Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Spor o etickou výchovu
Odborný článek

Spor o etickou výchovu

29. 5. 2009 Základní vzdělávání
Autor
Jana Hrubá

Anotace

Příspěvek se zabývá tématem začlenění etické výchovy do výuky ve školách a přináší názory účastníků konference a diskuse na toto téma.

Bez velké pozornosti veřejnosti běží již řadu let úsilí členů a sympatizantů Etického fóra ČR o zavedení etické výchovy do vzdělávacího systému. Podle konceptu R. R. Olivara školí organizace učitele v dvěstěpadesátihodinovém studiu ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity v Hradci Králové, která jim vydává certifikát.

Co prokázala diskuse?

Toto občanské sdružení vypracovalo návrh doplňujícího vzdělávacího oboru etická výchova (EV) a Výzkumný ústav pedagogický jej z pověření MŠMT předložil na svém portálu RVP k diskusi. Moderovaná diskuse trvala od ledna do dubna 2009, nyní již byla uzavřena - viz: http://www.rvp.cz/diskuse/3/14/0. Zúčastnilo se celkem 353 diskutujících (z toho 247 neregistrovaných). V diskusi bylo napsáno mnoho zajímavých a opodstatněných názorů, často protichůdných. Účastníci se v první části diskuse většinou shodli jen na potřebnosti výuky etiky. V druhé části byla předložena k vyjádření tři stanoviska - návrh Etického fóra ČR, stanovisko doc. PhDr. Josefa Valenty, CSc., z FF UK, který mj. argumentuje, že učivo se v řadě témat překrývá v RVP se vzdělávací oblastí Člověk a jeho svět, s občanskou výchovou a s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova (OSV). Třetí variantu předložil Mgr. Vladimír Srb - navrhl rozšíření průřezového tématu OSV na Osobnostní, sociální a etickou výchovu. Této části diskuse se ale již účastnilo pouze 13 diskutujících. Celkově bylo vyhodnoceno, že „diskuse jednoznačné prokázala pouze podporu začlenění etické výchovy do současného vzdělávacího systému na všech stupních vzdělávání".

Co zaznělo na konferenci?

Na závěr diskuse uspořádalo MŠMT 13. 5. 2009 v Praze konferenci Etická výchova. Byla zajímavá, ale podle obsahu řady vystoupení se dalo soudit, že na ní byla zastoupena jen názorová skupina Etického fóra ČR, což je škoda. (Protagonisté druhé strany se omluvili.) V závěrečné deklaraci vyjádřili přítomní ochotu a vůli pomoci instalaci etické výchovy do škol. Pocity nezávislého pozorovatele z konference velmi trefně vyjádřil Jaroslav Pinkas na serveru Česká škola: http://www.ceskaskola.cz/2009/05/jaroslav-pinkas-eticka-vychova-na.html.

Náměstek ministryně školství RNDr. Jindřich Kitzberger v úvodním vystoupení řekl: „Přestože je etická výchova především věcí rodičů, škola se nemůže zbavit svého dílu odpovědnosti. Chceme zdůraznit, že etická výchova (a výchova vůbec) do školy patří, že vzdělávání má svůj etický rozměr a že škola musí systematicky pomáhat mladým lidem hledat odpovědi na základní otázky, co je správné a dobré a jak co nejlépe žít." Připomněl, že i dnes se mohou školy samy rozhodnout, zda budou obsah etické výchovy realizovat průřezově, nebo v povinných či volitelných předmětech, ale neděje se tak v dostatečné míře. Je to otázka priorit každé školy. Klíčovým prvkem je připravený učitel, jeho osobnost a autorita. Do celostátního kurikula by se mělo zasahovat uvážlivě. MŠMT bude naslouchat a rozebere výstupy konference.

Na konferenci bylo řečeno mnoho zajímavých názorů, o kterých stojí za to přemýšlet a dále diskutovat. Škoda, že příspěvky nebyly dosud zveřejněny na internetu. Přinášíme alespoň malou mozaiku.

Ředitelka odboru základního vzdělávání MŠMT PaedDr. Jiřina Tichá uvedla, že 16 zemí má etickou výchovu zařazenu ve vzdělávacím systému jako alternativní předmět k náboženství. Např. ve Finsku je buď náboženství, nebo etika povinným předmětem.

Náměstkyně ministryně Mgr. Klára Laurenčíková upozornila, že v mezinárodním průzkumu ESPAD, který mapoval účinnost přímé prevence rizikového chování ve školách, se z 25 zemí EU Česká republika umístila na posledním místě. Řekla, že je třeba posilovat připravenost pedagogů, jak detekovat a řešit problémy ve třídě včas. Debata se příliš stáčí na represi.

Prof. PhDr. Petr Piťha zdůraznil, že otázku začlenění etické výchovy klade stav společnosti. Polovina manželství se rozvádí, ve druhých manželstvích jsou časté problémy mezi dětmi a nevlastními rodiči. Vysoké procento rodin je nefunkčních kvůli přetížení rodičů v práci nebo kvůli nezájmu. Mnozí rodiče sami pocházejí z narušených rodin. Skutečnou výchovu má velmi málo dětí. Společnost si na jedné straně přeje kvalitní absolventy, na druhé straně se o výchovu nezajímá (300 lidí v diskusi, většinou odborníků, to označilo za propadák). Podobně rozděleni jsou učitelé - část své děti vychovávat chce, ale je to pro ně stále obtížnější (prof. Piťha doporučil vysadit hodně jabloní pro Halfary!), část se psychicky hroutí nebo rezignuje a stěžuje si na nevychovanost dětí z rodiny. Odpovědnost je svalována na školu, pro její činnost však chybí podpora. Prof. Piťha konstatoval, že etická výchova zřejmě zůstane poněkud knižní - nemůže založit skutečnou lásku a obětavost. Dvě hodiny týdně ve škole nevyváží ostatních 166 hodin, kdy děti žijí jinak. Ovšem škola bez výchovy není škola.

Prof. PhDr. Vladimír Smékal z FSS MU v Brně připomněl, že výchova je výsledkem kultury. Sociokulturní podmínky („duch doby") nejsou příznivé: situace rodin, zanedbávání dětí, oslabení osobní odpovědnosti, vyhledávání hédonistických zábav (máme nejvíc hracích automatů!), úpadek náboženství. Stížnosti k ničemu nevedou - problémy je třeba do hloubky promýšlet a řešit. Něco se změnilo a my musíme změnit své prostředky a nástroje. Účinnost působení učitele záleží z 50 % na jeho „vyzařování" (charismatu), na jeho odborných kompetencích a postavení. Bez zážitků nemá etická výchova cenu - nelze ji realizovat s 30 dětmi. Zásadní je příklad učitele, který musí žáky znát a přistupovat k nim jako k osobnostem.

Mgr. Petr Uherka, ředitel VOŠ publicistiky, jehož studenti natočili s dětmi zajímavou anketu, řekl: „Ve škole chybí princip laskavé přísnosti, spravedlivé laskavosti, která vymezuje hranice."

Řadu zajímavých myšlenek uvedla ve svém vystoupení Eliška Coolidge-Hašková. Řekla, že rodina je místo, kde má být dítě vedeno láskou a povinností k ohleduplnosti. Rodina by měla děti naučit, že city jsou privátní, ale chování je věc veřejná. Žádná společnost není úspěšná bez důvěry. Stavět společnost na závisti je scestné. Měli bychom mluvit s dětmi tak, aby naslouchaly, a naslouchat jim, aby mluvily. Lidé zapomenou, co jste řekli a udělali, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili.

Doc. PhDr. Soňa Hermochová, FF UK, si posteskla, že etici nespolupracují - není divu, že máme pověst o prutech Svatoplukových! (Dodejme, že se to netýká jen etiků...) Pokud zavedeme etickou výchovu, musí existovat katedra etiky. Na pedagogických fakultách by měl být zaveden povinný předmět třídnictví. Když se nezapojí celá škola, etická výchova fungovat nebude.

PhDr. Pavel Vacek, Pedagogická fakulta Univerzity v Hradci Králové, uvedl, že v oblasti akademické se tématům etické výchovy věnuje malá pozornost - nikdo se jí nezabývá. Měla by se studovat jako obor. V psychologii morálky je učitelstvo zcela nepoučeno. Začlenění EV do RVP by mohlo být impulsem. K otázce překrývání s OSV řekl, že dobré věci je třeba dublovat. OSV je eticky neutrální, EV by mohla dodat etický rámec.

Zkušenosti s výukou EV na Slovensku sdělil Mgr. Ivan Podmanický z Pedagogické fakulty Trnavské univerzity. Negativně zapůsobily střety s náboženskou výchovou, vysoké počty žáků (osvědčil se počet do 20), nepochopení kolegů ze školy a nedostatek možností postgraduálního studia. Pozitivní byl pro učitele zážitek úspěchu, změna vztahů s rodiči, učitelé se více začali obracet sami k sobě.

Mgr. Karel Gabriel z Vysoké školy ekonomické v Praze hovořil o výuce podnikatelské etiky, o kterou mají studenti velký zájem. Cílem je přispět k orientaci budoucích elit. Morálka se vyvíjí v kontextu s historií. Největší vliv měla církev. Lze to pozorovat i u studentů - studenti z jižních Čech, jižní a střední Moravy a ze Slovenska lépe vnímají, co je morální. V ČR je neochota zabývat se minulostí, nedefinují se negativní jevy.

V odpolední části konference byly prezentovány konkrétní příklady dobré praxe ve vystoupeních Mgr. Miluše Menšíkové, ředitelky ZŠ Liberec, Mgr. Marie Navrátilové ze ZŠ v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Mgr. Libuše Vlkové, ředitelky ZŠ nám. Curieových v Praze a Mgr. Pavla Motyčky z Gymnázia v Kroměříži (spoluautora návrhu EV jako doplňujícího vzdělávacího oboru). Dlužno říci, že po celou dobu projevovali účastníci neutuchající zájem. Potvrdilo se, že lidé, kteří si svobodně zvolili předmět svého zájmu, jsou pro něj ochotni leccos udělat a přinést prospěch svým žákům.

Co uděláme?

Možná je to východisko pro rozhodnutí ministerstva. Z příspěvků i z diskuse pro mne jako posluchače vyplynulo, že by se především měla objevit společenská zakázka - zájem a podpora společnosti, na výuku etické výchovy by museli být připraveni osobnostně kvalitní učitelé, na vysokých školách vybudován obor studia a ve školách vytvořeny podmínky, včetně sníženého počtu žáků. Jak řekla jedna z diskutujících: „Jeden učitel školu nezachrání, nefungují-li dobré vztahy ve škole." Pokud toto všechno předcházet nebude, byl by zásah do celostátního kurikula z nejrůznějších důvodů problematický. Nota bene, když už dnes výuku etické výchovy a svobodnou volbu formy podle priorit školy kurikulum umožňuje těm, kteří chtějí.

Co by ale rozhodně pokračovat mělo, je veřejná diskuse v celé společnosti o otázkách výchovy a etiky a hlavně zájem a úsilí škol o kvalitní vnitřní vztahy a atmosféru. Etické vztahy a dobrý příklad mohou mít ve výchově velkou sílu. Zavedení předmětu (na úkor kterých již existujících?) ovšem není zárukou budoucího zlepšení mravů.

Výchovný předmět automaticky dobrý výsledek nenese. Již léta máme v kurikulu tělesnou výchovu, hudební výchovu, výtvarnou výchovu, občanskou výchovu, rodinnou výchovu - a máme řadu dětí, které se vyhýbají pohybu, nechtějí zpívat, kreslí Kačery Donaldy a nechovají se zrovna jako budoucí občané a rodiče. Máme ale také úžasné malé i mladé sportovce, zpěváky, hudebníky, výtvarníky a děti a mladé lidi s aktivními postoji a rozumnými názory. Vždy záleží na rodinném zázemí, na podnětném prostředí a na kvalitním učiteli, který vzbudí a podchytí zájem, rozpozná talent a všem pomáhá v jejich rozvoji. Etika by měla určovat jednání každého učitele a prosycovat život každé školy. To nevzniká samo od sebe, o to je třeba společně usilovat. Třeba by se pak školy mohly stát infekčními centry - společnost by takovou infekci nutně potřebovala...

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.