Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Co nám (ne)říká zpráva ČŠI o stavu ICT?
Odborný článek

Co nám (ne)říká zpráva ČŠI o stavu ICT?

14. 12. 2009 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Jan Berki Ph.D.

Anotace

V září tohoto roku vydala Česká školní inspekce svou tematickou zprávu Úroveň ICT v základních školách v ČR. Pojďme se krátce zamyslet nad některými souvislostmi. Článek se zaměřuje na možnou interpretaci dat.

Cílem článku není komentovat celou tematickou zprávu ČŠI (1), ale pozastavit se nad některými jejími zjištěními. Na úvod vyjmenujme oblasti, kterým se dokument věnuje:

  • materiální vybavení a služby
  • ekonomické ukazatele
  • personální podmínky
  • ICT ve výuce

Monitoring probíhal od února do června 2009 a zahrnoval 463 základních škol.

Cílem šetření bylo zjistit stav a využití ICT v českých ZŠ, dále pak ověřit základní teze, podle nichž je celá tato oblast ovlivněna především kvalitou materiálního vybavení ICT a schopností učitelů začlenit tyto prostředky efektivně do výuky (1, str. 3).

Ústředním tématem našeho rozboru bude tabulka věnující se míře zapojení ICT do výuky pedagogem.

stupeň využití

podíl

ICT nebylo využito

80,1 %

jednoduchá prezentace učiva bez interakce žáků

11,1 %

využití speciálního SW bez interakce

1,7 %

využití speciálního SW s částečnou interakcí

6,8 %

využití speciálního SW s plnou interakcí

0,3 %

Tab. 1 – Podíl míry využití ICT (1, str. 17, tab. 17)

Tyto výsledky nevycházejí pro české pedagogy příliš lichotivě, a to především v souvislosti s přívlastkem dnešního světa (doby, generace) – digitální. Co je příčinou tak malého zapojení moderních technologií do výuky? V následující tabulce jsou důvody uváděné učiteli samými.

překážka

podíl učitelů

nedostatečná úroveň HW a SW

46 %

dostupnost ICT vybavení ve škole (ve smyslu umístění)

17 %

nedostatečná znalost obsluhy

14 %

nedostatek metodické podpory pro efektivní využití ICT

49 %

žádné omezení

19 %

Tab. 2 – Omezení v užití ICT (1, str. 16, tab. 16)

Nemělo by zůstat zcela bez povšimnutí, že koresponduje podíl učitelů, kteří ICT ve výuce využívají, a podíl učitelů, kteří nevidí žádná omezení v jejich zapojení. Podívejme se trochu podrobněji na jednotlivé překážky.

Nedostatečná úroveň HW a SW

Bohužel není zcela jasné, co všechno se pod touto odpovědí skrývá, což je škoda zvláště pro velké procento takto odpovídajících. Odpověď může být vykládána jako kritika vybavení, které školy již vlastní – rozumějme „je staré (zastaralé)". K takovému výkladu najdeme souvislosti v přehledu podílu PC podle stáří (1, str. 4, tab. 2). Přibližně 56 % počítačů či notebooků není starší pěti let. Jsou tedy zcela dostačující minimálně pro využití k jednoduchým prezentacím (stupeň 2 využití ICT).

Můžeme si ale tuto odpověď vyložit také ve smyslu nedostatečného počtu takových zařízení. Podle komentované zprávy (1, str. 4, tab. 1) připadá na 100 žáků 12,7 počítačů či notebooků. Což by ovšem mohlo značit pokles, neboť podle Ústavu pro informace ve vzdělávání (2, graf 4) v loňském roce připadlo na 100 žáků přibližně 15 stanic na 1. stupni a 18 stanic na druhém stupni základních škol u nás.

Nedostupnost ICT vybavení ve škole

Tento argument s velkou pravděpodobností souvisí se dvěma jevy. Jedním je umístění většiny počítačů i prezentační techniky do počítačových učeben, o které se pak případně musí vést „boje", a to především s vyučujícími předmětů vzdělávací oblasti ICT. Ti mívají do těchto učeben přednostní právo, neboť jsou nutným předpokladem výuky těchto předmětů. Na každou školu vychází v průměru 2,8 dataprojektorů, 1 interaktivní tabule a žádné hlasovací zařízení (1, str. 6, tab. 5). Je nutno si uvědomit, že jeden dataprojektor je obvykle vázán právě k interaktivní tabuli, takže mají pedagogové k dispozici 2–3 místa.

Nedostatečná znalost obsluhy

Všichni si ještě dobře pamatujeme éru školení Z, P apod. Podle zjištěných údajů 90 % pedagogů (1, str. 15, tab. 14) absolvovalo DVPP k základním uživatelským dovednostem. Ze zprávy již ale zcela jednoznačně nevyplývá, že všechny další nabízené možnosti v citované tabulce jsou podmnožinami těchto devadesáti procent. Nemůže tady zbylých 10 % považovat za podíl učitelů, kteří žádné školení neabsolvovali. O to více, že nevíme, jak jsou v této oblasti šetření postihnuti učitelé, kteří příslušné vzdělání nepotřebují.

Nedostatek metodické podpory

Na následující tvrzení se můžeme podívat ze dvou hledisek – zaprvé aktuálně nabízené kurzy a zadruhé školení v rámci SIPVZ. Jako vzorek pro v současné době nabízené kurzy zvolme nabídku Národního institutu pro další vzdělávání. Jako filtr berme pouze kurzy pro rok 2009, které jsou cíleny pro Předškolní a základní vzdělávání (kat. 02) nebo jako Další témata ke vzdělávání (kat. 05). Najdeme 4 na sebe navazující kurzy k eTwinningu, 1 kurz k mediální výchově, 2 kurzy zaměřené na MS Excel, 1 kurz na PowerPoint, 1 na digitální fotoalbum a 1 na interaktivní tabule – dohromady 10 kurzů (byl počítán jen druh kurzu nikoli jeho násobný výskyt na různých školicích pracovištích), z nichž ale jen 6 se věnuje významně metodické podpoře výuky. Kurzy NIDV jsou jako příklad vzaty proto, že se jedná o instituci přímo řízenou MŠMT a její nabídka by tedy měla odpovídat cílům, kterých chce ministerstvo dosáhnout. Podíváme-li se na kurzy, které měly probíhat v rámci školení SIPVZ (resp. kurzy Px), najdeme dokonce 14 kurzů se zaměřením ICT ve výuce různých předmětů.

Pak se tedy nabízí otázka, zda nedostatečná podpora byla či nebyla i v předchozím období, či zda probíhaly tyto kurzy „uspokojivě". Naučíme-li účastníky pouze kam všude se dá kliknout, co se dá a kam přesunout, jaké efekty to umí, nemůžeme to považovat za metodickou podporu v pravém slova smyslu. A protože se učitelé nedozvědí, kdy je ten který nástroj vhodné použít, jaké má výhody i nevýhody při implementaci do výuky, které dovednosti rozvíjí apod., stane se nástrojem, který do praxe neaplikují a časem dovednosti v něm získané úspěšně zase zapomenou, čemuž se není co divit.

Nedostatek kurzů v nabídce pak řeší další různé instituce – krajské vzdělávací organizace, univerzity či samotné základní a střední školy – v různých krajích různě úspěšně. Přílohou tohoto článku jsou některé z odkazů rozhraní věnujících se DVPP v krajích.

Na závěr si dovolím tři myšlenky.

Podle Evropské komise jsme v roce 2006 patřili na 11. místo v podílu pedagogů, kteří využili v posledních 12 měsících počítač ve výuce (3, graf 5). Bylo by možná vhodné podobné šetření provést znovu – ale i s menšími časovými úseky.

Ve dvou třetinách škol působí tzv. ICT metodik. Neměl by také on (podle názvu) poskytovat metodickou podporu pro počítačem podporovanou výuku? Není ovšem zavalen spravováním sítě a podobnými činnostmi, které ale nepatří mezi jeho povinnosti?

Co nás ovšem může mrzet nejvíce, je mělkost konstatování – v 80 % nebylo využito ICT. Ihned nás napadnou otázky: Mohlo být využito? (Měl v tu chvíli pedagog k dispozici neobsazené ICT?) Nerozhodl se učitel záměrně ICT tuto hodinu nevyužít? (A případně proč?) Bylo by pro danou hodinu lepší, kdyby bylo ICT využito? (Probíhala by hodina atraktivněji, efektivněji?) Toto ovšem nebylo cílem šetření. Věřme, že se v budoucnu dočkáme hlubšího zkoumání a zhodnocení věci.

Literatura a použité zdroje

[1] – MELICHÁREK, Kamil. et al. Úroveň ICT v základních školách v ČR. 2009. [cit. 2009-12-14]. Dostupný z WWW: [http://www.csicr.cz/upload/TZ ICT září 2009.pdf].
[2] – Vybavenost IT ve školství. 2009. [cit. 2009-12-14]. Dostupný z WWW: [http://czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vybavenost_it_ve_skolstvi].
[3] – Využití IT ve školství. 2009. [cit. 2009-12-14]. Dostupný z WWW: [http://czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vyuziti_it_ve_skolstvi].
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
zip
168.95 kB
Archiv
Sylaby školení Z, P (SIPVZ)

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Jan Berki Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie