Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Rostoucí dissensus jako problém mediální...

Ikona informativni

Rostoucí dissensus jako problém mediální gramotnosti

Autor: Bořivoj Brdička
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese http://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Zamyšlení nad současným pojetím mediální gramotnosti v souvislosti s aktuálním kulatým stolem a revizí RVP inspirované americkým expertem na velká data Kalevem Leetaru.
Klíčová slova: dissensus, mediální gramotnost, mediální výchova, Kalev Leetaru, informační gramotnost, dezniformace, informační bublina, doba postfaktická, komnata ozvěn, laterální čtení

O digitálním dissensu jsem psal před rokem. V článku jsem několikrát konstatoval, že problém bude třeba dále zkoumat. Vracím se tedy k němu, a to hlavně v souvislosti s aktuálně konaným Kulatým stolem SKAV a EDUin, který nese název Budou naše školy schopny zvyšovat mediální gramotnost žáků? Budu předpokládat, že jste se s tím loňským článkem seznámili. Že jste si vědomi problémů, které přináší snadná dostupnost informací a schopnost kohokoli publikovat tak, aby to každý mohl vidět. Že znáte pojmy jako např. dezniformace, informační bublina, doba postfaktická, komnata ozvěn, laterální čtení.

Naše uvažování o problematice bych rád posunul směrem, který naznačuje příspěvek amerického odborníka na velká data Kaleva Leetaru v blogu na portálu Forbes, který říká, že „je chybou dezinformace považovat za problém technický, protože jejich šíření způsobuje hlavně nedostatek informační gramotnosti“ [1]. Mohli bychom dlouze diskutovat, jaký je rozdíl mezi gramotností informační a mediální, a s jistotou bychom nějaký našli. Je mnoho různých definic, ve všech však určitě je informační gramotnost (jako schopnost ověřovat informace) součástí jak digitální, tak mediální gramotnosti, a naopak (viz např. Specifikace informační gramotnosti NIQES). Dnes, v souvislosti s připravovanou revizí RVP, jsme snad již konečně pochopili, že je dokonce základní kompetencí pro většinu oborů.

Podívejme se spíše na to, jak to Kalev myslel, když upozorňuje na skutečnost, že technicky orientovaní vývojáři (ze Silicon Valley) jsou (díky Foggovu modelu ovládání lidí technologiemi) přesvědčeni, že na všechny problémy lidstva lze nalézt technologické řešení. Ve školách se s tímto přístupem setkáváme již dlouho, přibližně od té doby, kdy jsme začali vytvářet seznamy zakázaných webových adres, což vyvolává zvýšený zájem žáků a snahu zákaz obejít.

Něco podobného se teď odehrává na sociálních sítích. Inženýři Facebooku, Googlu ad. vymýšlejí, jak upravit algoritmy řídící jejich platformy tak, aby veřejnost nabyla dojmu, že úspěšně potlačují snahu různých sil jejich nástroje zneužívat. Potíž je v tom, že právě tyto síly vývoj bedlivě sledují, a dokáží své postupy neustále úspěšně modifikovat. Uvědomíme-li si, že ve skutečnosti je konečným cílem všech těchto platforem ovlivňovat uživatele prostřednictvím jimi generovaných dat, je celkem zřejmé, že zcela objektivní obraz o světě si jejich používáním vytvořit vůbec nelze.

Jakkoli každé technické řešení potlačující šíření nepravdivých zpráv a konfrontující uživatele soc. sítí s rozdílnými názory je třeba kvitovat s povděkem, nelze si od nich slibovat vyřešení problému. Jsou totiž schopny jen zmírňovat symptomy. Jedinou cestou oddalující hrozící katastrofu v podobě nárůstu nenávisti a násilí je výchova založená na pochopení postupů, které současné umělou inteligencí disponující globálně působící digitální technologie k ovlivňování lidí používají. Jedině znalý člověk má šanci se stále sofistikovanějším postupům účinně bránit (Odpor vůči ovlivňování lidí online podle Williamse, Ovládej, abys nebyl ovládán!). Kalev Leetaru patří k expertům, kteří se otevřeně snaží takové poznání podpořit (např. projektem GDELT).

Já sám patřím k lidem, kteří pořád ještě věří, že demokracie je nejlepší forma řízení lidské společnosti. Troufám si tvrdit, že na schopnosti lidí orientovat se v informacích, které dostávají, a odhalovat zkreslené, nebo přímo falešné zprávy závisí její budoucnost. Řekl bych, že funkční demokracie nutně neznamená, že musí existovat všeobecný konsenzus. Jde o to, aby převládaly názory prospěšné většině. Čím větší dissensus je, tím snáze lze většinu manipulovat. Snahy o to jsou patrné všude kolem nás. Rizikem, kterému musíme čelit, není jen návrat k totalitě v režii cizí mocnosti (Když velký bratr dostane velká data), ale jsou to např. též zájmy tzv. kapitalismu dohledu.

Proto bychom měli průnik informační a mediální gramotnosti vnímat jako nezbytnou složku profilu absolventa vlastně všech škol. Bude zajímavé sledovat, jak se s touto skutečností vypořádá připravovaná revize RVP. Docela nevhodný je doteď aplikovaný postup, v němž se definuje očekávaný výsledek učení, tj. v našem případě schopnost ověřovat informace (třeba číst laterálně), a pak se určuje, který obor se té výuky ujme. On totiž v našem případě patří všem. To by bohužel postaru mohlo zároveň znamenat, že nikomu. Je zřejmé, že právě mediální výchova (postaru průřezové téma, ke kterému se často nikdo nehlásí) k němu má nejblíže. Největší překážkou pravděpodobně budou schopnosti učitelů – viz tvrzení Elizy Newlin Carney Dospělí potřebují mediální gramotnost dokonce více než žáci (Adults may need media literacy even more than students) [2].

Na závěr ještě připomenu hlavní myšlenku Kalevova článku [1]. Jde o to, abychom si uvědomili, že mediální gramotnost potřebují i technicky orientované obory. To, že někdo umí algoritmicky myslet, programovat, a třeba též vytvořit falešný účet na sociální síti nebo nastavit chatbota, ještě neznamená, že si bude uvědomovat důsledky zneužití technologií. Že se stane digitálním občanem schopným převzít zodpovědnost za vlastní rozhodnutí (Co je In a co Out podle ISTE).

Citace a použitá literatura:
[1] - LEETARU, Kalev. A Reminder That 'Fake News' Is An Information Literacy Problem - Not A Technology Problem. 2019. [cit. 2020-2-19]. Dostupný z WWW: [https://www.forbes.com/sites/kalevleetaru/2019/07/...].  
[2] - NEWLIN CARNEY, Eliza. Adults may need media literacy even more than students. 2019. [cit. 2020-2-19]. Dostupný z WWW: [https://thefulcrum.us/media-literacy-informable-ap...].  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 02. 03. 2020
Zobrazeno: 1433krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRDIČKA, Bořivoj. Rostoucí dissensus jako problém mediální gramotnosti. Metodický portál: Články [online]. 02. 03. 2020, [cit. 2020-07-12]. Dostupný z WWW: <https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22428/ROSTOUCI-DISSENSUS-JAKO-PROBLEM-MEDIALNI-GRAMOTNOSTI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Jan MaršákVloženo: 02. 03. 2020 13:47

"digitální občan": to je zajímavý termín!

2.Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 02. 03. 2020 19:09

Digitální občan je již nějaký čas běžně používaný termín s jasným obsahem. Pro nás jsou asi nejserióznějším zdrojem Standardy ISTE.

3.Autor: Jan MaršákVloženo: 02. 03. 2020 22:01

Standardy ISTE samozřejmě znám i výzam tohoto termínu. Jen je zvláštní spojovat termín "digitální" s lidskou bytostí. Digitální jsou jistě technologie, resp. jisté elektronické systémy apod., ale občan(é)? Samozřejmě, že jde pak hlavně o to, jaký význam danému termínu přisoudíme. Ovšem i termín "digitální" má svůj zaběhnutý význam. A v tomto smyslu není určitě občan digitální. 

4.Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 03. 03. 2020 07:44

Aha, teď vám již lépe rozumím. Já ten termín vnímám jen jako součást potřebných kompetencí, a tudíž též výukový cíl hodný standardů. Digitální člověk ve vašem smyslu slova ovšem též existuje, je to kyborg. To platí ale jen v případě, že současné rozraní mezi lidmi a stroji budeme vnímat jako oddělující. V okamžiku, kdy si uvědomíme, že virtuální svět současná generace od skutečného neodděluje, je to jinak. Lidé jsou pak do určité míry digitální. Nejhorší, co můžeme udělat, je si namlouvat, že to není pravda a nás že se to netýká.

5.Autor: Jan MaršákVloženo: 03. 03. 2020 12:00

"Lidé jsou pak do určité míry digitální." To, že člověk používá digitální technologie, ještě neznamená, že je do určité míry on sám digitální (v tom smyslu v jakém jsou digitální tyto technologie). Člověk také používá např. automobil, ale to neznamená, že on sám se do jisté míry stává automobilem. Chování člověka a jeho psychika jsou dnes jistě používáním technologií značně ovlivňovány, ale člověk sám zůstává stále živým psycho-biologickým systémem. A tím určitě žádný fyzikální digitální systém není.

A to, že současná generace tzv. virtuální svět od skutečného světa neodděluje (podle Vás), není určitě zrovna to, co bychom si vždy přáli. Nebo ano?

6.Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 03. 03. 2020 13:19

Je pravda, že člověk nebyl stvořen, aby fungoval digitálně. Nechci se přít. Jen konstatuji, že je součástí digitálního světa. Jestli se nám to líbí, není důležité. Klidně budu s vámi sdílet pocit, že to není dobře. Tím se ale nic nezmění. Budeme-li to ignorovat, můžeme propást šanci vychovat zodpovědné digitální občany.

7.Autor: Jan MaršákVloženo: 03. 03. 2020 14:26

"Budeme-li to ignorovat, můžeme propást šanci vychovat zodpovědné digitální občany." Není mně úplně jasné, co, pane doktore, myslíte oním "to"? Pokud tím myslíte maximální možné využívání digitálních technologií člověkem, plně s tím souhlasím. Ovšem využívání digitálních technologií lidmi je jen jeden segment  lidské aktivity. Neboli, vychovávat je nutno zodpovědné občany ve všech sférách jejich činnosti, nejen v té, která souvisí s digitálními technologiemi nebo, chcete-li, digitálním světem.

8.Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 03. 03. 2020 15:03

Naprosto souhlasím. Škola ovšem tu část výchovy, kterou popisujete neignoruje. Alespoň teoreticky se k ní hlásí, o tom, jak se jí to daří, bych mluvil jen nerad. Tu digitální však dosud pomíjí. I tu mediálně vděčnou internetovou bezpečnost mnoho učitelů chápe jako potřebu technologie eliminovat. Teď nás čeká vysvětlování "malé" revize ICT v RVP ZV, tak, prosím, čtěte zase příští pondělí. Dík!

9.Autor: Jan MaršákVloženo: 03. 03. 2020 15:13

Určitě budu!

10.Autor: E KocourekVloženo: 03. 03. 2020 17:20

Jakkoli každé technické řešení potlačující šíření nepravdivých zpráv (..) je třeba kvitovat s povděkem (...) Jedině znalý člověk má šanci

Neexistuje-li použitelný spolehlivý algoritmus, je lhostejné, zda "potlačovat šíření nepravdivých zpráv" má člověk nebo technika. A že žádný použitelný algoritmus neexistuje, to ví pan Brdička nejlépe ze všech. Už dlouho. ////

 

patřím k lidem, kteří pořád ještě věří, že demokracie je nejlepší forma řízení lidské společnosti

Je trefné, že pan Brdička svoje vysoké mínění o údajných kvalitách demokracie umístil do oblasti víry. ////

 

 

11.Autor: E KocourekVloženo: 03. 03. 2020 17:33

Jde o to, aby převládaly názory prospěšné většině.

Správně!

Ale nečekal jsem, že pan Brdička bude propagovat postoje Trikolóry a postaví se proti mínění dnešních českých obránců demokracie, totiž že v demokracii mají být určující názory prospěšné menšinám. ////

12.Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 03. 03. 2020 19:23

Pane Kocourku, opravdu jste mi chyběl. Tomu, co říkáte, nerozumím. Takže, bez komentáře!

13.Autor: Jan MaršákVloženo: 03. 03. 2020 20:49

Bořivoj Brdička: "Tomu, co říkáte, nerozumím." Vůbec se Vám nedivím, já také ne.

Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.