Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Jak pracovat s pohybovou hrou

Ikona prakticky

Jak pracovat s pohybovou hrou

Ikona inspiraceIkona blok
Autor: Ilona Hapková
Anotace: Umět vybrat správnou hru do určité části hodiny v daný okamžik a pro konkrétní skupinu žáků je umění. V tomto článku naleznete několik vodítek, jak tomuto umění nahlédnout pod pokličku.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Základní vzdělávání » Kompetence k řešení problémů » kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí
  2. Základní vzdělávání » Kompetence sociální a personální » účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
  3. Základní vzdělávání » Kompetence k učení » vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení
Očekávaný výstup:
  1. základní vzdělávání » Člověk a zdraví » 1. stupeň » Tělesná výchova » 2. období » zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti; vytváří varianty osvojených pohybových her
Mezioborové přesahy a vazby:
  1. Základní vzdělávání -> Český jazyk a literatura 1. stupeň
  2. Základní vzdělávání -> Matematika a její aplikace 1. stupeň
  3. Základní vzdělávání -> Výchova ke zdraví
Průřezová témata:
  1. Základní vzdělávání » Multikulturní výchova » Lidské vztahy
  2. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Sebepoznání a sebepojetí
Organizace řízení učební činnosti: Skupinová, Individuální
Organizace prostorová: Specializovaná učebna, Učebna v přírodě
Nutné pomůcky: Nic a cokoli máte po ruce... včetně netradičních pomůcek
Klíčová slova: pohybová hra, hraní, prostor, skupina, lokomoce, předmět hry, modifikace
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.

Práce s pohybovou hrou je samostatná vědní kategorie pro všechny osoby v oblasti tělesné výchovy a sportu. Znáte jednoznačnou odpověď na otázku: Co je hra (pohybová hra)? Asi ne, protože jednoznačná odpověď neexistuje. Tato otázka vyvolává řadu diskuzí. Záleží na úhlu pohledu, a co si představíte pod pojmem hra (činnost, prožitek, zápolení, učení, zábavu,...). Cílem tohoto článku není analyzovat pojem hra či pohybová hra, ale jak s pohybovou hrou pracovat, kdy ji zařadit, jak poznat, že jste vybrali správnou hru (modifikaci) a kdy je zapotřebí ji ukončit ještě před jejím koncem.

Pohybovou hru můžeme zařadit do všech hodin tělesné výchovy, do jiných vyučovacích předmětů, ve školní družině, na táboře či během školního výletu. Využíváme ji pro rozvoj pohybových dovedností, ale také pro zlepšení kooperace ve skupině, družstvu či třídě. Během pohybových her se prohlubují také sociální vazby a vztahy mezi jednotlivými hráči (žáky). Důležitý je proces socializace, který nelze obejít při všech pohybových hrách. Stačí vybrat správnou pohybovou hru pro vaši skupinu, zapojit všechny žáky a přimět je ke spolupráci (kolektivnímu pojetí). Jako poslední vliv zmíním psychický dopad hry na žáky. Vždy usilujeme o pozitivní pocity ze hry, které žáci získají především sebeuspokojením z pohybu, ze spolupráce s ostatními hráči, ze hry samotné, z vítězství. Negativní pocity žáků (např.: deprese z nezačlenění do hry, nerealizuje se ve hře, hráč nemá potřebné dovednosti pro aktivní zapojení do hry, z prohry) se snažíme eliminovat zásahem do hry (např.: změna pravidel, ukončením hry a výběrem jiné hry).

S pohybovými hrami můžete zaplnit celou hodinu či blok hodin. Ale pozor! Při používání pouze pohybových her v hodinách tělesné výchovy či sportovním kroužku hrozí nebezpečí, že hry přestanou mít žádoucí efekt (motivační, fyzický, psychický, sociální, ...), protože žáci jimi budou nasyceni. Je zapotřebí zvážit jaké a kolik her budete zařazovat do svých hodin v období jednoho měsíce. Nezapomeňte také zohlednit dobu trvání pohybové hry (jedna pohybová hra může trvat 20 minut, ale za stejnou dobu můžete použít i 3 rozdílné pohybové hry).

Snažte se podporovat v žácích sportovního ducha a fair play! Pokuste se žáky přimět k sebekázni. Tím myslím, aby dokázali uznat svou chybu při pohybové hře a přihlásili se k ní. Jednou nechejte hrát žáky bez rozhodčího a vy figurujte pouze v roli moderátora (motivujte, povzbuzujte, ale nebuďte sudí). Uvidíte, jestli žáci najdou tu správnou cestu k sebekázni a sebehodnocení.

V následujícím textu vám uvedu několik námětů a impulsů, jak pracovat s pohybovými hrami a jak je modifikovat. Modifikací myslím změnu pravidel nebo úpravu jednoho z faktorů. Naleznete zde i příklady, jak propojit pohybovou hru s ostatními disciplínami nebo předměty (např. gymnastikou, atletikou, matematikou, českým i cizím jazykem,...).

Existuje pět hlavních faktorů, se kterými pracujeme při modifikaci pohybové hry (prostor, počet hráčů, lokomoce a poloha těla, předmět hry, přihrávky a předávky). Postupně si je rozebereme a vysvětlíme na příkladech.

1. Prostor

Vymezení hrací plochy při pohybové hře je stěžejní. Tento faktor ovlivní zaměření pohybové hry. V malém prostoru můžete pracovat se všemi žáky najednou nebo paralelně v několika menších skupinách či dvojicích (viz hra Dalekohled). Hru také můžete začínat v malém prostoru a ten postupně zvětšovat (viz Honičky) nebo naopak zmenšovat (hry v závěrečné části vyučovací jednotky, kdy se snažíte zklidnit organismus).

Pro vyznačení hrací plochy a branek můžete použít mety, švihadla, obruče, či využít čáry, které jsou již vyznačeny na hrací ploše. Kromě velikosti pracujte i s tvarem hrací plochy, protože je to podstatná změna při rozvoji prostorové orientace hráčů (čtverec, obdélník, trojúhelník, kruh).

A nyní několik her a jejich modifikací v prostoru.

Dalekohled

Hráči jsou rozděleni do dvojic. Hra probíhá v malém prostoru čtvercového či obdélníkového tvaru. Z rukou mají vytvořen dalekohled (prsty tvoří okénko), do kterého se dívají jedním okem. Vždy jeden se snaží se najít svého spoluhráče. Jakmile hráč najde svého kolegu, snaží se k němu dostat a dotknout se ho (předat „babu"). Hráč, který byl odhalen a chycen svým spoluhráčem počítá do tří a poté může znovu začít hledat svého partnera. Hráči se prolínají v malém prostoru, zlepšují své orientační a koordinační schopnosti.

Jestli žáci budou hrát stejnou hru v prostoru trojúhelníkového (roh tělocvičny) či kruhového tvaru, uvidíte, že budou mít zpočátku menší orientační problémy s hranicemi prostoru.

Pokud je prostor při této hře příliš velký, při hře převáží fyzické schopnosti (běh) nad orientační schopnosti. I přesto můžete pracovat s orientací, zakrytím jednoho oka.

Vypichovaná

Hra v malém prostoru na procvičení ovládání míče (kontrola chodidlem, při driblingu, nadhazováním a chytáním,...). Každý hráč má míč a pohybuje se ve vymezeném prostoru. Jeho úkolem je kontrola míče předem zvoleným způsobem (např. dribling) a pohybuje se v celém vymezeném prostoru. Hráč se vyhýbá svým spoluhráčům, aniž by ztratil kontrolu nad míčem. Při ztrátě kontroly nad míčem dostane jeden trestný bod. Hráč s nejmenším počtem trestných bodů zvítězí.

Modifikace - hráči se snaží navzájem narušit kontrolu nad míčem svého spoluhráče, aniž by ztratili kontrolu nad svým míčem. Hráč si přičte bod, když vypíchne (naruší kontrolu) míč svému spoluhráči, aniž by ztratil kontrolu nad svým míčem. Vyhraje hráč s nejvíce body.

Modifikace - několik hráčů bez míče (ve skupině 25 žáků je 4-5 hráčů bez míče) se snaží získat míč od svých spoluhráčů. Hráč, který přijde o míč, se snaží opět získat míč od některého ze spoluhráčů. Hráči si počítají, kolikrát přišli o míč. Vyhraje ten, kdo nepřišel o míč (nejmenší počet ztrát míče).

Hra ve větším prostoru je méně náročná, protože hráči mají více prostoru pro manipulaci s míčem a orientaci (kde jsou ostatní hráči).

Honičky

Honičky jsou jednou z her, kde prostor ovlivní celý průběh hry. Když začnete hodinu s honičkou v relativně malém prostoru s optimálním počtem honičů (pro skupinu 25 žáků cca 4-5 honičů), dosáhnete téměř ideálního zahřátí organismu žáků. Hráči se nemohou schovávat, protože prostor pro hru je malý a byli by ihned odhaleni, ale zároveň nemohou běhat úseky cca 20 m v plné rychlosti, což je nebezpečné pro nezahřátý organismus a může dojít ke svalovému zranění. Potupně s modifikacemi, výměna rolí pouze když se chytající dotkne s rozlišovákem (peškem, míčem či jiným předmětem hry) ramene, nohy, hýždě honěného hráče, můžete zvětšovat prostor (dochází k postupnému zvyšování zatížení hráčů). Je dobré mít označené honiče, že drží nějaký předmět nebo mají stuhu, aby ostatní hráči viděli, kdo je právě chytající (výměna rolí mezi chytajícím a chytanými je důležitá, aby nedocházelo k přetížení chytajících).

Kromě měnění velikosti prostoru a označení honičů můžete měnit typy lokomoce. Určíte lokomoci a hráči se pohybují daným způsobem. Např. po čtyřech (po dlaních a chodidlech, nikoli po kolenou), pozpátku, cval, lifting, skiping, zakopávání, poskoky (po jedné dolní končetině, po obou zároveň synchronně, nesynchronně), taneční kroky (polka, valčík).

Další modifikací jsou honičky ve dvojicích. Taktéž je zamezena maximální rychlost běhu (důležité v úvodu vyučovací jednotky, kdy se organismus zahřívá) a nutná je spolupráce obou hráčů v páru. Měníte úchopy a tím i způsoby lokomoce. Několik příkladů úchopů: držení za dlaně, zaháknutí za paže (jeden běhá popředu druhý pozpátku), chycení za holeně, za ramena, za obě ruce (cval).

Pro vyhodnocení můžete zvolit kritéria, kdo je nejkratší dobu chytajícím či kolikrát během hry se dostane do role chytajícího.

Zóny

Hrací plochu rozdělíte na libovolný počet zón a v každé zóně mají hráči jiné úkoly (pohybují se po celé hrací ploše a respektují pravidla v dané zóně). Jako příklad uvedu pohybovou hru s míčem.

Hrají dvě družstva s jedním míčem nebo čtyři družstva se dvěma míči (zvýšení zatížení jednotlivých hráčů). Hrací plochu rozdělíte na tři zóny. Po obvodu hrací plochy rozmístíte čtyři branky (jedna v krajní zóně a dvě v prostřední zóně). Úkolem družstva je bránit svou branku a útočit do třech ostatních podle předem stanovených pravidel. Jako námět: v krajních zónách hrají podle modifikovaných pravidel fotbalu (zjednodušená pravidla) a ve střední zóně podle modifikovaných pravidel házené (basketbalu...).

2. Počet hráčů

Většinu pohybových her může hrát libovolný počet hráčů. Ve školní tělesné výchově pracujete se skupinou do 30 žáků. Obtížnost hry má ve školní tělesné výchově odpovídat dovednostem nejslabšího žáka (ve sportovních klubech je tomu naopak), aby mohl být i ten nejslabší včleněn do hry a bez obtíží zvládl činnosti potřebné pro hraní hry.

Hry v trojici

Vymezíte prostor, tři hráči s jedním míčem. Dva si přihrávají a třetí se snaží získat míč; jakmile získá míč (dotkne se ho), mění si pozici s hráčem, který špatně přihrál, nezpracoval přihrávku ve vymezeném prostoru, měl kroky, nedodržel typ lokomoce či typ přihrávky.

Tři hráči v prostoru bez míče, jeden se snaží dotknout (ramene, mezi lopatkami, nohy, hýždě) druhého hráče a třetí má funkci obránce a snaží se zamezit prvnímu hráči, aby se dotkl druhého hráče.

Posilování ve trojici (fyzicky přibližně stejně zdatní jedinci). Dva hráči jsou cca 1.5m vzdáleni od sebe (s větší vzdáleností je náročnější cvičení), třetí je uprostřed, zpevněný a přepadává vpřed a vzad. Krajní hráči jej chytají (dlaně na ramena) a tlačí zpět.

Hry ve čtveřici

Podobně jako hry ve trojici můžete organizovat hry ve čtveřici. Uvedu příklad pohybových her s míčem.

Jeden proti třem. Vymezíte prostor, tři hráči na obvodu si přihrávají s jedním míčem, čtvrtý hráč uprostřed se snaží zachytit přihrávku (viz trojice). Modifikace: hráči na obvodu - stoj na jedné noze, sed, leh na břiše, leh na boku.

Dva proti dvěma. Vymezený prostor, dva hráči bez míče uvnitř a dva hráči s míčem na obvodu si přihrávají přes vymezený prostor. Při modifikacích pracujete s typy přihrávek (o zem, přímá, za zády), s omezením pohybu (jen po části obvodu), změna lokomoce (poskoky po jedné noze, cval).

Tutéž hru mohou hrát tři dvojice s jedním míčem. Dvě dvojice na obvodu vymezeného prostoru si přihrávají a obě spolupracují. Jedna dvojice se uprostřed snaží zachytit přihrávku. Při chycení (dotek) míče dvojicí uvnitř se mění vždy celá dvojice, která byla na okraji (hráč, který chybně přihrál nebo nezpracoval přihrávku - jeho dvojice se přemístí do středu).

Obíraná (propojení s další disciplínou či předmětem)

Hrají dvě družstva s jedním míčem. Úkolem družstva je dosáhnout ve vymezeném prostoru určitého počtu přihrávek (např. 5, 7, 10...). Zadaný je typ lokomoce (cval, poskoky), druh přihrávek (obouruč, o zem). Hráč vždy po přihrání spoluhráči opustí vymezený prostor a vykoná zadaný doplňkový cvik či cvičení (např. sed-leh, klik, střelbu na bránu či koš, kotoul, přeskok přes kozu...). Družstvo, které si nepřihrává, se snaží získat míč dle pravidel (házené, basketbalu, fotbalu, modifikované dle potřeby...).

Tutéž hru můžete hrát se třemi družstvy se dvěma míči (vyšší zatížení hráčů). Ve vymezeném prostoru hrají všechna tři družstva proti sobě se dvěma míči. Jedno družstvo může mít v držení oba míče.

Diagonála

Dvě družstva s jedním míčem, vymezený prostor (čtverec nebo obdélník), v každém rohu vyznačena branka (obruč, pomocí met, kuželů,...). Jedno družstvo může útočit dle zvolených pravidel do dvou rohů, které jsou na diagonále (úhlopříčce), ostatní dva rohy brání dle zvolených pravidel.

Opět pro zvýšení zatížení hráčů hrajete tutéž hru se čtyřmi družstvy a se dvěma míči. Každé družstvo brání jeden roh a může útočit do zbývajících třech rohů. Jedno družstvo může mít v držení oba míče. Po zisku bodu (dle pravidel - položení do určitého prostoru, vstřelení branky) pokračuje ve hře družstvo, které neubránilo svůj „roh" (branku, prostor).

Počet hráčů v družstvu určuje zatížení každého hráče. Pro optimální zatížení hráčů, ať v štafetových hrách nebo v pohybových hrách, doporučuji 4 až 7členná družstva.

3. Lokomoce a poloha těla

Jakým způsobem se hráči pohybují při pohybové hře (lokomoce), ovlivňuje taktéž jejich zatížení. Např. po čtyřech (po dlaních a chodidlech, nikoli po kolenou), pozpátku, cval, lifting, skiping, zakopávání, poskoky (po jedné dolní končetině, po obou zároveň synchronně, nesynchronně,...), taneční kroky (polka, valčík,...).

Při jiné práci horních a dolních končetin zlepšují svou koordinaci mezi horní a dolní polovinou těla. Není jednoduché dělat něco odlišného horními končetinami a dolními končetinami (např. kroužky pažemi a zakopávání, tleskání a křížný krok, ...).

Během pohybových her pracujeme také s polohou těla a polohou jeho částí (např. stoj na jedné noze, sed, leh). Zpestří to pohybovou hru a rozvíjíte více pohybových dovedností hráčů.

Pohybová hra, kdy žáci vytvářejí obrazce ze svých těl, je vhodná do závěrečné části vyučovací jednotky. Dochází ke zklidnění organismu (nízké zatížení). Žáky rozdělíte do skupin. Řeknete písmeno, slovo, číslici a skupina, které ze svých těl vytvoří nejrychleji písmeno (slovo, obrázek) vyhraje. Tím se žáci částečně protahují a mohou procvičovat slovíčka z cizího jazyka, matematické příklady apod.

4. Předmět hry

V dnešní době je neuvěřitelný výběr pomůcek pro tělesnou výchovu, proto doporučuji pro pohybové hry nejen míče různých sportovních her (házenkářský, volejbalový, basketbalový, tenisový, pingpongový, fotbalový...), ale i další pomůcky (ringo, neposlušný míč, míč s různým odrazem, fresbee, ...). Tatáž hra jen s jinou pomůckou bude pro hráče úplně odlišná a zpestří jim jejich pohybovou aktivitu.

V jedné hře se nebojte použít míče různé velikosti nebo z různého materiálu (gumový, pěnový, kožený,...). Jako příklad vám uvedu dvě hry.

Dribling-fotbal

Podle počtu hráčů dvě, tři nebo i čtyři družstva, která hrají proti sobě. Ve vymezeném prostoru rozmístíte branky podle počtu družstev (dvě, tři nebo čtyři). Každý hráč má svůj míč, kterým neustále dribluje (modifikace - žongluje, manipuluje kolem těla,...). Družstva hrají fotbal s jedním fotbalovým míčem (tři a více družstev hraje se 2 míči). Každé družstvo brání jednu branku a na ostatní tři útočí. V momentě, kdy hráč hraje s míčem určeným pro fotbal, se svým míčem nedribluje, pouze ho drží.

Míčem do míče

Hrají dvě, tři nebo i čtyři družstva proti sobě. Ve vymezeném prostoru rozmístíte branky (podle počtu družstev). Každé družstvo brání jednu branku a na ostatní útočí. Každý hráč má svůj míč, kterým se dotýká hracího míče (jeden až dva), dribluje přes míč, žongluje. Hráč se nesmí dotknout jakoukoliv částí těla hracího míče. U začátečníků můžete povolit nadhození míče rukou, když se míč kutálí po zemi a hráči jej nedokážou rozpohybovat driblingem.

5. Přihrávky a předávky

V mnoha pohybových hrách využíváte rozmanité pomůcky, které si hráči různým způsobem předávají či přihrávají. Modifikujete jednotlivé typy přihrávek a předávek (obouruč, jednoruč, o zem, za zády, kolem hlavy, mezi nohama, z výskoku...).

Pokládaná s nabitím

Hrají dvě družstva s jedním míčem ve vymezeném prostoru. Úkolem družstva je dosáhnout ve vymezeném prostoru určitého počtu přihrávek (např. 3, 4, 5). Zadaný je typ lokomoce a druh přihrávek. Družstvo, které si nepřihrává, se snaží získat míč dle pravidel (házené, basketbalu, fotbalu, modifikované dle potřeby) až do získání bodu soupeřem. Po provedení určitého počtu přihrávek (tzv. nabití) má družstvo možnost získat bod útočením na bránu, položení míče do určitého prostoru, střelbou na koš.

Stejnou hru mohou hrát tři družstva se dvěma míči. Ve vymezeném prostoru hrají všechna tři družstva proti sobě se dvěma míči. Jedno družstvo může mít v držení oba míče.

Štafetové hry

Ve štafetových hrách většinou měníte způsob lokomoce či cvičení k metě a zpět. Chcete-li, aby žáci běhali úseky na procvičení rychlosti a zvýšení fyzické zdatnosti. Zařadíte do vyučovací hodiny štafetové hry a měníte pouze způsob předání štafetového kolíku (peška, rozlišováku, míče). Předávka po oběhnutí družstva, po podlezení mezi nohama spoluhráčů, předání kolíku nad hlavou, mezi nohama, stranou střídavě vpravo vlevo, směr předání zepředu zástupu dozadu či naopak, kombinace výše uvedených možností.

Hra nefunguje. Neplní svůj účel. Ihned zastavte! Doplňte pravidla! Modifikujte! A hrajte!

Znáte ten pocit, když odvedete dobrou práci? Určitě ano, je to stejné i s vyučovací jednotkou. Hodina, která je dobře připravena, hry které fungují a žáci, kteří jsou jimi pohlceni, je nejlepší ocenění vaší práce. Respekt a autoritu získáte přirozenou cestou, ato už vám nikdo neodepře. Hodně úspěchů při vaší práci!

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 17. 02. 2009
Zobrazeno: 12044krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
HAPKOVÁ, Ilona. Jak pracovat s pohybovou hrou. Metodický portál: Články [online]. 17. 02. 2009, [cit. 2020-04-06]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/2995/JAK-PRACOVAT-S-POHYBOVOU-HROU.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.