Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Co brání učitelům ve zlepšování kvality výuky?
Odborný článek

Co brání učitelům ve zlepšování kvality výuky?

23. 9. 2009 Základní vzdělávání
Autor
Jana Hrubá
Spoluautor
Jana Hrubá

Anotace

Článek shrnuje další odpovědi pedagogů z diskuse ke standardu profese učitele. Tentokrát na otázku: Jaké věci v současné době nejčastěji zbytečně odvádějí pozornost a síly učitelů od toho, aby se mohli věnovat zvyšování kvality vlastní výuky a vlastnímu profesnímu růstu?

První část názorů učitelů z diskuse ke standardu profese učitele na téma „Co se dnes očekává od učitelů?” najdete zde: http://clanky.rvp.cz/clanek/3307.

Otázka zněla: Jaké věci v současné době nejčastěji zbytečně odvádějí pozornost a síly učitelů od toho, aby se mohli věnovat zvyšování kvality vlastní výuky a vlastnímu profesnímu růstu? Buďte co nejkonkrétnější (například místo „zbytečná administrativa” napište, co tím konkrétně myslíte).

Identifikované spektrum příčin, které odvádějí pozornost učitelů od zlepšování kvality výuky, je poměrně široké a souvisí především s neujasněnou rolí školy a učitele v podmínkách 21. století, s podfinancováním, nekoncepčností vzdělávací politiky a nekvalitním vedením.

Přímé citace vybraných odpovědí jsou v článku uvedeny kurzívou.

Úkoly nesouvisející s pedagogickou prací

Učitelé pociťují nárůst počtu úkolů, které přímo nesouvisejí s výukou a pedagogickou prací.

Zbytečná administrativa zahrnuje především vyplňování různých dotazníků a tabulek - někdy stejné údaje v jiné struktuře a v různých termínech vyžaduje MŠMT, ÚIV a kraj. Další mnohonásobné zapisování je dáno pravidly konkrétní školy (např. výchovná opatření se zapisují do třídní knihy, žákovské knížky, katalogových listů a sešitu výchovných opatření). Časté je „zdvojení" administrativy - vyplňování údajů v papírové i elektronické podobě. Mezi další administrativní úkony patří inventarizace majetku, vedení kabinetů, kopírování, vybírání poplatků, rozesílání informací rodičům, nutnost vést záznam a dokladovat každé jednání s rodiči.

  • Ekonomizace školství (na všech úrovních) s sebou nese větší požadavky na kontrolu ze strany zřizovatelů a nadřízených orgánů i osob, a tím i často naprosto neúnosnou administrativní zátěž spojenou s vykazováním a dokládáním činností. Tento trend je typický pro současné vyspělé země, ale rozhodně se dají jeho dopady zmírnit efektivnějším řízením. (Ovšem to je spíše problém „standardu ředitele školy" a „standardu úředníka školské správy").
  • Vše, co se dříve řešilo domluvou mezi žáky a učiteli nebo mezi učiteli a rodiči, musí být dnes zdokumentováno pro další případné šetření, důkazy, informace, které podáváme OSPOD, jako doklad, že škola nic nezanedbala a postupovala správně... atd.

Nárůst dalších odborných činností učitelů, které nesouvisejí přímo s výukou

Roste i zapojení učitelů do odborných činností, které nesouvisejí přímo s výukou - výchovné poradenství, prevence sociálně patologických jevů, metodická pomoc jiným učitelům (příprava kvalitních textových/pracovních materiálů/metodických listů určených k výuce např. pro portál www.rvp.cz), účast v soutěžích, koordinace ICT a řízení projektů.

Problémy s žáky a jejich rodiči

Další problémy plynou z nezajištěnosti dostatečných materiálních podmínek pro kvalitní výuku - a to jak podmínek na úrovni jednotlivých škol, tak i podmínek na úrovni celého systému. Ty jsou důsledkem nedostatečného financování, ale i nekvalitního vedení škol a nízké kvalifikovanosti zástupců zřizovatelů.

  • Pozornost učitele od vlastní výuky odvádí několik málo nevychovaných žáků bez limitů a základů chování z domova, kteří mají za zády obdobně společensky vybavené rodiče a jejich kapitál.
  • Řešení konfliktů mezi žáky, šikana, nezájem žáků o výuku, vypisování individuálních programů.
  • Řešení problémů, které přísluší rodičům, policii, sociálce, psychologům a psychiatrům a jiným odborníkům.
  • Integrace žáků se speciálními potřebami - nutí mne hledat lokální řešení pro jednotlivého žáka a méně řešit systém výuky v třídě jako celku.
  • Nutnost řešit za ostatní kantory to, s čím si oni nevědí rady.
  • Nedostatek odborníků, kteří by přímo ve školách pomohli při práci s problémovými žáky (sociální pedagog, speciální pedagog, školní psycholog). Učitel by měl učit a vychovávat. Problémy ve škole (i problémy s rodiči) by měl řešit odborník.

Nekvalitní vedení rezortu i jednotlivých škol

  • Neujasněnost, nahodilost, kampaňovitost vzdělávací politiky (jednou handicapovaní, podruhé výjimečně nadaní, jednou ekologie, podruhé čtenářská způsobilost, jednou rodičovství, podruhé, potřetí a počtvrté multikulturní výchova, zdravý životní styl, etika, jednou racionální technicko-přírodovědná vzdělanost, podruhé sociálně-humanitní (dez)orientace, vše bez hierarchie, s efemérním dosahem tzv. trendů.
  • ...nejsou jasně definované priority a koncepce, které platí v delším časovém horizontu a jsou konsenzuálně přijaty napříč politickým spektrem, neustálými změnami jsou mnozí učitelé a ředitelé unaveni, ztrácí se smysl a naděje na zlepšení, to posiluje jistou bezperspektivnost profese v současné době a její neatraktivnost pro mladé učitele. 
  • Neustálý neklid, chaos ve školství vyvolávaný nekompetentními zásahy politiků, permanentní zneužívání školství jako levného předvolebního tématu, a současně prvního resortu, kde lze škrtat výdaje.
  • Nedostatečná legislativa, která by chránila pravomoci učitele před okolím.
  • Absence administrativní pracovnice v mateřských školách.
  • Nekvalitní a chaotické vedení (protichůdné příkazy, neznalost předpisů, neschopnost vedoucích pracovníků vytvářet podmínky pro práci učitele - např. místo aby filtrovali dotazy a komunikaci, bezhlavě ji předávají).
  • Jednání se zřizovatelem o věcech, ve kterých není nikdo ze zástupců zřizovatele kompetentní (např. účetnictví obcí a škol se liší, přesto obce trvají na dodržování pravidel, které pro školy neplatí).
  • Jednání školské rady, která neřeší to, co má ze zákona řešit, ale kterou rodiče považují za nástroj útoku na učitele, školu...

Problémy spojené s DVPP

Samostatný okruh tvoří problémy spojené s DVPP - chybí motivace, čas, peníze, obtížná je orientace v nabídce a velice různá je kvalita poskytovaného vzdělávání.

Neustále povinně nepovinné školení a kurzy (počítače, ŠVP a následná práce na něm, nová maturita, školení k projektům EU, BOZP).

  • Značná vytíženost ve škole - možnost školení pouze o víkendu a prázdninách - tím se krátí čas na přípravu do školy. Nízká hmotná odezva za absolvování dalšího vzdělávání a nezainteresovanost pedagoga na svém vzdělávání. (Zaplatím si školení, ale šance zhodnotit nové znalosti a dovednosti je nízká.)
  • Pokud chci jet na nějaké školení, nejdříve narazím na nedostatek peněz na tyto účely, pak na problém, kdo za mě hodiny odučí. Pokud jedu na školení přes víkend a platím si ho ze svého, trpí tím má rodina a děti a v pondělí jsem nepoužitelná.
  • Pokud učitel chce na sobě pracovat, může mu být překážkou pouze vedení školy, které vzdělávání učitelů nepodporuje finančně ani personálně.
  • Neexistence propracovaného systému DVPP, nedostatek financí na další vzdělávání (např. na zajištění suplování, zejm. na malých školách apod.).
  • Nejasné podmínky pro DVPP (učitel se jede vzdělávat a pak je "ten dobrý", ale jiní za něho musí jít učit a většinou zadarmo).
  • Velmi nízká úroveň mnohých kurzů organizovaných univerzitami či jinými organizacemi za účelem dalšího vzdělávání pedagogů.

Reformy ve školství

Pozoruhodné je, že učitelé odvádí od zvyšování kvality výuky i ty činnosti, jejichž hlavním cílem je právě zlepšování kvality výuky - tvorba ŠVP a účast na akcích DVPP. Je zřejmé, že reforma kurikula a další vzdělávání mají sice záměr a potenciál kvalitu výuky zlepšovat, v mnoha případech však působí kontraproduktivně - formální zpracování ŠVP představuje pro část učitelů pouze časové omezení, stejně jako účast na nekvalitních školeních DVPP.

  • Nesmyslné a  hlavně nezvládnuté reformy školství. Standardy tam také patří.
  • Překotnost změn (nepromyšlená a trapná legislativa, zvyšující se technické nároky).
  • Učitel prochází mnoha PODSTATNÝMI procesy v jedné době!!! (Např. na střední škole je problém Nová maturita, ŠVP a do toho standard učitele...!)
  • Nedostatečná komunikace v přenášení RVP na pedagogy.
  • Tvorba dokumentů jako ŠVP a souvisejících.
  • Příliš častá evaluace a hodnocení.
  • Otřesná příprava státní maturity.
  • Je třeba vycházet i z našich vzdělávacích tradic, vše nebylo špatné, bezduché napodobování EU a revoluce ve vzdělávání bez kontinuity se nemusí vyplatit.
  • Tvorba dokumentů podle přejatých vzorů. Například tvorba cílů ŠVP podle Bloomovy taxonomie cílů, která je ale určena pouze pro kognitivní oblast a navíc byla revidována (Anderson, Krathwohl).
  • Zaměření na kritiku systému a druhých místo toho, aby se učitelé zaměřili na sebevzdělávání a zlepšování své práce.

Společenská atmosféra

Velmi intenzivně jsou vnímány problémy s chováním žáků a s komunikací s rodiči1, které poukazují na zásadní neujasněnost role školy a vzdělávání v současné společnosti. Nelze se na ně dívat izolovaně, pro lepší pochopení jejich příčin a důsledku je nutné zasadit je do širšího kontextu.

Polistopadové společenské změny přinesly i změny v chování a postojích žáků a jejich rodičů. Přizpůsobení své práce těmto změnám někteří diskutující vnímají jako obtížný úkol, se kterým se musejí vyrovnat, jiní ovšem přizpůsobení své práce změněným podmínkám nepřipouštějí a očekávají změny (návrat k předchozím vzorcům chování) výhradně od žáků a jejich rodičů.

  • Zkreslený mediální obraz učitelské profese.
  • Zvyšování agresivity a arogance ve společnosti a s tím související problémy v komunikaci mezi dětmi, rodiči a školou.
  • Nevidíme ani tak problém v odvádění pozornosti, jako spíše v tom, že nikdo nepřivádí pozornost učitelů k tvořivé sebereflexi a vlastnímu cílenému rozvoji a nevytváří jim pro to motivační prostředí. Problém je opět zejména ve výše naznačeném postavení učitele a vzdělávání v současné české společnosti. Učitel, který se necítí být pro stát důležitým a náležitě společensky oceňovaným, nemá přílišnou motivaci pro vlastní profesní růst.

Zhoršování podmínek pro výuku

  • Nedostatečné vybavení škol kvalitními pomůckami a učebnicemi, nutnost výroby vlastních pomůcek.
  • Ne vždy prakticky a hravě připravené učebnice.
  • Vytváření internetových učebnic a testů „na koleně".
  • Nedostupnost kvalitní didaktické techniky (vůbec nemám na mysli interaktivní tabule) - audiovizuální technika (CD, MC, video, DVD) pro KAŽDÉHO učitele, počítačové vybavení pro KAŽDÉHO učitele, výukový software, data a zpětné projektory, doku kamery (vizualizéry), odborné (přírodovědné, jazykové laboratoře, dílny).
  • Malá možnost kvalitní přípravy hodin přímo ve škole (zákaz barevného tisku, kopírování více kusů materiálů, pedagog nemá k dispozici vlastní počítač) - díky tomu jsou učitelé nuceni věnovat mnoho času domlouvání kopírování a tisku u jiných členů rodiny či večer doma.
  • Třídnictví - dnes více než jindy je práce třídního učitele velice náročná, když má uhlídat třicetihlavou saň.
  • Navyšování počtu žáků na 1 učitele.
  • Nespravedlivé rozvržení vyučovacích hodin v rámci rozvrhu školy (učitelé 1. stupně si odučí 4, max. 5 hodin v kuse a mají prostor pro přípravné a následné práce; učitelé 2. stupně mají hodiny rozházené, samé „okno", vyučují odpoledne, tudíž začnou nějakou práci a už aby šli učit).

Nedostatek peněz

  • Nedostatek financí obecně.
  • Malé finanční ohodnocení, které nijak nestimuluje k dalšímu sebevzdělávání, mizerné další výhody (FKSP) - naprosto nevyužitelné - divadlo, masáž, solná jeskyně...
  • Nedostatečné finanční ohodnocení a tím pádem nutnost druhého zaměstnání pro mladé učitele. Více pracovních úvazků vede k přetížení, nervozitě, stres se přenáší i do výuky.
  • Nedostatek peněz na pomůcky - jejich nutná výroba tzv. na koleně.
  • Nedostatek financí za účelem vlastního vzdělávání.
  • Finanční podmínky škol neumožňují rozšíření podpůrného personálu, který by umožnil učiteli více se soustředit na vlastní pedagogickou činnost (přenesení administrativy na neučitelské pracovníky, přítomnost asistentů ve vyučování, personál pro práci s technikou apod.).

Málo času

  • Vysoký počet hodin pro plný úvazek (srov. Finsko). Bylo by dobré snížit plný úvazek zhruba o třetinu. Vzhledem k nízkým platům si učitelé vyhledávají další zaměstnání, takže zbývá podstatně méně času na kvalitní přípravu vyučovacích hodin.
  • Ředitelé jsou zahlceni ekonomickou správou školy a nemají dostatek času na rozvoj školy z hlediska pedagogického - tedy např. na koncepční práci na rozvoji školy, jejíž součástí je i personální práce zahrnující dostatek času na podporu učitelů - kolegiální hospitace, plánování profesního rozvoje apod.
  • Pokud chci do výuky zařazovat něco navíc, nestíhám.
  • Nadměrná zátěž úvazku (často i nadúvazků).
  • Zastupování za nepřítomné učitele.
  • Opravování písemných úkolů.
  • Účast na různých akcích jen proto, že tam jdou i jiné školy.

Příprava na pedagogických fakultách

  • Nedostatečná příprava PdF pro část výchovnou a preventivní - nedostupnost některých požadovaných oborů - není kde studovat!!!
  • Nekvalitní práce vysokých škol (neznají prostředí škol, nepřipravují pro školu!!!, jsou vždy dva kroky za realitou, pohrdají  dialogem s reálnými školskými subjekty).

Shrnutí

Z diskusních příspěvků vyplývá, že mnoha respondentům není dostatečně zřejmá proměna vzdělávací i výchovné funkce školy. Předlistopadové vzdělávání bylo založeno především na předávání poznatků, výchova zase na podřízení žáků formální autoritě učitelů. Dnes předávání poznatků nestačí, mimo jiné proto, že je snadné je získat z jiných zdrojů. Formální autorita učitelů2 plynoucí z výkonu „funkce” dnes již prakticky nefunguje, rodiče i žáci respektují spíše autoritu učitelů vyplývající z jejich znalostí, dovedností a postojů a dalších osobnostních charakteristik.

Nereflektování změny role školy a vzdělávání lze ilustrovat například tím, že část diskutujících vnímá problémy s chováním žáků jako „vnější” faktor, který je odvádí od zvyšování kvality jejich práce, a zdá se tedy, že nepovažují zvládání problémů s žáky za součást procesu výuky. Chybí také intenzivnější reflexe příčin problému chování, jen část respondentů vnímá, že jsou také důsledkem změn širšího společenského kontextu.

I v případě, že respondenti vnímají nutnost reakce na změněné společenské podmínky, není úplně zřejmé, jak by škola měla reagovat. Na jedné straně se objevuje volání po intenzivnější a důkladnější přípravě na psychologické a sociální aspekty práce učitele, na straně druhé je zřejmá tendence přesouvat tyto role na jiné subjekty ve škole (školní psycholog, preventista sociálně patologických jevů) nebo i mimo školu (pedagogicko-psychologické poradny, OSPOD aj.).

Vzdělávací politika společenské změny reflektovala v koncepčních dokumentech, velké množství přijatých dokumentů ale neumožňuje jednoznačnou orientaci v prioritách. To se v praxi projevuje nepropojeností a kampaňovitostí jednotlivých opatření a nepřipraveností zásadních reforem. Kromě toho reflektování společenských změn často zůstalo na úrovni formálních konstatování a učitelům nebyly vytvořeny podmínky pro to, aby se na změny mohli připravit a byli schopni na ně včas a odpovídajícím způsobem reagovat3. Reakce na změny je o to těžší, že změny v postojích a chování rodičů a žáků se neprojevují postupně a strukturovaně, ale mají spíše náhlý, často krizový charakter4.

Řešení problémů pojmenovaných účastníky diskuse lze spatřovat především ve čtyřech oblastech:

  • koncepční činnost - ujasnění současné role školy a učitele ve vzdělávání a výchově;
  • kvalitní řízení - zlepšení kvality řízení na úrovni rezortu, regionu i jednotlivých škol;
  • lepší financování - navýšení rozpočtu pro rezort školství, lepší odměňování učitelů, víc peněz na pomůcky;
  • efektivnější přípravné i další vzdělávání.

K řešení by mohl přispět i standard, který by zřetelněji definoval požadavky kladené na učitele a podmínky, které musejí mít vytvořené pro svou práci.

Celý text analýzy 2. kola diskuse ke standardu profese učitele si můžete přečíst zde: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/Tiskovy_odbor/Obsahova_analyza_2_kola_diskuse_o_standardu_final.pdf.

Na základě textu analýzy diskuse a odpovědí respondentů připravila Jana Hrubá.


1 Posuzování problémů závisí také na pozici hodnotitele (stejné chování žáka může hodnotit jinak tentýž člověk v roli učitele a v roli rodiče) a na jeho hodnotovém rámci (upozornění na chybu učitele může být vnímáno jako přípustný zásah do výuky i jako nepřístojná drzost).
2 Za formální autoritu považujeme takovou, která plyne z výkonu dané funkce a je víceméně nezávislá na osobnostních charakteristikách nositele funkce.
3 Situaci jim neulehčila nedostatečná příprava na vysokých školách, které jsou „dva kroky za realitou”.
4 Učitelé obecně poukazují na to, že nemají dostatek nástrojů na zvládání problémového chování žáků. Postrádají především nástroje formální autority (např. status veřejného činitele) a možnost vyloučit žáka z vyučování, jenom část učitelů reflektuje, že neznají a/nebo neumějí používat metody, které pracují s dynamikou skupiny a přispívají k vytváření pozitivní atmosféry ve třídě.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.