Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Na Spomocníkovi – díl 8.: Petra Prošková
Odborný článek

Na Spomocníkovi – díl 8.: Petra Prošková

27. 5. 2020 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Jaroslav Mašek
Tento článek je součastí seriálu: Na Spomocníkovi

Anotace

S Petrou Proškovou jsem si povídal o Elixíru do škol, o technologiích, o digitálních stopách učitelů, o vlivu koronaviru na budoucnost vzdělávání a také o zajímavých aktivitách, které se chystá zrealizovat. Závěrečný vzkaz byl současně i radou na adresu nejen učitelů, ale nás všech, k čemu bychom se měli ve vzdělávání přiklonit.

 

Následující text není doslovným přepisem audio záznamu. 

*** 

Každého člověka lze charakterizovat podle toho, co dělá nebo čemu se dlouhodobě věnuje. Ne jinak je tomu u všech mých hostů. Například Spomocníka si každý hned spojí s Bořivojem Brdičkou. A když se řekne Elixír do škol, všichni si okamžitě vybaví mého dnešního hosta. Ženu, která, jak o sobě sama říká, je majákem Elixíru, a která do něj od roku 2017 neustále otiskuje svou mimořádnou osobnost, a tak z něj dělá jedinečný vzdělávací projekt. Paní Petra Prošková.

Ahoj Petro.

Ahoj Jardo, zdravím tě a děkuji za krásný úvod dnešního setkání.

Na co jsi v Elixíru nejvíc hrdá? Co se ti v něm zatím nejvíc podařilo? A kde bys jej chtěla v budoucnu vidět?

Úplně nejlepší by bylo zeptat se lidí z Elixíru, jak by tohle popsali. Já jsem nejvíc hrdá na lidi, kteří jsou v Elixíru zapojeni, všechny učitele, kteří Elixír vytvářejí a pomáhají budovat společně s námi pevnou síť, ať už je to fyzika, nebo oblast digitálních technologií. Kdybych měla říct, co se mi nejvíc podařilo, tak bych asi zmínila to, že se do Elixíru podařilo zapojovat další partnery a budovat tu sítě tak, jak mají představu učitelé. To znamená nechat jim svobodu a nechat vykvétat všechny a tuto síť odspodu. No a kde bych to viděla v budoucnu? Pro mě je důležité, aby projekt rostl tak, jak mu to půjde, a učil se, a celá síť byla inspirací pro další učitele třeba dalších předmětů. To by pro mě bylo takové pohlazení na duši.

Když se pouštím do nějakého vlastního projektu, vždycky nejdřív přemýšlím, v čem bude jiný. V čem se Elixír odlišuje od ostatních? V čem je jeho jedinečnost?

Je nás už hodně. Ta síť je propojená po celé republice a je tak silná, že už ji může těžko něco překvapit, znejistět. A učitelé, kteří jsou v té síti zapojeni, do ní přivádějí nové kolegy a posouvají celou myšlenku Elixíru pořád dál. A to mi přijde opravdu jedinečné, takový ten, jak já tomu říkám, přenos energie po neviditelných drátech po republice až do cílových destinací v našich regionálních centrech a potom skrze naše učitele do tříd ve školách. To je úžasná jedinečnost našeho projektu a může být inspirací pro další. 

Určitě to vezme strašně moc času, ale kdyby měl den 48 hodin a ty ses mohla vedle práce v Elixíru věnovat ještě něčemu dalšímu, co by to bylo?

Já se vedle práce v Elixíru věnuju i dalším věcem. To je takové moje pravidlo, že nechci být ponořena jenom do jedné záležitosti. Široký rozhled a možnost dívat se i jinam a využívat čas i jiným způsobem než pracovními záležitostmi přináší spoustu zajímavých propojení i potom do aktivity, kterou dělám jako pracovní. Pro mě je Elixír vlastně i koníček, protože se znova učím fyziku, to, co mi chybělo ve škole, takové to experimentování a hraní si s objevováním světa a zkoušení si, jak věci fungují, to si teď zažívám s našimi učiteli. I v rámci digitálních technologií se učím nové věci, konkrétně teď využiju Padlet na konferenci. No a čemu bych se ještě věnovala víc? Já ráda maluju a kreslím, a kdyby se den natáhl, tak to by byl prostor, který by se mi vytvořil, a asi velkou část z něj bych věnovala právě tady té mojí zálibě.

Napadá mě, že bychom někdy mohli uspořádat výstavu tvých prací.

Jsem pro. Klidně ji můžeme udělat. Bude to zatím malá expozice, ale můžeme. 

Samozřejmě Elixír souvisí i s technologiemi. Co pro tebe znamenají technologie? Jaký k nim máš vztah? Umíš je ovládat nebo spíš ovládají ony tebe? A vyvolávají v tobě technologie nějaké emoce?

Já mám k technologiím takový různorodý vztah. To, co mi hodně pomáhá v domácnosti, za to jsem ráda, a využívám různé přístroje poměrně hodně, ale snažím se zase vybírat si věci užitečně, nejenom proto, že je to móda nebo hit, ale koukám se na to, aby to byla opravdu smysluplná věc, abych neměla byt zastavěný všemi možnými vymoženostmi. Chytrá domácnost mě zatím moc neoslovila. Protože jsou věci, které si ráda řídím sama. Stejně tak je to u auta, kde používám normálně manuální řízení. Je to různé. A co se týče takových těch online nástrojů nebo robotiky a podobných věcí, to je pro mě hodně zajímavá oblast, kterou se snažím studovat. Byla bych daleka toho říct, že tomu všemu rozumím, to vůbec ne, spíš objevuji. Já jsem hodně objevovatelský člověk, baví mě se v tom pošťourat a vyzkoušet si, jak to funguje. Občas se něco nepovede, občas něco objevím, co mě překvapí, ale v principu můžu říct, že je mám svým způsobem ráda a zatím si umím poměrně dobře vybrat, co je pro mě užitečné a co ne. 

S technologiemi přímo souvisejí i digitální stopy. Jakou trvalou digitální stopu by podle tebe měli učitelé po sobě zanechat?

Hlavně pozitivní. A myslím si, že by každý měl po sobě zanechat takovou stopu, kterou by zanechal i v reálném životě. To znamená, aby to byl otisk skutečnosti, reality, aby to nebyla druhá osoba ve světě digitálním. Nebyla prostě jiná, než je ve světě „normálním“, v tom našem živém. Takže, jedinečnou, pravdivou a pozitivní. To by mi přišlo, že by mohlo být hezké. 

Jaký bude mít koronavirus vliv na budoucnost vzdělávání? Bude vzdělávání od příštího školního roku jiné, nebo se vrátí tam, kde bylo v únoru tohoto roku?

Jardo, já o tom teď hodně přemýšlím, protože tu otázku jsem samozřejmě dostala opakovaně a jsem sama zvědavá, jak to dopadne, protože vzdělávání tvoří hlavně lidé a ať si můžeme my od stolu nebo kdokoliv říkat, že by se to nějak mělo stát nebo že bychom si něco přáli, tak nakonec stejně největší vliv na to, jak to bude vypadat, budou mít kantoři ve školách. A myslím si, že naše role v Elixíru je bavit se o tom s učiteli, co si budou chtít nechat, co jim přijde užitečné, co naopak pro sebe objevili a co to změní, a spíš se jich ptát. A uvidíme, co nám to přinese. Každopádně jsem přesvědčená, že vzdělávání stejné, jako bylo před pandemií, zcela jistě nebude. Určitě to získá nějaké nové prvky, protože v každém životě, když se něco naučíme nového, tak začneme, ať chceme nebo nechceme, ty věci prostě používat a nikdy se nevrátíme úplně zpátky, takovéto nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, si myslím, že tady naprosto platí. Myslím si, že tato situace mohla učitelům pomoci ve vnímání pedagogického povolání veřejností, už jsem to někdy říkala, protože teď každý doma, kdo má děti školou povinné, okusil na vlastní kůži, jak je to velmi náročné, aby děti udržely pozornost, jak nastartovat jejich motivaci, aby se chtěly učit, kolik to bere času a že není úplně jednoduché, aby děti převzaly i samy osobně odpovědnost za své vzdělávání. Takže možná i pozitivní dopad vůči učitelům ve vztahu rodina a škola.

V čem ty sama vidíš největší výzvy vzdělávání v budoucnosti? Je to třeba integrace online výuky nebo její vybalancování v kombinované výuce nebo je nějaká větší výzva?

Tak jednu teď reálně zažíváme. Přesun ze stoprocentně prezenční výuky na stoprocentně distanční. To je obrovská výzva pro vzdělávání. A pak jednu, kterou já mám celoživotně, výzvu nás všech, a tou je odvaha. Najít velkou odvahu každý v sobě samém, abychom dokázali překročit vlastní limity tak, jak my si myslíme, že by něco mělo fungovat nebo funguje a vyzkoušet něco úplně nového, i přesto, že to způsobuje nějaká další omezení. Ve vzdělávání si myslím, že prvek té odvahy je velmi upozaděn a snažíme se pořád držet zaběhaných cestiček, protože ony nám dávají jistotu. A vzhledem k tomu, že budoucnost je poměrně nejistá, teď jsme si to vyzkoušeli s jednou malou potvorou, malým virem, který nám ukázal, že nemáme vliv na všechno a nejsme páni světa v tuhle chvíli, tak odvaha je důležitá a myslím si, že to je velká výzva nejen pro vzdělávání. 

Jakou současnou aktivitu či projekt bys doporučila učitelům a lidem v oblasti vzdělávání? Co by si určitě neměli nechat ujít?

Každopádně Elixír, že jo Jardo (smích). Určitě zveme všechny, kteří v Elixíru nejsou, a jsou to fyzikáři nebo učitelé, kteří se chtějí nějakým způsobem zdokonalit nebo i ukázat, co využívají v digitálních technologiích, a technologie využili a chtějí sdílet své příklady dobré praxe s námi a s ostatními učiteli, tak je samozřejmě zveme i k tobě Jardo, do Virtuálního Digicentra, protože to je zrovna místo, které bylo nadčasové a možná teď se teprve ukáže jeho síla a přidaná hodnota. A pak všechny věci, které jsou sdílecího charakteru a můžou nám učitelům nebo komukoliv ukázat, že věci, o kterých si myslíme, že nejdou, někdo jiný dělá a trošku nám to naleje odvahu k tomu, abychom je vyzkoušeli. Takže vybrat si a Elixír je určitě první volbou. 

Na co se v nejbližší době nejvíc těšíš? Co plánuješ tento rok ať už v Elixíru, nebo mimo něj?

Já se naučila těšit z maličkostí. Každý den si říkám, co se mi povedlo, co bylo fajn a co jsem se hlavně naučila nového, snažím se na to myslet, protože je to taková hezká věc v tom dni, kdy ne každý den se stane něco velkého, ale máme tam spoustu momentů. Uvědomit si, že pořád se něco učíme, je hodně zajímavé. A kdybych měla říct něco většího, tak se těším na víkend, protože tenhle víkend (23.–24. 5.) máme konferenci Elixíru, která bude mimořádně, úplně prvně v online formátu. Je to pro nás absolutní novinka, nikdy jsme to nedělali, dokonce máme na programu i dílny, tak to bude taky zajímavá zkušenost a pro našeho moderátora, pana Kořena, který tradičně konferenci moderuje, prý také. Jinak stále budeme mít spoustu příležitostí se učit nové věci a učíme se je celou dobu. Mimo Elixír se určitě těším v létě na chalupu, těším se, že budu poznávat zase další věci tady, u nás v České republice, a bude prima, to je pozitivní, že tu možná nebude tolik cizinců a budeme mít větší prostor, my, obyvatele této země, se soustředit na to, co tady máme krásného a ten prostor bude pro nás víc otevřený. 

Petro, na závěr, kdybys mohla říct učitelům jen jednu věc, co bys jim řekla?

Myslíš jednu větu nebo jedno slovo?

Jednu větu, jedno slovo, prostě jeden vzkaz, může mít i víc vět.

V pedagogické profesi jsme hodně orientováni na hledání chyby, když se něco nepovede, umíme velmi pěkně popsat chybu, vlastně nás k tomu ten systém vychoval, tak možná buďme všichni, a pedagogové zvlášť, víc všímaví k těm věcem, kdy se něco zlepší, a vytahujme ty body, zkusme přijít na kloub tomu, proč se to tak stalo, že se něco, třeba i u našeho žáka, změnilo k lepšímu. To by mi přišlo jako hodně zajímavý fenomén, kdybychom se k tomuhle ve vzdělávání ve větší míře přiklonili. 

Petro, děkuju moc, že sis udělal čas a byla tu dnes s námi.

Já moc děkuju za rozhovor. Bylo to prima. Mějte se všichni krásně a ať se vám daří, ať už to bude online, nebo naživo.

 

***

Poznámka:

Podcast pořadu můžete poslouchat ve službách SoundCloudSpotifyApple PodcastyGoogle Podcasty nebo jej odebírat pomocí RSS.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.