Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > Lišejníky – předmluva, sběr a konzervace...

Lišejníky – předmluva, sběr a konzervace lišejníků

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Tento příspěvek je východiskem k souboru laboratorních úloh a pracovních listů, které autorka vypracovala jako součást své diplomové práce za účelem využití ve vzdělávání, pro zjednodušení práce s lišejníky, tématem zajímavým, avšak ne úplně snadným pro předvádění ve škole.
Při sestavování materiálů vycházela především z požadavků závazných kurikulárních dokumentů, jako je RVP a katalog požadavků společné části maturitní zkoušky. Celý soubor materiálů naleznete v příloze článku.

Následující laboratorní úlohy a pracovní listy jsem vypracovala jako součást své diplomové práce za účelem využití ve vzdělávání, pro zjednodušení práce s lišejníky, tématem bezpochyby zajímavým, avšak ne úplně snadným pro předvádění ve škole.

Při sestavování materiálů jsem vycházela především z požadavků závazných kurikulárních dokumentů, jako je RVP a katalog požadavků společné části maturitní zkoušky.

Dále moje práce zohledňuje následující kritéria:

Dostupnost materiálu: při výběru úloh a materiálu, na kterém jsou úlohy postaveny, jsem se snažila především o to, aby vhodný materiál nebylo náročné získat (tedy vhodné druhy lišejníků). Podobné úlohy se sice v minulosti již objevovaly, avšak použité druhy lišejníků byly mnohdy poměrně vzácné a špatně dostupné, což mohlo mnoho zájemců od realizace úloh odradit. Proto jsem se zaměřila na použití druhů, které jsou běžné a snadno dostupné, a zároveň sběr a využití pro potřeby úloh neohrozí stav těchto druhů v přírodě.

Názornost: kromě dostupnosti materiálu bylo velmi důležité, aby zvolené druhy lišejníků byly nejen běžné, ale zároveň didakticky využitelné, tedy, aby na nich bylo možné demonstrovat právě takové charakteristiky, které jsou žádoucí.

Dostupnost laboratorní techniky: lišejníky patří do skupiny přírodnin, které svými rozměry ne vždy umožňují pozorování struktur a charakteristik pouhým okem, což je dáno morfologií organismů, které je tvoří. Ovšem vzhledem k faktu, že se technická vybavenost škol značně liší, jsem se snažila vytvořit úlohy, při kterých buď vůbec není potřeba mikroskopů ani binokulárních lup – například využitím bezové duše při řezu odpadá nutnost binokulárních lup –, nebo je jejich potřeba omezena na minimum (například při nedostatečném počtu mikroskopů, využití pouze do dvojic či menších skupin nebo nahrazení binokulárních lup obyčejnými lupami). Pokud má škola binokulární lupy a kvalitní mikroskopy k dispozici, je práce s lišejníky samozřejmě efektivnější a působivější.

Přiměřenost: v neposlední řadě jsem brala ohled na přiměřenost úloh a úkolů věku žáků. Kromě náročnosti fyzické (příprava preparátů atp.) jsem se soustředila také na náročnost psychickou, aby žáci nebyli přetěžováni neúměrným množstvím informací a cizích pojmů, tj. bylo nutné provést jejich generalizaci. U názvů použitých druhů uvádím také latinské názvy z důvodu jednoznačného pojmenování druhu, jelikož české názvosloví druhů v učebnicích je nezřídka variabilní a mohlo by docházet ke zbytečným záměnám.

Celkem jsem vytvořila 5 protokolů s následujícím zaměřením: řez stélkou, typy stélky, nepohlavní rozmnožování, pohlavní rozmnožování a chemicko-biologické téma lišejníkové látky. Dále 4 pracovní listy na téma substráty, význam a využití lišejníků, dva všeobecně laděné a jednu didaktickou úlohu, jejíž cílem je procvičit znalosti o jednotlivých zástupcích.

K samotným pracovním listům a protokolům k laboratorním úlohám pro žáky jsem vytvořila také verzi pro učitele, která navíc obsahuje autorské řešení úloh a úkolů, fotografie z mikroskopu, vlastní nákresy vytvořené podle pozorovaného preparátu spolu s popisy, které mají napomoci při interpretaci výsledků pozorovaných preparátů. Jako další nezbytné náležitosti jsem zařadila využití ve vzdělávacích oblastech, cíle (formulované dle Bloomovy taxonomie), osvojované klíčové kompetence, použité výukové metody, plánovaný čas pro realizaci úloh, doporučené druhy lišejníků pro jednotlivé úlohy, různé tipy a rady při postupu práce.

Pro snadnější obstarání a uchování lišejníků uvádím souhrnné doporučení pro způsob sběru a následné zpracování položek.

Sběr a konzervace lišejníků

Ideálním řešením jak mít lišejníky neustále k dispozici pro výuku je vytvoření osobní či školní sbírky herbářových položek. Lišejníky je možné sbírat v průběhu celého roku, což umožňuje nasbírat vzorky pro následné použití v praktiku či běžné vyučovací hodině s dostatečným předstihem. U lišejníků s keříčkovitou a lupenitou stélkou je sběr snadný, lišejník je možné oddělit od substrátu pouhou rukou nebo s využitím kapesního nože. Avšak didakticky efektivnější je sbírat vzorky i s částí jejich substrátu, při následném použití lišejníků ve výuce je tak žákům usnadněno lepší zapamatování, kde se mohou s daným druhem v přírodě setkat. U korovitých lišejníků je většinou nezbytné použití dalšího náčiní, jako je kladivo, dláto a pilka, jelikož tyto lišejníky jsou těsně přirostlé k substrátu a nelze je od něj oddělit bez poškození stélky; je tedy nezbytné lišejník sbírat i s části substrátu (skály, kamene, betonové zídky, borka stromů atp.). V případě hornin s dobrou odlučností vrstev je práce usnadněna.

Jednotlivé vzorky ukládáme samostatně do papírových sáčků, obálek či krabiček. U křehkých vzorků je dobré nejprve je zabalit do ubrousku (nebo jiného měkkého papíru) a teprve poté vložit do papírového sáčku.   Pozn.: Nikdy nedáváme vlhké vzorky do igelitových sáčků, vzorky by se mohly nenávratně poškodit zapařením nebo zplesnivěním.

Shrnutí: na sběr lišejníků je potřeba kapesní nůž, kladivo, dláto, pilka, papírové sáčky (příp. obálky, krabičky).

Po návratu z terénu je nutné lišejníky usušit a určit (pokud k určení nedošlo již během sběru v terénu), teprve poté je možné je založit do herbáře. Sušení může probíhat tak, že se sáčky se vzorky umístí na suché, teplé místo, kde během pár dnů vyschnou. Jsou-li položky velmi vlhké, je dobré je ze sáčků vyjmout a sušit samostatně. Určovací klíče viz „doporučené určovací klíče“.

Samotné herbářování vzorků není složité. Lišejníky jsou v tomto ohledu vděčným materiálem. Usušené lišejníky vkládáme do předem vytvořených obálek (viz dále). Herbářové položky lišejníků vydrží v obálkách v dobrém stavu několik let.

Návod na vytvoření obálky (pozn.: jedna z možných variant): Obálky skládáme z tužšího papíru formátu A4. Papír si položíme před sebe na výšku, od horního okraje papíru odměříme 2,5 cm a přehneme směrem k sobě. Vzniklý proužek opět narovnáme a následně přehneme papír tak, aby se dolní okraj dotýkal přehybu proužku z horní části papíru. Poté proužek z horní části překlopíme zpět tak, aby překryl dolní část papíru, kterou jsme přehnuli v předchozím kroku. U takto vytvořené obálky je ještě nutné dokončit uzavření bočních hran. Jak na levé, tak i na pravé straně obálky naměříme 3,5–4 cm a oba dvojité kraje obálky (v horní části dokonce trojité kvůli přehnutému proužku) přehneme směrem od sebe. Takto vytvoříme výslednou obálku o rozměrech cca 13 × 13,5 cm. Díky přehybům lze obálka snadno otevírat a zavírat. Do obálek vkládáme vzorky lišejníků a zakládáme do papírové krabice. Každou obálku opatříme etiketou, která obsahuje základní informace o lišejníku (např. český a latinský název lišejníku, místo a datum nálezu, výsledky stélkových reakcí). 

(Doporučené určovací klíče: viz Citace.)

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám