Domů > Odborné články > Speciální vzdělávání > Kariérové poradenství pro osoby se zdravotním postižením není luxus, ale motivace a pomoc k aktivnímu životu
Odborný článek

Kariérové poradenství pro osoby se zdravotním postižením není luxus, ale motivace a pomoc k aktivnímu životu

22. 10. 2012 Speciální vzdělávání
Autor
Ivana Eliášková

Anotace

Lidé se zdravotním postižením mají většinou stejné aspirace a životní plány jako lidé bez znevýhodnění. Chtějí být společnosti užiteční, pracovně se realizovat, založit rodinu, věnovat se svým zájmům. Povinností státu je vytvářet takové podmínky, aby mohli své cíle naplňovat, a to jak osoby, které žijí s postižením od narození, tak jednotlivci, kterým se změnil zdravotní stav následkem úrazu nebo vážného onemocnění v průběhu života. Otázkami vyrovnávání příležitostí a naplňování práva na nezávislý a důstojný život osob se zdravotním postižením se Česká republika zabývá dlouhodobě. S cílem zachovat kvalitu života v maximální míře se státní politika zaměřuje na odstraňování diskriminačních faktorů a nastavuje systémy, které zaručí rovný přístup ve všech lidských činnostech, včetně přístupu ke vzdělávání, informacím a komunikaci. Do oblasti středního vzdělávání se tento trend promítá prostřednictvím systémových opatření, diverzifikovaných vzdělávacích trajektorií, změn v organizaci vzdělávání, zkvalitňování diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb žáků a rozvoje podpůrných opatření, včetně augmentativních a alternativních komunikačních systémů a pomůcek. Vzdělávání žáků se zdravotním postižením by kromě hodnoty jako takové mělo vést k seberealizaci a ekonomicky aktivnímu životu, tzn. k profesnímu uplatnění a zapojení do celospolečenského dění.

Cíle kariérového poradenství

Na cestě k naplňování osobních cílů, při výběru vzdělávání, plánování budoucího uplatnění a rozvojových aktivitách hraje klíčovou úlohu kariérové poradenství. Vytváří pevné pojítko mezi vzděláváním a sférou práce a pomáhá eliminovat rizika spojená s pracovním uplatňováním. Podmínkou účinnosti kariérového poradenství je status  veřejné služby a zajištění široké dostupnosti všem občanům, tzn. nejen v rámci školního vzdělávání, ale i mimo školu. Poradenství musí mít motivační charakter, v uživateli (žákovi, klientovi) by mělo vzbuzovat zájem o osobní rozvoj a mobilizovat vlastní síly k řešení problému. Pro žáky se zdravotním postižením má kariérové poradenství mimořádný význam z více důvodů, kdy musí vyvolávat aktivní zájem o svou budoucnost a zároveň nabízet různé cesty.
 
Pojem kariérové poradenství se u nás zavedl teprve nedávno. Přinesl nový pohled na rozvoj lidského potenciálu a širší souvislosti spojené s celým životem jedince. V tomto smyslu je dnes přesnější výraz celoživotní kariérové poradenství. Zahrnuje komplex poradenských služeb, které pomáhají jednotlivcům jak při rozhodování v otázkách vzdělávání a osobního nebo profesního rozvoje, tak při hledání zaměstnání. Uživateli kariérového poradenství tak mohou být žáci škol a jedinci, kteří ještě nevstoupili na trh práce, ale i dospělí, kteří se chtějí dále vzdělávat nebo hledají nové uplatnění, a lidé, kteří se po delší době vrací na pracovní trh (např. dlouhodobě nezaměstnaní).
 
Podstata kariérového poradenství spočívá v motivaci k rozvíjení potenciálu jedince, které jednoznačně zvyšuje jeho uplatnitelnost na trhu práce. Moderní kariérové poradenství užívá v tomto smyslu pojem flexicurity (slovo složené z anglických slov flexibility a security). Představuje dobře připravenou flexibilní pracovní sílu s širokými kompetencemi pro zaměstnavatele, která je zároveň svými znalostmi a dovednostmi zabezpečena proti nezaměstnanosti.

Školní kariérové poradenství

Na středních školách jsou v roli poskytovatelů kariérového poradenství obvykle výchovní poradci a třídní učitelé, ale i další učitelé. Se žáky mohou pracovat každodenně, vést je, vzdělávat a informovat tak, aby byli všestranně připraveni jak na další vzdělávání, tak pro praktický život. Na základě legislativního ukotvení nové koncepce poradenských služeb poskytovaných ve škole (zákon č. 561 / 2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) se ve školách rozvíjí tzv. školní poradenská pracoviště, která rozšiřují služby o působení  psychologa, speciálního pedagoga a metodika prevence. Tým odborníků by měl zajistit vyšší kvalitu poradenství a rychlou dostupnost pro žáky a jejich rodiče.
 
Zatímco výchovní poradci se budou věnovat výhradně kariérovému poradenství, školní specialisté mohou řešit výchovné problémy a vzdělávací potřeby žáků. Tento model je školami hodnocen poměrně pozitivně, zejména v souvislosti s nárůstem speciálních vzdělávacích potřeb žáků a častějším výskytem sociálně patologických jevů. Za zajištění, rozsah a kvalitu školních poradenských služeb odpovídá ředitel školy, externě jsou tyto služby hodnoceny Českou školní inspekcí.
 
Dnes je výchovný (kariérový) poradce ve škole spíše průvodcem, rádcem, trenérem a koučem. Žáky provází na cestě poznávání a mohou s ním konzultovat své problémy. Důležitým aspektem je osobnost poradce a jeho schopnost komunikovat se žáky (podle šetření NÚV o službách kariérového poradenství žáci vysoce oceňují u školních poradců vedle odborných znalostí i respekt vůči žákovi). Ve školách je kariérové poradenství realizováno dvěma formami, z nichž frekventovanější je skupina v rámci výuky. Individuální služby závisí na poptávce a potřebách žáků, případně rodičů. Pro zvyšování kvality školního kariérového poradenství je v zájmu každé školy, aby průběžně zjišťovala názory, postoje a potřeby žáků i jejich rodičů, např. formou anonymního dotazníkového šetření, diskuze na školním webu apod.
 
Žáci se zdravotním postižením se zpravidla neobejdou bez služeb speciálně pedagogických center, která koexistují se speciálními školami, ale poskytují pomoc i žákům integrovaným v běžných školách. Poskytují servis podle individuálních potřeb žáka a zajišťují podpůrnou péči a odbornou pomoc při pedagogické a sociální integraci žákům, jejich zákonným zástupcům i pedagogům, kteří s těmito žáky pracují. Školy, které vzdělávají žáky se zdravotním postižením, by měly s takovým pracovištěm úzce spolupracovat, stejně tak je nutná spolupráce rodičů a dalších odborníků, např. lékařů, sociálních pracovníků.

Mimoškolní poradenství

Své potřeby a problémy mohou žáci se zdravotním postižením a jejich rodiče konzultovat podle svého uvážení i mimo školní prostředí. V rezortu práce a sociálních věcí působí hustá síť informačních a poradenských středisek při úřadech práce, která disponují aktuálními informacemi o situaci na trhu práce, žádaných profesích a obsahu pracovních činností. V oblasti školství se centrálně zabývá problematikou žáků a absolventů se zdravotním postižením Národní ústav pro vzdělávání a jeho Centrum kariérového poradenství, které poskytuje žákům i dospělým lidem se zdravotním postižením konzultace k počátečnímu i dalšímu vzdělávání, informace o obsahu vzdělávání a nabídce středních a vyšších odborných škol. Existují však i další organizace, které se kariérovým poradenstvím zabývají, např. síť informačních center pro mládež při Národním institutu dětí a mládež.

Kariérové vzdělávání

Významnou složkou kariérového poradenství je kariérové vzdělávání, jehož smyslem je celoživotně rozvíjet jedince podle jeho individuálních potřeb. Na úrovni středního vzdělávání se zaměřuje na sebepoznávání žáka, ujasňování jeho zájmů a schopností, plánování vzdělávacích a profesních cílů a zahrnuje informace o vzdělávacích příležitostech, prostupnosti vzdělávacího systému, pracovních perspektivách, přípravu na hledání zaměstnání aj. Ke kariérovému vzdělávání patří osvojování klíčových kompetencí a znalosti o celoživotním učení.
 
Kariérové vzdělávání je součástí rámcových vzdělávacích programů, např. ve společenskovědním a ekonomickém vzdělávání a v průřezovém tématu Člověk a svět práce. Po celou dobu studia se žáci učí objevovat a posilovat své silné stránky, zmírňovat nebo odstraňovat své nedostatky, realisticky plánovat vlastní kariéru a být za ni odpovědný, formulovat své myšlenky a potřeby, věcně argumentovat a prezentovat své postoje a názory. Na učitele jako poskytovatele kariérového vzdělávání jsou kladeny vysoké nároky, protože musejí reflektovat současné trendy pracovního trhu a při práci s žákem se zdravotním postižením objektivně vyvažovat jeho přání a cíle s reálnými možnostmi. Velmi přínosná je spolupráce s externími odborníky z praxe nebo specialisty, kteří se zabývají vzděláváním, např. v oblasti soft skills (měkkých dovedností).

Souvislosti mezi vzděláváním a trhem práce

Postupné otevírání systému speciálního vzdělávání a jeho začlenění do hlavního vzdělávacího proudu poskytuje žákům se zdravotním postižením nejen rozšíření vzdělávacích příležitostí, ale pestřejší výběr ze vzdělávací nabídky, a tím reálnější základ pro budování profesní kariéry. Od inkluzivního vzdělávání se očekává, že žáci se zdravotním postižením získají možnost lépe se rozvíjet a připravovat na praktický život v přirozeném prostředí mezi svými vrstevníky. Přidanou hodnotou takového společenství mladých lidí s různými odlišnostmi je získání vzájemného respektu a solidarity, které si všichni účastníci odnesou do dospělého života.
 
Integrativní tendence a především rozšíření vzdělávacích cest pro žáky se zdravotním postižením podporují nepříznivé ukazatele míry uplatnění na pracovním trhu této skupiny spoluobčanů. Podle sledovaných statistik nachází trvalé a dobře ohodnocené zaměstnání jen malý podíl z nich. K nejzávažnějším příčinám tohoto stavu patří nízká úroveň dosaženého vzdělání a deficit požadovaných obecných kompetencí, které by osobám se zdravotním postižením pomohly k rychlejší adaptaci v jiném oboru nebo odvětví.
 
Podle statistických údajů většina žáků se zdravotním postižením prochází přípravou v oborech s vyučením kategorie E, přestože trh práce nenabízí pro takové množství absolventů vhodné uplatnění a kvalifikační požadavky se stále rozšiřují. Školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (dříve speciální školy) se však zaměřují především na tento typ vzdělávání, s výjimkou neprofesní přípravy v oborech praktických škol pro žáky s kombinovanými a těžkými formami postižení. I výběr oboru vzdělání samotnými žáky je zatím orientován tímto směrem, a to i v případě, že preferují střední školu hlavního proudu. Za tímto stavem můžeme spatřovat chybějící kariérové informace o širokém spektru vzdělávacích příležitostí a patrně také skutečnost, že většina speciálních škol poskytuje jak základní, tak střední vzdělávání, a žáci plynule přecházejí z jednoho stupně na druhý v rámci jedné školy, aniž by poptávali jiné nabídky.

Příčiny a důsledky obtížné uplatnitelnosti

V důsledku klesající poptávky po nekvalifikované a málo adaptabilní pracovní síle je nízké vzdělání stále větším handicapem. Tito absolventi středních škol, ale i lidé starší s určitými pracovními zkušenostmi, mají jen malé šance najít odpovídající  uplatnění, a to jak na speciálním, tak otevřeném pracovním trhu. Situaci komplikují další faktory, např. omezené pracovní nabídky v místě bydliště při obtížné mobilitě uchazeče se zdravotním postižením, ale i nízká motivace a sociální odpovědnost zaměstnavatelů. Hospodářská komora ČR uvádí, že v roce 2010 připadalo na jedno volné pracovní místo pro osoby se zdravotním postižením v průměru 32,33 uchazeče (v některých okresech dokonce 300 i více). Ke konci března 2011 evidovaly úřady práce pouhých 2 203 volných pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením.
 
Bilance posledních let je taková, že zatímco v české populaci tvoří podíl ekonomicky aktivních občanů kolem 64 %, pracovní uplatnění našlo pouze 16 % osob se zdravotním postižením. Téměř 70 tisíc lidí s postižením je dlouhodobě v evidenci uchazečů o zaměstnání. Přitom podle vyjádření Národní rady osob se zdravotním postižením ČR většina osob se zdravotním postižením usiluje o pracovní zařazení. Vážný zdravotní stav nedovoluje pracovat zhruba čtvrtině těchto lidí a jen desetině se skutečně pracovat nechce.
 
V roce 2007 realizoval Český statistický úřad za mezirezortní účasti rozsáhlý výzkum, první svého druhu, který mapoval kvalitativní úroveň života osob se zdravotním postižením. Vyplynulo z něj, že koncem roku 2006 žilo v České republice kolem 1 015 548 občanů (dětí a dospělých) se zdravotním postižením, tj. 87 % české populace. Pokud jde o jejich nejvyšší dosažené vzdělání, ve věkové kategorii 15 a více let dosáhla téměř třetina mužů se zdravotním postižením pouze základního vzdělání a 30 % středního vzdělání s vyučením nebo bez získání výučního listu. U žen je situace obdobná – 45 % z nich má pouze základní vzdělání, 19% střední vzdělání s vyučením i bez vyučení. Vysokoškolské vzdělání získalo pouze 8 % mužů a 5 % žen.
 
Z celkového pohledu tak převládá počet osob se zdravotním postižením nad 15 let pouze se základním vzděláním. Druhou nejpočetnější skupinu tvoří lidé, kteří absolvovali střední vzdělávání s vyučením nebo bez výučního listu v délce 1 až 3 roky. Nezanedbatelnou skupinou jsou lidé bez vzdělání, tzn. s nedokončeným základním vzděláním v hlavním proudu nebo ve školách samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením. Zdroj uvádí více než 60 tisíc osob bez vzdělání, z toho ve věkové kategorii 15–29 let přes 16 tisíc (tj. cca 27 % v této skupině!). Šetření tak odkrývá jednu z nejzávažnějších příčin špatné uplatnitelnosti osob se zdravotním postižením.
 
Popisovaný nepříznivý stav umocňuje skutečnost, že jedinci se zdravotním postižením, kterým se delší dobu nedaří najít vhodné nebo dokonce jakékoli zaměstnání, jsou ohroženi vysoce rizikovým faktorem – sociální exkluzí, tedy opačným efektem, než o jaký se naše společnost snaží. Tito lidé obvykle ztratí motivaci a uvíznou v síti dlouhodobě nezaměstnaných, nebo žijí z přiznaných dávek sociální pomoci, případně s přispěním rodinných příslušníků. Řada z nich se musí celoživotně spokojit s příležitostnými pracemi a krátkodobými brigádami s nízkým finančním ohodnocením bez možnosti založit profesní kariéru a žít ekonomicky nezávisle. Jiní rezignují zcela a zůstávají v izolaci domácího prostředí.

Podpůrné aktivity při hledání zaměstnání

Pro osoby se závažnějšími formami zdravotního postižení je vhodnou cestou k seberealizaci a zachování kompetencí využívání denních sociálních zařízení a stacionářů, které poskytují spektrum služeb, včetně dalšího vzdělávání a zaměstnání v chráněných dílnách. V tomto směru by byla žádoucí další systémová řešení, např. cílené sociální služby, zejména v oblasti HR (Human Resources = lidské zdroje = personalistika) a rozvoj činností osobních asistentů, která mohou vstup na pracovní trh významně podpořit. Velmi účinné jsou aktivity neziskových organizací a občanských sdružení, které se zabývají tzv. podporovaným zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Pomáhají jim vyhledávat a zprostředkovávat pracovní zařazení na otevřeném pracovním trhu, ale často se zaměřují na komplexní pracovní rehabilitaci, tzn., že kromě aktivního hledání a pomoci 
udržet práci osobám se zdravotním postižením poskytují také poradenství v oblasti volby povolání a teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání.

Závěr

Nové přístupy kariérového poradenství podporují rozvoj lidského potenciálu, duševních a tělesných schopností, nadání a kreativity a akcentují individualitu jedince. Cílem kariérových služeb ve škole je, aby si žáci se zdravotním postižením, ale i s jiným znevýhodněním, uvědomili vlastní hodnoty, posílili své sebevědomí, byli pozitivně motivováni a aktivně vytvářeli tlak a poptávku po širším vzdělávání a uplatnění na pracovním trhu. Škola jako moderní otevřená instituce má v tomto směru jedinečnou příležitost připravovat své žáky ke spokojenému osobnímu, občanskému a profesnímu životu.

Použitá literatura

Zákon č. 561 / 2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění.

Vyhláška MŠMT č. 73 / 2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění.

Vyhláška MŠMT č. 72 / 2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, v platném znění.

Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006–2009.

Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014.

Výsledky šetření o zdravotně postižených osobách v České republice za rok 2007. Český statistický úřad, 2008.

Prezentace z konference Zaměstnávání osob se zdravotním postižením aneb diverzita po česku, 2011.

http://www.nrzp.cz/dokumenty-odkazy/dokumenty-k-problematice-ozp.html  

http://www.diverzitaproozp.cz/aktuality/66




Článek je zpracován na základě metodické příručky Vzdělávání žáků se zdravotním postižením ve středních školách. Jezberová, R. a kol. Praha: NÚV, 2012. ISBN 978-80-87063-55-2.

Projekt Kurikulum S - podpora plošného zavádění školních vzdělávacích programů trval od 1.4.2009 do 30.6.2012, realizovalo ho MŠMT ve spolupráci s Národním ústavem pro vzdělávání, školským poradenským zařízením a zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníků jako partnerem.

Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Ivana Eliášková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Speciální vzdělávací potřeby