Pozn.: Příspěvek vznikl v době, kdy autor působil na jedné z pilotních škol jako zástupce ředitele, a vyjadřuje vlastní zkušenost školy s tvorbou ŠVP.
Škola, respektive její vedení a učitelé, může komunikovat se svými žáky a předávat jim informace různými způsoby. V době, kdy české školství prochází kurikulární reformou, je nutné využívat takřka všechny formy. Rozšířené formy komunikace a předávání informací již mnohé školy používají delší dobu, aniž by byly někým nuceny. Tyto formy přišly samovolně, vyžádala si je doba. To, co stačilo před dvaceti lety, dnes již nestačí. A kdo zaspal dobu, musí se probudit. Zavádění školních vzdělávacích programů znamená mnohem více se otevřít světu a začít komunikovat a předávat informace nejen s pomocí žákovské knížky a nástěnky na chodbě.
Nové formy komunikace a předávání informací vyžadují po vedení školy a učitelích nové dovednosti - ať v rovině komunikační, tak v rovině práce na počítači. Učitelé a vedení otevřené a komunikující školy běžně se žáky komunikují přes mobilní telefony, i v podobě krátkých textových zpráv (sms), e-mailovou poštou, třídní učitelé se svými žáky komunikují v tzv. komunikačních hodinách, každý kantor má vypsané konzultační hodiny, informace jsou předávány přes webové stránky školy či školní noviny nebo časopis.
Vyučovací hodina. Učitel se žákem komunikuje a předává informace v každé vyučovací hodině. Zde by mělo dojít ke změně jak ve smyslu "nadřazený" učitel a "podřízený" žák, tak zároveň ve smyslu např.: "Teď máme matematiku a nebudeme řešit, co se stalo o přestávce, protože teď na to není čas". Díky RVP, podle něhož žáka musíme vybavit klíčovými kompetencemi, není možné vést vyučovací hodiny tak, jak bylo dosud běžné. Samozřejmě existují problémové třídy či žáci, kteří neuznávají žádná pravidla, a v takovémto případě je nutné vystupovat z pozice nadřazeného, nicméně i tak je nutné všem žákům podat ruku k pomyslnému přátelství. Staňme se partnery našich žáků! Většina žáků přátelský přístup uvítá a pomůže nám tak lépe se žáky komunikovat.
Otevření se žákům znamená, že i oni sami se otevřenou nám. Samozřejmě jde i o osobu učitele, zda má přirozenou autoritu apod. Ve školách by měli působit právě ti kantoři, kteří s přirozenou autoritou nemají problémy. Nejde zde o budování vlastní oblíbenosti u žáků, na to učitel nesmí nikdy vsázet, i když to tak existuje. Někdo je více oblíbený, někdo méně oblíbený. To známe velmi dobře. Co se týká samotné vyučovací hodiny, je nutné si uvědomit, že chceme po žácích, aby komunikovali, spolupracovali a řešili problémy. Pokud se tedy vyskytne nějaký problém či jen půjde o sdělení nějakých informací, musí učitel, byť se jedná zrovna o vyučovací hodinu matematiky, chemie či dějepisu, dát prostor pro jeho vyřešení.
Komunikační hodina. Na prvním stupni v prvních až třetích třídách takováto komunikace většinou probíhá v rámci běžné výuky, kdy v pondělí a v pátek učitel se žáky plánuje, co je se bude konat v tomto či nadcházejícím týdnu. Takovou možnost však nemají třídní učitelé druhého stupně a v jistém ohledu ani třídní učitelé čtvrtých a pátých tříd. Proto je dobré si v rámci týdne vyčlenit jednu vyučovací hodinu na to, aby se třídní učitel sešel se svojí třídou. Takováto vyučovací hodina, pracovně nazvaná např. komunikační či třídnická, může být v rozvrhu umístěna buď v pondělí či v pátek, nejlépe hned v době první vyučovací hodiny. Během této hodiny je možné se žáky probrat, co bylo, co je čeká, plánovat školní a třídní akce, vyřídit omluvení hodin, učit se komunikovat, spolupracovat a řešit problémy, učit se hodnotit a sebehodnotit či si jen tak popovídat.
Setkání mimo vyučovací dobu. Rozvíjení komunikace či předávání informací je možné i plánovat na jinou dobu, než jsou vyučovací hodiny. Skutečně hodně záleží na třídním učiteli, jak si toto nastaví - neformální setkání např. v restauraci při dobré večeři, návštěvě kina či jiného zábavního centra. a následné přespání ve škole může rozvíjet tolik dovedností, které jsou šity pro život, že by bylo škoda toto nerealizovat. Již při plánování takovéto akce a organizačním zajištění, pokud do toho šikovně zapojíme žáky, kteří si vlastně pod naším vedením většinu sami zařídí a naplánují, si žáci mohou vyzkoušet to, co patří do praktického života. Zároveň po návratu do školy je možné zabývat se mnoha záležitostmi, na které během běžného provozu není čas.
Konzultační hodiny. S konzultačními hodinami se většinou setkáváme pouze na vysoké či na střední škole. I na základní škole jsou ale potřeba. Žáci musí mít možnost dojít si z jakéhokoliv důvodu za svým učitelem. Ať se jedná o záležitosti spojené s učením, se třídou, školou, může jít i o problémy osobní, vždy je nutné vědět, kdy má dotyčný učitel čas.
Konzultační hodiny je nutné naplánovat na takovou dobu, kdy víme, že ve škole skutečně budeme. Nesmí se stát, že si je dáme na den, ve kterém pravidelně docházíme např. do nějakých dalších vzdělávacích kurzů, a tudíž v době, pro kterou jsme si naplánovali, že ve škole nebudeme. Zároveň je nutné konzultační hodiny naplánovat na doby, kdy žáci, které učíme, nemají odpolední výuku. O tom, kdy máme vyčleněný čas pro naše žáky, je nutné informovat, ať v podobě zápisu do žákovské knížky, zveřejněním konzultačních hodin všech kantorů na nástěnce nebo na dveřích kabinetu či informací, uvedenou na webových stránkách školy.
Kdykoliv si najít čas. Mimo vyučovací hodiny, komunikační hodiny, setkávání při různých příležitostech a konzultačních hodin je nutné, abychom si vždy našli čas na komunikaci s žákem, pokud jím budeme osloveni. I o tom je změna. Žák se nesmí bát zaťukat v jakoukoliv dobu na dveře kabinetu. Pokud se mu zrovna v tu chvíli nemůžeme věnovat, je nutné ho neodbýt a naopak se s ním hned domluvit na čase, kdy ho vyslyšíme. Díky takovémuto přístupu můžeme ve škole navodit skutečně pohodové prostředí.
Žákovská knížka a žákův diář. Komunikace a předávání informací skrze žákovskou knížku je standardním prostředkem. Díky zavádění školních vzdělávacích programů zde však opět vzniká prostor pro změnu. Již nemusí existovat klasické žákovské knížky, ale knížky, které budou žákovi sloužit např. jako sebehodnotící a učiteli jako hodnotící nástroj toho, kam žák při své cestě za vzděláváním došel, co zvládnul, co mu naopak činilo problémy. Přes jiná sdělení probíhá samozřejmě informování o různých akcí či záležitostí, které určitým způsobem vybočují z běžného provozu školy. Žákovský diář je trochu novum v našich školách. Může se jednat o klasické plánovací diáře, které se vyskytují na našem trhu, či o diáře, které si škola nechá vyrobit dle svých potřeb. S pomocí takovýchto diářů se žák naučí plánovat si dopředu své záležitosti a zároveň se pro něj diář stane zdrojem informací, které se týkají jeho samého, třídy a školy.
Mobilní telefon. Doba se skutečně změnila. To, co bylo jen pro někoho, je v současnosti běžné takřka pro všechny. Mobilní telefon se stal věcí, kterou téměř každý dennodenně používá, Ať žáci, nebo učitelé. Samozřejmě zde záleží na každém z nás, zda chceme číslo svého mobilního telefonu žákům poskytnout. Osobně se domnívám, že v rámci otevřené komunikace je to zapotřebí.
Existují dvě proti - zaprvé možné zneužívání ve smyslu prozvánění a zadruhé volání v době, která je pro nás nevhodná, ať ve večerních hodinách či o víkendu. Na druhou stranu se toto může dít i ze strany našich známých a příbuzných. Pokud si předem určíme jasná pravidla (např. že žáci mohou volat pouze v době od do nebo že po této době mohou poslat pouze krátkou textovou zprávu), nemělo by dojít k nějakému zneužití. Zcela vyloučit to nelze, ale neměli bychom se toho bát. Učitel, který se žáky komunikuje tímto způsobem, bude žáky přijímán jinak, vznikne něco, co by jinak nevzniklo. I pouhé ověření typu: "Pane učiteli, píšeme zítra ten test?", zjišťování probírané látky v průběhu absence apod. je základem dobré komunikace a informovanosti. Sami dobře víme, jak je těžké se někdy dovolat tam, kde jsme odkázáni pouze na pevnou linku, když si potřebujeme něco zařídit Vždyť i my sami většinu pracovní doby trávíme spíše v učebně, než v kabinetě u telefonu.
E-mailová pošta. Totéž co v případě mobilního telefonu platí i u e-mailové pošty. Zde asi naše obavy o případném zneužití jako u mobilního telefonu nehrozí. My sami můžeme mít více e-mailových adres, jednu skutečně pouze pro soukromé účely a jednu pracovní, která bude určena i samotným žákům, jež učíme. Může jít i o e-mailovou adresu, kterou budeme mít zřízenou při školní webové stránce. Pro e-mailovou poštu je důležité její vybírání. Každý den je nutné si najít čas k vyřízení této pošty - tedy pokud jsme v práci a ne zrovna na škole v přírodě. Skrze e-maily můžeme s žákem komunikovat různě - buď něco vzájemně domlouvat, sdělovat či přeposílat různá zadání úkolů, pracovní listy apod. Pro žáka, který je delší dobu nemocný a má přístup na internet je takováto forma komunikace ulehčením v jeho svízelné situaci.
Nástěnka. Klasický způsob sdělování informací, který určitým způsobem přetrvává dodnes. Nicméně nástěnka může být i virtuální. Může se jednat o samostatný síťový disk, na který může kdokoliv cokoliv umístit. Jde vlastně o stejný způsob, akorát že místo papíru a špendlíku se používají textové editory či tabulkové procesory. Touto formou je možno žáky informovat o různých záležitostech.
Na takovém síťovém disku mohou být soubory umísťovány volně, nebo tříděny do složek s různým označením - např. dle předmětů, tříd apod. Jediný problém, který zde může vzniknout, jsou přístupová práva. Pokud budou mít volný přístup ke všem složkám i k jejich možnému odstranění jak učitelé, tak žáci, může se stát (jako v případě nástěnky umístěné na chodbě, ze které někdo tajně strhne papír s důležitou informací), že dojde k odstranění souboru či složky, aniž by se o informacích v nich uvedených někdo dozvěděl. V případě takovéto virtuální nástěnky je nutné, aby se ukládání souborů či složek dělo v určitém předem dohodnutém systému.
To stejné platí pro klasické nástěnky. Zde je potřebné, aby nástěnek, které mají sdělovat ty nejdůležitější informace, nebylo příliš mnoho. Je nutné určit jednu či dvě, které musí žák každý den pročíst. Samozřejmě mohou existovat další podružné nástěnky, ale je třeba si uvědomit, že hlavní může být jen jedna či dvě (nejlépe vedle sebe a na takovém místě, kolem kterého většina žáků musí projít). Též je možné zavést systém malých nástěnek na dveřích kabinetů, kam jednotliví učitelé budou umísťovat informace, které se týkají jejich předmětů, respektive výuky. Další nástěnky mohou být v učebnách, na kterých budou uvedeny informace, které souvisí se třídou, jež v dané učebně sídlí.
Webové stránky. Mít své vlastní webové stránky je už samozřejmostí a většina škol je již má. Nicméně kvalita webových stránek se z hlediska aktuálnosti informací, jejich kvantity a přehlednosti značně liší. Některé uvádějí pouze kontakt a adresu školy, některé se naopak staly důležitým informačním zdrojem pro žáky. Právě tudy vede cesta, jak zlepšit informovanost a komunikaci mezi učiteli a žáky.
Kromě aktuálních informací, které akce mohou žáci očekávat, je možné přes webové stránky školy zjistit, jaká je změna v rozvrhu pro daný den, co je za domácí úkol, jaké bylo řešení testů a jakých výsledků žák dosáhl apod. V rámci sekce tříd může probíhat diskuse jednotlivých žáků, mohou zde vznikat velké fotogalerie z celoškolních akcí i z akcí třídních. Možnosti, které se skrývají při správě a vedení webových stránek, jsou obrovské. Ale stojí to spoustu času. Škola musí mít někoho, kdo takové stránky povede. Je to náročná práce a samotné vedení školy či řadoví učitelé by toto sami nezvládli. Proto je nutné najít někoho, kdo se bude touto činností zaobírat v rámci času, který na to dostane. Zároveň je do toho možné zapojit žáky (jak současné, tak bývalé), protože většina z nich umí na počítači takové věci, o kterých se nám ani nesnilo. Funkční webové stránky jsou základem dobré komunikace mezi školou a jejími žáky.
Časopis. Další možností, jak komunikovat se žáky a zároveň jim sdělovat informace, může být školní, popř. třídní časopis. Na tvorbě takového časopisu se mohou podílet jak učitelé či vedení školy, tak i žáci (dobrovolně nebo v rámci nepovinného předmětu, jehož náplní bude vydávání tohoto časopisu). Stejně tak mohou vzniknout redakční týmy v jednotlivých třídách a za přispění třídního učitele může světlo světa spatřit zdařilý třídní (popř. ročníkový či meziročníkový) časopis, který nejen informuje, ale i pobaví či v žácích vyvolá potřebu se nad něčím zamyslet, něco řešit či začít s někým komunikovat nebo na něčem spolupracovat.
Forem a nástrojů, jak v dnešní době komunikovat s našimi žáky a předávat jim informace je mnoho. Začněme je tedy všechny využívat a zakrátko zjistíme, že se nám ve škole podařilo vytvořit něco, co je totožné se světem mimo školu. Buďme otevření a přijímejme inovace. Bez toho by naše školy zůstaly zkostnatělé a nedávaly by žákům to, co mají či co naši žáci potřebují.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
