Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > Konzultační centrum NÚV – odpovědi k problematice...

Ikona informativni

Konzultační centrum NÚV – odpovědi k problematice gymnaziálního vzdělávání, II. část

Autor: Národní ústav pro vzdělávání
Anotace: Článek shrnuje odpovědi pracovníků Konzultačního centra Národního ústavu pro vzdělávání na zaslané dotazy týkající se problematiky gymnaziálního vzdělávání.
Klíčová slova: časté dotazy, konzultační centrum NÚV
Vazby článku:
Tento článek navazuje na téma článku: Konzultační centrum VÚP – odpovědi k problematice gymnaziálního vzdělávání, I. část

Jaký kód oboru vzdělání mají používat dvojjazyčná gymnázia zařazená do pokusného ověřování?

Dvojjazyčná (bilingvní) gymnázia zařazená do režimu pokusného ověřování podle § 171 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, budou do doby schválení Rámcového vzdělávacího programu pro dvojjazyčná gymnázia (RVP DG) nadále používat kódové označení oboru vzdělání 79-41-K/610.

(Zdroj: Nařízení vlády č. 211/2010 o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, částka 71, s. 2449. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/sbirka-zakonu-dokumenty-sb071-10-pdf.aspx)

Jak se liší v oblasti cizích jazyků RVP pro gymnázia a RVP středního odborného vzdělávání. V čem tkví hlavní odlišnosti?

Velice obecně shrnuto, Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G) a Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné školy (RVP SOŠ) se liší počtem povinných cizích jazyků, výstupní úrovní jazyků dle SERR, časovou dotací a částečně i koncepcí.

RVP G stanovuje povinnou výuku dvou cizích jazyků, přičemž výuka v Cizím jazyce směřuje k úrovni B2 SERR a výuka v Dalším cizím jazyce k úrovni B1. Minimální časová dotace pro každý ze vzdělávacích oborů je 12 hodin. Koncepce cizojazyčného vzdělávání na gymnáziu je obecná.

V RVP SOŠ hraje především roli, zda se jedná o obory vzdělání poskytující střední vzdělání s výučním listem či střední vzdělání s maturitní zkouškou. Ve většině oborů vzdělání je povinná výuka jednoho cizího jazyka, v některých oborech, zejména maturitních, je povinná výuka dvou cizích jazyků. V oborech, kde další cizí jazyk není povinný, je v kompetenci školy, zda další cizí jazyk zařadí.

V oborech vzdělání s maturitní zkouškou směřuje výuka k minimální výstupní úrovni B1, v dalším cizím jazyce (povinném i nepovinném) k minimální úrovni A2. Ve tříletých oborech vzdělání s výučním listem směřuje výuka k minimální výstupní úrovni A2+, u dalšího cizího jazyka k úrovni A1–A1+. Škola může realizovat výuku i na vyšší úrovni.

Pokud se týká rozsahu výuky, stanoví RVP SOŠ pro výuku jednoho povinného cizího jazyka ve čtyřletých oborech vzdělání s maturitní zkouškou minimálně 10 vyučovacích hodin týdně za celou dobu vzdělávání, v oborech s výučním listem 6 hodin týdně za celou dobu vzdělávání. Pro povinnou výuku dvou cizích jazyků je časová dotace stanovena v RVP SOŠ individuálně podle oborů vzdělání.

Z hlediska koncepce je výuka cizích jazyků v odborných školách zaměřena nejen na rozvíjení všeobecných řečových kompetencí, ale také na osvojení základů odborného vyjadřování a určitého množství odborné terminologie.

Svoje specifika, zejména z hlediska návaznosti na předchozí vzdělávání včetně jazykového a rozvoje osobnosti žáků, má výuka cizího jazyka v oborech nástavbového studia pro absolventy tříletých oborů vzdělání s výučním listem a v oborech vzdělání kategorie E určených především pro žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním.

Podrobnější informace najdete např. v článku Součková, J. Postavení cizích jazyků ve středním odborném vzdělávání. Cizí jazyky 2011–2012, roč. 55, č. 1.

Kolik volitelných předmětů musí být žákům gymnázia minimálně nabídnuto?

Rámcový učební plán v RVP G uvádí minimální časovou dotaci pro volitelné vzdělávací aktivity 8 hodin. Z toho vyplývá, že minimálně 8 hodin za celé studium a určitě ve třetím a čtvrtém ročníku musí mít žák možnost si zvolit.

Volitelná vzdělávací aktivita je taková, kterou žák neabsolvuje povinně, ale kterou si vybírá z nabídky. Tzn. že reálně jsou v nabídce pro žáky vždy minimálně dva volitelné předměty tak, aby neabsolvovali všichni vše.

Pokud nabízíme semináře k maturitě, musíme i na ně mít v ŠVP vypracovaný jejich vzdělávací obsah? A je to vůbec třeba, když je v seminářích probíráno vše, co máme zapsáno v povinných předmětech?

Vše, co je ve škole vyučováno, by mělo být součástí ŠVP. Tedy i všechny volitelné předměty. Jejich osnovy mají stejnou strukturu jako učební osnovy vyučovacích předmětů, které vznikají na základě vzdělávacích oborů.

Obsah volitelných předmětů by měl rozšiřovat vzdělávací obsah oborů z RVP G. Je na škole, jak zformuluje vzdělávací obsah maturitního semináře – i ten by měl být rozšiřující. Všechny očekávané výstupy z RVP G by měli všichni žáci zvládnout v rámci povinné výuky. Ve volitelném semináři, který bude navštěvovat jen část žáků, by tedy již mělo jít o rozšíření vzdělávacího obsahu.

Chtěl jsem se zeptat, zda a do jaké míry je možné modifikovat RVP G (tedy ne ŠVP) při tvorbě individuálního studijního plánu pro cizince. Speciálně (ale nejen) by mne zajímalo, zda musí mít dva cizí jazyky. V případě, že musí, by mne dále zajímalo, zda jeden z nich může být jejich rodný jazyk a obsahem hodiny by byl překlad do ČJ.

Rámcový vzdělávací program pro gymnázium (RVP G) je závazným dokumentem, žádné jeho úpravy možné nejsou. Vzdělávací obsah stanovený RVP G je pro všechny žáky povinný, i žák-cizinec musí na konci vzdělávání zvládnout požadavky společné části maturitní zkoušky, vč. zkoušky z českého jazyka a literatury, jinak nezíská úplné střední vzdělání. Ředitel střední školy může v odůvodněných případech povolit žákovi vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (IVP). Posláním IVP je zohlednit individuální schopnosti žáka a případně upravit jeho vzdělávání tak, aby bylo co nejefektivněji dosaženo požadovaných výsledků (osvojení závazného vzdělávacího obsahu). Ani v tomto případě tedy nelze modifikovat např. očekávané výstupy či učivo z RVP G.

Studium dvou cizích jazyků (Cizího jazyka a Dalšího cizího jazyka) je pro žáky gymnázia po celou dobu studia povinné. Rodný jazyk může žák-cizinec studovat jako jeden z těchto jazyků (pokud jeho výuku škola žákům nabízí), je však nezbytné, aby vzdělávací obsah tohoto předmětu byl v souladu s požadavky uvedenými v RVP G a zahrnoval řečové dovednosti receptivní, produktivní i interaktivní. Není tedy možné zabývat se pouze překladem textů.

Návštěvníci www.rvp.cz se na stránkách dozví, jak citovat jednotlivé články, ale nikde není uvedeno, jak citovat to nejdůležitější – přímo rámcové vzdělávací programy. Domnívám se, že zveřejnění návodu, jak citovat přímo tyto dokumenty, by pro návštěvníky tohoto portálu bylo přínosem. Je to možné?

Bibliografické citace dokumentů mají své zásady a svá pravidla, přesto je někdy obtížné zvolit tu nejvhodnější a správnou podobu citace.

Pokud citujeme rámcové vzdělávací programy, nabízí se citovat autory. Problém je v tom, že autorů je několik desítek a měl by se uvádět pouze první z nich. U naprosté většiny RVP je ale jako první uváděn ředitel VÚP, který byl spíše garantem koncepce a struktury dokumentu a oponentem než přímo autorem. Pouze v RVP PV je jako první uvedena vedoucí autorského týmu (Smolíková), u příručky klíčových kompetencí pro gymnázia je uveden autorský tým a jako první O. Hausenblas. Proto je pro citaci RVP a některých dalších dokumentů vhodnější volit variantu, kdy se jako autor uvádí korporace (zde Výzkumný ústav pedagogický). Protože je ale VÚP současně i vydavatelem, stačí podle ČSN ISO 690 uvádět korporaci jen jednou, a to v části vydavatel.

Doporučujeme tedy následující citaci rámcových vzdělávacích programu, manuálů a zmíněných příruček klíčových kompetencí, které odpovídají pravidlům 2. vydání normy ČSN ISO 690:

Tištěný dokument / elektronický zdroj (všechny odkazy musí být uzavřené v hranatých závorkách):

RVP

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. upravené vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 48 s. ISBN 978-80-87000-33-5.
(případně: Smolíková, K. aj. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. upravené vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 48 s. ISBN 978-80-87000-33-5.)
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 48 s. [cit. 2011-03-18]. ISBN 80-87000-00-5. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf.

Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 110 s. ISBN 978-80-87000-25-0.
Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 110 s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3.
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 103 s. ISBN 978-80-87000-12-0.
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 103 s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2010/02/Manual_SVP-MS.pdf. ISBN 80-87000-01-3.

Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. 2. dotisk 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 104 s. ISBN 80-87000-03-X.
Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. 2. dotisk 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 104 s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2010/02/Manual_SVP-G.pdf. ISBN 978-80-87000-13-7.

Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním uměleckém vzdělávání. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 55 s. ISBN 978-80-87000-38-0.
Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním uměleckém vzdělávání. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 55 s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2010/02/kkzv.pdf. ISBN 978-80-87000-07-6.

Hausenblas, O. aj. Klíčové kompetence na gymnáziu. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 129. s. ISBN 978-80-87000-20-5.
Hausenblas, O. aj. Klíčové kompetence na gymnáziu. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 129. s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/bila-kniha/narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-bila-kniha-2001?highlightWords=N%C3%A1rodn%C3%AD+program+rozvoje. ISBN 80-211-0372-8.

Mám dotaz ohledně výuky tělesné výchovy na osmiletém gymnáziu. Jedná se mi o klasifikaci výuky plavání na osmiletém gymnáziu. V prvním pololetí tohoto školního roku mělo naše dítě pouze výuku plavání (jedná se o primu). Žáci byli hodnoceni v jeden den za skok do vody (šipka), plavání stylu prsa, plavání stylu znak a rychlost. Závěr od vyučujícího je v našem případě takový, že naše dítě plave hezky, ale pomalu a bude klasifikováno známkou chvalitebně. Vyučující se „opírá“ o jakési tabulky. Můj dotaz zní, zda tabulky, o kterých nic bližšího nevím, jsou určité standardy podpořené MŠMT.

Váš dotaz míří na samotnou podstatu způsobu hodnocení v tělesné výchově. Pokusíme se popsat některé aspekty, které v sobě dotaz skrývá.

  1. To, že škola zařazuje plavání jako soustředěnou výuku v průběhu jednoho pololetí, je v její kompetenci. Dokonce v tom vidíme určitou výhodu, protože taková výuka může vést k výraznějšímu zlepšení plaveckých dovedností žáků. Navíc je plavání zdravotně a kompenzačně vhodná pohybová činnost.
  2. Co se týká klasifikace v tělesné výchově, měla by obecně vycházet z hodnocení osobního zlepšení výkonu žáka (tj. brát v úvahu především předchozí a následný osobní výkon). V tomto případě to znamená, že správné by bylo, kdyby učitel změřil výkony žáků (rychlost plavání na konkrétní trati a konkrétním stylem) na počátku výuky, případně kontrolně v průběhu výuky (ve čtvrtletí) a na konci výuky (v pololetí) a porovnával, zda se žák v průběhu výuky zlepšil, dosáhl lepšího výkonu než v předchozím měření. To je pro žáka i největší motiv.
  3. Hodnocení podle „tabulky“ je problematické. Neexistuje oficiální tabulka s plaveckými výkony schválená ministerstvem školství a ani se o takové tabulce (z dále uváděných důvodů) neuvažuje. Stejné je to i v dalších pohybových činnostech v tělesné výchově.
  4. Pokud učitel hodnotí podle tabulky výkonů, pak ji převzal z jiných zdrojů, nebo si ji za určitou dobu výuky (na základě dlouhodobého sledování a měření výkonů žáků na své škole) sestavil. V každém případě taková tabulka nemůže zohlednit individuální předpoklady a možnosti jednotlivých žáků – jejich tělesné proporce (somatotyp), dědičné dispozice (předpoklady pro rychlostně silové a vytrvalostní výkony), aktuální zdravotní stav v průběhu období atd. Porovnává se tedy konkrétní výkon žáka s určitou škálou výkonů a předem se počítá s tím, že ten, kdo dosáhne horší výkon, bude i hůře hodnocen. A to bez ohledu na to, jaké má (měl) k dosažení výkonu předpoklady a podmínky. Možné by bylo využít tabulku výkonů v případě, že by obsahovala údaje o výkonech žáků daného věku na začátku půlroční výuky plavání a pak na závěr této výuky a učitel by tak měl k dispozici hodnoty, o které se žáci (na různých úrovních výkonů) za půl roku v průměru zlepšují. Pak by mohl zadat žákům hned na začátku výuky plavání konkrétní hodnoticí kritérium (např. „kdo svůj výkon za půl roku zlepší o 4 s, bude hodnocen známkou výborně, kdo se zlepší o 2 až 3 s, bude hodnocen známkou chvalitebně“ atd.). Pro žáky je takové hodnocení motivační, protože mají jasný cíl a porovnávají se sami se sebou!
  5. Pokud tedy byli žáci porovnávání s absolutními výkony, nepovažujeme takové hodnocení za vhodné, protože může vést ke ztrátě jejich motivace a zájmu o sportovní a pohybové činnosti.

Konzultační centrum Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) poskytuje odborné konzultace v oblasti předškolního, základního, speciálního, gymnaziálního a středního odborného vzdělávání. Jeho pracovníci jsou připraveni zodpovědět vaše dotazy týkající se nastavení, průběhu i realizace kurikulární reformy. Rozcestník najdete na http://rvp.cz/informace/mam-dotaz.

Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Konzultační centrum NÚV.

Ostatní články seriálu:

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 31. 07. 2012
Zobrazeno: 3502krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
PRO, ústav. Konzultační centrum NÚV – odpovědi k problematice gymnaziálního vzdělávání, II. část. Metodický portál: Články [online]. 31. 07. 2012, [cit. 2020-02-21]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/g/16281/KONZULTACNI-CENTRUM-NUV---ODPOVEDI-K-PROBLEMATICE-GYMNAZIALNIHO-VZDELAVANI-II-CAST.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.