Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Bezpečně do školy i ze školy

Bezpečně do školy i ze školy

Praktický příspěvek
inspirace
blok hodin
Autor Pavlína Jelínková
Projekt pro nejmenší školáčky, který se zaměřuje na dopravní výchovu a zpřístupnění zásad bezpečnosti silničního provozu.

K vytvoření tohoto projektu mě inspirovalo učivo pro první třídu, kde si žáci osvojují zásady bezpečnosti v silničním provozu. Protože mi toto téma připadá velice důležité, chtěla jsem, aby si žáci zapamatovali co nejvíc. Myslím, že forma projektu, který se na danou problematiku pomůže dívat z několika různých úhlů, je pro žáky nejzáživnější a nejpřínosnější.

Projekt je zaměřen na žáky prvních tříd na počátku školního roku, kdy ještě neumějí psát a číst, ale může být v různých obměnách (nebo i v dané formě) použit později nebo ve vyšších ročnících, kde se k němu můžou připojit další činnosti, jako např.:

  • přiřazování názvu značky k jejímu obrázku (jednotlivci nebo ve skupině)
  • popis značky, ostatní děti hádají, které (ústně nebo písemně)
  • volné psaní na téma Co bych udělal, kdybych viděl dopravní nehodu
  • modelování dopravní značky z modelíny nebo tvrdého papíru
  • vytvoření nové značky podle vlastní fantazie
  • diskuse o znečišťování přírody v důsledku zvyšování počtu vozidel apod.
  • třídění značek podle tvaru a barev, druhy značek
  • návštěva dopravního hřiště
  • návštěva hasičů
  • pojmenování barev a tvarů anglicky
  • soupis pravidel bezpečnosti na silnicích (ve skupinách nebo v celé třídě)
  • pohybová hra (honička) splašené autíčko a vyděšení chodci apod.

V každé škole se určitě najde celá řada metodických materiálů týkajících se těchto témat. Učitel si tak může vybírat, co by se mu právě hodilo pro konkrétní hodiny. Např.:

  • dřevěné dopravní značky, koberec nebo podložka (i vyrobená), děti si mohou postavit vlastní silnici, po které jezdí modely aut a chovají se podle pravidel silničního provozu, a chodníky, po kterých chodí různé figurky, zvířátka, která se dostávají do různých situací a střetů se světem motoristů;
  • počítačový program, který lze využít např. v počítačových učebnách, kde si ho každý vyzkouší samostatně;
  • reflexní náramky se hodí pro test, kdy je lépe chodec vidět (v tmavé místnosti posvítíme baterkou na dítě bez náramku a s náramkem);
  • obyčejný telefon, na kterém si děti můžou zkusit fiktivní hovor na některé z čísel tísňových linek (můžeme dítěti dát obrázek, na kterém je zachycena situace - dítě se samo musí rozhodnout, na které číslo je potřeba zavolat, a vyzkouší si hovor, ve kterém je důležité uvést své jméno, adresu, co se stalo a jak je situace vážná);

Musíme také myslet na to, že téma Bezpečně do školy i ze školy se netýká pouze dopravní situace, ale také bezpečí jako pocitu dětí. Učitel může položit otázku, co vlastně pro žáky znamená slovo bezpečí, může se rozvinout diskuse o násilí, šikaně, kontaktu a komunikaci s cizími lidmi. Tato témata jsou vážná a citlivá, pokud se objeví negativní zkušenosti žáků, bude jistě vhodné zabývat se problémem šířeji. Pokud je to možné (v dané chvíli), je přínosné zahrát malé „divadélko", kdy učitel vstoupí do role „neznámého", který chce odlákat žáka k sobě do auta, do bytu apod. Zkoumáme reakce žáků. Předem si také můžeme domluvit s některým z nich, že nátlaku „cizího" povolí a odejde s ním nebo usedne do auta. Pak čekáme na reakci ostatních, která by měla být nesouhlasná.

Rozvržení projektu:

1. den

Seznámení žáků s projektem a jeho cílem
Přechod pro chodce

  • slovem
  • činem
  • seřazením obrázků

2. den

Dopravní značky

  • poznávání
  • kresba/malba dopravní značky

3. den

Procházka v okolí školy

  • hledání dopravních značek
  • doprava a příroda

4. den

Ukončení projektu

  • diskuse o bezpečí na silnici, krizové situace
  • závěrečný „test" a odměna
  • reflexe žáků
Seznámení dětí s projektem a jeho cílem

Učitel uvede téma bezpečnosti (ve smyslu dopravní výchovy) a nechá děti vyprávět jejich zážitky, vzpomínky, myšlenky apod. Je to vlastně jakýsi druh brainstormingu, kdy učitel řekne pouze téma, a děti říkají, co je napadne. Učitel si může nápady dětí poznamenat a společně s dětmi je pak roztřídit do různých kategorií (jako bezpečnost chodců, dopravní nehody, zvířata na silnici, slušné a ohleduplné chování chodců i řidičů apod.) Už v této fázi tak zjistí, co děti o dané problematice vědí.

Přechod pro chodce

Společně s dětmi hovoříme o správném přecházení silnice. Nejprve zkontrolujeme, jak děti ovládají pojmy VPRAVO a VLEVO. Necháme některé z dětí říct, jakým způsobem se máme před přechodem i na něm rozhlížet a z jakého důvodu.

Příklad otázek učitele:

  • Je nutné se rozhlédnout, než půjdeš přes přechod? Proč?
  • Na kterou stranu se podíváš nejdříve? Věděl bys proč?
  • Kdo má na přechodu pro chodce přednost - auto nebo chodec? Dodržuje se toto pravidlo?
  • Musíš se veprostřed přechodu podívat znova doprava? Vysvětli proč.
  • Myslíš si, že je bezpečné mít v uších sluchátka a poslouchat hudbu?
  • Co se může stát, když řidič auta telefonuje při řízení ve chvíli, kdy se blíží k přechodu?
  • Správný řidič by měl před přechodem...
  • Jak se říká přechodu pro chodce? (nápověda: je to pruhované zvířátko)

Jdeme s dětmi na chodbu nebo do tělocvičny, kde si všichni vyzkoušejí přejít přechod. Učitel vymezí plochu přechodu a sám se stane „autem", které se chová pokaždé jinak - jako hodný řidič, nevšímavý řidič, pirát silnic, nerudný řidič apod. Děti musí pružně reagovat, protože situace se neustále mění. Děti, které právě nepřecházejí, hodnotí chyby i správnost ostatních.

Po návratu do třídy rozdá učitel všem dětem obrázky (natištěné na jednom papíře nebo rozstříhané na jednotlivé obrázky - viz příloha). Každé z nich má za úkol seřadit je podle časové posloupnosti. Učitel chodí mezi dětmi a pomáhá jim (děti se můžou také stát pomocníky, důležité je však upozornit na to, že pomoci neznamená udělat za kamaráda).

Dopravní značky

Na modelech dopravních značek děti poznávají značky, a co znamenají. Učitel vysvětluje na konkrétních příkladech. Děti nenutíme znát přesný název značky (např. Zákaz vstupu nepovolaným osobám), důležitější je, aby věděly, co se pod názvem skrývá, co tedy dopravní značka znamená konkrétně pro ně. Učitel klade důraz zejména na značky pro chodce, které se dětí týkají nejvíc.

Následuje diskuse o tom, která značka je podle každého nejdůležitější a proč. Učitel zdůrazní, že v určitém okamžiku může být každá značka životně důležitá. Děti si vyberou některou z nabídnutých značek a nakreslí/namalují ji. Pokud se dílo povede, bude z obrázků hezká nástěnka.

Procházka v okolí školy

Abychom dětem ukázali praktickou aplikaci do běžného života, stačí je vzít na procházku po okolí školy. U každé nalezené značky se zastavíme a řekneme si, co znamená. Všímáme si také okolí silnic, stromů a rostlin.

Příklad otázek učitele:

  • Jak by asi krajina kolem vypadala, kdyby tady nebyla silnice?
  • K čemu slouží stromy vysázené kolem silnic?
  • Jak škodí auta lidem?
  • Jak dřív vypadaly silnice a jaké druhy vozidel po nich jezdily?
  • Komu slouží silnice?
  • Kdo všechno je účastníkem silničního provozu?
Ukončení projektu

Nejlépe v kroužku si s dětmi povídáme o možných nebezpečných situacích, kterých můžeme být svědkem. Zeptáme se, co by kdo udělal, kdyby se stal svědkem dopravní nehody. Zopakujeme si důležitá telefonní čísla a naučíme děti pomůcku:

158 - policie - 8 jako pouta
155 - záchranná služba - 5 jako invalidní vozík
150 - hasiči - 0 jako hadice stočená dokola
112 - univerzální číslo - PAMATOVAT (např. je přece jasné, že 1 a 1 jsou 2)

Telefonní čísla si na konci zopakujeme a vyvěsíme ve třídě.

Děti mohou povědět o nějaké příhodě, kdy byly svědky nehody nebo se ocitly v nebezpečné situaci.

Závěrečný test má dvě kola. První část spočívá v tom, že dětem rozděleným do několika skupin postupně ukazujeme několik dopravních značek. Jejich úkolem je společně se dohodnout na tom, co která značka znamená a zástupci jednotlivých skupin chodí k učiteli oznámit své myšlenky. Každou správnou odpověď je možné odměnit např. bonbonem nebo samolepkou, po skončení testu se tyto bonusy sčítají a skupiny mají okamžitou kontrolu, kolika bodů dosáhly.

Druhá část je praktická zkouška z přecházení přes ulici (buď na klidnější silnici mezi domy, kde nejezdí auta, nebo na chodbě, v tělocvičně). Pokud někdo udělá chybu, vrátí ho učitel zpátky, znova zopakuje nebo nechá předvést někým jiným. Každé dítě by mělo nakonec přejít správně. Odměnou může být pochvala do „žákovské knížky", razítko, bonbony, drobné dárky od Policie ČR (odrazky, reflexní pravítka apod.) Osvědčilo se mi obdarovat děti jmenovitě, aby si každé prožilo „úspěch z náročné zkoušky". Skvělou možností je také domluva s místními policisty, kteří mohou být zkoušce přítomni a také mohou pro děti připravit přednášku či odpovídat na jejich zvídavé otázky.

Na úplný závěr si učitel udělá s dětmi test jako zpětnou vazbu (Jak se vám projekt líbil?) - metodou škálování. Děti mají např. zvednout ruce do výšky (úplně nad hlavu znamená - líbilo se mi nejvíc, úplně dolů podél těla - nelíbilo se mi vůbec, někde uprostřed je líbilo se mi tak středně apod.). Učitel tak má ve chvilce představu o tom, jak byl úspěšný. Děti mohou ve zbývajícím čase říct, co se jim líbilo a co nelíbilo.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek