Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Hypersenzitivita k elektromagnetickému p...

Ikona teoreticky

Hypersenzitivita k elektromagnetickému poli

Ikona odbornost
Autor: Luděk Pekárek
Anotace: Působení elektromagnetického pole na zdraví člověka nebylo dokázáno.
Obor příspěvku:Informační a komunikační technologie 2. stupeň
Klíčová slova: idiopatická environmentální intolerance, iei, hypersenzitivita k elektromagnetickému poli, elektrická hypersenzitivita, ehs

Článek je součástí cyklu Uplatňování kritického myšlení.


Když se ve Švédsku v sedmdesátých letech minulého století objevilo u několika zaměstnanců pracujících u počítačů svědění kůže, vyrážka, neobvyklá únava a podobné potíže, vyvolalo to podezření, že by mohlo jít o důsledek působení elektromagnetického pole na osobu pracující u monitoru. Když pak v letech 1978 a 1979 proběhly celým světem zprávy, že se čtyřem zaměstnankyním kanadských novin Toronto Star, které pracovaly u počítačových monitorů, narodily malformované děti, podezření se v očích veřejnosti změnilo v jistotu.

Zprávy o zdravotních potížích a o výskytu případů s neúspěšným těhotenstvím přicházely i z jiných částí světa. Podrobnější rozbor opírající se o matematickou statistiku a o počet pravděpodobností sice později ukázal, že většinou nešlo o (poměrně vzácné) případy malformace plodu, nýbrž o neúspěšná těhotenství a že relativní četnost shluků těchto zdravotních problémů nepřekračovala náhodné fluktuace. Obavy ze zhoubného působení elektromagnetického pole počítačových monitorů na člověka vůbec, a na těhotné ženy zvláště, se tím už nerozptýlily. Ve Švédsku se na začátku osmdesátých let minulého století situace téměř vymkla kontrole poté, co odbory začaly se zaměstnavateli uzavírat dohody, aby ženy pracující u počítačových terminálů byly při těhotenství přeloženy na jinou práci. To veřejnost přesvědčilo, že práce u počítačových monitorů musí být spojena s vážným zdravotním rizikem. Politici a vědci, kteří s takovým závěrem nesouhlasili, byli pokládáni za osoby nehodné důvěry.

Hypersenzitivita a její projevy

V sedmdesátých letech minulého století bylo ovšem již dobře známo, že elektromagnetické pole u počítačového monitoru je slabé i v bezprostřední blízkosti stěn jeho skříně a že ubývá velmi strmě se vzdáleností. (Jde v tomto případě o magnetické pole s časovým průběhem ve tvaru pily vytvářené elektrickým proudem ve vychylovacích cívkách navlečených na rozšiřující se část obrazovky. Podle typu monitoru má pole frekvenci od desítek kilohertz přibližně do sta kilohertz.) Mezinárodně uznávané přípustné hodnoty pro expozici osob splňuje toto pole s rezervou i v těsné blízkosti monitoru. Také skutečnost, že obtíže hlásila jen malá část zaměstnanců pracujících u monitorů, zpochybňovala představu, že příčinou hlášených zdravotní obtíží je elektromagnetické pole obklopující toto zařízení. Švédský univerzitní profesor U. Berqvist, který se již od sedmdesátých let minulého století zajímal o působení elektromagnetického pole na lidské zdraví, však našel vysvětlení - malá část populace je mimořádně citlivá k expozici elektromagnetickému poli. Podobně jako jsou někteří lidé alergičtí na nepatrné množství určitých chemických látek nebo biologických faktorů, existují i lidé, kteří onemocní z expozice elektromagnetickému poli, jaké jiným lidem vůbec nevadí. Tato předpokládaná vlastnost některých jedinců dostala jméno hypersenzitivita k elektromagnetickému poli nebo elektrická hypersenzitivita (EHS).

Počet lidí, kteří přičítali své zdravotní potíže působení elektromagnetického pole, začal v osmdesátých letech minulého století prudce vzrůstat. Současně s tím se zvětšoval i sortiment zdrojů elektromagnetického pole, kterým občané své zdravotní potíže přisuzovali. K počítačovým monitorům a k televizorům přibyly rozhlasové a televizní vysílače a především vysílače základnových stanic obsluhujících mobilní telefony. Jiní viděli příčinu svých obtíží v poli obklopujícím vedení vysokého napětí nebo kabely rozvodu elektrického proudu do domů a domácností a - méně často - i v poli kolem některých domácích spotřebičů, jako jsou mikrovlnné trouby, ledničky a pračky, případně v blíže neurčeném, ale všudypřítomném "elektrosmogu".

S růstem druhů zdrojů elektromagnetického pole pokládaných za původce zdravotních potíží rostly i druhy a intenzita těchto potíží. K lehčím patřily kromě těch, které jsme uvedli na začátku, ještě nespavost, pálení očí, bolení hlavy, náhlé pocity horka, pískání v uších, zvedání žaludku, ztrácení rovnováhy. I ty se v některých případech stupňovaly k nesnesitelnosti, a postižení lidé odcházeli ze zaměstnání, stěhovali se z bytů, které pokládali za zamořené zhoubným zářením, pokoušeli se o různá stínění tohoto záření a samozřejmě požadovali od státních orgánů odstranění zdrojů elektromagnetických polí, která pokládali za příčinu svého strádání. K závažnějším potížím spojovaným s hypersenzitivitou k elektromagnetickému poli pak patřila srdeční arytmie, dýchací potíže nebo vnitřní neklid a neodstranitelná obava z neviditelného záření vyvolávajícího při dlouhodobém působení údajně i zhoubná nádorová onemocnění, Altzheimerovu a Parkinsonovu chorobu, ztrátu imunity a jiná chronická onemocnění.

Někteří postižení vyhledávali k trvalému pobytu místa vzdálená od vysílačů a vůbec od elektrických zařízení, zakládali společnosti požadující drastická opatření na omezení stavby a provozu vysílačů a jiných zdrojů elektromagnetického záření. Byly vzneseny i požadavky, aby vlády budovaly pro "hypersenzitivní osoby" speciální sídliště bez zdrojů elektromagnetických polí.

Při popisu vznikající situace jsme použili minulý čas. Ve skutečnosti však tento stav trvá dodnes. Počet lidí, kteří přisuzují své zdravotní potíže působení elektromagnetického pole a hlásí se do skupiny hypersenzitivních osob, dosahuje nyní v mnoha evropských státech jednoho až dvou procent z celé populace. "Elektrická hypersenzitivita" a obavy ze škodlivého působení elektromagnetických polí na zdraví člověka se staly závažným zdravotním, společenským, ekonomickým a dokonce i politickým problémem.

Měření

Vysvětlení zdravotních potíží hypersenzitivitou k elektromagnetickému poli, tedy jevem podobným alergii, začalo však brzy dostávat povážlivé trhliny. Měřeními úrovní elektromagnetického pole v bytech u "e-hypersenzitivních" lidí se vždy zjistilo, že intenzita těchto polí je velmi nízká, ve výkonových jednotkách typicky více než tisíckrát (a vždy nejméně stokrát) nižší než mezinárodně uznávaný hygienický limit pro obyvatelstvo.

Experimenty (nazývají se "provokační"), při kterých byly pokusné osoby vystavovány elektromagnetickému poli různé intenzity a měly určit, kdy je pole zapnuté a kdy nikoli, takovou schopnost nikdy neprokázaly. Přitom šlo o osoby pevně přesvědčené o tom, že přítomnost elektromagnetického pole spolehlivě poznají, a jeden z nejčastějších argumentů uváděných jako důkaz, že jsou ozařováni, byl, že při opuštění bytu nebo jiného místa častého pobytu potíže zmizely a objevily se zase až po návratu. Nápadná byla i nezávislost druhu oznamovaných potíží na tom, zda šlo o pole vysokofrekvenční, vyzařované anténami vysílačů, nebo o pole s nízkou frekvencí, vyskytující se u vedení protékaných velkými proudy.

Je totiž dobře známé, že mezi působením vysokofrekvenčního a nízkofrekvenčního pole na člověka je velký rozdíl - vysokofrekvenční pole ohřívá exponovanou tkáň a může člověka poškodit zvýšením tělesné teploty nad únosnou mez; naproti tomu nízkofrekvenční pole vyvolává v těle elektrické proudy, které dráždí nervovou soustavu, mohou vyvolat pocit brnění a při velmi velkých intenzitách mohou ovlivnit srdeční rytmus nebo způsobit svalovou křeč. S vysokofrekvenčním polem s intenzitou, která je s to vyvolat u člověka i jen nepatrný pocit tepla, se ovšem běžný občan nemůže setkat na žádném veřejně přístupném místě, stejně jako se nesetká s nízkofrekvenčním polem vyvolávajícím v těle elektrické proudy způsobující pocit brnění, či dokonce paralyzující ovládání svalů.

Nenašel se ani rozdíl ve vnímání přítomnosti elektromagnetického pole mezi osobami pokládanými za hypersenzitivní a (kontrolními) osobami z běžné populace: ani u jedné z obou skupin se schopnost rozpoznávat přítomnost elektromagnetického pole neprokázala. Publikace, které tvrdily opak, se později ukázaly metodicky chybné. Tak jak byla postupně zdokonalována metodika vyhodnocování "provokačních" experimentů, tak i ubývalo pozitivně vycházejících pokusů. Přitom se ukázalo, že není snadné bezpečně zajistit, aby pokusná osoba nemohla z ničeho poznat (např. z klapnutí vypínače nebo ze změny zvuku aparatury či z pohasnutí žárovek), zda je pole zapnuté či nikoli. Vedle splnění požadavku dvojitě slepého pokusu, kdy ani osoba zaznamenávající hlášení pokusné osoby nesmí vědět, zda je pole zapnuté či vypnuté, je tedy nutné vyloučit i jiné, často těžko předvídatelné jevy, podle kterých zkoušená osoba může soudit na přítomnost nebo absenci pole.

Mezinárodní pracovní seminář WHO

Za této velmi rozporné situace uspořádala Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2004 spolu s Ministerstvem zdravotnictví České republiky mezinárodní pracovní seminář v Praze na téma Elektrická hypersenzitivita.

Ze 152 účastníků semináře, kteří se do Prahy sjeli ze všech kontinentů, byla naprostá většina přesvědčena, že hypersenzitivita některých lidí vůči elektromagnetickému poli existuje a že zpochybňovaná příčinná souvislost zdravotních obtíží s elektromagnetickým polem bude dříve či později prokázána.

Dobře definované a poměrně úzké téma přivedlo do Prahy především řešitele výzkumných úkolů s tématem EHS a také nemocné osoby přesvědčené o tom, že jsou obětí elektromagnetického smogu. Na semináři proto nechyběla emocionální vystoupení nemocných osob prosících o pomoc nebo požadujících, aby WHO prosadila u vlád výstavbu sídlišť pro osoby trpící EHS, kde by nebyly vysílače ani jiné zdroje elektromagnetických polí.

Téma a úkoly pro pražský seminář připravil tým pracovníků WHO vedený koordinátorem pro ochranu zdraví a životního prostředí související se zářením Dr. Mike Repacholim. Text, který účastníci semináře dostali před zahájením jednání, podával stručnou charakteristiku dosavadních výzkumů EHS a uváděl náměty na další výzkumná témata k EHS. V závěru v textu WHO explicitně konstatovala, že příčinná souvislost mezi hlášenými zdravotními problémy a expozicí elektromagnetickému poli dosud nebyla prokázána.

Pracovníci Národní referenční laboratoře pro neionizující elektromagnetická pole a záření připravili pro seminář o elektromagnetické hypersenzitivitě velmi důkladný kritický rozbor publikací s tématem EHS. Kromě jednoznačného konstatování, že neexistuje důkaz o příčinné souvislosti mezi syndromem EHS a expozicí elektromagnetickému poli, obsahoval náš rozbor i návrh na vysvětlení jevu - jde o psychosomatický syndrom, který se vyvine u osob hypersenzitivních nikoli k expozici elektromagnetickému poli, nýbrž ke zprávám o zhoubném působení těchto polí na člověka.

Argumenty podporující psychosomatické vysvětlení zdravotních potíží (kdy strach, úzkost a obavy způsobují nejen subjektivní potíže, ale i objektivně měřitelné nepříznivé změny zdravotního stavu) byly na semináři prezentovány celkem v devíti příspěvcích a posterech. Byly to výsledky systematických měření vysokofrekvenčních polí v bytech, měření nízkofrekvenčních polí v bytech a v administrativních místnostech s počítači, zdůraznění podobnosti projevů EHS s projevy různých druhů fobií, psychiatrický rozbor projevů EHS a další, vyjadřující lékařské stanovisko k vysvětlení symptomu EHS jako typického psychosomatického jevu.

V závěrech z jednání pražského semináře se konstatovalo, že příčinný vztah mezi zdravotními potížemi označovanými jako EHS a elektromagnetickým polem nebyl prokázán. Jednoznačné označení EHS jako onemocnění psychosomatické podstaty se neprosadilo. Dohodlo se však, že se nadále nebude pro toto onemocnění používat označení elektromagnetická hypersenzitivita (EHS), nýbrž idiopatická environmentální intolerance (IEI), tedy idiopatická nesnášenlivost prostředí. Toto označení je na rozdíl od označení EHS z hlediska vysvětlení jevu neutrální.

Opuštění názvu, který dával pozorované zdravotní potíže do souvislosti s expozicí elektromagnetickému poli, je rozhodně významný krok správným směrem. Na další krok, který onemocnění definitivně označí jako psychosomatický syndrom, tedy jako důsledek obav z elektromagnetického pole, nebyla většina přítomných účastníků semináře připravena.
Z jednání semináře vyplynul zajímavý poznatek: výzkumní pracovníci zabývající se problémem EHS - nyní IEI - projevovali více zájmu o to, aby závěr semináře obsahoval větu, že je potřebný další výzkum tohoto jevu, než o jeho vysvětlení. Na semináři jsme vlastně byli svědky působení střetnutí zájmů, které dosud unikalo pozornosti. Spočívá v tom, že snaha zajistit si podmínky pro další výzkum se dostává do rozporu s přirozeným požadavkem vědeckého pokroku. Ten vyžaduje nacházet řešení a nikoli donekonečna zkoumat vybraný problém.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
INFO
Publikován: 22. 12. 2005
Zobrazeno: 7198krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
PEKÁREK, . Hypersenzitivita k elektromagnetickému poli. Metodický portál: Články [online]. 22. 12. 2005, [cit. 2020-09-24]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/433/HYPERSENZITIVITA-K-ELEKTROMAGNETICKEMU-POLI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.