V nedávné době jsme se pokoušeli pochopit důvody, proč není možné v důsledku zavedení technologií do výuky provést zásadní skokovou transformaci školství měnící výukové cíle i postupy (Proč ve školství přetrvávají snahy o rychlou změnu?). Velmi užitečným zdrojem poznání těchto souvislostí je též práce britského profesora Open University Martina Wellera, s nímž jsme již měli příležitost se několikrát setkat (zde). Martin je známým expertem snažícím se vysvětlovat vývoj vzdělávacích technologií prostřednictvím přirovnání. Svůj blog The Ed Techie opatřil podtitulem „o otevřeném vzdělávání a digitální škole pomocí přiléhavých metafor“. O metaforách nedávno vydal celou knihu, která je díky jeho přístupu k otevřenosti opatřena licencí CC [1].
Cílem této práce je odhalit význam vzdělávacích technologií v době, kdy se začínají skutečně masivně ve výuce uplatňovat a exponenciálně roste zájem investorů doufajících nejen v zisk, ale též v růst prestiže díky získání pověsti podporovatelů vzdělanosti celé populace. Martin srovnává současnou digitální revoluci s tou průmyslovou z 19. století, během níž si zbohatlíci v jeho rodném Walesu stavěli „pohádkové zámky“, aby demonstrovali sílu vůči odborům a dělali dojem serióznosti a stálosti v čase. Podobně vnímá též současné investice největších korporací do vzdělávání, za nimiž vidí především snahu ovlivnit sociální prostor [2].
Kniha je pochopitelně plná metafor. Obsahuje i teoretickou část, v níž Martin cituje pro nás velmi zajímavou osobnost českého lingvisty působícího v Centre for Teaching and Learning na Oxfordské univerzitě – Dominika Lukeše, který se metaforám věnuje na vědecké úrovni. Definuje tři typy využití metafor ve vzdělávání: 1. upoutávka, 2. vysvětlení, 3. katalyzátor poznání [3]. Martin se sice zabývá primárně druhým typem, v mnoha případech však má metafora všechny tři složky. Můžeme si to ukázat na jednom z oblíbených Dominikových přirovnání.
Připodobňuje učení k cestě [4]. Představíme-li si cestu, nutně musíme vnímat i prostor, kudy vede. Víme-li, kam chceme dojít, můžeme zkoumat mapu a volit nejvhodnější trajektorii (tento termín je při studiu běžně používán). Ke stejnému cíli lze dojít různými cestami. Vybrat tu nejvhodnější pomůže itinerář (analogie s kurikulem), který předpokládá určité fyzické možnosti jedince a odhaduje potřebný čas. Též popisuje, kudy půjdeme či pojedeme (vhodný dopravní prostředek) a co tam uvidíme (učební materiály). Pomocí cesty lze vysvětlit i rozdíl mezi výukou a učením. Výuka je o zkoumání mapy a itineráře, prohlížení materiálů, o instruktáži před startem. Teprve samotná cesta (nejlépe s kvalitním průvodcem) je učením.
Jak vidno, metafory mohou být nástrojem usnadňujícím pochopení, jak nejlépe vzdělávací technologie použít. Zvláště pro toho, kdo dosud nemá dostatečné praktické zkušenosti. Vzpomeňme například takové notoricky známé pojmy jako „globální vesnice“ (Luhan), „informační dálnice“ (Gore), „počítačový virus“ (Kraus), … I Spomocník má podobenství ve velké oblibě. Vybavíte si třeba, co znamená „oddenkové učení“, personalizovat ve stylu „jam session“, mít „slona v obýváku“, zapřahat „vůz před koně“, trpět „syndromem housete“ nebo být „kolektivní sardinkou“? Jednou jsme již psali dokonce i o tom, že se Martin Weller považuje za „husitu vědy“.
Podívejme se na několik dalších Wellerových poučných metafor:
- Vzdělávací technologie jako kufřík
Odborníci specializovaní na určitou tematiku většinou formují vlastní vědeckou disciplínu se specializovanými pojmy, předměty studia, historií apod. Vzdělávací technologie jsou jako obor jiné. V jejich řadách najdete techniky, fyzikáře, matematiky i dějepisáře či filozofy. Každý může přispět něčím objevným, novým. Vlastně jsou docela podobné kufříku nástrojů, do něhož balíte vše, co byste při práci na řešení nějakého problému mohli potřebovat. Přitom můžete s výhodou uplatnit mezipředmětové dovednosti. Podle Martina Wellera jsou vzdělávací technologie neoborem.
- LMS
LMS (Learning Management Systems, v Británii často používáno označení Virtual Learning Environment) disponuje značným množstvím podobenství – bezpečný prostor, svěrací kazajka, parkoviště, švédský stůl, ukazatel cesty. Všechny jsou v něčem přiléhavé, ale v něčem jiném zase moc ne. Bezpečný prostor i svěrací kazajka se hodí pro případ, když je žák uvnitř a nemůže ven, parkoviště je jen úložištěm výukových materiálů bez doprovodných aktivit, švédský stůl příliš nezohledňuje představy o naplňování výukových cílů, ukazatel cesty neříká nic o tom, jak vypadají výsledky.
- Jestřábí oko
Ve sportu se používá k ověření, zda určitá akce byla či nebyla v souladu s pravidly. Něco trochu podobného dělá „analýza výukových výsledků“. Problematické u této metafory je to, že odpovídá jen testu okamžitých schopností. Jenže ta analýza se dnes většinou pokouší zohledňovat dlouhodobou činnost určitého jedince. Další souvislosti ale sedí. V obou případech jsou technologie jen nástrojem pomocným, nikoli rozhodujícím. I ten verdikt jestřábího oka musí nakonec potvrdit soudce.
- Blockchain jako alchymie
Blockchain je systém ověřující transakce odehrávající se na internetu. Používá se s úspěchem pro kryptoměny. Stále více se však mluví i o jeho schopnosti zavést transparentní postupy též do vzdělávání. Celá řada institucí začala pomocí tohoto systému zajišťovat své certifikáty (diplomy). Problém je však v tom, že většina není ochotna odhalit postupy vedoucí k jejich udělení a dát k dispozici příslušná data. Je to tedy stejné, jako když alchymista vyrobí zlato neznámo jak.
- Uber pro vzdělávání
Velmi často se setkáváme s přenosem principů úspěšných záměrů do jiných oblastí. Uber jako veleúspěšná taxi služba může sloužit jako model pro vzdělávání tady a teď (just in time). V okamžiku, kdy se potřebuji něco naučit, mohu hledat nabídku někoho, kdo mě to naučí, a nemusí to být známá instituce. Analogie s konkurencí vůči zavedeným taxislužbám je na místě. Pokusů něco takového zorganizovat je více než dost.
- Domorodci/imigranti či rezidenti/návštěvníci
O tomto přirovnání původně pocházejícím od Marka Prenskeho psal Spomocník opakovaně (Technologie jako příčina vývojové nespojitosti), i o jeho aktualizaci pocházející od Davida Whita (Jste rezident nebo návštěvník?, Rezidenti po deseti letech). Původně bylo používáno ke zviditelnění rozdílů mezi žáky a učiteli, novější varianta pak odlišuje hlavně digitálně kompetentní jedince od méně schopných obávajících se důsledků své online přítomnosti. Dospíváme k závěru, že učitel má být hlavně odborníkem (Soukromí je pryč, naučme se s tím žít!).
- Edupunk
Punk je životní (a hudební) styl z konce 70. let minulého století, který se vyznačuje nedůvěrou ke konvencím a komerci. Edupunk je přeneseně snaha nepřijímat korporátní služby (např. nástroje Microsoftu) a snažit se o vlastní nezávislé řešení. Tak vzniklo celé hnutí Open Source, Open Educational Resources a otevřenost se přenesla i do světa vědy. Martin je typickým představitelem (pracuje nahlas).
- Perseus a medúza
Příběh z řecké mytologie, který může být interpretován na několik způsobů. Asi nejpodnětnější je varování, že technologie (např. Temný web) mají i takové vlastnosti, které mohou být velmi nebezpečné. Je lepší je nevytahovat a nedívat se na ně.
- Lovci a sběrači
Pravěké civilizace se vyznačovaly dělbou práce mezi lovci a sběrači. Lovci byli nejčastěji muži, sběrači ženy. Je diskutabilní, co bylo důležitější, zda lov, či sběr, s nímž vždy bylo spojeno mnoho skryté práce (obzvlášť připočte-li se péče o domov). Dodnes se setkáváme s názory, že větší význam má lov a boj, a proto mají muži právo vládnout světu. V digitálním světě existuje analogie, protože mezi programátory převládají muži. Ženy ovšem vynikají v jiných souvisejících oblastech. Ve výsledku je to stejné jako kdysi. Ten sběr měl dle současných vědeckých důkazů pro přežití dokonce větší význam než lov.
- Rewilding (počeštěně znovuzdivočení; opětovné uvedení do přírodního stavu)
Tato metafora přirovnává digitální prostředí k přírodnímu. Je zřejmé, že lidstvo dospělo do stavu, kdy je jeho vliv na přírodu již natolik zničující, že je třeba s tím něco dělat. Jednou z cest je návrat k původní neovlivňované divoké přírodě, která se je schopna o udržitelný vývoj postarat sama (např. návrat vlků apod.). Internet se dostává do podobného stavu. Některé síly se pokoušejí jeho vývoj nasměrovat (ovlivnit, nebo dokonce přímo řídit ostatní) tak, aby z toho měly prospěch jen ony samy. V globálním měřítku lze pozorovat vznik tzv. platformních společností (Od kultury konektivity k platformním společnostem). Podle Martina je třeba se pokusit změnit směr vývoje tak, aby se každý mohl svobodně uplatnit. Jde to shora (tedy prostřednictvím řízeného procesu, v němž dochází k budování ekosystému využívajícího otevřený přístup) či zdola (používáním volně dostupných aplikací a důslednou kontrolou osobních dat).
- Disrupce
Exponenciální vývoj technologií naráží na mnohem pomalejší změny myšlení lidí včetně filozofie a pedagogiky. Matematický popis exponenciální křivky říká, že tam, kde se blíží k nekonečnu, existuje nedefinovatelné místo nazývané singularitou nebo nespojitostí. Vývoj naší civilizace nás vede k přesvědčení, že téměř jedinou naší jistotou do budoucna je nejistota (pedagogika nejistoty). To je ale věc, kterou již po staletí využívají různá náboženství. Nám nejbližší křesťanská představa pracuje s apokalipsou a armagedonem. A tak není divu, že jsou často používána podobenství předvídající skokovou změnu školství v důsledku implementace technologií a umělé inteligence. První, u koho jsem se s podobným podobenstvím setkal, byl Lewis Perelman, který již na počátku 90. let minulého století varoval představitele školství, že technologie jejich obranné valy obejdou podobně, jako Němci za 2. světové války obešli Maginotovu linii. Zdá se, že katastrofické scénáře se zatím nenaplňují (Nezdařená disrupce podle Reicha).
Místo závěru se pokusím vysvětlit, proč si Martin pro obálku vybral obrázek žraloka. V pozadí je podobenství současného stavu vzdělávání se Spielbergovým filmem Čelisti. Krizi, jakou jsme zažili během pandemie covidu, lze přirovnat k situaci na ostrově Amity, na jehož plážích na lidi útočí žralok. Je třeba řešit dilema, zda zavřít pláže, nebo vystavit rekreanty zvýšenému riziku napadení. V boji se žralokem se angažují tři hlavní postavy, v Martinově analogii školství, žáci a poskytovatelé (komerčních) služeb. Žraloka se, pravda, podaří zlikvidovat, jen dva hrdinové však přežijí.
Přestože jsme disrupci jako takovou v plném smyslu toho slova zamítli, je na místě se zamyslet nad tím, jakou roli technologie ve vzdělávání hrají. Zcela jistě přispívají ke zvyšování komplexnosti a proměnlivosti světa, tedy i rizik, kterým musíme čelit. Měli bychom se proto s jejich pomocí snažit posilovat naši odolnost vůči změnám a odvahu hledat řešení pro udržitelný život. Snad nám metafory pomohou pochopit důležité souvislosti.
