Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Organizace pracovních týmů

Organizace pracovních týmů

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Autor Jana Hejčíková

Školní vzdělávací program (ŠVP) je dokument, který zásadním způsobem ovlivňuje a určuje budoucí podobu školy, její směřování a působení na žáky. Nad jeho obsahem by se tedy měli zamýšlet bez výjimky všichni pedagogové, kteří na škole působí, a všichni by se také měli v nějaké podobě na jeho tvorbě podílet. Jde o proces, během kterého bude třeba vyjasnit si řadu otázek - od konkretizace cílů vzdělávání až po způsoby hodnocení žáků.

Umíme ale v pedagogickém sboru diskutovat, argumentovat, přijímat názory druhých? Umíme pracovat v týmu, umíme takovou práci zorganizovat? Na některých školách, kde učitelé nejsou zvyklí spolupracovat, to může působit problémy. A přitom dobře sestavit a poté koordinovat činnost pracovních týmů je pro tvorbu ŠVP jednou ze základních podmínek úspěšnosti. Bude tedy vhodné se na tento způsob práce co nejdříve zaměřit.

Možností se nabízí několik: diskusi a týmovou spolupráci si můžeme vyzkoušet na nějakém menším aktuálním problému či úkolu, který je třeba ve škole vyřešit. I drobný úkol nám dá příležitost k formulaci společných pravidel spolupráce i při něm si můžeme vyzkoušet úroveň vzájemné komunikace. Můžeme také pozvat odborníka, který nás zasvětí do pravidel týmové spolupráce, nebo uspořádat výjezdový seminář - v neformálním prostředí a v uvolněné atmosféře se často daří spolupráce lépe než za zdmi školy.

Koordinátor tvorby ŠVP

Do tvorby ŠVP by tedy měli být zapojeni všichni učitelé, jejichž práci musí někdo řídit. Předpokládá se, že to bude koordinátor tvorby ŠVP. Často se stává koordinátorem tvorby ŠVP sám ředitel školy. Je to on, kdo zodpovídá za přípravu ŠVP, kdo by měl motivovat své spolupracovníky ke změnám a řídit celý proces tvorby ŠVP. Může tímto úkolem ale pověřit i některého ze svých zástupců či učitelů. Jejich práci pak ale musí sledovat a podporovat, musí mít přehled o průběhu a obsahu jednání v pracovních týmech a určitě by se měl účastnit všech společných setkání i důležitých dílčích jednání, aby mohl operativně řídit a synchronizovat celý proces tvorby nebo mu významně napomáhat.

Velikost pracovních týmů

Ze zkušeností pilotních škol vyplynulo, že se neosvědčuje vytvářet dlouhodobě velké pracovní týmy. Jako vhodnější se ukazuje spolupráce v menších skupinách. Vedoucí těchto skupin pak konzultují návrhy své skupiny s ostatními vedoucími. Zásadní témata je nutno předjednat a (po přípravě ve skupinách) konzultovat s celým pedagogickým sborem.

Složení týmů nemusí být pro všechna témata, která je třeba zpracovat, stejné. Rovněž časová posloupnost, v jaké se budou jednotlivé okruhy řešit, bude různá.

Konečnou podobu dokumentu dotváří užší realizační tým, tj. ředitel školy s koordinátorem či koordinátory pro 1. a 2. stupeň, případně s dalšími členy (vedoucími týmů, češtinářem, počítačovým expertem apod.).

Práce týmů

Než začnou týmy pracovat na vlastní tvorbě ŠVP, je nutné, aby si škola ujasnila, na jakých základech může svůj ŠVP stavět, tzn. jaké má výchozí personální, materiální, demografické či jiné podmínky, co od školy očekávají žáci, rodiče nebo zřizovatel. Teprve po důkladném rozboru a vyhodnocení situace (například pomocí SWOT analýzy) a po ujasnění si vzdělávacích záměrů, kterých chce škola dosáhnout, po podrobném prozkoumání klíčových kompetencí, vzdělávacího obsahu vymezeného v RVP ZV a po důkladném seznámení s průřezovými tématy lze přistoupit k tvorbě ŠVP.

Problematiku, kterou by týmy měly při samotné tvorbě ŠVP řešit, lze rozdělit do několika okruhů:

  1. upřesnění celkové koncepce ŠVP - jak budou jednotlivé body struktury ŠVP zpracovány, jak konkrétně a podrobně, co bude ŠVP obsahovat navíc, čím se budeme zabývat všichni, čím jen někteří atd.;
  2. ujasnění si a zformulování výchovných a vzdělávacích strategií školy - tj. vytvoření společné představy o budoucím vzdělávání ve škole (jakási společná filozofie školy), vymezení společných postupů, pravidel, jak budeme tuto představu realizovat;
  3. obsahové rozčlenění vzdělávacího obsahu vzdělávacích oborů do vyučovacích předmětů a přiřazení odpovídající časové dotace - tvorba učebního plánu;
  4. zformulování výchovných a vzdělávacích strategií z pohledu vyučovacích předmětů (hledání společných postupů práce učitelů daného vyučovacího předmětu, které podporují strategie školy a vedou k upevňování a rozvíjení klíčových kompetencí žáků), ujasnění si a zformulování dílčích výstupů a učiva v jednotlivých vyučovacích předmětech a ročnících - tj. tvorba vlastních učebních osnov (body 3 a 4 je třeba řešit společně);
  5. propojení průřezových témat s obsahem vzdělávání v jednotlivých ročnících (vyučovacích předmětech) - tvorba ročníkových či celoškolních projektů, spolupráce napříč školou;
  6. způsoby hodnocení žáků a autoevaluace školy - co, kdy a jakým způsobem hodnotit, tvorba pravidel a kritérií pro hodnocení a autoevaluaci.

Samotná organizace týmů může být různá, záleží na velikosti pedagogického sboru i na počtu schopných učitelů, kteří budou pověřeni vedením jednotlivých skupin. Mnoho škol využilo již utvořené a fungující týmy, které na škole pracovaly v předmětových komisích či v metodických sdruženích. V některých předmětech byly například velkou posilou i vychovatelky školní družiny. V některých fázích tvorby, především v úvodních diskusích nad obsahem vzdělávání, je však vhodné, aby se diskusí účastnili zástupci všech předmětových uskupení a hledali netradiční a nezaběhnuté pohledy napříč celým vzdělávacím obsahem.

Zkušenosti z pilotních škol

Pilotní školy volily převážně tyto způsoby organizace tvorby ŠVP:

Na 1. stupni pracovalo většinou několik týmů, které si práci rozdělily např. takto:

  • společné úvahy a diskuse;
  • zpracování všech předmětů jednoho ročníku → následovaly konzultace o meziročníkových a mezipředmětových vazbách → z toho plynuly opravy a upřesnění učiva, stanovení počtu hodin v ročnících;

  • nebo
  • rozdělení jednotlivých vzdělávacích oblastí, případně vyučovacích předmětů, a jejich rozpracování pro 1. - 5. ročník.

Na 2. stupni pracovaly týmy většinou ve složení původních předmětových komisí, někde se utvořily týmy pro jednotlivé vzdělávací oblasti, případně i takové týmy, v nichž byly zastoupeny obory.

Užší realizační týmy (viz výše) dotvářely konečnou podobu dokumentu: sjednocení používaných termínů, shoda se strukturou dokumentu, jazyková korekce, grafická úprava aj.

Je velmi vhodné si vždy na konkrétním příkladě (např. na výstupu nebo učivu v některém vyučovacím předmětu) vyzkoušet postup, který by učitelům nejlépe vyhovoval, a pak jej společně realizovat. Je třeba počítat i s tím, že se vše hned nepodaří, že bude třeba vyzkoušet i několik cest. Důležité je dívat se na tvorbu ŠVP i následnou výuku novým, netradičním pohledem a hledat nové informace - z psychologie a pedagogiky, o nových vyučovacích metodách i způsobech hodnocení žáků i vlastní práce atd. V současné době je již k dispozici dostatek zdrojů (vzdělávací weby, literatura, odborné časopisy, vzdělávací agentury), kde je možné se s těmito novými poznatky seznámit, a další budou přibývat. Ideální by bylo, kdyby se učitelé s podstatnými informacemi seznámili ještě před vlastní tvorbu ŠVP nebo v jejím průběhu, aby již měli konkrétní představu o tom, co a proč ve výuce použít a jak to podpořit konkrétní podobou ŠVP.

Nezbytné bude vypracování a dodržování přesného časového, ale i tematického harmonogramu, podle kterého bude tvorba ŠVP postupovat. Na některých pilotních školách se týmy scházely pravidelně jednou týdně. Jako časově nejnáročnější se jeví tvorba učebních osnov pro jednotlivé ročníky a dostatek času je třeba věnovat také úvodním diskusím, ve kterých by si učitelé měli ujasnit, jakým směrem se bude jejich škola vyvíjet, které cíle bude naplňovat, jaké postupy k tomu bude volit atd. Současně s tím je třeba se domluvit, jakými autoevaluačními nástroji bude škola hodnotit výsledky své činnosti.

Některé další poznatky z pilotních škol

Je třeba:

  • dobře připravit a vyhodnotit analýzu školy;
  • seznámit se s Bloomovou taxonomií cílů, která učitelům umožní přesně formulovat dílčí výstupy a odstupňovat jejich úroveň v rámci vyučovacích předmětů;
  • zorientovat se ve vzdělávacím obsahu jednotlivých vzdělávacích oborů, ujasnit si, které výstupy se překrývají, jaká je jejich návaznost na jednotlivé klíčové kompetence, jaké jsou vazby mezi jednotlivými vyučovacími předměty, sledovat vazby průřezových témat napříč vzdělávacími oblastmi (obory) a pak teprve v jednotlivých vyučovacích předmětech;
  • společně vytvořit vzorovou předlohu pro tvorbu učebních osnov jednotlivých vyučovacích předmětů (např. grafická úprava do tabulky, sjednocení terminologie apod.), což velmi usnadní práci. RVP ZV však nepředepisuje jednotnou formu zpracování a umožňuje i osobité zpracování, které však musí obsahovat všechny potřebné údaje;
  • ovládat základní znalosti práce na počítači, které umožní zpracovaná témata snadno upravovat, zasílat k nahlédnutí ostatním skupinám;
  • vytvořené texty ihned ukládat a zálohovat.

Zpracovaný ŠVP je dokument, který nelze považovat za konečný. Jeho podoba bude během realizace vzdělávání a na základě nových praktických zkušeností procházet úpravami a změnami. I po ověření funkčnosti zůstane ŠVP otevřeným dokumentem, který by měl reagovat na proměny školy a potřeby žáků. Čas vložený do přípravy ŠVP se jistě zúročí.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám