Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Rámcový učební plán
Odborný článek

Rámcový učební plán

19. 10. 2005 Základní vzdělávání
Autor
Adriena Smejkalová
Spoluautor
PaedDr. Jan Tupý

Anotace

Příspěvek zdůrazňuje variantnost rámcového učebního plánu a zároveň upozorňuje na některé principy, které je třeba uplatnit při tvorbě školního učebního plánu.

Rámcový učební plán (RUP) tvoří organizační a legislativní oporu při uplatňování principů Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). Svou konstrukcí podporuje některé tendence, které dokument navozuje v pojetí základního vzdělávání. Jde především o:

  • pedagogickou autonomii;
  • variantnost vzdělávací nabídky;
  • individualizaci vzdělávání;
  • integraci vzdělávacích obsahů;
  • podporu nových vzdělávacích obsahů.

Pedagogickou autonomii podporuje RUP právě tím, že je "rámcový", že stanovuje jen ty parametry, které jsou nezbytné z hlediska organizace základního vzdělávání. Vymezením vzdělávacích oblastí a souhrnné minimální časové dotace pro tyto oblasti ponechává RUP školám relativně širokou možnost zvolit si konečnou podobu školního učebního plánu (ŠUP) ve školním vzdělávacím programu. Škola tak může do jisté míry rozhodnout o počtu vyučovacích předmětů, o jejich názvu a obsahové skladbě, o časové dotaci pro jednotlivé předměty i o formě zpracování a následné realizaci vzdělávacího obsahu.

Variantnost vzdělávací nabídky v RUP výrazně posiluje také navýšená disponibilní časová dotace a možnost integrace vzdělávacích obsahů jednotlivých vzdělávacích oblastí (oborů). I když by mnohé školy uvítaly i větší disponibilní časovou dotaci, je faktem, že na 2. stupni je téměř 15 % všech hodin disponibilních, tedy každá 8. vyučovací hodina. Různé využití disponibilní časové dotace a propojování vzdělávacího obsahu (včetně využití průřezových témat) tak umožňuje školám mnohem účinněji uskutečňovat vlastní vzdělávací záměry, podporovat a posilovat některou část vzdělávacího obsahu, pružně reagovat na potřeby i zájmy žáků a vytvářet zaměření školy v souladu s jejími výchovnými a vzdělávacími strategiemi.

S variantností učebního plánu úzce souvisí i podpora individualizace vzdělávání, která je na úrovni RUP dána především možností volby dalšího cizího jazyka a širší nabídkou volitelných vzdělávacích obsahů.

Integrativní tendence ve vzdělávání podporuje RUP tím, že vedle vyučovacích předmětů, založených na tradičním oborovém pojetí, umožňuje vznik integrovaných předmětů (propojováním obsahů celých vzdělávacích oborů, integrací vzdělávacího obsahu jednoho vzdělávacího oboru s částmi vzdělávacího obsahu jiného oboru či integrací části vzdělávacích obsahů dvou nebo několika vzdělávacích oborů). Integrativním prvkem jsou i průřezová témata, kolem nichž lze stavět vzdělávací obsahy z jiného pohledu než dosud.

RUP přímo podporuje nové a posiluje progresivní vzdělávací obsahy tím, že povinně začleňuje do vzdělávání ICT a výchovu ke zdraví a zavádí povinně cizí jazyk do 3. ročníku a povinnou nabídku dalšího cizího jazyka od 8. ročníku.

Rámcový učební plán a poznámky k němu přinášejí i řadu dalších důležitých organizačních a legislativních informací a pokynů, bez nichž by se tvorba učebních plánů ve školních vzdělávacích programech nemohla uskutečnit. Jsou to například poznámky k realizaci některých vzdělávacích obsahů příslušných oborů ve všech ročnících základního vzdělávání (ČJ, M, TV) nebo minimálně v některých ročnících (CJ od 3. a od 8. ročníku, minimálně hodina volitelných předmětů v 7. - 9. ročníku), případně jiné organizační podmínky.

Přes zmíněnou volnost, kterou RUP školám poskytuje, jsou i jistá omezení, jež je nutno respektovat a mít je při tvorbě ŠUP na paměti. Je to hlavně dodržení minimální časové dotace pro jednotlivé vzdělávací oblasti (obory), dodržení maximální a minimální týdenní hodinové dotace pro jednotlivé ročníky, využití celé disponibilní časové dotace v souladu s doporučeními uvedenými v poznámkách k RUP i dodržení celkové povinné časové dotace pro 1. a 2. stupeň. Především naplnění zákonné maximální a minimální týdenní časové dotace je pro konečnou podobu učebního plánu v ŠVP limitující. Dobře zvažovat je třeba i počet dělených hodin v učebním plánu školy, který je dán ekonomickými parametry pro danou školu v návaznosti na počty žáků, tříd atd. Pravidla pro dělení hodin stanovuje vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky.

Zásadní rozdíl mezi rámcovým a školním učebním plánem spočívá především v tom, že RUP vymezuje vzdělávací oblasti (obory), z nichž škola vytváří ve ŠUP konkrétní vyučovací předměty s konkrétními názvy. Tyto vyučovací předměty nemusí dodržovat uspořádání vzdělávacího obsahu oborů tak, jak je vymezen v RUP. V rámci konkrétních vyučovacích předmětů je možné tematické okruhy vzdělávacích oborů přeskupovat či spojovat. Jejich obsah se nemusí krýt se vzdělávacím obsahem konkrétního vyučovacího předmětu, ale daný vzdělávací obsah oborů se musí realizovat. Znamená to, že všechny očekávané výstupy vymezené v RVP ZV je nezbytné prokazatelně naplňovat. Podobně funguje prvek minimální časové dotace, která musí být dodržena, ale může "putovat" v učebním plánu za vzdělávacím obsahem do různých vyučovacích předmětů.

Školní učební plán, na rozdíl od rámcového, stanovuje u každého vyučovacího předmětu časovou dotaci v jednotlivých ročnících a celkové součty časové dotace v každém ročníku. Školní učební plán se odlišuje od RUP i zpracováním poznámek, kde se na úrovni ŠVP objevují již konkrétní vysvětlení k časovým a obsahovým charakteristikám vzniku a realizace vyučovacích předmětů.

RUP ve své konstrukci umožňuje vše co současné učební plány vzdělávacích programů, navíc s větší možností integrace a využití disponibilní časové dotace. Způsobů, jak vytvářet ŠUP, je celá řada. Nejčastější jsou modely, které kromě povinné dotace určené pro volitelné předměty posilují rovnoměrně povinné vyučovací předměty, pracují tedy s disponibilní časovou dotací na úrovni "klasického" učebního plánu. Další model využívá disponibilní časovou dotaci k posílení některého vyučovacího předmětu nebo skupiny předmětů zvolené vzdělávací oblasti. Vytváří se tak např. zaměření na cizí jazyky, na sport nebo na přírodovědnou oblast. Jinou možností je využití disponibilní časové dotace k maximálnímu zařazení volitelných předmětů a k pokrytí co nejširší škály zájmového zaměření žáků. Škola může také vyčlenit časovou dotaci pro projekty a může se zaměřovat v učebním plánu na řadu témat, která jsou předmětem zájmu žáků. ŠUP může být postaven také na integrovaném obsahu a model učebního plánu bude mít potom trochu jinou podobu (méně vyučovacích předmětů, více celoškolních projektů atd.). Mohli bychom uvádět ještě další příklady zpracování ŠUP, podstatné ale je, aby byly u všech modelů dodrženy požadavky, které uvádí RUP jako nezbytné.

Abychom správně volili pro školu tu nejvhodnější podobu učebního plánu, musíme dobře zvažovat všechny potřebné kroky. ŠUP nelze vytvářet libovolně, nekoncepčně a formálně, ale vždy se zřetelem k naplnění obsahu RVP ZV a k těm prvkům, které mohou podpořit vytváření podmínek pro změny ve vzdělávání.

Způsoby tvorby ŠUP mohou být na školách různé, ale vždy by mělo jít o výsledek společného úsilí, společné práce všech pedagogů postavené na reálné úvaze o podmínkách školy a složení žáků, na podrobného poznání vzdělávacího obsahu a schopnostech učitelů jej uskutečnit, na reálném vymezení vzdělávacích záměrů školy, na respektování přání rodičů apod.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Adriena Smejkalová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Člověk a jeho svět