Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Pedagogická evaluace
Odborný článek

Pedagogická evaluace

25. 10. 2006 Základní vzdělávání
Autor
Danuše Nezvalová

Anotace

Charakteristika pedagogické evaluace a přesné rozlišení jednotlivých pojmů.

V současné době se termín evaluace stal jedním z nejvíce frekventovaných jak v pedagogické teorii, tak i v dokumentech vzdělávací politiky a v pedagogické praxi. Co vlastně tento pojem vyjadřuje?

Výraz evaluace je v češtině poměrně nový. Původ termínu je v latině, sloveso valere znamená být silný, mít platnost, závažnost. Z latiny se toto slovo přeneslo do angličtiny, kde anglický výraz pro evaluaci je evaluation a znamená obecně určení hodnoty, ocenění.

Evaluace je proces systematického shromažďování a analýzy informací podle určitých kritérií za účelem dalšího rozhodování (Bennet a kol., 1994).

Tato definice naznačuje, že evaluace by měla být:

  • systematická, tzn. explicitně vymezená oblast a její struktura;
  • provedena správně metodicky;
  • prováděna pravidelně;
  • řízena podle předem stanovených kritérií;
  • použitelná pro rozhodování a další plánování.

Současně s pojmem evaluace se vyskytují i další pojmy: hodnocení, sebehodnocení a autoevaluace (sebe-evaluace). Pokusme se i tyto pojmy velmi stručně objasnit a uspořádat vztahy mezi nimi. Termín evaluace pokrývá širší, komplexní význam. Evaluace vyjadřuje souhrnně teorii, metodologii a praxi veškerého hodnocení nejrůznějších vzdělávacích jevů.

Hodnocení se častěji užívá v širších kontextech běžné školní praxe, např. hovoří se o hodnocení žáků, práce učitelů apod. (Průcha, 1995)

Sebehodnocení je pojímáno jako neplánované a necílené nahodilé hodnocení každodenní praxe, které provádí každý jedinec bez dlouhodobější přípravy.

Pod pojmem autoevaluace (sebe-evaluace) rozumíme systematicky připravené a plánovité hodnocení, směřující podle předem stanovených kritérií k předem stanoveným cílům. (Roupec, 1997)

Autoevaluace je proces systematického sběru a analýzy informací za účelem vytvoření soudů o hodnotách založených na spolehlivých důkazech (Rogers a Badham, 1994). Tyto soudy se zaměřují na zjištění stavu dosažených konkrétních cílů. Měly by tedy vést rozhodování v oblasti rozvoje. Autoevaluace je často stavěna do kontextu cyklu monitorování, analýzy a revizí. (Tipple, 1989):

  • Monitorování je proces sběru a prezentování informací ve vztahu ke konkrétním cílům na systematickém základě. Vždy by mělo být vedeno s konkrétním úmyslem, toto úsilí by mělo být něčím zdůvodněno.
  • Autoevaluace přivádí tento proces o krok dále tím, že jsou informace analyzovány a vytvořeny soudy o hodnotách.
  • Revizí se rozumí reflexe postupu prostřednictvím dat z autoevaluace za účelem vytvoření rozhodnutí pro strategického plánování.

Autoevaluace (sebe-evaluace) školy je systematickým hodnocením dosažených cílů dle předem stanovených kritérií, prováděným pracovníky školy. Je autoregulačním mechanismem vlastní pedagogické práce školy. Poskytuje zpětnou vazbu o kvalitě a úrovni dosažených cílů vzhledem k projektovaným cílům. Vzhledem k tomu, že v české pedagogické literatuře je využíváno pojmů sebe-evaluace a autoevaluace ve stejném významu, doporučujeme rovněž využívat těchto pojmů stejným způsobem.

Schematicky lze tyto rozdíly mezi hodnocením a evaluací shrnout následujícím způsobem:

HODNOCENÍ
(neřízené hodnocení)
EVALUACE
(řízené hodnocení)
Kritéria:
  • nejsou vymezena;
  • indikátory výkonu nejsou stanoveny explicitně;
  • nejsou sdílena mezi partnery.
Kritéria:
  • jsou vymezena explicitně a odsouhlasena;
  • jsou stanoveny specifické oblasti priorit založené na vymezených cílech;
  • jsou formulovány indikátory výkonu.
Evaluační plán:
  • není přesně stanoven;
  • není jasné, co kdo bude dělat;
  • není konzistentní s cíli;
  • není připravován záměrně, je použit v případě potřeby.
Evaluační plán:
  • je strukturovaný;
  • je daná jasná odpovědnost;
  • jsou definovány explicitní vztahy s cíli;
  • vyžaduje detailní plánování.
Metody:
  • nejsou předem stanoveny;
  • metody jsou nekonzistentní;
  • nepromyšlená analýza dat.
Metody:
  • systematické;
  • přesně určené zdroje dat;
  • použit reprezentativní vzorek;
  • evaluační nástroje odpovídají metodám použitým pro sběr dat;
  • systematická analýza dat;
  • vypracování zprávy.

Literatura a použité zdroje

[1] – BENNET, N.; GLATTER, R.; LAVARIC, R. London, 1994.
[2] – NEZVALOVÁ, D. Kvalita a její řízení ve škole. Učitelské listy č. 2, roč. 9, s. 6 - 8. 2001.
[3] – NEZVALOVÁ, D. Jak pojímáme kvalitu a řízení kvality ve vzdělávání. Referát na konferenci Řízení kvality ve vzdělávání, Olomouc. 2001.
[4] – NEZVALOVÁ, D. Pedagogická evaluace ve škole. Učitelské listy č. 4, Příloha pro ředitele, s. I - IV. 2001.
[5] – NEZVALOVÁ, D. Pedagogická evaluace ve škole. In: Eger, L.: Komunikace školy s veřejností, s. 52 - 65. Plzeň, 2001.
[6] – PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha, 1995.
[7] – PRŮCHA, J. Pedagogická evaluace. Brno, 1996.
[8] – ROGERS, G.; BADHAM, L. Evaluation in the management cycle. In: Bennett, N. (ed): Improving educational management through research and consultancy. London, 1994.
[9] – ROUPEC, P. Vedení školy. Autoevaluace. Praha, 1997.
[10] – RÝDL, K. et al. Sebehodnocení školy. Praha : Strom, 1998.
[11] – TIPPLE, C. Measuring achievement. Education, 29. 1989.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Danuše Nezvalová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Autoevaluace školy