Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > BROUCI – rozměrná kolektivní instalace
Odborný článek

BROUCI – rozměrná kolektivní instalace

15. 4. 2009 Základní vzdělávání
Autor
Marek Škubal

Anotace

Nevšední výukový program pro žáky základních či základních uměleckých škol inspirovaný fascinující říší mikrosvěta se šíří jeho bizarních forem, tvarů a barev. Cílem projektu je vytvoření rozměrné vícedílné kolektivní instalace – fantaskní plastiky hmyzu. Žáci v průběhu práce názornou formou získají přesnější představu o stavbě hmyzího těla. Zásadní a důležitou zkušeností, kterou by si žáci měli z lekce odnést, je zkušenost s prací v kolektivu. Děti by se prostřednictvím tohoto úkolu měly zdokonalit ve vzájemné komunikaci, naučit se asertivnímu jednání, které jim umožní prezentovat svůj názor před ostatními a dokázat ho též vhodně volenými argumenty obhájit.

Pro dobré pochopení koncepce tohoto výukového projektu považuji za důležité čtenáře nejprve alespoň rámcově seznámit s některými vybranými díly mé dosavadní činnosti a se základními principy mého přístupu k tvorbě. Jsem studentem třetího ročníku Akademie výtvarných umění v Praze, v sochařském ateliéru profesora Jindřicha Zeithammla. Ve svých realizacích se již delší dobu intenzivně věnuji nejrůznějšímu zpracování tvarosloví mikrosvěta. Fascinující říše hmyzu pro mne představuje bezednou pokladnici nejbizarnějších tvarů a forem, kterými se nechávám inspirovat a volně s nimi improvizuji, ať se již jedná o volnou plastiku, reliéfní objekty či kresbu.  

br
Všekaz, sádra 2008
 

 

 

br
 Zoomorfně-geometrická entomologická kompozice, hořický pískovec 2008
 

Důležitým aspektem mé tvorby je též prvek kontrastu, více či méně zjevný, avšak neustále přítomný, čímž mám na mysli jak kontrast mezi jednotlivými díly ve vzájemném vztahu vůči sobě, tak kontrasty v každém z nich obsažené. Snažím se o dialog zdánlivě protikladných fenoménů, velké vypjaté sochařské formy konfrontuji s chaotickou a subtilní strukturou, přičemž čistý minimalismus a komplikovaný strukturální maximalismus nechápu jako „znepřátelené" složky, ale jako dvě strany téže mince, které se mohou navzájem výrazně podpořit v celkovém vyznění. Totéž platí i pro mé strukturální práce (řešené kresbou či v reliéfu), kde mě zajímají především vzájemné vztahy čisté a zpracované plochy, zhuštění struktury v některém bodě či naopak její uvolnění, její vnitřní rytmus a směr či pnutí mezi čistou, pravidelnou plochou a chaotickou změtí.


b
           Expanze, sádra 2008
 

b
 Entomologická struktura-detail, litina 2008
 
Rovněž se snažím řešit tuto problematiku v různých materiálech a sledovat, jak diametrálně rozdílných výsledků lze docílit volbou techniky. Pracuji s pestrou škálou materiálů, přičemž největší zkušenosti mám se zpracováním kamene (absolvoval jsem studium na kamenosochařské škole), nevyhýbám se však ani dřevu, sádře, kovu či nejrůznějším epoxidovým či polyesterovým pryskyřicím a laminátům.

b
    Tvor, hořický pískovec 2007-2008
 
Volba tématu a modifikace zadání pro různé typy škol

Pokusil jsem se zamyslet nad vytvořením zajímavého výukového projektu na základě některého z principů své vlastní tvorby. Možností se nabízí několik, nyní je však bezpodmínečně nutné si přesně definovat cílovou skupinu žáků, jimž bude projekt určen. Pakliže zaměřím své zadání na celkem složitou a sofistikovanou problematiku struktury, musím si uvědomit, že takovéto téma vyžaduje, dle mého názoru, kromě značné dávky uměleckého cítění též určitou předchozí zkušenost a pokročilejší stupeň intelektuálního vývoje, který umožňuje vědomě zacházet s jemnými nuancemi vizuálních diferencí při transformaci viděného. Úkol takového rázu je možné zadat například studentům gymnázií, či ještě lépe středních uměleckoprůmyslových škol. Tam by se již v zadání mohlo pracovat kupříkladu s vizuální funkcí struktury, s různým působením rytmického členění či zpracováním odlišných materiálů a zpětným zkoumáním rozdílných přístupů k tvorbě i k výsledkům samým.

Chci-li však na základě svých prací vytvořit výukový program pro žáky základních či základních uměleckých škol, je třeba zvolit téma dětem bližší a snáze řešitelné. Takovým tématem by se mohla dobře stát právě inspirace fascinující říší mikrosvěta se svou úžasnou šíří bizarních forem, tvarů a barev, na jejímž základě jsem zpracoval svůj výukový projekt.

Pro lepší představu je určitě dobré žáky seznámit s detailními záběry hmyzu z různých odborných knih či časopisů, pro inspiraci je možné případně použít i fotografie mých vlastních realizací, které se k této tématice vztahují.

 

 
b
             veš-portrét

 

 

 

Cílem projektu je vytvoření rozměrné vícedílné kolektivní instalace - fantaskní plastiky hmyzu sestavené z jednotlivých částí. Domnívám se, že toto zadání, poněkud náročnější z hlediska prostoru, materiálu i času, je vhodné zejména pro základní umělecké školy, které mají oproti většině základních škol výhodu možnosti práce v ateliéru a navíc mají pro realizaci úkolů vyčleněno více času. Tento projekt rozhodně vyžaduje vyhrazení více lekcí, jejichž počet pak závisí na zvoleném měřítku, použité technologii i početnosti skupiny zúčastněných žáků.

 

 

b
                    Mravenci
 

 

 

b
                Moucha - portrét
 

 Postup

Žáci by byli rozděleni do několika skupin (případně jen jedna skupina, vše závisí na počtu zúčastněných žáků). Vzhledem k celkové náročnosti úkolu by bylo výhodné skupiny sestavovat až na základě delšího předchozího pozorování při plnění úkolů drobnějšího rozsahu, aby se předešlo možným konfliktům mezi žáky, kteří nejsou schopni dohromady spolupracovat.

Každá skupina má za cíl vytvořit fantaskní plastiku, složenou z jednotlivých částí. Hlavní přínos a atraktivita tohoto úkolu tkví v možnosti práce ve větším měřítku, která přináší žákům zcela odlišný prožitek z tvorby, než s jakým se mohou setkat při běžných zadáních, limitovaných většinou velikostí lavice coby jediné dostupné pracovní plochy. Rozměrná realizace si získává v očích diváka „punc" výjimečnosti už svým měřítkem, je schopna mnohem snáze zaujmout pozornost. Důležitým aspektem je též působení objektu i z větší vzdálenosti. Možnost vnímání celkového účinku tvaru z odstupu je principem, se kterým se u drobných realizací nesetkáme. Možnost vytvářet (nebo spoluvytvářet) rozměrné dílo je jedinečnou a obohacující zkušeností, která otevírá zúčastněným netušené formy nových prožitků, pocit podílení se na čemsi výjimečném a nevšedním.              

Materiálem by v tomto případě mohl být například papír, postupně vrstvený a fixovaný na konstrukci z pletiva, možné je samozřejmě též zpracování dalších materiálů (dřevo, PET-lahve, krabice, lepenka - lze variovat v závislosti na dostupných zdrojích) metodou asambláže. Vše by se na závěr mělo ještě zajisté barevně pojednat. Vhodné by bylo, aby si žáci materiál z velké části nashromáždili sami. To má dva důvody: nejrůznější nalezené předměty svým tvarem již samy o sobě mohou podnítit dětskou imaginaci, a navíc si žáci mnohem více budou považovat materiálu, který si sami pracně opatřili.

Pokud by to podmínky školy neumožňovaly, je možné tento úkol řešit i v malém měřítku pomocí modelíny či keramické hlíny (lze též vypálit a glazovat), nicméně upozorňuji, že toto řešení je ve vztahu k obsahu projektu skutečně kompromisní a nelze od něj očekávat takové výstupy, jako od práce ve velkém měřítku.

Žáci se mezi sebou sami domluví na přibližné podobě tvora (v ideálním případě by mohla vzniknout i kresebná skica, v níž by se alespoň přibližně definoval vzhled budoucí plastiky a která by sloužila jako ideová předloha v průběhu vlastní práce) a rozdělí si, kdo a jakým způsobem vytvoří kterou část hmyzího těla.

V průběhu práce by měli žáci spolupracovat, sami se navzájem v kolektivu korigovat, aby zhotovené díly k sobě dobře pasovaly a kontrolovat vzájemné proporce jednotlivých kusů, aby nedocházelo k měřítkovým nesrovnalostem. Hotové díly budou k sobě přikládány buďto volně, anebo lépe navzájem napevno propojeny (pomocí lepidla, lepicí pásky, vázacího drátu, provázků a podobně).

Vznikne kolektivní dílo většího rozsahu a žáci mohou ještě uvažovat (v dialogu s pedagogem) nad jeho instalací v prostoru a působením plastiky ve vztahu k okolnímu prostředí. Pedagog by si též mohl připravit krátkou přednášku o důležitosti správně provedené instalace, jakožto citlivě provedeného umístění uměleckého díla v prostoru, založeného na vyváženém poměru proporcí a vzájemné komunikaci obou složek. Bylo by též vhodné zdůraznit, jak významnou úlohu sehrává umístění díla z hlediska jeho dalšího vnímání divákem, že totiž mnohdy i průměrné dílo zdařile nainstalované může být vizuálně atraktivnější, než dílo samo o sobě kvalitnější, jehož umístění však bylo provedeno nevhodně. Pro lepší pochopení lze případně žákům pomocí fotodokumentace názorně přiblížit tuto problematiku na některých významných příkladech z dějin umění (např.: Henry Moore, Alexander Calder, Isamu Noguchi).

 

 

b

Henry Moore

 

 

                                              

 Výstupy

Cílem tohoto projektu není vznik uměleckého díla. Je třeba mít na paměti, že zdaleka ne vše, co se vytvoří, musí být automaticky uměleckým dílem a výtvarná činnost v rámci základní školní výuky by ani neměla mít ambice tohoto druhu. Jde tady spíše o formu určitého tvůrčího procesu, rozvíjejícího smyslovou citlivost žáků a pomáhajícího též budovat v nich schopnost snazšího čtení a porozumění výtvarnému jazyku, potažmo kladný vztah ke kulturní sféře obecně.  

Žáci v průběhu práce názornou formou získají přesnější představu o stavbě hmyzího těla. Právě ona aktivní účast na projektu spojená s vizuální i haptickou zkušeností jim pomůže natrvalo zafixovat nové poznatky. Nesporným pozitivem je také možné nabourání zaběhnutých dětských klišé o hmyzí říši, reprezentovaných nejrůznějšími televizními seriály typu Včelka Mája, které vytvářejí u malých diváků značně zkreslené názory na tuto problematiku.

Za velmi zásadní a pozitivní zkušenost považuji možnost práce ve větším měřítku. Je více než pravděpodobné, že s výtvarným úkolem takového rozsahu nebudou mít žáci žádnou předchozí zkušenost (mnozí z nich si pak už možná obdobnou realizaci ani nikdy nevyzkouší), což ještě zvyšuje atraktivitu tohoto netradičního zadání. Jedinečná je též příležitost pracovat s instalací v prostoru a možnost zkoumat vizuální účinky objektu ve vztahu k okolnímu prostředí. Výhodou je, že tato práce je kolektivní, a proto je možné realizovat větší (a tedy i atraktivnější) dílo, jež by nebylo při individuální práci možné v omezeném čase vyučování vytvořit.

Zásadní a důležitou zkušeností, kterou by si žáci měli z lekce odnést, je zkušenost s prací v kolektivu. Děti by se prostřednictvím tohoto úkolu měly jaksi mimoděk zdokonalit ve vzájemné komunikaci, měly by se naučit asertivnímu jednání, které jim umožní prezentovat svůj názor před ostatními a dokázat ho též vhodně volenými argumenty obhájit. Podílením se na společném projektu by si měli žáci osvojit samostatné, na vzájemné domluvě založené jednání při rozdělování úkolů, měli by si uvědomit odpovědnost za svůj díl práce vůči ostatním členům skupiny a zajisté pozitivním prvkem by byla i zdravá dávka soutěživosti a rivality mezi jednotlivými skupinami, která by měla žáky motivovat k co možná nejlepšímu výsledku.

Skutečně důležitá však není jen komunikace sama, k ní dochází samozřejmě i při výuce jakéhokoli jiného předmětu. Patrně nejzásadnějším přínosem, vázaným na fakt, že celý projekt se odehrává v rámci výtvarné výchovy, není totiž sama komunikace, ale její námět. Tento úkol si kromě jiného klade za cíl přimět žáky k zamyšlení nad fenoménem tvorby i vnímání výtvarného díla a učit je formulovat a pojmenovávat své pocity, prožitky a názory na tuto problematiku. Schopnost verbálně vyjádřit svůj postoj k procesu tvorby i k dílu samotnému může významně pomoci vybudovat si vztah k obrazovému vyjádření a přispět k jeho snazšímu čtení a pochopení.

Funkce pedagoga

Pedagog by měl v tomto projektu vystupovat pouze v roli inspirátora, jenž má za úkol pomocí nejrůznější dokumentace vzbudit u žáků zájem a jenž by je měl být schopen při vysvětlování zadání pro tento úkol alespoň do jisté míry nadchnout. V průběhu vlastní práce navíc pedagog plní úlohu technologického poradce, jenž pomáhá žákům řešit technické nesnáze během tvůrčího procesu. Veškerá dílčí rozhodnutí by si však žáci měli být schopni rozhodnout pouze mezi sebou, samostatně a nezávisle na vynucené autoritě učitele.

Shrnutí

Tento projekt si klade za cíl poutavou a netradiční formou obohatit žáky o jedinečné zkušenosti s rozměrnou prostorovou tvorbou, podnítit a kultivovat jejich imaginaci, cit pro vnímání uměleckého díla i manuální zručnost a v neposlední řadě též přispívat k rozšiřování vědomostí, rozvíjení smyslové citlivosti a i k osobnostnímu rozvoji žáků.

b
        Portrét blechy
 

                                                                     

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Marek Škubal

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Článek pro obor:

Výtvarná výchova 2. stupeň