Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Exkurze do nitra valašských hor
Odborný článek

Exkurze do nitra valašských hor

Anotace

V článku krátce představím exkurzi, kterou jsme realizovali v podzimním období roku 2006 s tercií osmiletého gymnázia Open Gate – Boarding school, osmileté gymnázium v Babicích, s. r. o. Exkurze byla součástí protidrogového plánu školy, zahrnovala výstupy oboru český jazyk a literatura do kontextu osobnostní a sociální výchovy a práce třídního učitele. Chtěli jsme ukázat, že lze takto integrovat docela vzdálené obsahy kurikula a zároveň učinit školní práci pro žáky i pedagogy atraktivnější. Pokusíme se též zhodnotit efektivitu dosažení dílčích cílů exkurze a to s využitím reflexe, kterou provedli sami žáci a také porada OSV na gymnáziu po našem návratu

Náplní exkurze byly tři úplné dny aktivit mimo školu. Prostředí se specifickým obyvatelstvem mohlo přinést žákům poučení o kraji, v němž dosud přetrvávají významné prvky nářeční v běžné komunikaci. Při hlubším zkoumání šlo také o zvyky, které si obyvatelé zachovali, a o jejich rodinné vztahy a vazby, popř. pokud se studentům dost otevřeli, také o jejich osudy, původ, otázky a obtíže života.

Žáci byli rozděleni do čtyřčlenných skupin a po prohlídce terénu dostali pracovní listy (v příloze článku) a čtyři hodiny na to, aby navštívili alespoň jednu chalupu obývanou starousedlíky. Součástí zadání byla i všemožná dokumentace (fotografie, video, ...). Po vyplnění pracovních listů byla dalším stupněm společná reflexe zážitků a to formou uměleckou – žáci volili převážně formu dramatu. Součástí práce bylo také přemýšlení o příspěvku členů skupiny ke splnění úkolu. Tím jsme se volně přemostili k další části výletu, kterou byla část třídnická, zaměřená na OSV.

Žáci po několika sociogramech, při nichž měli vytvořit určité typové skupiny, a dramatizaci některých běžných situací ve třídě a na školních kolejích, přešli k aktivitě náročnější – k otevřenému hodnocení sebe navzájem. K aktivitě horké křeslo. Jak jsme se shodli s třídním učitelem, panem L. Michalíkem, účelem bylo otevřeně si vyjasnit některé nejasnosti a nevyřčené záležitosti třídního soužití a po aktivitě navrhnout jakási nová pravidla chování a vzájemného respektu ve třídě velkých osobností, jakou tato tercie byla.

Je nutno zdůraznit, že zařazení aktivity bylo na hraně a vedli jsme o něm diskuse i s metodičkou prevence. Ale protože se nám problémy třídy jevily spíše jako drobnosti a jako řešitelné, odpovídající stupni sociálněpsychologického rozvoje žáků, diverzitě původu a věku, k aktivitě jsme dostali svolení. Zároveň se jednalo o další příležitost rozvíjení myšlení a schopnosti seberegulace, podřízení se relativně rigidním pravidlům této aktivity.

Další den následoval celodenní výlet do místních kopců (Vsetínská hornatina), kde probíhaly řízené rozhovory s žáky o krajině a životě. Hodnotily se nové poznatky a hovořilo se i o případných stereotypech obyvatel  Valašska, jichž by si byli žáci eventuelně vědomi, a o tom, zda tyto stereotypy odpovídají skutečnosti.

Poslední den pobytu proběhla celodenní návštěva Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm – měla to být trochu odměna za náročný a rozfázovaný program. Zároveň jsme se tím vrátili k hlavnímu obsahovému tématu – životu a tradicím nářečně specifického obyvatelstva, k jeho projevům, krajině a kultuře.

Cílová skupina

Žáci dotčené třídy byli spolužáky od září 2005. Třídy školy Open Gate byly tehdy o 16 žácích. Aktivita byla součástí pilotování navrženého ŠVP a byla pro všechny žáky povinná. Se třídou se již před exkurzí prováděla řada aktivit na prolomení vzájemné ostražitosti, třída prošla dvakrát profesionálně řízeným GO-kursem. Třída měla za sebou lyžařský výcvik v lednu 2006 a školní výlet a sportovní týden v červnu 2006.

Ve třídě byli žáci z velmi odlišného sociálního prostředí: tři žáci z dětských domovů nebo podobných sociálních zařízení (FOD), několik dětí z neúplných rodin či rodin v podpůrném sociálním systému. Na druhé straně zde byli žáci, jejichž výchozí prostředí by se dalo klasifikovat jako nejvyšší společenská vrstva (co se týká rodinných příjmů), vrstva rodin nadnárodních manažerů a konzultantů.

Třídy této školy byly sestaveny na základě přibližných kvót, byly genderově vyrovnané. Společný pobyt na kolejích, společné víkendové aktivity a další podpůrné nástroje vytvořily relativně soudržnou třídu, v níž řešení problémů zabezpečovali vedle učitelů a vychovatelů také vedoucí pastorální péče (v české škole metodik prevence), asistentka pro výchovné poradenství, dva školní psychologové (muž a žena) a další. Třída procházela také dlouhodobým monitorovaným vzděláváním v oblasti osobnostní a sociální výchovy (OSV) – Připraveni pro život (Lion’s Quest), a to pod mým vedením.

Návaznost – RVP ZV

Exkurze rozvíjela cíle OSV a českého jazyka a literatury. Přesah byl do dramatické výchovy a výchovy k občanství a dějepisu.

Plánování a rozpočet

Plánování probíhalo ve dvou fázích – při sestavování ročníkových požadavků jsme si spolu s kolegou panem Michalíkem stanovili rámcové potřeby skupiny po dobu pěti společně strávených dnů. Vyhledali jsme možnosti ubytování s plnou penzí pro školy, stanovili náklady na dopravu, pojištění a třicetiprocentní rezervu rozpočtu. Vzhledem k ryze inkluzivnímu a projektovému charakteru školy byly veškeré náklady hrazeny z jejího rozpočtu.

Detailní plánování vzešlo potom z analýzy cílů a současných potřeb ve třídě, potřeb eventuelního materiálního zabezpečení, detailů, jako jsou léky, zdravotní potřeby apod. Vzhledem k rozpočtové rezervě jsme program doplnili ještě o dvě další aktivity – návštěvu železničního muzea při cestě na místo a zmíněnou návštěvu skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

Celkové náklady akce byly nakonec 31 000 Kč, rozpočet se celý nevyčerpal a přebytek se vrátil do rozpočtu školy.

Průběh

1. den – cesta tam...

Vyrazili jsme hned po probuzení z Babic. Chtěli jsme akci náročnou a slovy Jaroslava Cimrmana, „jako ze života“, a tak pěkně linkovým autobusem, cvaknout si lístek a hurá do – Uhříněvsi – a zde deset zmrzlých minut čekání na přípoj do stanice Háje. Odsud už o něco pohodlněji na Hlavní nádraží. A kdyby si jeden z účastníků (já) nezasekl batoh ve dveřích, proběhlo vše bez újmy na celkovém zdraví.

Vlakem IC do České Třebové na muzeum vlaků a vraků, exprexem do Hranic na Moravě, rychlíkem do Vsetína a motorovým vláčkem údolím Vsetínské Bečvy do Karolinky. Cesta byla krásná i proto, že žáci byli vybaveni plně elektronicky a vše se zaznamenávalo. Za rok, až bude třída chystat svůj maturitní ples, může s klidem sáhnout do rezervoáru i z této cesty.

Otázky, kolik kilometrů je to z nádraží nahoru k chalupě, která byla naším domovem, jsme přecházeli s úsměvem. Na místo jsme dorazili podle harmonogramu, v sedm večer. Večeře byla na stole, a tak chmury ze čtyř kilometrů „běhu do vrchu“ pominuly. Děti regenerují velice rychle a očekávání dalších zábav uzdravování ještě uspíšilo. Čekal je totiž terénní průzkum!

2. den – ostře do terénu a vyhodnocení první části

Protože nebylo nejlepší počasí, změnili jsme pořadí aktivit a s žáky nejprve prošli obec. Poté jsme jim vysvětlili „pravidla hry“ a nechali jim asi čtyři hodiny na vlastní výzkum. Měli nalézt rodinu ochotnou podělit se s nimi tak trochu o svůj život každodenní, případně o slavnosti a zvyky, které se v místě udržují. Nejlepší skupiny měly z lidí „vytáhnout“ i citlivější informace: kde žijí jejich děti, jak dlouho žijí v Karolince, odkud pocházejí, jak se celkově cítí, které obtíže řeší, apod.

Žáci potom měli za úkol připravit umělecké ztvárnění zjištěných informací. Tři ze skupin získaly i nějaké písničky, jedna píseň dokonce zazpívala. Jinak se žáci neostýchali sdělit, že jednou ze slavností je zde trnkobraní – doufám, že jim místní nenabízeli zdejší vyhlášenou pálenku. Věřím, že nikoliv, také protože byl v každé ze skupin jeden člověk, který měl vše natáčet, a některé pasáže jsme si též společně prohlédli.

Podvečerní aktivity se týkaly více soužití ve třídě, evokovalo se typickými „řečmi“ – ostatní měli uhodnout, kdo „hlášku“ mohl vyslovit, popř. kdy. Pak se žáci různě přeskupovali podle našich zadání – kdo jezdí do Babic nejdéle, kdo má oba rodiče, čí rodiče pracují jako IT specialista, kdo žije v Klokánku a jaké to je... Žáci také řešili otázky víc na tělo, jako kdo komu nejvíce během roku pomohl, kdo mě ignoruje, apod. Odpovědi se nemusely zveřejnit. Součástí odpoledne byly také stmelovací aktivity, jako naříklad „cesta za světlem“, kde několik žáků se zakrytýma očima vede jeden, který vidí, ale nesmí na skupinu mluvit –ovládá je jinak, taktilně apod. Skupina překonává překážky dle zadání vedoucích učitelů.

Po večeři a krátkém povídání přišla aktivita horké křeslo. Spočívá v tom, že každý žák usedne na křeslo pravdy a měl by ji unést, popřípadě zodpovědět otázky spolužáků a poradit se o možném zlepšení svého chování, pokud je na ně upozorněn. Aktivita nesmí směřovat k hodnocení osoby, jen poukáže na určité kvality žáka v konkrétních situacích. Aktivita se řídí přísnými pravidly. Jejich dodržování zajistí pedagog.

Pravidla horkého křesla:

1. Na každého je žáka 5–7 minut.

2. Můžeš vznést připomínku jedině, pokud předtím žáka na horkém křesle za něco pochválíš.

3. Připomínka nebude obecná a k osobě, bude konkrétní a k situaci, která se stala. Omezme se na prostředí školy, koleje a na akce pořádané školou.

4. Na všechny připomínky má člověk na horkém křesle právo odpovědět zcela podle svého přesvědčení. Odpovídat tedy nemusí.

5. Všichni z žáků, kdo chtějí položit otázku, mají v prvním kole jen jednu možnost. Jakmile žák na křesle na otázky a připomínky odpoví, nastane možnost pro opakované připomínky žáků, kteří již mluvili.

6. Kdo není na horkém křesle, nesmí reagovat na spolužáky, pouze může reagovat na odpověď zpovídaného.

7. Poslední slovo má člověk na horkém křesle, měl by zhodnotit přínos aktivity pro sebe a navrhnout možná zlepšení a opatření na jejich dosažení.

Reflexí aktivity byl večerní program, kde se ve skupinách zpracovávaly návrhy na třídní pravidla. Finální konsenzus, jak jsme byli předem domluveni, obsahoval ne více než 10 pravidel. Pravidla obsahovala i „procesní část“ – tedy co se bude dít v případě jejich porušení a kdo bude v „řízení“ zaangažován.

3. den – celodenní bloudění a muzeum lesa

Naše ubytovna byla asi 100 výškových metrů pod hřebenem této části hornatiny. Vrcholová partie dosahovala zhruba 900 m. n. m. Obec Karolinka leží asi 500 m. n. m. To byl rámec naší celodenní túry. Nečekaně se neudělalo lépe než bylo den předem, jak napovídala předpověď pro tento kraj. Inu hory a horská údolí mají v počasí vždy poslední slovo, a to bez ohledu na proudění vzduchu a umístění front.

Takže byla mlha a pršelo. Z původního záměru projít celý kraj zevrubně nakonec sešlo, túra byla zkrácena na 19 kilometrů, s mezipřistáním na pile a v muzeu lesa v Karolince. To bylo kvitováno jako jedno z dobrých rozhodnutí a překvapení ze strany učitelů. Přes zkrácení trasy byla úvaha, že výlet bude celodenní, správná. Převýšení podle krokoměru činilo 1 100 metrů.

Odpoledne, jakmile jsme se vrátili, se udělalo nádherně, na pokročilé datum počátku prosince – nakonec zima 2006–07 patřila k nejteplejším v historii ČR. A tak jsme hráli fotbal a také vybíjenou, aby si „výlet“ užila obě pohlaví. Dívky také vyráběly model místa, kam nás osud a rozhodnutí pedagogů zaválo.

O půlnoci pak přišlo druhé překvapení. Michalík svolal válečnou radu – protože se jeden z členů výpravy ztratil. Ztratil jsem se já. Akce byla naplánována v době, kdy byli žáci na terénním průzkumu. Byl jsem v lese celkem daleko od chaty. Žáci dostali do skupin „čelovky“ a instrukci, že dokud půjdou vzhůru, je vše v pořádku. V případě, že terén začne klesat, musí se vrátit (aby zůstali v našem údolí). Jediné, co je navádělo, byly mé rány paličkou do „ešusu“. Kolem čtvrt na dvě mne skutečně objevili. Trvalo to dosti dlouho, protože zvuky v údolí se rozléhají zvláštně. Žáci se tak museli dvakrát vrátit přes různé potůčky zpět. Byl jsem jim vděčný, i když bylo teplo, příjemné posezení to v mokrém jehličí nebylo.

4. den – Valašské muzeum v přírodě

Ve Valašském muzeu vrcholily adventní trhy, a proto byl vybrán den 8. prosince. Program byl tentokráte volnější. Více méně jsme jej nechali na žácích, kteří měli stanovit na mapě města, kde se sejdeme a jak se budeme přesunovat mezi zastaveními skanzenu. Z návštěvy muzea v přírodě jsme pořídili širokou fotodokumentaci a natočili jsme i několik zajímavých přednášek místních řemeslníků o životě v horách. Závěrem bylo, že lidé v tomto kraji trávili velmi mnoho času venku. A přestože je život v horách drsnější než v nížinách, žáci usoudili, že písně a povídání místních, které zažili během návštěv, svědčí o síle a radosti horalů. Jak jsme se shodli, určitě k příjemným zážitkům jednotlivých skupin přispělo i překvapení – že přišli na návštěvu Pražáci, neohlášeni, s technickými hračkami, a chtěli se se stařečky i s lidmi středního věku bavit o jejich životě.

5. den – reflexe a pendolino aneb ... a zase zpátky

Žáci měli ráno připravených šestnáct plakátů, na něž měli otevřeně psát své názory na exkurzi, na vedení a organizaci, spolupráci, na ubytování a jídlo, naplnění programu, ale také na možnost odpočinku a relaxace. Tam jedině jsme to s kolegou Michalíkem schytali. Ale za to všechno jsme jim řekli, že máme poslední překvápko – žáci budou moci navštívit „kokpit“ pendolina, do něhož jsme nasedli v Olomouci. Byl to nápad pana kolegy a byl to nápad skvělý. Na barevné koleje v Open Gate jsme dorazili 9. 12. ve večerních hodinách tentokrát školním autobusem. Usoudili jsme, že jsme se v plánování náročných aktivit předvedli až dost.

V následujícím týdnu jsme ukázali na poradě vyplněné pracovní listy, bohatou video- a fotodokumentaci a v neposlední řadě také fotografie plakátů za závěrečné reflexe a pravidel chování ve třídě. Exkurze byla přijata jako zajímavý impuls pro vznikající ŠVP. Škoda, že nemůžeme přiložit fotografie aktivit, protože tomu odporují zákony ČR – potřebovali bychom svolení žáků, popř. zákonných zástupců nezletilých. V přílohách ale přinášíme alespoň několik fotografií z krajiny valašských hor, muzea v přírodě, také plakátů zaznamenávajících názory žáků na jednotlivé aktivity exkurze.

Závěry

Závěry pro účastníky byly shrnovány v průběžných reflexích a závěrečné otevřené reflexi v den odjezdu z místa pobytu. Žáci dostali velké plakáty s tituly, jako organizace, spolupráce, doprava a ubytování, etnografický průzkum, noční hledání pokladu apod. A měli se vyjadřovat jak k samotnému tématu, tak měli reagovat na názory navzájem. Žáci vyjadřovali únavu, leckdy nespokojenost. Reflexe měla sloužit také k úpravám programu pro další léta.

Závěrem je třeba říci, že přes náročný systém hodnocení aktivit OSV a prevence byla exkurze schválena a včetně reflexe studentů byla označena za příklad dobré praxe.

Protože jsem ale na konci školního roku z gymnázia Open Gate odešel, nevím, zda se stala pravidelnou akcí ŠVP školy, jak bylo zamýšleno.

Zpráva o exkurzi: http://www.opengate.cz/cs/zivot-v-open-gate/kalendar/exkurze-113.shtml

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
2.5 MB
Dokument
Karolinka - architektura
doc
29.3 kB
Dokument
Pracovní list - etnoexkurze Karolinka
doc
2 MB
Dokument
Reflexe - další komentáře žáků
doc
1.61 MB
Dokument
Reflexe - doprava - ubytování - stravování
doc
1.73 MB
Dokument
Reflexe - etnovýzkum - Valašské muzeum
doc
1.62 MB
Dokument
Reflexe - horké křeslo
doc
1.63 MB
Dokument
Reflexe - komunitní kruh
doc
1.58 MB
Dokument
Reflexe - noční hledání pokladu
doc
1.87 MB
Dokument
Reflexe - pravidla - ukázka 1
doc
2.05 MB
Dokument
Reflexe - třídní pravidla - 2
doc
1.78 MB
Dokument
Reflexe - výlet - hry
doc
2.21 MB
Dokument
Reflexe - život v Karolince tehdy a dnes
doc
2.51 MB
Dokument
Rožnov pod Radhoštěm - Valašské muzeum v přírodě
doc
1.76 MB
Dokument
Vsetínská hornatina

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Petr Koubek Ph.D.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
16. 6. 2011
Exkurze a školní výlety mají v sobě velký potenciál pro rozvoj vzájemného poznávání žáků a jejich učitelů, sebepoznání i utváření pozitivní atmosféry v kolektivu. Příspěvek předkládá množství aktivit, které je možné během třídenního společného pobytu realizovat.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence občanské
  • "respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Poznávání lidí
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Seberegulace a sebeorganizace

Organizace řízení učební činnosti:

Individuální, Skupinová

Organizace prostorová:

Exkurze

Nutné pomůcky:

ICT, dataprojektor, plátno, zařízení na vytvoření video-a fotodokumentace, flipy, fixy, nůžky, materiál na umístění popsaných flipů a plakátů na stěny místnosti; vhodné – krokoměr, GPS navigace apod.