Praktický příklad k vlastnímu hodnocení školy - průběh vzdělávání

Oblast Průběh vzdělávání

Tato oblast zahrnuje:

• ŠVP a vzdělávací potřeby všech žáků;
• ŠVP a individuální vzdělávací programy;
• ŠVP a klíčové kompetence žáků vymezené RVP;
• ŠVP a jeho vyváženost a realizovatelnost;
• metody a postupy při realizaci ŠVP;
• efektivitu činnosti učitele;
• roli žáka v procesu učení;
• sebereflexi procesu učení žákem.

Soubor ukazatelů:

Příklady hodnocení

Nabízíme rozklíčované hodnocení na stupni 4 a 2, ostatní stupně 3 a 1 vyjadřují to, co nedosahuje stupňů 4 a 2.

Stupeň hodnocení 4:

Vymezené cíle v jednotlivých předmětech odpovídají předpokladům a schopnostem žáků. V ŠVP jsou akceptovány individuální zvláštnosti učících se, především žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami a talentovaných a nadaných žáků.

ŠVP rozvíjí individualitu žáka, osobnost žáka, nabídka volitelných a nepovinných předmětů je dostačující.

ŠVP respektuje vývojové zvláštnosti žáků vzhledem k jejich věku.

ŠVP zajišťuje mezipředmětové vztahy, vzdělávací obsah je logicky strukturován. Učivo v jednotlivých předmětech a ročnících je vhodně propojeno. Žáci si osvojují vzdělávací obsah v optimální posloupnosti a časové dotaci.

ŠVP je realizovatelný. Žáci si osvojují znalosti, dovednosti, zkušenosti a hodnotové postoje v souladu s jejich kognitivním a emocionálním vývojem.

Vyučovací jednotky mají jasně a přiměřeně vymezené výukové cíle.

Zvolené metody výuky umožňují a stimulují efektivní učení žáků a jsou adekvátní cílům, obsahu a schopnostem žáků, daným časovým možnostem a materiálním podmínkám. Aktivizují a motivují žáka k učebním činnostem.

Interakce a komunikace mezi žáky a mezi žáky a učitelem je harmonická a podnětná. Učitelé komunikují efektivně s celou třídou, skupinami a jednotlivými žáky. Otázky učitele jsou vhodně formulovány a odpovědi žáků jsou vyslechnuty pozorně a obratně využity. Učební úlohy jsou zajímavé a podporují učení žáků.

Učitel je facilitátorem žákova učení. Nové poznatky jsou konstruovány na základě vlastní zkušenosti a činnosti žáka, jsou pro žáka zajímavé a přínosné, jsou věcně správné.

Hodnocení žáků je integrální součástí vyučovací činnosti učitele, učitel disponuje širokým repertoárem metod hodnocení. Podmínky hodnocení jsou žákům známy. Hodnocení je objektivní, plánované a pravidelné.

Žáci mají odpovědnost za své učení. Tempo učení umožňuje žákům dosáhnout stanovených cílů. Žáci zažívají radost z úspěchu. Učitelé důvěřují ve schopnosti žáků. Žáci jsou aktivní v procesu učení.

Žáci většinou dokáží úspěšně pracovat v týmech.

Většina žáků se dokáže samostatně učit, efektivně pracovat s učebnicemi a ICT.

Žáci jsou vedeni k sebehodnocení. Silný důraz je kladen na vlastní hodnocení dosaženého výkonu a na určení dalšího postupu v učení.

Stupeň hodnocení 2:

Vymezené cíle v jednotlivých předmětech odpovídají nedostatečně předpokladům a schopnostem žáků. V ŠVP nejsou akceptovány individuální zvláštnosti učících se. ŠVP respektuje jen částečně potřeby žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami, nezahrnuje vůbec individuální vzdělávací programy pro nadané a talentované žáky.

ŠVP je málo orientován na žáka, nedostatečně rozvíjí jeho individualitu a osobnost, nabídka volitelných a nepovinných předmětů je malá nebo žádná.

ŠVP nerespektuje vývojové a věkové zvláštnosti žáků.

ŠVP zajišťuje nedostatečně mezipředmětové vztahy, vzdělávací obsah je sice logicky strukturován, ale učivo v jednotlivých předmětech a ročnících není propojeno. Vzdělávací obsah je předáván v nevyhovující posloupnosti s nedostatečnou časovou dotací.

ŠVP je jen částečně realizovatelný. Žáci si osvojují jen některé znalosti, dovednosti, zkušenosti a hodnotové postoje, a tyto jsou jen částečně v souladu s jejich kognitivním a emocionálním vývojem.

Vyučovací jednotky nemají jasně a přiměřeně vymezené výukové cíle.

Zvolené metody výuky nedostatečně stimulují efektivní učení žáků a nejsou vhodně volené vzhledem k cílům, obsahu, schopnostem žáků, daným časovým možnostem a materiálním podmínkám. Nedostatečně aktivizují a motivují žáka k učebním činnostem.

Interakce a komunikace mezi žáky takřka neexistuje, komunikace mezi žáky a učitelem je minimální. V hodinách převážně hovoří učitelé, žáci mají minimální možnosti ke komunikaci. Otázky učitele jsou nepřesně formulovány, žáci jim obtížně rozumí. Odpovědi žáků nejsou respektovány a vhodně využity. Učební úlohy jsou nezajímavé, nepodněcují žáka k řešení a nedostatečně podporují učení žáků.

Učitel je hlavním aktérem ve vyučovací jednotce. Nové poznatky jsou předávány v hotové podobě. Úlohou žáka je zapamatovat si učitelem sdělené poznatky a pak je reprodukovat. Role žáka je pasivní. Učební úlohy nestartují vyšší myšlenkové činnosti, podporují převážně reprodukci poznatků.

Hodnocení žáků je sice součástí vyučovací činnosti učitele, ale učitel disponuje omezeným repertoárem metod hodnocení, převažuje ústní zkouška. Podmínky hodnocení nejsou žákům známy. Hodnocení je subjektivní a nahodilé.

Žáci mají jen malou odpovědnost za své učení. Tempo učení neumožňuje většině žáků dosáhnout stanovených cílů. Většina žáků je neúspěšná v učení, pociťují nedostatečnou podporu v učení. Učitelé málo důvěřují ve schopnosti žáků. Žáci jsou pasivní v procesu učení.

Žáci neradi pracují v týmech.

Většina žáků se nedokáže samostatně učit, efektivně pracovat s učebnicemi a ICT. Sebehodnocení není chápáno jako součást procesu učení. Žáci jsou hodnoceni pouze učitelem. Žáci občas diskutují s učitelem o pokroku v jejich učení.

Příklad cílů a metod autoevaluace pro oblast Průběh vzdělávání