Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Druhý cizí jazyk v Evropě

Druhý cizí jazyk v Evropě

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
V době, kdy u nás začíná diskuze o postavení dalšího cizího jazyka (DCJ) v RVP ZV od školního roku 2012/2013 a kdy byly uveřejněny reakce škol na zvažované zavedení dalšího cizího jazyka jako povinného, je vhodné se podívat na situaci v evropských kurikulech. Pro srovnání řešení problematiky je dobré zavítat do sousedních zemí a do zemí východní Evropy.

Ve vybraných evropských zemích provedl Výzkumný ústav pedagogický v Praze výzkum, který zjišťoval, zda je aktuálně druhý cizí jazyk[1] v kurikulu dané země zařazen jako povinný či volitelný, v obojím případě od kterého ročníku a od jakého věku žáka. V příloze uvádíme výsledky výzkumu a dále výčet jazyků, které se nejčastěji objevují v dané zemi v pozici druhého vyučovaného cizího jazyka. Přehled zemí zahrnuje předpokládaný věk žáka v ročnících, které odpovídají ročníkům (1. – 9. ročník) základní školy. Vzdělávání od 10. ročníku chápeme jako střední vzdělávání, které do naší analýzy nezahrnujeme.[2]

Napříč evropskými státy nelze spolehlivě srovnávat postavení druhého cizího jazyka ani podle stupňů vzdělávání, ale ani podle ročníků. Ve většině evropských zemí probíhá primární vzdělávání žáka ve věku od 6 do 12 let; na primární vzdělávání navazuje vzdělávání sekundární. Pro relevantní srovnání se systémem českého základního vzdělávání bylo nutné vzít v úvahu tyto aspekty: 1. organizační vymezení jazyků je velmi různorodé, protože odpovídá odlišnostem jednotlivých vzdělávacích systémů, 2. začátek povinné školní docházky je v některých zemích oproti ČR odlišný.

Srovnání mohou komplikovat specifika jednotlivých zemí, protože v některých z nich je možné vyučovat druhý povinný cizí jazyk od různých ročníků. Například v Nizozemí je druhý cizí jazyk povinný pro velkou část žáků, ale ne pro všechny. Ve Slovinsku probíhá v současné době pilotní projekt, kterého se účastní většina škol a v němž je vyučován druhý cizí jazyk jako povinný. Očekává se, že po skončení projektu bude druhý cizí jazyk vyučován v celé zemi povinně. Ve Švédsku je druhý cizí jazyk zčásti povinný a zčásti volitelný. To znamená, že se žáci vedle prvního jazyka angličtiny povinně učí buď francouzštinu, němčinu či španělštinu, nebo tzv. rozšířenou švédštinu a angličtinu nebo jiný mateřský jazyk. Druhý jazyk si zpravidla vybere asi 80 % žáků, ale pouze 55–60 % žáků studium druhého jazyka dokončí.

Francouzskou a německou komunitu Belgie vyhodnocujeme jako dva odlišné státy a obdobně i dva vybrané regiony Španělska. Itálie je započítána jak do skupiny států, které nabízejí druhý cizí jazyk jako povinný, tak i do skupiny států, které nabízejí druhý cizí jazyk jako volitelný, protože její vzdělávací systém umožňuje obojí. Německo a Rakousko je započteno do skupiny států s volitelnou nabídkou, protože druhý cizí jazyk je povinně nabídnut jen na vybraném typu školy a nikoliv ve všeobecném vzdělávání.

Z výzkumu vyplývá, že u postavení druhého cizího jazyka v evropských státech v rámci základního vzdělávání jednoznačně převládá status POVINNÝ (v 18 z uvedených států), a to v průměru od 6. ročníku. Druhý jazyk je volitelně nabízen v 10 z uvedených evropských států.

Koncept cizojazyčné výuky v anglosaských zemích nebo v zemích s historicky daným vícejazyčným kontextem, jako je Švýcarsko, Lucembursko či Belgie, není pro ČR plně relevantním srovnáním. Kde ale můžeme hledat četné společné vývojové linie, jsou země bývalého východního bloku. Všechny tyto státy musely projít obdobným porevolučním vývojem jako Česká republika. Až doposud se potýkají s podobnými problémy jako české jazykové vzdělávání, tj. s nedostatkem kvalifikovaných učitelů, nedostatkem učebních pomůcek a učebnic, především pro jazyky vyučované v pozici druhého jazyka.

Níže uvádíme postavení druhého cizího jazyka v těchto zemích:

země

povinný (P)/volitelný (V)

vyučován od ročníku (věk žáka)

Bulharsko

P

od 9. ročníku (od 15 let)

Estonsko

P

od 6. ročníku (od 12 let)

Litva

P

od 5. nebo 6. ročníku do 10. ročníku (od 11/12 – 16 let)

Lotyšsko

P

od 6. ročníku (od 12 let)

Maďarsko

P

od 9. ročníku (od 14/15 let)

Polsko

P

od 7. ročníku (od 13 let)

Rumunsko

P

od 5. ročníku (od 12 let)

Slovensko

P

od 6. ročníku (od 12 let)

Slovinsko

P

od 7. ročníku (od 12 let)

Ve všech zemích bývalého východního bloku je další cizí jazyk do kurikula zařazen v průměru od 7. ročníku jako POVINNÝ. Pokud byl v některé z těchto zemí v posledních letech měněn status druhého cizího jazyka, tak vždy z volitelného na povinný. Při úpravě statutu druhého cizího jazyka je obecnou tendencí zahajovat výuku co nejdříve.

 


[1] V textu jsou používány synonymické výrazy další cizí jazyk a druhý cizí jazyk. České kurikulum pracuje s termínem další cizí jazyk.

[2] Pro srovnání pozice dalšího cizího jazyka jsme záměrně z výše uvedených důvodů nevyužili Mezinárodní standardizovanou klasifikaci vzdělávání dle organizace UNESCO (1997): ISCED – International Standard Classification of Education, která používá označení ISCED 1 – primární vzdělávání, ISCED 2 – nižší stupeň sekundárního vzdělávání a další. Více na http://www.uis.unesco.org

Přílohy:
NáhledTypVelikostNázev
doc81 kBPříloha – Přehled evropských zemí
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám