Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Těšíme se na Ježíška
Odborný článek

Těšíme se na Ježíška

13. 4. 2010 Základní vzdělávání
Autor
Eva Fišerová

Anotace

Štědrovečerní večeře spojená se setkáváním rodin, rozdáváním dárků, pečením cukroví i půlnoční mše s podmanivou hudbou koled patří k ježíškovské tradici českých Vánoc. U nás vždycky nosil dětem dárky Ježíšek. Žáci se prostřednictvím vyprávění, doprovodného textu, testu a dalších aktivit seznámí s tradiceni i dnešním pojetím Vánoc.

Ježíšek je v mnohých rodinách tajemné slovo, které děti milují. Věří na Ježíška, píší mu dopisy se svými přáníčky, dávají je za okno nebo posílají na Boží Dar. Každý z nás si asi Ježíška představuje jinak. Je to miminko? Je to anděl? Ježíšek je často podobný knižním nebo filmovým postavám, ale stejně si ho každý představuje po svém. V tom je jeho půvab. Pro mnohé z nás je to nadpřirozená bytost, která rozdává dárky pod vánoční stromek. Nejčastěji je vyobrazován jako malé dítě nebo jako Pražské Jezulátko.

U nás doma nosí dětem dárky Ježíšek. Ale jak tato tradice vznikla? Ježíšek je zdrobnělina jména Ježíš Kristus, jehož narození křesťané o Vánocích slaví. Příběh jeho narození v Betlémě přitahoval po staletí pozornost lidí a pravděpodobně dal křesťanský ráz starším svátkům, kdy se slavil slunovrat.

První záznamy o „obdarování” jsou ze 14. století, kdy tovaryši vyráběli drobné dárky pro své mistry, a ti je jako poděkování zvali na hostinu. Bohatší často posílali dary prostřednictvím poslů. Byly to předměty noblesní, uložené v ozdobných miskách. V pozdějších stoletích se dávaly i věci potřebné, zpravidla oblečení. A dětem samozřejmě hračky. Smyslem bylo udělat druhým radost drobností, nikoli ohromit a ukázat se – jak to s sebou přinesla spotřební společnost posledních desetiletí. Díky zápisům Benediktinů také víme, že už za vlády Lucemburků se lidé o Vánocích nezřízeně přejídali a oddávali se veselí a neřestem. Mluvíme samozřejmě o lidech bohatých a bohatších, o statkářích, šlechtě a o zámožných měšťanech v pozdější době. Ti chudí, nádeníci, námezdní dělníci a jim podobní si Vánoce vytvářeli podle svých možností.

Staročeské Vánoce

Češi se v 19. století těšili na příchod Vánoc dlouhé týdny a vůbec jim nevadilo, že peněz je poskrovnu a vánoční dárky, které nadělí Ježíšek, budou nejspíše velmi potřebné věci. Dříve nebyly Vánoce ani tak o dárcích, jako spíše o vzájemné lásce a přátelství, radosti a pocitu sounáležitosti v rodině, která se sešla ke společným oslavám pod rodným krovem. Několik dnů před Vánocemi napekly hospodyně chléb a uložily ho do ošatek. V bohatších domácnostech daly k bochníkům péct také pečlivě upletené, žloutkem potřené a máslem pomaštěné vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. O Štědrém dnu od časného rána praskal v peci a kamnech oheň. Připravovala se štědrovečerní večeře. Vařil se hrách, čočka, několik druhů polévek, mezi nimiž nechyběla bramboračka a rybí polévka, pekl se kuba z krup a česneku. Zatímco se hospodyně snažila v kuchyni zabavit děti, přinesl v některých krajích hospodář tajně stromeček a ustrojil ho do slavnostního hávu. Jinde se stavěly betlémy. Lidé se od rána postili, aby večer uviděli „zlaté prasátko”.

S přicházejícím soumrakem děti stále častěji vybíhaly ven, pozorovaly nebe a hlídaly, kdy se objeví první hvězdička. S první hvězdou si rodina sedla k slavnostnímu stolu, který se pokrýval bílým ubrusem a jeho nohy se omotaly řetězem, který měl symbolizovat rodinný kruh a měl chránit polnosti hospodáře před zloději. Doprostřed stolu se položila ošatka s česnekem, kterému byla přisuzována ochranná moc. Vedle byl položený křížek, svícen, bochník chleba a hrníček medu. Večeři zahajovala společná modlitba, vzpomínka na uplynulý rok a poděkování Bohu za vše dobré, co přinesl, i za to, co vzal. Nejdříve hospodyně postavila na stůl mísu s hrachem. Klíček hrachu má podobu kalichu a podle tradice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Potom paní domu odebrala z mísy po lžíci pro každé z domácích zvířat. Teprve pak si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Po hrachu se podávaly polévky pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se dávaly na jeden talíř a po večeři je hospodář odnesl ve lněném ubrousku pod jabloň. Naposledy se na stole objevila vánočka, cukroví, sušená jablka, ořechy a závin. Pila se bílá káva, čaj, nechybělo ani trochu piva, vína nebo hlt pálenky pro dobré zažití. Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář do místnosti stromeček ověšený jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, ořechy a řetězy. Na stromečku se zapálily svíčky a všichni zpívali koledy. Potom se rozdávali dárky.

O Štědrém večeru se po večeři věštilo. Na stůl se postavilo umyvadlo a pouštěly se v něm lodičky ze skořápek vlašských ořechů. Lilo se olovo. Přes rameno se směrem ke dveřím házela bota. Na venkově děvčata třásla bezem. Vdala se tam, odkud se ozval štěkot psa. Vyvrcholením štědrovečerních oslav byla půlnoční mše. K tomuto dni se v Čechách váže několik pranostik: „Když Kateřina po ledě chodívá, Eva potom blátem oplývá”, „Je-li na Štědrý den východ slunce jasný, urodí se jarní obilí”, „Svítí-li na Štědrý den od deváté hodiny jasně slunce, bude krásné počasí na žně obilné, senné i otavové”, „Na Štědrý večer hvězdičky, ponesou slepičky”.

Štědrým večerem končí Advent a také postní období. Samotné vánoční svátky začínají až narozením Páně 25. prosince (Boží hod vánoční, tj. 1. svátek vánoční). V názvu svátečního večera je obsažena štědrost, milosrdenství a láska, to znamená, že si ten večer lidé dopřávali opravdu bohatou krmi, složenou z devatera chodů. Už v raném středověku se tradovalo, že žádný hospodář není tak chudý, aby rodině, děvečkám, pacholkům a dalším potřebným nevystrojil okázalou hostinu. V tento den dostávala čeleď výslužku od hospodáře. Ten přilepšil i všem hospodářským zvířatům a rostlinám. Věřilo se, že to přinese vyšší užitkovost zvířat a bohatou úrodu z polí. Dobytek dostával kousky od večeře, pro psa a kočku bylo v míse něco na přilepšenou, vývarem nebo vodou, používanou ke spařování moučníků, se oblévaly stromy v sadě nebo se k nim zakopávaly rybí kosti. I pocestný dostal svůj díl. Často se zapomíná, že tento den slaví svátek Adam a Eva, první lidé, o kterých se mluví v Bibli ve spojitosti se stvořením světa a o prvotním hříchu.

Tradice, že v Česku a dalších středoevropských zemích dárky nosí Ježíšek, je známa. V zahraničí nadělují dětem dárky různí „vousatí dědové”, „skřítkové”. Samotné prožívání vánočních svátků a nadělování dárků se značně liší s ohledem na historické tradice.

U našich sousedů v severním Německu má Ježíšek podobu starého muže s rezavými vlasy a vousy, používá osedlaný divoký vítr. A jmenuje se Weihnachtsmann. Na jihu je to spíš Ježíšek podobný tomu našemu. Také v Rakousku přináší dětem dárky Ježíšek, přivolaný cinkáním zvonečku. To v Rusku je Štědrý den obyčejným pracovním dnem, neboť v této zemi se slaví pravoslavné Vánoce až 6. a 7. ledna. V dřívějších dobách byly svátky spojeny s velkým množstvím tradic. V roce 1918 byly oslavy zakázána, a tak se vytratilo i dodržování těchto tradic. Dnes většina Rusů slaví Nový rok s jolkou (vánoční stromeček) a dárky od Dědy Mráze. Děda Mráz používá saně, cestuje až z daleké Čukotky a doprovází ho Sněhurka v bílém kožíšku.

Ve Spojených státech amerických jsou Vánoce velkým svátkem, a to 25. prosince. Tento den jsou všude rozsvícena světýlka, lidé si oblékají trička s vánočními motivy, domy (vně i venku) jsou velkolepě vyzdobeny. Dárky nosí Santa Klaus.  Tradičně v noci z 24. na 25. prosince „přiletí” na svých saních tažených soby.  Do domu se dostává komínem. Tam dá dárky do punčoch, které si děti nachystaly na krbovou římsu. Štědrý večer se ve Francii tradičně slaví v kruhu rodinném. Večer 24. prosince dávají děti své vyčištěné boty před domácí krb nebo na jiné místo v obytné místnosti. Věří a hlavně doufají, že Pere Noel (Otec Vánoc) jim boty naplní dárečky. S Pere Noelem chodí ve Francii i jeho partner Pere Fouettard (v překladu Otec Políček). Severní Francie je známá tím, že zde děti dostávají dárky již 6. prosince, na den Sv. Nicholase, místo na Štědrý den. V Řecku dárky přináší Saint Vassilius (sv. Basilej), ale až v noci na 1. ledna. Ten den se také koná slavnost Obnova vod, kdy lidé vyprázdní všechny džbánky a naplní je svatobasilejskou vodou.

Stejně jako v Rusku, tak i v Itálii je Štědrý den běžný den, je jen zakončen půlnoční mší (nejznámější je ve Vatikánu v chrámu sv. Petra), svátky začínají až na Boží hod obědem (25. prosince), a to po papežově požehnání Urbi et Orbi.
V některých rodinách dostávají tento den ráno děti také dárky. Hlavní  obdarovávání je však až 7. ledna. To  létá na koštěti čarodějnice Befana, která komínem hází hodným dětem dárky, zlobivým naděluje uhlí.

Ve velké Británii – v předvečer 25. prosince – děti na krbovou římsu zavěsí červenou punčochu, dárky do ní v noci spustí komínem Father Christmas, který kolem projíždí se sobím spřežením. Ve Švédsku je Štědrý den rodinným svátkem s návštěvami a slavnostní večeří. Dárky roznáší vánoční kozel s rohy ozdobenými červenou stuhou. V další zemi severní Evropy, ve Finsku, nosí dárky Joulupukki. Finský Ježíšek klepe na vchodové dveře (neboť ho představuje člen rodiny či kamarád ) a dává dětem dárky. V Polsku, kde má náboženství silný vliv, je  Štědrý den  dnem přísného půstu, večer se ale podává dvanáct chodů jako je měsíců v roce. Dárky rozdává dětem Ježíšek. Nejdříve dostavájí děti dárky v Belgii a Nizozemí. Zde vozí dárky Sinterklaas (sv. Mikuláš) se svým pomocníkem Zwartem Pietem (Černým Petrem). Jezdí  již 5. prosince večer od domu k domu a rozdává dárky do připravených zimních bot. Děti mu na oplátku chystají oves a cukr pro jeho koně.

24. prosince – o Štědrém večeru – chodí lidé do kostela a 25. a 26. prosince se scházejí se svými přáteli ke společnému jídlu a někteří si dávají si dárky. Ve Švýcarsku naděluje dětem Monsieur Chalandé. Děti najdou za dveřmi panáka napěchovaného dárky.

(S využitím podkladů Informačního centra EU pro Receptář 12/2008.)

A jak je tomu dnes?

Na Štědrý večer se schází rodina u svátečně prostřeného stolu. Na ten v dnešní době patří rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. V některých českých rodinách Ježíšek roznáší dárky tak, že po štědrovečerní večeři odejde  celá rodina z pokoje, ve kterém je. V pokoji zůstává (či se do něho nenápadně vrátí) jeden z dospělých, který rozmístí všechny dárky pod stromek a zazvoní na zvoneček. Následuje příchod celé rodiny do místnosti, kde se postupně začínají rozbalovat dárky.

Cílem příspěvku je zprostředkovat žákům základní informace o Vánocích, názvech Vánoc v různých jazycích, o tradicích, pověrách a vyvolat v žácích zájem o vánoční lidové obyčej.

1. Motivace – motivační rozhovor:

  • poznáváme zimní svátky – Vánoce
  • původ vánočních svátků – křesťanství (další světová náboženství)
  • besedujeme o tom, proč slavíme Vánoce, jak se slaví v jiných zemích
  • podstata dárku, tradice „nošení” dárků
  • test – individuální práce – příloha č. 1, následná společná kontrola, vyhodnocení celkových výsledků žáků

2. Uvědomění si významu

  • učební aktivity, učební činnosti – vědí, že Ježíšek je syn Boha a Marie, kteří ho vychovávali
  • vyhledat informace o zemích, ve kterých se Vánoce slaví (příloha č. 2 – Názvy vánoc, žákům rozdáme kartičky s názvy, přiřazování na mapu)
  • poznat země, ve kterých dárky nosí Ježíšek a kde Santa Claus, Děda Mráz … (přínos pro žáky – zamyšlení nad odlišností jednotlivých kultur)
  • dárky podle měsíčních znamení – příloha č. 3
  • práce se slovníkem Spisovné češtiny – co znamená slovo „advent”, „půst”, „světec”, „patron” „požehnání”
  • práce s encyklopediemi, knihou (podle čeho víme, že Mikuláš byl biskup?)
  • v kuchařských knihách vyhledat recept na jedno tradiční vánoční jídlo

3. Hodnocení, sebehodnocení:  

Téma „Těšíme se na Ježíška”  se ukázuje jako velmi zajímavé. Získané znalosti a dovednosti žáci využijí ve svém dalším praktickém životě. Žáci jsou nuceni společně komunikovat, spolupracovat a tvořit.

Literatura a použité zdroje

[1] – ALWERI, Jiří. Slovanské pohanství dnes, vliv novopohanství na společnost a jedince. Masarykova univerzita v Brně , 2007. 112 s.
[2] – FROLEC, Václav. et al. Vánoce v české kultuře. 1. vydání. Praha : Vyšehrad, 1988. 439 s. ISBN 33-758-88.
[3] – VONDRUŠKA, Vlastimil . Církevní rok a lidové obyčeje. 2. vydání. DONA, 2005. 96 s. ISBN 80-7322-075-X.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
26.37 kB
Dokument
Příloha 1 – test
doc
30.27 kB
Dokument
Příloha 2 – názvy vánoc
doc
32.23 kB
Dokument
Příloha 3 – výběr dárků
doc
25.39 kB
Dokument
Příloha 4 – další inspirace

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
13. 4. 2010
Pěkně zpracovaná příprava pro výuku na prvním stupni v adventním čase. Domnívám se, že budou spokojeni jak učitelé, tak děti.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Organizace řízení učební činnosti:

Frontální, Skupinová, Individuální

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

encyklopedie, kuchařské knihy, atlasy