a jak je možné přispívat k jeho navyšování. Také sledují jak a podle jakých kritérií toto bohatství rozdělovat pro současnou i budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a různé skupiny lidí ve společnosti, jak využívat vzácných zdrojů za účelem výroby různorodých statků a služeb a jak co nejlépe čerpat z omezených zdrojů s ohledem na uspokojení nových a stále rostoucích potřeb lidí.

Proto, aby bylo možno zajistit uspokojení rozmanitých potřeb lidí sledujících své vlastní různorodé zájmy v podmínkách vzácnosti a omezenosti ekonomických zdrojů, je potřeba v každé společnosti zvolit určitý princip, na základě něhož by docházelo ke koordinaci činnosti všech zúčastněných ekonomických subjektů. Prostřednictvím tohoto principu musí být společnost schopna nalézt odpověď na tři základní ekonomické otázky:

  1. Co se má vyrábět, v jakém množství a kdy? 
  2. Jak vyrábět? 
  3. Pro koho vyrábět? 

V tržní ekonomice na tyto otázky odpovídá trh. Již zmíněný zakladatel moderní ekonomie Adam Smith, který charakterizoval známý princip „neviditelné ruky trhu“[12], předpokládá, že v  tržní ekonomice, kde sleduje každý ekonomický subjekt především svůj vlastní zájem, spotřebitel se snaží dosáhnout maximálního užitku ze spotřebovávaných statků a cílem výrobce je maximální zisk, kde vzájemné vztahy mezi tržními subjekty jsou budovány na egoismu jedince, právě trh dokáže koordinovat různorodé zájmy odlišných ekonomických subjektů, vede k jejich souladu, a tak nepřímo přispívá k blahu všech lidí.[13]

Ve své klíčové práci „Pojednání o původu a podstatě bohatství národů“ popisuje základní principy fungování trhu takto: „ Tím, že … výrobu řídí tak, aby její produkt měl co největší hodnotu, sleduje jen svůj vlastní zisk; jako v mnoha jiných případech vede ho tu jakási neviditelná ruka, aby dopomáhala k dosažení cíle, o který mu vůbec nejde. Tím, že jde za svým vlastním zájmem, prospěje mnohdy zájmu společnosti vydatněji, než když mu chce opravdu prospět.“[14]

Podle Adama Smithe a všech ekonomů, kteří na něj ve svých teoretických koncepcích navazovali a navazují, představitelů klasické a neoklasické ekonomie, platí, že trh dokáže svojí „neviditelnou rukou“ sladit zájmy individuální a společenské. Jednoduše řečeno předpokládají, že: „Smithova „neviditelná ruka trhu“ vede jednotlivé tržní subjekty tak, že sledováním svého osobního zájmu a prospěchu jednají současně v zájmu trhu a společnosti.“[15]

Na tomto místě je nutno poznamenat, že důležitým předpokladem pro účinné fungování „neviditelné ruky trhu“ je to, že nositelé tržních vztahů, lidé, se budou chovat mravně, odpovědně a budou mít také určité sociální cítění. Že budou tvořit a dodržovat jak neformální, tedy nepsané, tak formální, sepsané a všeobecně uznávané normy chování, dané jak zvyky, obyčeji a tradicí, tak zákony, vyhláškami a předpisy, a že budou dbát na dodržování základních morálních zásad. To se od nich v rámci koncepce „neviditelné ruky trhu“ s určitou samozřejmostí očekává, ale je zřejmé, že trh je k tomu sám od sebe nijak nepodněcuje.

Tvorba a rozdělování bohatství, které jsou předmětem zkoumání ekonomie, jsou důležitým prostředkem k uspořování potřeb lidí, ale mohou se stát také nástrojem pro získání a udržení moci. A to nejen moci ekonomické, opravňující k rozhodování o bohatství vlastním i cizím, ale také moci rozhodovat o sociálně ekonomickém postavení jednotlivců, sociálních skupin, národů a celých zemí - tedy velmi důležitým nástrojem pro získání a udržení moci politické.

Mezi mocí ekonomickou a politickou existuje velmi těsná vzájemná vazba. Získání ekonomické moci se může stát důležitým prostředkem pro získání moci politické a naopak. V praxi se setkáme s řadou příkladů, kdy dosažení ekonomické moci vedlo ke snaze získat také moc politickou. Najdeme ale také takové příklady, kdy snaha o získání politické moci byla motivována potřebou rozhodovat o ekonomických, případně hospodářsko politických opatřeních v určitém regionu, zemi či dokonce v rámci určitého regionálního mezinárodního ekonomického bloku. Namnoze pak byly tyto snahy prosazovány nejen s ohledem na zájmy společenské, ale také velmi často se zřetelem na vlastní osobní prospěch. Je otázkou, zda také tyto individuální a společenské zájmy dokáže sladit „neviditelná ruka trhu“, když v reálném životě ideální model volné konkurence prakticky neexistuje.

Při prosazování mocenských zájmů jsou velmi často používány různé ekonomické nástroje. Sankce ekonomické povahy jsou (a v historii byly) nezřídka zneužívány k manipulaci, represi a v krajním případě i k likvidaci protivníka. Užití ekonomických nástrojů směřovalo jak k prosazování mocenských zájmů osobních, tak také skupinových, a to jak na poli národním, tak na poli mezinárodním. Relativně vysoká frekvence zneužívání represivních ekonomických nástrojů je a bude dána jejich poměrně vysokou účinností, ale především tím, že působí ve srovnání s nástroji přímého fyzického násilí v poněkud skryté, zastřené a nezřetelné podobě a jejich působnost je zpravidla dlouhodobá. Vytvoření určitých diskriminačních ekonomických podmínek a četných omezujících opatření vede k podmanění, k omezení možnosti realizace, k potlačení svobodného rozvoje a v krajním případě až ke znemožnění uspokojování základních životních potřeb člověka. Takovým opatřením, která jsou založena na užití ekonomických nástrojů se dá čelit jen s velkými obtížemi.

 

Závěrem je možno konstatovat, že přestože moc není ekonomickou kategorií, a proto není bezprostředně předmětem zkoumání ekonomie, jsou také ekonomové poměrně často konfrontováni s různými projevy moci. Ekonomie se zaměřuje na rozbor celé řady složitých společenských problémů, pro které je velmi obtížné najít jednoduchá řešení. Při hledání odpovědí na závažné otázky využívá poznatků z ostatních společenských věd. A právě tehdy, když začne ekonom uvažovat o ekonomických problémech v širších souvislostech, vstoupí na pomezí ostatních společenských věd a začne používat metodologický princip interdisciplinarity - vzniká prostor, ve kterém se musí i on začít zabývat ekonomickými aspekty moci.

 

Použitá literatura:

Cihelková, E. a kol. Světová ekonomika : Nové jevy i perspektivy. Praha : C.H. Beck, 2001. ISBN 80-7176-311-6

Cihelková, E. a kol. Světová ekonomika : Regiony a integrace. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0193-6

Fuchs, K.; Tuleja, P. Základy ekonomie. Praha : Ekopress, 2003. ISBN 80-86119-74-2

Jeníček, V. Globalizace světového hospodářství. Praha : C. H. Beck, 2002. ISBN 80-7176-787-1

Klvačová, E. Stát, trh a občan. Ekonom, 1993, č.32, s. 17. ISSN 1210-07-1466-3

Konečný, B.; Sojka, M. Moderní ekonomie. Praha: Economia, 1991. ISBN 80-85378-01-9.

Mertlík, P; Rusmichová, L.; Soukup, J. Úvod do obecné ekonomi. Praha : VŠE, 1990. ISBN 80-7079-372-4

Samuelson, P.; Nordhaus, W. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991. ISBN 80-205-0192-4.

Sen, A. Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-549-6.

SMITH, A. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha : SNPL, 1958.

SMUTNÁ, A. Česká ekonomika a její zapojení do globalizačních a integračních procesů. In: Ekonomická transformace jednotlivce v procesu transformace ekonomiky. UK FF Praha : MJF 2003. ISBN 80-86284-39-5

SOJKA,M. A KOL. Dějiny ekonomických teorií. Praha : VŠE, 1991. ISBN 80-7079-937-4.            

TICHÁ, M. Několik poznámek k ekonomickým aspektům násilí. In: Násilí ve výchově, sportu a umění. Praha : UK Pedagogická fakulta, 2006, s. 112-119. ISBN 80-7290-272-5.

TICHÁ, M. Etická a ekonomická kritéria rozhodování a výchova k ekonomickému myšlení. In: Pelcová, N.;Hogenová, A. Éthos ve výchově,umění a sportu. Praha : UK Pedagogická fakulta, 2009, s. 221 – 230. ISBN 978-80-7290-387-0.

TICHÁ, M. Zisk – symbol úspěchu. In: PELCOVÁ, N.; HOGENOVÁ, A., a kol. Symbol ve výchově, umění a sportu : Filosofická reflexe. Praha : UK Pedagogická fakulta, 2011, s. 277 - 284. ISBN 978-80-7290-428-0 .

Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha : ASPI, 2003. ISBN 80-86395-46-4

Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha : Codex Bohemia, 1998. ISBN 80-85963-


[1] Mertlík, P; Rusmichová, L.; Soukup, J. Úvod do obecné ekonomie. Praha : VŠE, 1990, s. 24. ISBN 80-7079-372-4

[2] Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha : Codex Bohemia, 1998, s. 51. ISBN 80-85963-66-3

[3][4][15] Fuchs, K.; Tuleja, P. Základy ekonomie. Ekopres, 2003, s. 60. ISBN 80-86119-742.

[5][6] Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha : ASPI, 2003, s. 88. ISBN 80-86395-46-4

[7] Cihelková, E. a kol. Světová ekonomika : Nové jevy i perspektivy. Praha : C.H. Beck, 2001, s. 27. Jeníček, V. Globalizace světového hospodářství. Praha : C. H. Beck, 2002, s.142.

[8] SMUTNÁ, A. Česká ekonomika a její zapojení do globalizačních a integračních procesů. In: Ekonomická transformace jednotlivce v procesu transformace ekonomiky. UK FF Praha : MJF 2003, s. 168. ISBN 80-86284-39-5

[9] SMITH, A. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha : SNPL, 1958.

[10] Konečný, B.; Sojka, M. Moderní ekonomie. Praha: Economia, 1991, s. 3. ISBN 80-85378-01-9

[11] Samuelson, P.; Nordhaus, W. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991, s. 13. ISBN 80-205-0192-4.

[12][14] SMITH, A. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha : SNPL, 1958. s. 35.

[13] Vlček, J a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003, s. 105 - 106. ISBN 80-86395-46-4

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Milena Tichá CSc.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
17. 6. 2014
Další z teoretických příspěvků pro obor ekonomie. Tentokrát je poukazováno na vztah ekonomické a politické moci.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek pro obor:

Občanský a společenskovědní základ