Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Nuda. Počátek kybernetické šikany
Odborný článek

Nuda. Počátek kybernetické šikany

12. 5. 2011 Základní vzdělávání
Autor
Jan Bartoněk

Anotace

Nepřeberné množství moderních technologií, snažících se nás zabavit, má někdy právě opačný účinek a vnitřně nás ubíjí. Neschopnost zbavit se nudy může vést až k agresi, násilí a kybernetické šikaně.

Zatím nejprogresivnější multimédium na světě je počítač. Usnadňuje přístup k modernímu způsobu zábavy. Můžete s jeho pomocí napsat knihu, namalovat obraz, skládat hudbu a mnohem, mnohem víc. Přesto se cítíme poněkud omezeni, pokud nemáme počítač propojený s ostatními, pokud nejsme na internetu. Někteří dokonce pociťují nepříjemné pocity, když nemohou být online. Vzpomeňte si možná sami na sebe, jak se rozčilujete, když „ten internet zase nefunguje.“

Internet pro spoustu jeho uživatelů znamená svobodu. Nabízí neskutečné možnosti. Komunikace online, offline, videochat, hry, zábava, přímé přenosy, aktuální dění, pro někoho práce, dokonce možnost najít lásku, přátelství. Obsahuje nepřeberné množství informací od  hodnotných až po zcela triviální. Dotýká se všech oborů lidské činnosti jako umění, věda, společnost, politika, reklam... Zdá se, že všechno se dnes točí kolem internetu. Je tedy vůbec možné se v takovém prostředí nudit?

Internet je svět bez hranic, ale právě to bývá problém pro ty, kteří nemají z reálného prostředí dostatečnou schopnost „se zabavit“. Narážíme zde na problém, který by se dal nazvat internetová nuda. Jak si ukážeme, může mít širší důsledky, než se na první pohled zdá.

Stejně jako to, že člověk k dobrému psychickému stavu potřebuje spánek, byla dokázána lidská potřeba přijímání určité míry podnětů. V normálním životě jsme jimi doslova obklopeni. Ať už vědomě nebo nevědomě vnímáme všechno, co se kolem nás děje a reagujeme na to. Jdeme po ulici a uvidíme billboard s reklamou na rychlé občerstvení. Jen tento pohled může u některých lidí vyvolat pocit hladu.

Psycholog Erich Fromm poukázal na souvislost mezi nudou a lidskou agresivitou. K pochopení problému je důležité porozumět rozdílu mezi podněty „prostými“ a „rozvíjejícími“. Prosté podněty nás nutí k tomu, abychom na ně pouze reagovali, ale dále svou aktivitu nerozvíjíme. Podnět tak přijímáme pasivně. Rozvíjející stimul nás naopak nutí k aktivitě, k další činnosti. Jde vždy  o individuální záležitost. Pro lepší představu si uveďme příklad.

Zatímco stejný obsah výuky připadá některým žákům zajímavý, vyvolává v nich potřebu problémem se zabývat, někdy jim takzvaně „nedá spát“, je totéž pro jiné žáky ke spánku ubíjející nuda. Snaha pedagoga je v tomto případě jen jeden z možných způsobů, jak z prostého podnětu udělat rozvíjející. A jak víme, dá to vždy velkou práci, navíc motivovat úplně všechny žáky se většinou nepodaří.

„Nudím se“ je slovo, které slyšíme velmi často. Jak jsme uvedli, je člověku dána potřeba být stimulován a tím se nudy zbavovat. Ze života známe také to, že i nejzábavnější činnost se stane po mnohém opakování pro nás nezáživnou. Je to proto, že mozek tento stimul časem vyhodnotí jako nepotřebný. Nevyvolává v nás takové podráždění jako při prvním kontaktu a máme potřebu ho obměnit. Existuje ale jedna oblast, která člověka neomrzí nikdy, protože je mu vrozená, aby přežil. Jde o pudy (instinkty).

Tvůrci pornografických stránek reagují na naši potřebu uspokojení sexuálního pudu. Jejich obsah se dá zařadit mezi podněty prosté, tedy nerozvíjející. Stejně tak nahrávky zachycující násilí a vraždy, dále tzv. akční hry, zaměřené na likvidování nepřátel. Jejich jediným cílem je samoúčelná agrese, která opět reaguje na pud agresivity. O vlivu počítačových her se vedou rozsáhlé diskuze, ale jisté je, že v některých hrách zcela zřetelně chybí nějaký vyšší cíl nebo cesta k zamyšlení se nad hlubším smyslem konání hráče. Hry by měly sloužit jako rozvíjející stimul, ale bývá tomu někdy právě naopak. Důležitou otázkou je, proč jsou zmíněné stránky těmi nejnavštěvovanějšími a brutální hry pro hráče těmi nejatraktivnějšími?

Odpověď můžeme najít nejen v současném způsobu přijímání informací, ale v celkovém přístupu k prožívání některých lidí. Velké množství z nich se staví do role pasivních příjemců, což jim na jedné straně život zdánlivě usnadňuje, přitom v pozadí jim působí frustraci. Pasivní způsob reakce na podněty způsobuje jejich nevědomou deprivaci. Takoví lidé poté mluví o tom, že se cítí prázdní. Svoji prázdnotu se pak snaží naplnit rychlým uspokojením potřeb. Jedním způsobem je například užívání drog. Ty pak přebírají roli náplně života. Závislost na uspokojování potřeb se ale netýká jen drog. Někteří lidé o sobě říkají, že jsou závislí na práci, na adrenalinu nebo třeba na internetu. Ve skutečnosti někteří z nich svojí neustálou činností jen maskují vlastní vnitřní frustraci.

„Velká většina lidí sice netrpí žádnou těžkou nemocí, ale přesto je můžeme pokládat za postižené lehce patologickým jevem, totiž nedostatečnou vnitřní činorodostí. Takoví lidé pociťují nudu, pokud si nemohou opatřovat stále se střídající prosté – nikoli aktivizující – podněty.“

Na otázku, jak trávíte čas na internetu, vám lidé chápaní jako činorodí odpoví, že například chodí na chat, aby tam našli nové známé, kteří jsou ze zahraničí. Jejich cíl je nejen se seznámit, ale zároveň si třeba procvičovat cizí jazyk. Nebo se zapojují do diskuzních fór, kde se baví o tématech, která je zajímají. Lidé z první skupiny jsou neuvěřitelně nadšeni z toho, že mohou na internetu sledovat své oblíbené pořady, stahovat nejnovější hudbu, a to vše jim pomáhá rozvíjet jejich záliby v normálním životě.

Na stejnou otázku lidé zvyklí přijímat podněty pasivně odpoví, že na chat chodí spíš z nudy. Nejčastější frází je přece: „Pokecá někdo?“ nebo „nuuudaaaa“ atp. Paradoxně jejich princip chování na internetu je stejný jako u lidí z první skupiny, ale jejich oblast zájmu je zcela jinde. Na internet přicházejí zažít vzrušení, které se jim nenabízí v dostatečné míře v jejich normálním životě. Pokud není jejich potřeba uspokojena, vytvoří si někdy situaci sami. A zde narážíme na problém vzniku některých nebezpečných komunikačních praktik. Tím, že si sami navodí situaci vzrušení, stane se z původně prostého stimulu také rozvíjející, ale ve zcela jiné oblasti, než kterou požadujeme. Takoví uživatelé poté vyhledávají nebo sami vytvářejí senzace, posílají dál poplašné zprávy, vedou agresivní spory s dalšími uživateli, pokouší se prolomit cizí účty, vydávají se za někoho jiného atd. Ale i toto chování je vždy uspokojí jen částečně, proto se jejich chování přenáší z internetu do reality, jako je tomu třeba u šikany.

Nezáleží tedy na samotném podnětu, ale naší schopnosti zpracovat ho. Jako jedna z možností prevence násilí (nejen na internetu) se tak jeví potřeba rozvíjet v dětech touhu po odhalování hodnot, jako jsou láska, přátelství a spravedlnost, před těmi, kterých lze možná dosáhnout snazší cestou, ale vedou ke špatnému cíli.

Literatura a použité zdroje

[1] – FROMM, Erich. Anatomie lidské destruktivity. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 487 s.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Jiří Zajíc
12. 5. 2011, 18:10
Rozhodně užitečný článek.Pokud by měl někdo zájem se na téma nuda podívat ještě z poněkud širší perspektivy, má možnost tady: http://www.katy…page& ;type=11&article=7372

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Prevence / sociální a patologické jevy